K-bike K7 jela Okolo Tatier >Priblizovadla.cz
Partner rubriky Akce a závody  

K-bike K7 jela Okolo Tatier


Celý článek„Pojedeš s námi Okolo Tatier?“ Tak tahle otázka zazněla z úst mého kamaráda bikera asi před půl rokem. Zareagoval jsem zcela spontánně: „Pojedu, ale jedině na koloběžce…“, čímž jsem se upsal podniku, o kterém jsem toho moc nevěděl. Pro vaši informaci – Okolo Tatier je amatérský „etapák“ – samozřejmě v Tatrách.
 

 

Celou akci pořádají nadšenci z cykloklubu Nižná na Slovensku a jak sám název napovídá, trasa vede okolo Vysokých Tater. Akce rozvržena do tří dnů je zvolena tak, aby ji zvládl skoro každý cyklistický nadšenec. První den je slavnostní zahájení v obci Nižná. Že je to opravdový svátek, dokazují cesty a chodníky lemované obyvateli Nižné – hlavně dětmi ze škol a školek, které zdraví účastníky této podívané. Po tomto úvodu si již členové jednotlivých cyklistických klubů a další neregistrovaní nadšenci, ženy, mládež a veterány nevyjímaje, zvolí své optimální tempo pro absolvování cca 90 km dlouhé trasy, která vede z větší části přes polskou část Vysokých Tater a končí ve slovenské obci Ždiar, kde je zajištěno ubytování.
 

Mapa prvního dne

Mapa prvního dne

 
Druhý den je určen pro regeneraci a přátelská setkání při kapce dobrého moku. Třetí den se startuje v obci Ždiar a cesta vede po úbočí Vysokých Tater, přes známá tatranská letoviska jako jsou Tatranská Lomnica, Starý Smokovec, Podbanské až do Liptovského Mikuláše a dále zpět do Nižné, což v součtu kilometrů činí úctyhodných cca 125 km. Letos se jel již 45. ročník a každoročně se této akce zúčastňují stovky cyklistů.
 

Mapa třetího dne

Mapa třetího dne

 

Dobře začít

Svou první kolobku jsem si pořídil v červenci loňského roku. Byla to Kostka Uni Cross a díky ní jsem kolobrndění totálně propadl, čímž děkuji rodině za tolerování této úchylky. A tak jsem, v rámci příprav, od ledna 2012 ve svých volných chvílích brázdil silnice na Karvinsku, abych měl aspoň něco našlapáno. V březnu nám pak do rodiny přibyl další přírůstek v podobě „ká sedmičky“ od K-biku. A jelikož ká sedmičce sedí kopcovitý terén více než Kostce, tak jsem přesedlal. Za necelé dva měsíce jsem na ní najezdil něco přes 500 km a pro zpestření přípravy jsem na ní chtěl absolvovat i 1. kolo Rollo ligy v Moravské Třebové. Zradilo mě ale zdraví, a tak jsem po dvoutýdenním výpadku naskočil rovnou do Tater…
 

Autor článku a jeho stroj

Autor článku a jeho stroj | Foto Roman Wojcik

 
Letošní ročník Okolo Tatier byl na naplánován na dny 25.–27. 5. a já jsem společně s kamarády bikery dorazil do Tater už 24. května, abychom se aklimatizovali a hlavně nemuseli brzo ráno vstávat. Ubytování jsme měli strategicky zajištěno asi 2 km od startu v obci Podbiel.

Ráno jsem zhltl ovesnou kaši a nabalil do větší brašny na řídítka, od firmy König, náhradní duši, hustilku Vella, montpáky, lepení, inbusy, dokladovku, mapu Tater, náhradní triko, cyklistickou větrovku, kapesníky, 1 energetický gel a dva sójové suky. Do litrové cykloláhve jsem si udělal ionťák, dofoukal kola na maximum a vyrazil na start. Snad z obavy, že budu za pelotonem zaostávat, jsem nečekal na slavnostní zahájení a vyrazil na trasu. Podél cesty na mě čekalo několik mateřských školek a dětem se evidentně, dle jejich nadšeného ohlasu, moje přibližovadlo zamlouvalo. Kilometry nabíhaly a já projel Tvrdošín, Trstenou a blížil se k hranicím v Suché Hore.
 

Na hranici Suchá Hora

Na hranici Suchá Hora | Foto Aleš Rozbroj

 
Terén byl pohodový, občas nějaké to stoupání, po kterém za odměnu následoval sjezd. Reakce místních byly různorodé, ale převažoval údiv a otázka „Na tomto chcete prejsť Tatry?“ Na hranice jsem nakonec dojel před svými kamarády bikery, neboť se jim protáhla slavnostní jízda po Nižnej.
 

Suchá Hora

Suchá Hora | Foto Aleš Rozbroj

 

Defekty a defekty…

Přejíždím do Polska a čeká mě parádní sjezd a slušné cesty. Před Kościeliskem opravují silničáři asfaltový povrch a tady začíná moje noční můra. Vjel jsem totiž přímo za auto silničářů, co stříká do děr ten „prima horký sajrajt“ plný drobného štěrku. Domýšlíte se správně – po chvilce cítím, že jedu na prázdném zadním kole. Takže zastavit, rychle demontovat zadní kolo, sundat duši, nasadit novou duši a jedeme dál, čas výměny byl výborný. Pozorný čtenář se dovtípí, že jsem udělal začátečnickou chybu a nezkontroloval plášť. Po příjezdu do malebného polského městečka Zakopane jsem objevil svoji fatální chybu v podobě proraženého pláště a „zataveného kamene“.

A tak místo zaslouženého občerstvení hledám cykloservis. Našel jsem, jen pracovní doba je jiná než ta, kterou má majitel uvedenu na dveřích, takže se ho nedočkám a pro mě to znamená půlhodinovou ztrátu času. Kámen tedy z pláště „odborně“ vytáhnu, dofouknu, vypadá to, že duše i plášť ještě drží a valím do prvního opravdového stoupání. K7 je šikula a občas předjedu i cyklistu, občas musím kolobku tlačit. V druhé polovině kopce zadní kolo vypustilo nadobro duši… Zastavuji a vytahuji lepení, tentokrát pozorně prohlédnu plášť a kromě díry po kameni nenacházím nic ostrého. Duše je zalepena, kolo nasazeno a dofoukáno, takže můžu dál. A zase to stoupání, když tu za sebou uslyším hlas: „Hej, máš píchnuté zadní kolo!“ Píchnuté? Možná málo dofoukané, ale píchnuté ne. Trochu dofouknu kolo a pokračuji dál. Na to, že jsem kousek za Zakopanym, tak už mám slušnou časovou ztrátu. Po dalším kilometru je jisté, že na duši je stále někde defekt. To už je můj slovník více než jadrný a užívám hojně druhé slovo fotbalového pokřiku „Baník p…“ Usedám na lavičku, kterou jsem objevil a kolo jde potřetí dolů. Najdu druhý defekt na duši, kontroluji plášť a uvnitř nacházím vesele se kutálející kamínek. „Baník p…“ Prostě se tam nešťastnou náhodou nabral na předchozí zastávce při lepení. Takže na duši dvě záplaty a nenechávám nic náhodě a lepím z vnitřní strany i díru v plášti.
 

K7 v dobré společnosti

K7 v dobré společnosti | Foto Aleš Rozbroj

 
Mezitím mi volají kamarádi bikeři, že už jsou ubytovaní. Asi mě chtějí dorazit. Pokračuji v cestě a pravidelně kontroluji zadní kolo a tentokrát se všechno zdá být v pořádku. Sice nemělo požadovaný tlak a tak občas skučelo, že jede pomalu, ale sjezd na slovenskou stranu do Tatranskej Javoriny zvládlo na jedničku. Stoupám opět do větších nadmořských výšek, ale fyzická krize ještě nepřišla, snad je to těmi nedobrovolnými přestávkami. Navíc jeden z posledních úseků do Ždiaru je jeden velký sjezd a rychlost 58 km/hod je tak akorát. Míjím místo, kde jsou ubytováni všichni oficiální účastníci tohoto cyklopodniku a na tachometru mám naměřenou vzdálenost cca 82 km. My však máme ubytování ve Veľkej Lomnici, a tak se odrážím dál. Žádné nemilé překvapení mě už nečeká a tak projíždím kolem Beľanské jaskyne a v Tatranských Maliaroch odbočuji doleva a klesám až do Veľkej Lomnice. V součtu najeto 104 slunečných kilometrů, na cestě strávených asi 8 hodin, z toho 5:54 hodin jízdy. Fyzicky i psychicky jsem na dně. Pozn.: Večer, s počtem vypitých piv a půlek slivovičky, se karta obrací a den mi připadá naprosto úžasný.
 

Ranní panorama ve Veľkej Lomnici | Foto Aleš Rozbroj

Ranní panorama ve Veľkej Lomnici | Foto Aleš Rozbroj

 

Na pivo do Koliby

V sobotu je naplánován oddychový den a jelikož některé bikery doprovázely i jejich drahé polovičky s dětmi, je naplánovaná krátká vycházka ze Štrbského na Popradské pleso. Všem se to líbilo, vrátili jsme se odpočatí a vyrovnaní, jen já odrovnaný. Představa neděle mě děsila.

Nenechal jsem nic náhodě a domlouváme se, že já vyrazím v 6 hodin ráno a kluci o dvě hodiny později. V neděli absolvuji ranní kolotoč, včetně balení brašničky. Obsah je víceméně stejný, jen tentokrát beru „na jídlo“ pouze 1 ks energetického gelu, jeden sójový suk a půl sáčku rozinek. Kola nadupu opět na maximum a vyrážím do ranních paprsků slunce, ozařujících monumentální panorama Vysokých Tater.

Prvních 30 km mě čeká jen stoupání, ale bez brutálního převýšení. Projíždím Tatranskou Lomnici a přes Starý Smokovec jedu po úbočí Vysokých Tater. Auta v neděli ráno nejezdí skoro žádná, silnice vedou více lesem a vzduch je opravdu jiný než ten náš ostravský. Jízdu si užívám a tak nějak se cítím být součástí přírody a jsem okouzlen přítomným okamžikem. Nastoupám přes Vyšné Hágy až k odbočce na Štrbské pleso a následuje koloběžkářský sen – asi 40 km klesání! Do Podbanského je to celkem frkot a dvakrát jsem si na tachometru všimnul rychlosti 63 km/hod, ale po opuštění lesnatého pásma je klesání již mírné. Přesto se mohutně odrážím a rychlost mi skáče mezi 23–28 km/hod. V pohodě dojíždím do Liptovského Mikuláše, míjím vodní nádrž Liptovská Mara a stáčím se zpět k horám. Po 90 km mě čekal poslední kopec a to stoupání na Zuberec. Kamarádi mě upozorňovali, že je to fakt náročné, ale komu není radno…

Pod Zubercem jsem už neměl žádné jídlo ani pití a jel jsem nadoraz. Již po prvních metrech stoupání jsem musel uznat, že to prostě na koloběžce nevyjedu. Tímto bych chtěl vzdát hold pánům z Ultimy, neb cesta na Zuberec je slabý odvárek z tras, které je čekají na Kick France 2013. Kolobku jsem měl problém na Zuberec vytlačit a modlil jsem se, aby další zatáčka byla už tou poslední. Podařilo se. Přemýšlím co dál, kamarádi bikeři mě už měli dojet, vždyť jsem vyjel jen o 2 hod dříve. Potřeboval jsem totiž nutně vodu, kterou měli v doprovodném vozidle. Rozhoduji se, že pojedu dál a cesta se konečně svažuje. Po cestě míjím Kolibu a za ní vidím stoupání. Tak to opravdu nedám. Vracím se do Koliby a s nadšením zjišťuji, že tady čepují Plzeň. Po jednom kousku si tělo bere potřebné živiny a doplňuje tekutiny. Ne nadarmo se říká, že pivo je nápoj pro sportovce. Nic mi tedy nebrání pokračovat v cestě. Projíždím obec Zuberec a klesání mě zavede až do cíle, kterým je obec Podbiel. Zde čekám u auta na kamarády, abychom si potřásli rukou a pochválili se za předvedený výkon. V neděli tedy ujeta vzdálenost 124 km v pro mě neskutečném čase 6:25 hod.
 

V Podbielu se můžete projet tankem

V Podbielu se můžete projet tankem | Foto Aleš Rozbroj

 

Příště znovu

Co říci na závěr? Cykloakce Okolo Tatier je výborně pořadatelsky zajištěna, vede nádhernou přírodou a setkáte se s příjemnými lidmi. Já jsem ji absolvoval víceméně sólo, abych otestoval, zda je vhodná i pro koloběžkáře a mohu říct – ano, je! V příštím ročníku (pokud se tedy zúčastním) si to rád užiju přímo v pelotonu.

Chtěl bych také poděkovat „otci Ká sedmičky“ Petru Vavrušovi za rychlou pomoc při řešení technických problémů s kolem a Milouši Hotařovi (Nakolobce.cz) za rady a vstřícnost.
 


Yedoo Alloy





, , ,




  1. #1 Juraj 24. 6. 2012 - 13:57

    Vďaka za príjemné čítanie a zároveň Vám týmto prejavujem aj svoj obdiv. Tatry su krásne z oboch strán a určite stojí za to sa po nich previezť. Priznám sa, že som netušil o takejto akcii. Super!

  2. #2 Šimďák 24. 6. 2012 - 14:21

    Supr článek, zážitek z akce musel bejt parádní. Já osobně si ale nedovedu představit, že bych na kolobce zvládl za den téměř 130 kiláků. No, třeba se k takovýmu výkonu ještě někdy vybičuju:) Každopádně klobouk dolů a ať se příští ročník obejde bez technickejch problémů!

  3. #3 Šimďák 24. 6. 2012 - 15:12

    JInak by mě docela zajímal rozdíl mezi K5 a K7. Neni někde nějaký přímý srovnání? Mám namysli jízdní vlastnosti a tak. Jak moc větší komfort přináší to přední 16“ kolo – stálo by o moc víc sil absolvovat takovouhle trasu na K5?

  4. #4 Jirka 25. 6. 2012 - 10:04

    Ahoj Aleši,

    já jel podruhé a není co řešit. Píšu proto, že jsem měl taky defekt, taky kamínek. Kdysi jsem chytil sklíčko a taky jsem ho neviděl a musel opravovat 2x. Tak čau Okolo Tatier 46. Jirka

  5. #5 Vlad. 25. 6. 2012 - 19:20

    Obdivuhodný výkon blahopřeju. Vlad.

  6. #6 Aleš 27. 6. 2012 - 21:34

    to Šimďák : porovnání K7 a K5 určitě najdeš v recenzích tady na priblizovadlech. K5 jsem nejezdil,ale na závodech by byla rychlejší. A 100km trasy se na K5 každopádně dají ujet, mimo jiné to ujeli i kluci z Ultimy v Alpách..
    to ostatní : díky za pozitivní reakce 🙂

  7. #7 Optimit 30. 6. 2012 - 11:54

    tééééda, smekám svůj pomyslný klobouk! 😀

  8. #8 Martin Grill 2. 7. 2012 - 17:32

    Přečteno (konečně) jedním dechem. Coby vlastník K7 rozhodně mohu potvrdit, že se s ní do kopce bruslí výborně, i přes balonové pláště. Mé maximum je zatím 70 km a navíc převážně po rovině, ale umím si představit i něco takového – ačkoli by můj čas nebyl ani zdaleka tak luxusní 🙂

  9. #9 Tomm 16. 7. 2012 - 21:14

    Pěknej článek a hlavně výkon 😉

  10. #10 Marťas 24. 7. 2012 - 07:35

    Díky za pěkné počtení a gratuluji k výkonu 🙂 Docela mne pobavil odstavec o defektech, protože přesně ten pocit znám 😀

  11. #11 Aleš 24. 7. 2012 - 21:33

    Opětovně mi nezbývá nic jiného než poděkovat za vlídné přijetí mého slovního průjmu!! 😀 Nicméně ty výkony s velkým „V“ jsou jinde, viz Vašek Jun na akci 1000 miles, výkony nováčka rollo ligy Víti Nezvala, či v zahraničí vytvořený nový světový rekord v 24hodinovce na kolobce Pieta Groenevelda..

  12. #12 Miila 28. 7. 2012 - 09:40

    Tak dneska se jede TatryTour-otevreny mistrovstvi stredni Evropy. Pred rokem vyhral za 5:20 Kuba z Kolokramu, tak snad i letos.. Na jejich strankach k videni treba vyskovy profil Alesovi cesty se zhruba 2600 nastoupanymi metry:) Vcera jsem se byl projet na kolobce LM-Zuberec a zpet, ty Huty jsou opravdu takovy mensi alpsky pas, sjezd do LM po skvelym asfaltu je genialni. Kdyz uz se to ted da jet chvili po znaceni bez mapy, tak snad rodina a pocasi dovoli pristi tyden celou trasu 🙂

  13. #13 Miila 3. 8. 2012 - 13:41

    Ahoj Aleši. Díky za inspiraci – ve středu jsem objížděl…Je to opravdu hezkej okruh. Jel jsem z Demanovej u LM, takže Huty k snídani a Štrbské k večeři:) Pro matematiky : 207.6 km, 9:40:00 jízdy + hodinka a tři čtvrtě popíjení, pojídání a kochání se (a že je čím). Průměr tedy kolem 21.5 km/h, maximálka 60 (jo, jo, nejsem zrovna milovník vysoké rychlosti). Nejhezčí úsek- asi kolem Lysé Polany, nejhorší zážitek-alergická reakce na polské kešu oříšky (všechny oděrky na nohách opuchly tak, že se chvíli nedalo jet???:)Na Tvoji počest jsem absolvoval cestu s dvěma náhradními dušemi, takže samozřejmě bez defektu:)Tož ať to o víkendu na tom svatováclavském šampionátu našim cinká.

  14. #14 Ivo 2. 4. 2013 - 08:18

    Senzace! Loni jsem běhal po Tatrách po letech pešky a napadlo mne je objet na kole. Vidím, že to není nic nového. Teď potřebuji ukecat dva kamarády, abychom to dali spolu. Doufám, že se to povede. Díky moc za inspiraci a bravurní popis průběhu jízdy a trasy. Moc díky, a ať to jezdí!

  15. #15 xpokor 16. 7. 2013 - 10:37

    Zajimalo by mne jestli se vam zda ze K7 dostatecne brzdi, zda jste neco menil, mame taky uni-ho a K7 oproti nemu mi prijde ze vubec nebrzdi, a to uz jsem zkousel menit i brzdove spalky. Moc děkuji

  16. #16 Aleš 16. 7. 2013 - 21:08

    Koukám jako blázen, že můj literární počin je čten i po roce.. 🙂 Ivovi děkuji za vlídné přijetí a držím palce,ať to vyjde! Pro xpokor – K7 sice už nemám neb jsem ji vyměnil za K5,ale ta brzdí stejně a brzdy jsem nijak neupravoval ani neměnil. Je ale pravdou, že Kostka uni, kterou máme taky doma, brzdí lépe. Na druhou stranu K7 či K5 má pro běžné využití dostatečný brzdný účinek, i v Tatrách to stačilo ( teď ani nevím jestli jsem tam brzdil 😀 ). Takže v tomhle asi neporadím..

  17. #17 xpokor 17. 7. 2013 - 09:01

    Mimochodem tvuj literarni pocin podle me stoji za precteni.
    Diky za odpověď, ono to asi vic souvisi s vahou jezdce ja mam lechce pres 100kg, a pamatuju si ze Petr Linder psal v recenzi take neco o brzdach.
    Vzhledem k tomu ze uz se mi podarilo tuknout do auta, tak jsem si rikal ze bude bezpecnejsi neco s tim udelat.

  18. #18 Malis 17. 7. 2013 - 17:07

    xpokor: Ahoj, mam K6 a na brzdy kladu velký důraz. Jestli máš základní bowdeny a lanka, doporučuju jednoznačně brzdový bowden s teflonovou vložkou a nerez lanko. Petr Vavruša to sám nabízí jako položku T7. Rozdíl je velký. Pak jsem vyměnil brzdové páky za kratší ploché (standartní kruhového průžezu při intenzivním brzdění dost tlačily), mam tam nějaký truvativy (https://picasaweb.google.com/116509285098603141430/KolobezkaCervenec2011#5685714232663728210). Výměna špalků dobrá, ale není nutná. A pak už jen věnovat dost času a trpělivosti pečlivému seřízení a uvidíš ten rozdíl 😉

  19. #19 xpokor 17. 7. 2013 - 22:01

    diky za tipy, jj lanka jsem tam nechal dat ty tunningove no a paky jsem odkoukal od Petra tak poridim Avid Speed Dial 7, serizovani no tim jsem travil cely vykend predtim to nebrzdilo vubec, pak to strasne skripalo, no a ted to brzdi ale i kdyz paky zmacknu na doraz tak kolo nezastavi (mozna se to casem ochodi a zlepsi) porovnavam to s tou kostkou a to je obrovsky rozdil.

  20. #20 Peter Sevcik 11. 6. 2016 - 15:18

    Momentalne s kamaratom na 49.rocniku Okolo Tatier… po stopach prveho kolobezkarskeho pokoritela 😉 😀 Ja na Kickbiku Racemaxu 20, kamarat na Kostke Tour. Tiez sa mi podaril chytit defekt v 1.etape pred Lysou Polanou. Galuska vsak fucala pomaly a tak poslednych 20 km podrzala 🙂 Zajtra nas caka 2.etapa podla vsetkeho v dazdivom pocasi.

  21. #21 Mirka 11. 10. 2017 - 17:05

    Pěkný článek. Funguje to tady ještě v roce 2017? Měla bych dotaz: co Vás vedlo vzít raději K7 než Uni? Ptám se z důvodu, že bych si pořídila první koloběžku a právě uvažuji o těchto dvou resp. třech. O K7 je toho napsáno hodně, ale o Uní? Každý říká jak je oblíbená a zatím jsem nenašla, žádnou recenzi, žádné srovnání. Jaká je jak jezdí, k čemu se hodí? Zatím jsem jela jen na Kostce hill, té starší, ta nová mě odrazuje tím, že má nosnost jen do 100 kg, což samozřejmě nevážím, ale nebudu na to sama, a pokud se k tomu přidá nějaký náklad…? Do hill max nepůjdu to je přeci jen moc, na to že to je první koloběžka. Třetí o které zvažuji je Kickbike Freeride?

  22. #22 Lindner Petr 11. 10. 2017 - 18:56

    I v roce 2017 to tady funguje 🙂 A já osobně bych z malých koloběžek šel do Frienda. Viz články zde na Přibližovadlech.

  23. #23 Mirka 12. 10. 2017 - 07:54

    Recenze a články jsem poctivě četla všechny a nejen tady;-) Ale Friend se nedostal do užšího výběru, ze dvou důvodů: nosnost JEN 100 kg za základní vysokou cenu (7 000 je pro mě moc na to, že to chci zkusit), to už bych šla raději do Kostky hill fun, kterou jsem zkoušela, ale vadí mi ta nosnost. Jinak nechci malou koloběžku, spíš střední. Ani velkou ne, protože mám kolo:-) Prostě hodit koloběžku do auta a jet s ní na výlet, aby s ní byla sranda, dalo se s ní lecos podniknout. Případně zajet s ní do města. Na výlet s kolaři. Přední kolo 20 mi přijde jako přesně to co potřebuji, K7 (16 kolo) je spíš takový kompromis. Do úzkého výběru se dostaly Kostka Uni, Kickbike freeride. Ale nikde jsem o nich nic nenašla, jen konstatování, že jsou oblíbené a univerzální. Ale jak se jízda Uni liší od Fun, nebo v čem se Uni od Freeride liší, v čem je lepší jedna v čem druhá, to vůbec. Zvláštní na to jak jsou prý oblíbené:-) Ještě přemýšlím o Mezqovi new.

  24. #24 Pavel Jan. 12. 10. 2017 - 20:32

    Dost mně překvapilo, že nesledujete nejdůležitější parametr a tím je stojná výška. Tam je Friend se svými 65 mm suveréně nejlepší. Světlá výška 45 mm je při rozvoru 900 mm dostatečná.A dále hmotnost – Friend je o 1 – 2 kg lehčí než Vámi uvedení konkurenti. A cena? – Uni je o 400 levnější, fun o tisícovku – žádné drama. Nechci Vás ovlivňovat, neberte to jako agitku, je to na Vás.

  25. #25 Mirka 13. 10. 2017 - 07:17

    Pardon. Nechtěla jsem se Vás dotknout ;-), Friend je samozřejmě vymazlená koloběžka (není nic lepšího než domácí výroba na zakázku), je to takové Porsche mezi koloběžkami 🙂 Ale stejně jako na Porsche se rádi podíváme a pokocháme se a doma máme milovanou škodovku (v lepším případě) 😀 Mám doma svého frienda který má 90 – 100 kg, o kterém vím, že na ní bude taky gaitrovat po všech čertech (proto vyšší světlost). Proto nemůžu koupit koloběžku s nosnosti do 100 kg. Je to jako koupit si Porsche a vozit v něm materiál na stavbu;-) Ještě mám poslední dotaz: je nosnost uváděná statická, tzn. postavím se na ní i s báglem a jedu? Ale co dynamická, např. skok na obrubník a další „neodborné barbarské“ zacházení nás začátečníků co na tom neumí?;-) Jinak hodně zdaru přeji ať Vám to frčí, a možná až tomu přijdu na kloub a na chuť a naučím se, pořídím si i toho Vašeho Frienda;-)

  26. #26 Lindner Petr 14. 10. 2017 - 13:45

    S tou nosností je to asi takto: Rámy obvykle vydrží i velké zatížení a drsné zacházení. 150 kg bych se nebál. To stejné se týká kol, ovšem limitní jsou obvykle pláště. U těch jsou výrobci opatrní a udávají nosnost třeba 50 kg – čili 100 kg na dvě kola. A jinak Friend není zase takové Porsche. Jsou mnohem dražší koloběžky. Friend je super volba v cenově dostupných strojích.

(nebude zveřejněn)


Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Rozumím