Bezstarostná jízda – 10 let mezi písmeny, fotografiemi a koloběžkami >Priblizovadla.cz
 

Bezstarostná jízda – 10 let mezi písmeny, fotografiemi a koloběžkami


Celý článek V novoročním přání na konci loňského roku jsem vám prozradil, že přesně 1. 7. 2018 to bude 10 let, kdy se věnuji psaní o koloběžkách a jiných přibližovadlech. Ani jsme se nenadáli a tento datum nastal. Rok 2018 se dnešním dnem přehoupl do svojí druhé poloviny, a já v roli koloběžkového grafomana do druhé dekády…




 
I když bych sebe i vás rád dojal, napíšu jen strohá fakta. Těch deset let lze rozdělit na tři roky psaní a focení koloběžek pro dnes již neexistující rodinný web Lindnerovi.cz, plus dalších sedm let pokračování na Přibližovadlech. Za tu dobu jsem publikoval přes 50 testů nejrůznějších koloběžek a o něco méně recenzí skládacích kol a dalších přibližovadel. K tomu spoustu praktických návodů, reportáží ze závodů a jiných akcí, a mnoho dalších článků.

Co dál? Ne, nekončím. Pokračuji! Až na výjimky se hodlám dál věnovat téměř výhradně jen testům koloběžek a článkům spojeným s těmito přibližovadly a tímto druhem pohybu. Plus nějaké to příslušenství a další, to dá rozum. Veřejně slibuji, že tento poněkud designově a technologicky zastaralý web časem dostane moderní responzivní kabát, délku pojmu „časem“, ale alibisticky nespecifikuji 🙂 Nicméně je-li mezi čtenáři Přibližovadel nadšený webdesignér, respektive programátor, který by si rád udělal referenci na této adrese, rád se s ním domluvím na „brigádě“.
 

Trocha historie

V dětství mě koloběžka jednoduše minula. Coby rodák z placaté Hané jsem samozřejmě od malička jezdil na kole, ale s koloběžkou jsem se pořádně seznámil až o mnoho (desítek) let později. To už jsem měl čtyři děti. Ano, na svém prvním K-biku K6 jsem jel poprvé do porodnice po narození svého nejmladšího potomka. Albert se narodil 26. května 2008.
 

Albert začal s testy přibližovadel „o něco“ dříve než já – zde ve třech letech

Albert začal s testy přibližovadel „o něco“ dříve než já – zde ve třech letech

 
Za necelý měsíc poté jsem si na „Ká šestce“ trochu pošramotil některé části těla (dobový snímek můžete vidět v tomto článku), a tak, abych se při rekonvalescenci nenudil, sepsal jsem svoji první recenzi – samozřejmě K-biku K6. Publikoval jsem ji tehdy na zmíněném blogu Lindnerovi.cz. Ale když jsem za další tři roky spustil Přibližovadla, svůj první test jsem zde samozřejmě nezapomněl zveřejnit. Světe div se, ale tato recenze je ke dnešnímu dni 11. absolutně nejčtenějším článkem na Přibližovadlech…
 

Ještě jednou

V rámci „Oslav 10. výročí prvního testu koloběžky“ tento test nyní publikuji znovu. Některé faktografické údaje jsou již „poněkud“ zastaralé – například závěrečný text o věkovém složení závodníků Rollo ligy –, nicméně článek jsem ponechal v původním znění přesně tak, jak vyšel před deseti lety.

A jen dodávám: K-bike K6 nebo spíše Kábajky obecně, pokrevního příbuzného Frienda pak nevyjímaje, jsou dodneška stále skvělé malé koloběžky, které – když použiji poněkud patetické vyjádření – budou navždy nesmazatelně zapsané do historie české koloběžkové konstrukční školy.
 


 

Koloběžka K-bike K6 – recenze. Původně publikováno 1. 7. 2008

 
Celý článekV článku Ano, jsem to já, mami II jsem slíbil, že když už jsem se na koloběžce tak zřídil, budu se jí v rámci osvěty ještě věnovat podrobněji. Protože zdraví mi stále ještě nedovoluje na ní jezdit, pustil jsem se tedy s vervou alespoň do psaní o tomto skvělém stroji a koloběhu vůbec.
 




 
Kdybyste mě zabili, nevzpomenu si, co bylo impulsem k tomu, že jsem se někdy na jaře 2008 začal zajímat o koloběžky. Prostě mě to tak nějak trklo a už jsem sjížděl internet, abych se o kolobrndách a koloběhu dověděl co nejvíc. Překvapen jsem zjistil, že nabídka „dospěláckých“ modelů je docela široká, že se na tom dokonce jezdí závody a že to může přijít taky docela draho. Dobrých 14 dní jsem vybíral, přebíral, poměřoval, laboroval a taky hodně odhadoval, protože všechno se dělo virtuálně – ani jednu koloběžku jsem nepoznal „face to face“ – veškeré rozhodování bylo jen pomocí fotek, technických parametrů a referencí uživatelů.

I přišel den, kdy jsem konečně vybral! Tou kráskou, na které jsem si měl za necelý měsíc poté rozbít hubu, se stala koloběžka s označením K6 od firmy K-bike Petra Vavruši ze Zlína. Splnila totiž de facto všechny moje požadavky. Je malá, lehká, ale určená a konstruovaná pro dospělého jezdce. Se svými 186 cm a 85 kg si připadám, jakoby míry na tento stroj brali přímo ode mě – zkrátka jsme si „sedli“ napoprvé.

Na správné koloběžce se jezdí v mírném předklonu. Z bolestí zad skutečně není třeba mít obavy – a to jsem osobně na záda velmi citlivý.

I když hlavně na závodech v současnosti panují koloběžky s velkým předním kolem a dají se samozřejmě koupit i na obyčejné ježdění, já jsem chtěl co nejskladnější model. Důvod byl zcela prozaický – malá kolobrnda v narvaném trolejbuse je lepší než neskladný velký stroj. A do kohoutovického kopce jsem skutečně od začátku hodlal jezdit trolejbusem. Vypustit duši v půlce (mno, spíš první pětině) fakt nehodlám.

Koloběžka K-bike K6 Koloběžka K-bike K6

Jak vidíte na fotografiích, K6 je koloběžka na 12palcových kolech s takříkajíc velmi úspornou konstrukcí, čemuž ostatně také odpovídá velmi nízká hmotnost mezi šesti až sedmi kilogramy podle vybavení. Aby nedošlo ke zmýlené – tohleto není žádné ořezávátko, ale stroj, na kterém se běžně jezdí závody Rollo ligy a se kterým se nezřídka vítězí!

Koloběžka K-bike K6 Koloběžka K-bike K6
Zdroj: Petr Vavruša, K-bike

Míra označená ve výkresu jako SV znamená světlost. U K6 je to 60 mm (druhý model K5 je o 20 mm nižší), což znamená, že jde o kolobku určenou i do horšího terénu než jen hladký asfalt. Na opravdový downhill bych ji ale opravdu nedoporučil.

Koloběžka K-bike K6 Koloběžka K-bike K6

Ká šestka (i K5) má hned několik konstrukčních zvláštností. Zajímavým způsobem jsou například vedeny bowdeny brzd. U zadní brzdy by to při kompaktní konstrukci této koloběžky asi ani jinak nešlo, i když původně byl bowden veden menším obloukem ještě před nábojem kola. Zajímavé je však vedení bowdenu přední brzdy, čímž se zabraňuje případnému poškození při přetočení řidítek. I když je nutné provedení bowdenů hodnotit jako velmi invenční a důmyslné, není zcela bez vady. Dlouhá a poměrně zakřivená dráha zapříčiňuje o něco tužší chod brzd než třeba na normálním jízdním kole. Jen pro ilustraci – lanko k zadní brzdě této krátké koloběžky je stejně dlouhé jako lanko k zadní brzdě běžného velocipedu.

Koloběžka K-bike K6

Naopak zcela v superlativech je třeba hodnotit konstrukci uchycení kol se zapuštěnými šrouby. Kdo si už někdy na koloběžce „ukopl“ kotník o rychloupínák zadního kola, dá mi za pravdu, že hladká zadní vidlice je pravým pokladem.
Zapuštěného uchycení je dosaženo díky vlastní konstrukci náboje. Sériově vyráběné jsou naopak ráfky značky Remerx a dlužno dodat, že jsem už viděl mnohem lepší. Stačí se jen podívat na značně nepřesný spoj.
Mimochodem kdybyste chtěli o koloběžce K6 vědět více technických podrobností, pak takřka vyčerpávající výklad najdete v technickém listu zde.

Petr Vavruša nabízí kromě samotných koloběžek také spoustu nezbytného volitelného příslušenství. Osobně jsem nechtěl tento lehký stroj zbytečně zatěžovat nedůležitými nesmysly, takže jsem si přibral jen skvělou brašničku na řidítka, do které se v pohodě vejde zámek a ještě třeba peněženka a další drobnosti, dokoupil jsem také blatníky a… cililink, zvonek!

Koloběžka K-bike K6

Taky jsem koloběžku trochu vytunil. Pěnové gripy, se kterými jsem si ji objednal, se ukázaly jako nevhodné (já vím, moje chyba), takže jsem je nahradil vynikajícími madly MTB Token TK986GT, které jsem ovšem musel na vnějším konci zkrátit o jejich plastové osazení. Na funkčnosti to nic nezměnilo, takže pohoda.
Dál jsem kolobce poskytl luxusní brzdy Avid Single Digit 7 v. 2008 a brzdové páky Avid Speed Dial 7, taktéž v letošní verzi. Vyhodil jsem původní obyčejné bowdeny s lanky a nahradil je nerezovými lanky vedenými v karbonových bowdenech s teflonovou vložkou.
Co nevidět by ještě měly dojít pláště Slick Sport – čímž předesílám, že s lesními sjezdy (alespoň rychlými sjezdy) jsem skončil a hodlám se věnovat bezpečnějšímu ježdění po pevnějším povrchu.

Jen tak na okraj: po mém lesním pádu Ká šestka dopadla nesrovnatelně lépe než já. Zní to možná až neuvěřitelně, ale odnesl to jen odřený blatník a konce brzdových páček. Jo, abych nezapomněl – zmizely také obě záslepky řidítek.

Koloběžka K-bike K6
K6 v nouzi uveze i 1 + 1, či spíše 1 + 0,5

Na závěr ještě jedna perlička. Je mi samozřejmě jasné, že většina z vás si myslí něco o přiblblém Lindnerovi, který se na stará kolena zmagořil do poněkud infantilní zábavy, kterou bezesporu ježdění na kolobrndě je. Nebo že by tomu bylo jinak? Zkuste jenom jedním očkem kouknout na Top Ten Rollo ligy 2008. Závodníci, kteří mají za jménem písmeno V, patří do kategorie veteránů, tedy jezdců starších čtyřiceti let. Půlka z první desítky a jedenáct z dvaceti nejlepších koloběžců jsou veteráni. Mimochodem sám „Mr. K-bike“ Petr Vavruša je aktivním závodníkem, v době psaní tohoto článku na 9. místě v Rollo lize a s Véčkem za jménem jakbysmet. Jak je to tedy s tou infantilní zábavou?

Koloběžka K-bike K6
Ta Ká šestka fakt není malá – docela záleží na zobrazovací perspektivě…

A ještě něco. Znáte koloběžkářský pozdrav? 3, 4, … Trhni si nohou!

 








,




  1. #1 Ondřej Wolf 1. 7. 2018 - 18:49

    Blahopřeji a přeji hodně sil a radosti, k jezdění i psaní.
    3, 4,…..TRHNII SI NOHOU!

  2. #2 Ondřej Wolf 2. 7. 2018 - 07:45

    A ještě to nejdůležitější: Díky za bezva čtení a inspiraci!!!!!!

  3. #3 Kiti 3. 7. 2018 - 21:00

    Koloběžky nejsou infatilní zábava! Je to zcela standardní a kvalitní dopravní prostředek, fitko a cool pohyb pro všechny věkové kategorie v jednom.
    Takže za nás z Polabské nížiny (ideálního koloběžeckého prostředí) velký pozdrav, přání všeho dobrého a dalších super 10 let „trhání si nohou“ na stupátku.
    A děkujeme za informace a příjemné čtení i skvělé diskuze. Pěkné léto s koloběžkou všem!

  4. #4 Jana 10. 7. 2018 - 09:23

    Blahopřeji a děkuji za poučné články plné zkušeností z uplynulých 10 let a těším se na další recenze, každý den u snídaně koukám, jestli nějaká nepřibyla 🙂

    S K6 jsem málem skončila podobně jako Vy na obrázku, je to moje druhá kolobka vedle Kostky, která brzdí víc než výborně, na což jsem byla zvyklá a asi při 2-3 jízdě na K6 jsem jela z kopce do nepřehledné zatáčky, která se zužuje pod most, je tam zrcadlo, ale z toho úhlu nebylo vidět auto co tam jelo. K6 nemá tak dobré brzdy, takže to jelo rychleji až náhle přede mnou bylo auto. Při prudkém zabrždění jsem měla co dělat abych neletěla přes řidítka přímo pod kola auta. Zaplaťpanbůh za to, že ty brzdy nejsou tak účinné 😀 Jsou přesně pro tu kolobku.

    Jinak ještě k článku, za těch 10 let, docela by mě zajímal Váš koloběžkový vývoj. K6 to začalo a….co všechno prošlo Vašim vozovým parkem (kromě koloběžek k testování a recenzím), co tam zakotvilo natrvalo, co už Vaši stáj opustilo?

(nebude zveřejněn)


Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Rozumím