Přibližovadla 8 let online s jednoduchou otázkou. Proč jezdit (jezdím) na koloběžce? >Priblizovadla.cz
Partner rubriky Koloběžky  

Přibližovadla 8 let online s jednoduchou otázkou. Proč jezdit (jezdím) na koloběžce?


Celý článek Tuto středu, 21. 8. 2019 měla Přibližovadla osmé výročí od spuštění tohoto webu. Napsal jsem krátkou zprávu na Facebooku a Instagramu, a dál jsem to nechtěl „rozmazávat“. Ale pak se mi to nějak rozleženo v hlavě. Nechtěl jsem však být sentimentální, tak jsem to nechal trochu uzrát. A dnes vyplodil tento text.




 

Poměrně často dostávám dotazy – a tuším, že ostatní koloběžkáři to mají stejně – proč vlastně jezdím na koloběžce. Proč si nekoupím kolo jako každý normální člověk? Proč jezdím na něčem, na čem se nedá sedět? Proč, proč, proč… Já jsem si po osmi letech provozování Přibližovadel uvědomil, že jsem se zde vlastně ještě této jednoduché otázce vůbec nevěnoval. Proč vlastně jezdit na koloběžce?

Tento článek je tedy určený primárně lidu pro koloběžkování ještě ne zcela rozhodnutému, nicméně číst jej samozřejmě mohou i zkušení koloběžkáři. Dokonce budu rád, když si jej přečte každý – a když se pak podělíte o svoje důvody, proč jezdíte na koloběžce v diskuzi pod článkem.
 

Moje koloběžka první – K-bike K6

Moje koloběžka první – K-bike K6

 

Pro koloběžku z Hané do Brna

Protože důvody pro preferování koloběžky mohou být u každého jiné, budu na danou otázku odpovídat pomocí svého vlastního koloběžkového příběhu. Doufám, že vás nebude nudit, naopak, že v něm najdete i svoje důvody proč jezdíte na koloběžce.

Už se neřadím mezi mladíky – první vnouče toho budiž dokladem –, ale na koloběžce jsem začal jezdit teprve před jedenácti lety. Nikdy předtím, ani v dětství, jsem na koloběžce nejezdil. Nicméně jako rodilý Hanák jsem velkou část předchozího života strávil na kole. Jízdním kole čili bicyklu. Spíš na kolech. Kolech poskládaných z toho, co bylo za bolševika k mání, mnohdy na poněkud bizarních strojích. Třeba jako asi desetiletý kluk jsem si postavil kolo s větším předním a menším zadním kolem. Výborně se na něm dělaly smyky na naší hliněné dráze 🙂 Díky tomu, že jsem se v kolech neustále vrtal, nemám dodnes potřebu s jakoukoliv opravou či tuningem chodit do servisu. Tedy pokud není potřeba něco svařit nebo vyplést kolo na tenzometru. Na to nemám vybavení.
 

Taky Kábajk, ale K5

Taky Kábajk, ale K5

 
Možná je to paradox, ale když se po revoluci otevřel trh, najednou byly k mání bicykly, na jaké si člověk jen vzpomněl, kola mě tak trochu přestala bavit. Ale jezdil jsem stále, i když méně. Pak mě životní osudy odvály z Hané do Brna, a to už jsem na kole nejezdil skoro vůbec.

Aniž bych chtěl odbočovat od tématu: Víte, kolik lidí v Česku má sedavé zaměstnání? Podle různých statistik je to cca 40–50 % obyvatel. Já patřím mezi ně. Padla čtyřicítka (ne teplota, ale věk 🙂 ) a já jsem měl čím dál větší potřebu se hýbat.

A teď už to bude rychlejší: Nevím, jak mě to napadlo, zkrátka se mi uhnízdila v hlavě myšlenka na koloběžku. A Pán Bůh mi postavil do cesty Petra Vavrušu a jeho koloběžky K-bike. Nějaký čas jsem odolával nástrahám jeho, ehmm… poněkud specifického webu, který ve mně popravdě mnoho důvěry nevzbuzoval. Ale jednoho krásného dne byl doma krásný černý K-bike K6! Chybu jsem neudělal, naopak, začal jsem jednou z nejlepších koloběžek, jaké jsem poznal. Mimochodem: Poprvé jsem na něm jel do porodnice omrknout svého nejmladšího potomka. Díky tomu si svůj koloběžkový začátek pamatuji poměrně přesně 🙂
 

První testované Kostky Laser Star. Pamatujete?

První testované Kostky Laser Star. Pamatujete?

 
Abych to zkrátil – z koloběžkování se okamžitě stala vášeň, a protože jsem profesí novinář, přesněji spíše odborný publicista (čtete také Nikonblog.cz?), začal jsem nejprve na dnes již neexistujícím blogu Lindnerovi.cz dělat recenze kolobrnd a další články, aby z toho po čase vznikla Přibližovadla. Ale o tom jsem psát nechtěl.
 

Hezky česky… simplicity

První, asi hlavní důvod, proč jsem začal jezdit na koloběžce, tedy vyplynul z předchozího textu – příčinou bylo a je sedavé zaměstnání. Potřeba se hýbat. Podotázku proč zrovna na koloběžce to však neřeší. Dobře, tak tedy jinak: Čím jsem starší, tím raději mám obecně jednoduchá řešení. Jednoduchá v pozitivním slova smyslu. Přímočará, jasně definovaná, nekomplikovaná zbytečnými složitostmi. A koloběžka taková je. Dvě kola spojená stupátkem, k tomu nezbytné řízení a brzdy. Nic víc nepotřebujete.

S tím úzce souvisí údržba. I když jsem výše napsal, že mně „vrtání se“ v kolobrndě nedělá nejmenší problémy, k životu to nepotřebuji. Chci na ní hlavně jezdit. Takže nejčastější údržba spočívá ve foukání pláštů – to dělám často a pravidelně. Valivý odpor podhuštěných „gum“ je můj nepřítel. Když se mi zdá, že už to nějak málo brzdí, dotáhnu brzdy. A tím to asi tak končí. Dobře seřízená koloběžka s kvalitními komponentami jinou údržbu nepotřebuje. Ano, jednou za (přestupný) rok ji i umyju 🙂
 

V lese je to na koloběžce super!

V lese je to na koloběžce super!

 

Pro hezčí a pevnější zadečky

Teď jsem si uvědomil, že jsem hrubě odbyl problematiku pohybu na koloběžce. Nejsem ani lékař, ani fyzioterapeut, ani jiný odborník přes lidské tělo, nic mi ale nezabrání vykřičet do světa zprávu: Koloběžkování je zdravé! Zdravější než jízda na kole. Při jízdě na koloběžce zapojujete mnohem více svalů nežli na kole. Na bicyklu vezete horní část těla na sedle (přes které vám jdou otřesy do páteře…), na koloběžce ji procvičujete. Když jsem ještě jezdil i na jednokolce, bolela mě z ní záda. Docela dost. Tak jsem stoupl na koloběžku, dal si 20–30 kilometrů v kochacím tempu, a… záda v cajku.

Koloběžka samozřejmě také prospívá kondici nohou – jak jinak, když jsou jejím hlavním pohonem. A více či méně propagační texty také tvrdí, že zpevňuje jejich horní část čili česky řečeno zadek. Tedy silný argument zejména pro krásnější polovinu koloběžkové populace.

Zkrátka a dobře, koloběžkování je – moderně řečeno – výborný fittness. Dělá dobře celému tělu, krevnímu oběhu, tlaku, teplotě, rosnému bodu… napsal jsem přece, že nejsem odborník 🙂 Ale musím dodat – to všechno zároveň dělá dobře našim blbostmi zaneřáděným hlavám…
 

S kamarádem Friendem :-)

S kamarádem Friendem 🙂

 
Dlužno dodat, že fittness je to výhradně outdoorový. Nadýcháte se čerstvého vzduchu, poznáte nové kraje, seznámíte se se spoustou lidí. Stanete se také předmětem obdivu, někdy možná údivu, sporadicky i posměchu. Ale z toho si my koloběžkáři nic neděláme, protože víme, že koloběžka je takzvaný „sociální lubrikant“.

 

Na koloběžce vždy a všude

Na předchozí část tohoto traktátu můžu navázat hned dalším důvodem pro koloběžku. Je to skvělé přibližovadlo, které vás doveze kam chcete. Po hladkém asfaltu, po kostkách, polní i lesní cestou nebo v opravdovém terénu. To samozřejmě dokáže i kolo, ale… koloběžka vítězí v takzvané kombinované dopravě. Kus po vlastní ose, dál kus autem, tu část vlakem, támhle kousek emhádéčkem. Kolobka je vždy skladnější, a nemusí být ani skládací. U koloběžky se při nakládání do auta nezašpiníte o řetěz a převody od „šmíru“, jakkoliv velký stroj po odmontování kol vejde do jakkoliv velkého auta či jiného dopravního prostředku aniž by zabral mnoho místa.

Zůstanu-li ještě u toho přibližování, pak mám další poznatek. Bydlím na sídlišti. Na jednu stranu od domu jeden supermarket vzdálený sotva kilometr, na druhou stranu stejně daleko dva krámy. Musím nakoupit něco k večeři vyhladovělým dětem. Pěšky se mi nechce, jet jednu zastávku MHD je trapné. Nikdy by mě ale nenapadlo jet na kole. Prostě stoupnu na malou kolobku a nákup je vyřízený natotata. Nepřevlékám se do sportovního oblečení, jen místo sandálů si obuju tenisky. Já vím, v helmě je dobré jezdit pořád. Ale pro toto „nasazení“ ji nechávám doma. Neberte si ze mě příklad, prosím.
 

Drtič asfaltu :-)

Drtič asfaltu 🙂

 

Napůl chodec

A opět volně navazuji. Když jsem napsal, že jedním z hlavních důvodů je pro mě potřeba se hýbat, pak musím doplnit ještě důležitou věc. Koloběžka pro mě představuje neuvěřitelně svobodný druh pohybu. Je to asi iracionální, ale na kole se cítím být jaksi více svázaný. Nevím, jestli to dělá ta „štangle“ mezi nohama nebo co, ale koloběžka je pro mě prostě „svobodnější přibližovadlo“. Ostatně už jen to, že dáte nohu ze stupátka na zem a stávají se tím z vás chodci, je zejména v městském provozu mnohdy velkou devizou. Když tak nad tím přemýšlím, on možná i ten střídající se dotyk nohou s matičkou Zemí je v čemsi osvobozující. Ne nadarmo se to jmenuje kolo-běžka, že ano? 🙂
 

Výhody převažují

Seriozní článek by měl vyjmenovat také nějaká negativa. Existují, o tom není sporu. Ale mně nechávají chladným. Vůbec mi nevadí, že musím vynaložit více energie, že se zkrátka víc nadřu. Ostatní výhody mně za to stojí. Navíc obvykle nikam nespěchám, jízdu si užívám, nejsem ten závodní typ. Dojde-li na tlačení do kopce, nestydím se za to. Jít pěšky je taky příjemné. Nevadí mi ani, že celou cestu stojím – při práci se nasedím až hanba – koloběžku jsem si nepořizoval kvůli dalšímu sezení. A že občas zadrhnu stupátkem? To ke koloběžce prostě patří. Je to dané konstrukcí rámu, a je třeba na to dávat pozor. Tečka.

Toš tak 🙂 Koloběžkování je super zábava, výborná ozdravovna, kolobky jsou skvělá přibližovadla. Vy, kteří jste se ještě nerozhodli, zdali si máte nějakou pořídit, neváhejte. Není na co čekat, naopak – některá z fešných krasavic se dvěma koly spojenými stupátkem už netrpělivě čeká na vás.
 

Na pohodu na závodničce

Na pohodu na závodničce

 


 

Související články, které je taktéž dobré si přečíst

Než koupíte první stroj – nejrozšířenější mýty a fámy kolem koloběžek – aktualizace 2019
Počteníčko, aneb koloběžková disertačka

 











  1. #1 Marek 24. 8. 2019 - 19:05

    Hele to je zvláštní, že vás jen tak zničeho nic napadla koloběžka a pak jste si ji rovnou objednal. Většina lidí koloběžku prvně někde náhodně zkusí a pak až přijdou na to, že by je to mohlo bavit.

  2. #2 Lindner Petr 24. 8. 2019 - 19:35

    Možná je to zvláštní, ale je to tak. Nemám důvod lhát 🙂

  3. #3 Igor 24. 8. 2019 - 21:09

    Kolobežku (Frienda) mám 5 rokov. Predtým pravidelne seknutý chrbát, ortopéd, lieky. Sedavé zamestnanie. S kolobežkou každý deň aj v zime do práce 15 minút a z práce to isté a o chrbáte neviem. Plus ranná eufória a chuť si spievať celú cestu. Po práci sa vďaka kolobežke opäť zrovnám telesne aj psychicky a vyhnem sa tlačenici v MHD.
    Áno je to aj vášeň 🙂 a návykové

  4. #4 David 24. 8. 2019 - 21:19

    Je to možná zvláštní, ale mě to před rokem taky napadlo zčista jasna, aniž bych před tím nějakou kolobku pro dospělé viděl! Řekl jsem si, že bych na něčem chtěl jezdit do nové práce, kouknul na internet na ty malé koloběžky a zjistil, co se vše vyrábí a hle, už mám pět „velkých“ (16/16 – 28/20) a víkend bez projíždky je pro mě ztracený. A proto jezdím na kratší projíždky i večer po práci 😉

  5. #5 Kiti 24. 8. 2019 - 23:55

    Moc hezký článek, pravdivý.
    Myslím, že spousta milovníků koloběžek šla stejnou cestou a dospěla k stejné životní filosofii. Potvrzuji ve všech bodech výhody koloběžek.
    Před měsícem jsme po magických 8 letech (synchronicita?) jeli vyzkoušet opět tu věc, co má sedlo a šlapky, než dojde k redukci nevyužívaných strojů. Byl to velký rozdíl a malá zábava. Za sebe tvrdím, že zpět se již vrátit nelze, najednou má člověk pocit nestability, nepohodlí, nejede o moc rychleji a v současné době začínám považovat kolo za nebezpečnější dopravní prostředek. Na koloběžce lze obratněji a rychleji reagovat na různé nečekané situace.
    Pohyb na koloběžce mi připadá přirozený jako dýchání, koloběžky doporučuji ze zdravotního hlediska všem věkovým kategoriím. Pro dámy je to navíc elegantní módní doplněk, můžete jezdit i dlouhé trasy v sukních a bude vám to slušet více než „gaťky s plenou“.
    Vidím prostě samé výhody :-).
    Koloběžka je ale stále dopravní prostředek, tak bych se přimluvila za 100% využití helmy, vozit s sebou vždy malou lékárničku, již pár lidí mi také potvrdilo dobrou zkušenost s aplikací „záchranka“ do mobilu.
    I na koloběžce se občas může něco polámat (někomu kost, někomu rám), tak s sebou vozte nějaké to deko zátěže navíc, může se hodit. Buďte také opatrní a zodpovědní.
    K doporučením v článku se připojuji. Koloběžek se nebojte, vyzkoušejte, užívejte a radujte se ze života. Pohled na svět ze stupátka je krásný.

  6. #6 Honzík 26. 8. 2019 - 13:50

    článek pěknej, taky jezdim moc rád na kolobrndě, ale každopádně bych kolo takto neodsuzoval, pokud teda znáte kolo jen z nudných cyklostezek a silnice,kde se prostě už jezdit díky českejm píč…ům nedá. Můj pohled a kladná zkušenost je ve střídání všech hejblat, tj. koloběžky, kola, bruslí, borardu atd. I když popravdě časově z toho koloběžka díky svý univerzálnosti vítězí. Tak mnoho sil do dalších 8let:)

  7. #7 Lindner Petr 26. 8. 2019 - 14:29

    Honzík: Jestli z textu vyplynulo, že kolo odsuzuji, pak jsem špatný publicista. Abych to tedy uvedl na pravou míru: Kolo v žádném případě neodsuzuji, pouze před ním preferuji koloběžku 🙂 Ostatně na kole občas jezdím stále – na svého skládacího Bromptona nedám dopustit. Jezdíval jsem hodně jak na silničce, tak i na bajku (v terénu, ne po asfaltu jako většina cyklopopulace). Kolo znám určitě víc než jen z cyklostezek – kterým se mimochodem aspoň v sezóně vyhýbám jako čert kříži 🙂

  8. #8 Machy 27. 8. 2019 - 07:11

    Gratulace k osmým narozeninám! Četl jsem Vás ještě na lindnerovi.cz, když jsem začal hledat info o koloběžkách pro dospěláky. Vlastně jsem ke koloběhu dospěl podobně. Potřeba se začít znovu pořádně hýbat, částečná nechuť investovat do kola, kterých je až moc 🙂 a vůbec mě nějak koloběžka lákala. Ani nevím proč. Nakonec jsem objednal kostku. A opravdu mě to začalo bavit.
    Dneska jezdím jen na koloběžce. Kolo mě ani neláká. Letos jsem si kolo na chvíli vyzkoušel cestou do Drážďan, když si koloběžku chtěli vyzkoušet kolegové cyklisté. A rád jsem se po pár stech metrech vrátil na svůj stroj. 🙂 Na rozdíl od nich mě nebolel zadek ani záda, jen příjemná únava v nohách.
    Koloběžka se mi osvědčila i na vyjížďkách s malými dětmi. Když chce člověk chytit prcka na odrážedle nebo většího na malém kole, jde to z koloběžky mnohem pohotověji. To zlákalo i manželku a už má vlastní koloběžku. 🙂

  9. #9 Kodym 27. 8. 2019 - 08:09

    Kolobrnda je proste uzasna.Jazdim na nej uz 6 rokov. Kedze mav minulosti zacalo boliet lave koleno, tak mi doktorka odporucila chodit do prace pesi aby sa premazaval klkolenny klb, co je asi 3,7 km. Po dva a pol roku ma to prestalo bavit.Ved chodit po meste 40 min. nie je ziadna zabava. Vtedy som zacal uvazovat o niecom rychlejsom. No jasne kolobezka. Kolega si zrovna kupil Kostku. Nejako ma neoslovila, pri mojej hmotnosti podomnou ram celkom pruzil. Tak nic, chodil som zas pesi. Az raz prisiel kolega ze si kupil este jednu kolobezku. A tato ma utvrdila, ze to je to spravne ,,nadobicko“.
    Odvtedy som na mojom Mibe 16/12 najazdil vyse 8000 km s jednou nehodou, pri ktorej som sa prednym kolesom preboril do blata a spravil kotrmelec. Prve tyzdne som bol v Bratislave v mojom veku za exota, dokonca ma jedna mamicka s kocikom pocastovala nazorom :,, Aha stary cap ( kozel) na kolobezke. Mal som vtedy 48 rokov. Ale nenchal som sa tym odradit. Po siestich rokoch sa musim len usmievat, ked denne stretnem minimalne 4 kolobezkarov , hoci su mnohi na elektrokolobezkach. Dokonca tu mame aj jednu mensiu komunitu kolobezkarov.
    Minuly rok na jesen (podzim) som sa rozhodol, ze by nezaskodilo pozriet aj niekam dalej ako len po meste. Vyuzil som akciu na Mibo GT Split a poviem Vam, to je ine zvezenie. Darmo, GT je GT. Moje vylety si mozte pozriet na instagrame #milikody.
    Ale po tych tisickach km mozem konstatovat ze jazda na kolobezke je SUPER. Do mesta su idealne kolesa 16″-20″ a na vylety 26″ a viac. V meste su velke kolesa moc neobratne a zle sa s nimi kluckuje medzi chodcami. Takze ano, kolobezka sa stala vasnou, mozno aj drogou, zato ale zdravou zavislostou. Vrelo vsetkym odporucam.Trhnite si.

  10. #10 Jirka J. 2. 9. 2019 - 13:09

    Na koloběžce jsem jezdil jako mrňous. Jakmile jsem „povýšil“ na trojkolku, už jsem na koloběžku nesáhl. Až po více jak 50 letech jsme narazili na ukázku-půjčování koloběžek a bylo jasno. Nejdřív skládací Mibo 16/12, pak hned velká Kostka 26/20. Na té jsem si k šedesátinám nadělil výlet z Krkonoš k Baltu. Pak jsme inovovali skládačky na Mibo 16/16 a Kostku 16/16 na městské výlety nebo kombinace s vlakem a nakonec na dlouhé cesty Morxes 28/20. Potvrzuju všechno, co se píše v článku, ani na dlouhých cestách z kolobky nic nebolí. Pěšinku ano, ale do těžšího terénu kolobku neberu, tam má kolo jasně navrch.

  11. #11 Kosta 1. 10. 2019 - 10:53

    Jsem na tom podobně, jen první koleběžku jsem si pořídil poměrně nedávno, duben 2017 v mých 37. A protože jsem si předím něco i nastudoval a (zejména na http://priblizovadla.cz 🙂 a primárně jsem chtěl „městskou“ koloběžku, neudělal jsem chybu a pořídil jako první stroj K-bike K6 🙂 A hned od první jízdy jsem se do tohoto krásného stoje doslova zamiloval.Ač jsem celý život jezdil na kolech, nikdy jsem k žádnému ani po letech neměl takový vztah jako po pár měsících k mému „Káčku“.

    Od té doby jsm na kole seděl jen 3x a to jen proto že nebylo zbytí – jízdu jsem si neužil, jediná výhoda kola je větší dojezd a vyšší rychlost, jenže na koleběžce si zkrátka připadám naprosto svobodný. A protože manželka na kole není žádný závodník, dávám na K6 v pohodě i rodinné výlety a konečně na nich nemám pocit že na někoho stále čekám. Komu bych ji doporučil „povinně“ jsou rodiče s malými dětmi – neexistuje lepší dopravní prostředek pro doprovod odrážedla/malého kola. I díky K6 se náš starší naučil na kole už ve 3 letech, ono honit ho na koloběžce je prostě něco jiného nežli za ním běhat. Takže už od prvního dne školky do ní jezdí na kole s mým K-bike doprovodem a když moc mrzne a musíme autem/busem jsme z toho oba neštastní 🙂 Ta malá K6 je zkrátka miláček, díky praktickým rozměrům mne doprovází všude a nedovedu si bez ní už představit ani dovolenou. Manželka dokonce říká že od doby jejího pořízení mne snad neviděla chodit… Samozřejmě ji to také chytlo a protože mladší syn už začal chodit a tak se snad brzy zbavíme kočárku, bude se pořizovat i koloběžka pro ní. K6 je na ni přeci jen příliš sportovní, takže to asi skončí Friendem 🙂

(nebude zveřejněn)


Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Rozumím