Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka>Priblizovadla.cz
Partner rubriky Koloběžky  

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka


Celý článek Jezdíte-li na koloběžce pouze do kilometr vzdáleného krámu pro lahváče, tento text vás asi nebude interesovat tak jako jezdce, kteří dali stupátku mezi dvěma koly svou duši a hodlají vyhnat ze stupňů vítězů všechny konkurenty, pokořit nejednu metu a zapsat se do análů koloběžkového závodního světa nejlépe natrvalo.
 



 

Klíčový je rám

Nejprve je třeba zdůraznit, že alfou a omegou prostoru pro jezdce je rámová stavba. Tu lze pak už jen v drobných nuancích podpořit vhodně zvoleným představcem, který je možné na krku vidlice podložit různým množstvím podložek, plus také řídítky. Špatnou geometrii rámu ale nelze téměř nikdy pomocí výše uvedeného napravit.

Pro další povídání jsem si s dovolením firmy Kostka-kolobka vypůjčil jeden z obrázků, které jsou na jejich webových stránkách zveřejněny u každého vyráběného modelu koloběžky. Rozměrový náčrt jsem mírně upravil a doufám, že pro názornost je to dostačující a každý snad pochopí, „co tím chtěl básník říci“.
 

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka

 
Nejdůležitější rozměr prostoru pro jezdce je dán rámovou stavbou (na obrázku prezentován hodnotou 680 mm). Nemá však být měřen ze středu víčka hlavového složení, tak jak je na obrázku naznačeno, ale ze středu hlavové trubky v místě horního ložiska hlavového složení (červená šipka – míra „A“). Jak už jsem mnohokrát jinde napsal, jedná se o vodorovnou vzdálenost měřenou mezi dvěma kolmicemi. Jedna je spuštěna ze středu horního ložiska hlavového složení a druhá z místa dorazu paty. Tento rozměr lze dále „doladit“ délkou představce a tvarem řídítek.

Řídítky v kombinaci s představcem bychom se mohli zabývat někdy v budoucnu. Jsou totiž také docela určující a spolurozhodují – právě společně s rozměrem „A“ – o tom, jak pohodlně se budete při ovládání koloběžky cítit a jak se vám bude dařit umístit kolena nášvihové nohy nad horní hranu řídítek.
 

Ani málo, ani moc

Proč je rozměr „A“ čili prostor pro jezdce nejdůležitější? Je to jednoduché – tato míra jednoznačně určuje či spíše vynucuje konkrétní postoj jezdce na koloběžce. Tedy to, zdali budete nuceni jezdit vzpřímeně à la „paní radová“ – to v případě, pokud je prostor pro jezdce krátký, nebo zda vám naopak umožní pohodlný nášvih odrazové nohy až nad horní hranu řídítek a plynulý, ničím nerušený odraz s maximálním možným zakopnutím, aniž byste se přitom museli bát, že se vaše koleno, lýtko či váš kotník apod. při provádění odrazu dotkne jakékoli části koloběžky. Prostor pro jezdce by ale zároveň neměl být přehnaně dlouhý, protože pak zbytečně prodlužuje rozvor koloběžky, což přináší zhoršení jízdních vlastností, zejména omezení manévrovatelnosti. Zároveň se tak snižuje tuhost rámu a zvětšuje hmotnost koloběžky.

Nechci říci, že je míra „A“ napříč výrobci závodních koloběžek rovnou standardizována, nicméně její hodnota zcela běžně osciluje kolem 680 mm. Výjimky potvrzují pravidlo oběma směry, většinou ale k horšímu.
 

Nejen délka, ale i výška hraje roli

Výška řídítek – na rozměrovém nákresu reprezentovaná hodnotou 840 mm – představuje u koloběžek Kostka (ale nejen u nich) míru, včetně všech vymezovacích podložek, mezi horní miskou hlavového složení a spodkem představce. Pro samotnou rámovou stavbu a hodnocení koloběžky by bylo dobré doplnit ještě jeden údaj, a to nejnižší dosažitelnou výšku řídítek za použití standardních komponent. Je ovšem pravdou, že tento údaj je často uváděn ve slovním popisu, a nadto se dá ovlivnit nejen vynecháním zmíněných podložek, ale i jiným sklonem řídítek, případně otočením představce. Navíc výměna představce a řídítek bývá finančně nejméně bolestivým tuningem.
 

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka

Například Kostka-kolobka standardně u svých – i nezávodních – modelů nechává dostatečně dlouhou vypodložkovanou trubku vidlice

 
Přesto anebo spíše právě proto na tento údaj upozorňuji. I když vlastně nikoli přímo na něj, ale na údaj podstatnější – na míru, se kterou „nepohnete“, jíž je nejnižší dosažitelná výška víčka hlavového složení po odstranění všech distančních podložek (zelená šipka – míra „B“). Tato míra určuje, jak hluboko se lze nad koloběžkou sklonit, zalehnout nad řídítka ve sjezdu, protože o onen „špunt“ si opíráte prsní kost. Uznávám však, že tento rozměr hraje roli hlavně u jezdců malých postav, cca pod 170 cm výšky. Ostatní do vodorovné polohy bez kontaktu s víčkem hlavového složení zalehávají bez problémů.

Navíc je tento rozměr v omezené míře měnitelný i stavební výškou upínací části představce na sloupek vidlice. Vysoká hlavová trubka rámu je ale z pohledu rozměru „B“ velkou chybou. Podložky pod představec na delším krku vidlice vycházejí vždy hmotnostně přívětivěji, jen z estetického hlediska by mnozí mohli mít výhrady. Ovšem na závodním stroji je estetika upozaděna, a navíc, co je maximálně funkční, zde bývá vnímáno i jako estetické.
 

Kam s koleny?

Další, a nikoli nedůležitý, rozměr prostoru pro jezdce představuje nejkratší vzdálenost od koruny pláště či galusky po horní hranu hlavní rámové trubky (modrá šipka – míra „C“). Tento rozměr, který by samozřejmě měl být co nejmenší, poukazuje na bezproblémové či naopak obtížné „sbalení se“ při zalehnutí ve sjezdu. Jinak řečeno to znamená, jak se vám podaří vložit za hlavní rámovou trubku koleno nohy, na níž nestojíte na stupátku, tedy té, která šlape na nárt (špičku) nohy stojné. Tento rozměr opět významněji omezuje jezdce menšího vzrůstu, kteří holt mají koleno fyziologicky níž než habáni. Sice se mohou při zalehnutí posunout více dozadu, to ale není výhodnější ani z hlediska aerodynamiky, ani z pohledu rozložení zatížení – pokud tedy má koloběžka vzadu menší kolo než vpředu. Proč? Protože větší kolo má menší valivý odpor, a tudíž by mělo být logicky více zatíženo, aby byl nižší i celkový valivý odpor koloběžky.

Částečně lze z tohoto pohledu nevhodně konstruovaný rám, jaký představují různé příhradové konstrukce, například u koloběžek Mibo nebo Morxes, či stroje s plochou a zároveň vysokou hlavní rámovou trubkou (karbonové „PéGéčko“ Pieta Groenvelda), dohnat záměrným prodloužením, vzdálením místa dorazu paty od hlavové trubky. Tedy zvětšit rozměr „A“ a posunout tak jezdce dozadu. Je to však „úlitba bohům“…
 

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka

Příhradová konstrukce rámu je sice extrémně pevná, zároveň ale zvětšuje hodnotu „C“

 
Obdobný problém nastává i u jednotrubkových konstrukcí hlavní rámové trubky u „malých“ rámů pro 26″ kola. Tam je dosažení malého rozměru „C“ na úkor tuhosti konstrukce. No a zase jsme u kompromisů, jak jinak. A když už jsem ty kompromisy nakousl – pokud chcete postavit univerzální rám, tak se podívejte na legendu Kickbike RaceMax. Aby se u tohoto stroje mohly střídavě využívat kola různých průměrů a obutí, nepoužívá „silniční“ brzdy, ale véčka. Právě ona univerzalita je u něj vykoupena velkým rozměrem „B“, „C“ a zároveň i „D“ (k tomu se ještě dostaneme podrobněji). A právě rozměr „D“ si poměrně velká část závodníků zvětšuje přihnutím dorazu paty stojné nohy dál k zadnímu kolu nebo úplným odstraněním dorazu paty. To je také varianta „úlitby bohům“.

U současných závodních koloběžek s oběma velkými koly se už navíc nemusíte tolik předklánět nad přední kolo, naopak je to z hlediska rozložení hmotnosti kontraproduktivní. Tady, stejně jako kdekoli jinde, je třeba hledat a najít správný kompromis. Tím ústupkem ale v žádném případě není sjezdový postoj, při němž nejsou kolena v zákrytu za hlavní rámovou trubkou, nýbrž jedno z nich trčí vedle trubky.
 

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka

Foto Jan Horák

 
„Víťa“ na koloběžce BCS – která má kombinaci dvou konstrukčních chyb: je krátká v rozměru „A“, a navíc má i dost velkou míru „C“ – je toho učebnicovým příkladem. I když… jak mu to na ní jezdilo! On má zase jiné plus pro dosažení vyšší rychlosti ve sjezdech – vyšší tělesnou hmotnost ve srovnání s mnohými svými konkurenty. Také zaujímá nádhernou vodorovnou sjezdovou pozici. Z fotografie je též patrné, že odmontoval zadní brzdu, což mu umožnilo posunout patu stojné nohy cca o 4 cm dozadu, byť na snímku této výhody beze zbytku nevyužil.
 

Délka stupátka

Předposledním důležitým rozměrem je samotná délka stupátka (tu jsem na úvodním obrázku nijak nezdůrazňoval – je označena hodnotou 350 mm). Délka stupátka představuje velmi problematickou hodnotu. Pokud bychom zohledňovali pohodlný postoj, bylo by nejlepší, aby se na stupátko vešly obě nohy za sebe. Jenže právě prodlužováním stupátka výrazně ubývá na tuhosti celé rámové stavby, a nadto výrazně roste hmotnost. Navíc každý jezdec má chodidlo různě dlouhé, že ano? Co s tím? Opět je nutné najít kompromis. Aby se na stupátko vešla bez problémů stojná noha, aby příliš krátké stupátko nebylo příčinou nejistoty při přeskocích (střídání nohou na stupátku) a aby se ve sjezdu za hlavní rámovou trubku v místě napojení stupátka vmáčkla alespoň špička druhé nohy, na které v tom okamžiku nestojíte. A konečně aby se za tu stejnou rámovou trubku vešlo i koleno „přední“ nohy.
 

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka

I na stupátko malé koloběžky se musí vejít obě nohy…

 
Ať to zní jakkoliv složitě a nedejbože třeba ve prospěch větší délky nášlapu, pravda je taková, že stupátko je třeba volit co nejkratší! Vše krásně vidíte na fotografii plzeňské „Trojanky“, která zrovna veze na svém „hřbetě“ jednoho ze svých tvůrců, či přímo duchovního otce, Petra Peštu.

A jen tak pro zajímavost si zkuste představit, že je košík s bidonem připevněn jinam než na obrázku, aniž by pak ve sjezdu překážel. Sami na první pohled přijdete na to, že jeho umístění pod představcem, kde ho Petr vozí, je jediné možné řešení. Dole před holeň se nevejde, a kdo ho tam má, nemůže si opřít koleno o hlavní rámovou trubku, protože láhev tlačí do holeně. Druhé, dost často používané ukotvení košíku nahoru na hlavní rámovou trubku, je taktéž nepoužitelné (zde u jezdců vyšších postav), protože by si bidon vykopávali kolenem nebo by se pod ně koleno prostě nevešlo. Takže, jak vidno, i taková maličkost dokáže v tomto článku probíraný prostor pro jezdce docela významně ovlivnit.
 

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka

Foto Jan Horák

 
Mimochodem, na snímku Petra Pešty na Trojance si dobře prohlédněte také minimalizovaný rozměr „C“. Všimněte si, jak malá mezera mezi hlavní rámovou trubkou a tečnou pláště předního kola stačí. Zde navíc ještě podpořená vynikající jednotrubkovou konstrukcí. A když si na té koloběžce místo dvoumetrového dlouhána představíte 165cm trpaslíka, dojde vám, kde asi bude mít opřené koleno on. Blíž k přednímu kolu to už opravdu nejde…
 

Zadní kolo více dopředu

Posledním zajímavým rozměrem z pohledu prostoru pro jezdce, a tím i z hlediska správné geometrie, potažmo ergonomie, je vodorovná vzdálenost mezi svislicí vztyčenou v místě dorazu paty stojné nohy a svislicí spuštěnou z čela koruny pláště (galusky) zadního kola (žlutá šipka „D“). Tato vzdálenost by měla být až nulová v případě obou velkých kol (2 × 28″, či 2 × 26″), či dokonce záporná (svislice spuštěná z tečny obutí je před svislicí vztyčenou z místa dorazu paty) u zadního kola do velikosti 20″. Jednodušeji řečeno, zadní kolo by mělo být co nejvíce vpředu. Ale ne až tak, aby „olizovalo“ lýtka, stehna či kalhoty jezdce stojícího na stupátku v jakémkoliv jízdním režimu. Zbytečné prodloužení této vzdálenosti směrem vzad čili prodloužení ramen zadní vidlice opět zvyšuje hmotnost rámu a velmi výrazně ovlivňuje tuhost koloběžky – samozřejmě v negativním slova smyslu, což platí také pro jízdní vlastnosti.
 

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka

Na Mibu Revoo je – jak se zdá – prostoru pro vše až hanba. Chybí jen tabulka Long vehicle 😉 | Aleš Rozbroj těsně před cílem 4. deštivé etapy

 

Stále a pořád… kompromisy

Co z toho všeho nakonec plyne? Postavit koloběžku, která by vyhovovala všem, prostě nejde. Od výšky postavy jezdce cca 170 cm a výše v podstatě nevznikají žádné problémy. Vlastně vznikají, ale začínají až od nějakých 195 cm, kdy už by to chtělo prodloužit stupátko i rozměr „A“. Mezi závodními jezdci takoví habáni nejsou výjimkou…

Pod 170 cm výšky je to přesně naopak – a touto mírou (a méně) si jaksi „v čase“ prošli všichni, pokud tedy nezačali jezdit, závodit až ve vyšším věku. V tom případě může být rozměr „A“ kratší a stupátko vesměs také. Limitujícím bývá rozměr „C“, kvůli nízko umístěným kolenům, a hlavně míra „B“ pro dosažení vodorovných zad při sjezdovém postoji. Dále zde už není možné použití 28palcového předního kola, protože by z konstrukčního hlediska nevyšla dostatečně vysoká hlavová trubka rámu, aby se na ni dala navařit hlavní rámová trubka. Takže jediným řešením je použití menšího předního kola. To řešení ale velmi bolí. Proč? Sehnat kvalitní a zároveň lehké vidlice, plus kola v nestandardních rozměrech (650C) je čím dál tím větší problém. Navíc se vzhledem ke zmenšování průměru kol zvětšuje jejich valivý odpor. A to po celou dobu jízdy, nikoli jen ve sjezdech.

Jediným přínosem je snížení aerodynamického odporu ve zmiňovaných sjezdech, protože pokud by šlo o samotný nízký úchop řídítek, tak toho by „trpaslíci“ jako já klidně dosáhli i pomocí negativního sklonu představce. Alespoň dokud jsem nedisponoval speciální sníženou koloběžkou, jsem to tak sám řešil. Na rovinaté tratě je to řešení více než dostačující, nebál bych se říci, že i mnohem lepší. Ovšem ten pocit, když vám pak ostatní ujíždějí ve sjezdech a vy s tím nemůžete vůbec nic udělat, ten je „na palici“. Jako by nestačil další sjezdový hendikep, to, že jste lehčí čili máte menší tělesnou hmotnost.
 

Prostor pro jezdce aneb geometrie stavby koloběžky z pohledu závodníka

Závodní speciál autora tohoto článku s koly 26/20 palců – plus za řídítky samozřejmě sám autor…

 
To celé směřuje k nutnosti stavby speciálních závodních koloběžek pro lidi menšího vzrůstu, ale hlavně… pro mládež a děti! My věkem dospělí trpaslíci holt trpíme, stejně jako trpí většina vzrůstem malých sportovců i v jiných disciplínách. Lkáme nad nespravedlností přírody, či případně dělením na výkonnostní kategorie dle věku, hmotnosti, nikoliv však podle výšky. Případně netrpíme, ale i přes nepřízeň osudu se to těm habánům snažíme osolit, či jim to přímo nandat. Přiznejme si však otevřeně, že nás to stojí mnoho sil. O tom však tento článek není.

Co je to prostor pro jezdce, byste už – jak alespoň doufám – měli vědět a hlavně byste jej po přečtení tohoto textu měli umět využít ku vlastnímu prospěchu. Volbou správného rámu, představce, řídítek. Není nic horšího než jezdit na koloběžce, která vám prostě nesedí…

 



Cyklospeciality.cz reklama





, ,




  1. #1 Víťa 27. 8. 2015 - 23:57

    Na mé profilovce na FB (již na Kickbike Racemax 28) je pěkně vidět, že koleno mimo trubku není protp, že se mi tam nevejde, ale proto, že to prostě často flákám.:-) I na BCS koleno v poho schovám, ale delší by být samozřejmě mohla.

  2. #2 Aleš 28. 8. 2015 - 09:04

    kdybych chtel jezdit v predklonu a s ohnutyma zadama jak banan, mohl jsem zustat u kola, kolobezku jsem si zamiloval prave pro ten krasny vzprimeny postoj (à la „paní radová) takze u mne prave vyhrala kratka BCS, ale je fakt, ze ja radeji jezdim dlouhe vzdalenosti nez ty sprinty, co se jezdi na rollo lize
    takze pro nekoho muze byt konstrukcni nedostatek vlastne prednost 🙂

  3. #3 Petr Lindner 28. 8. 2015 - 12:53

    A ono se někde v článku píše, že by se mělo jezdit v předklonu a se zádama ohnutýma jako banán? 🙂

  4. #4 Aleš 28. 8. 2015 - 14:43

    a proc maji tedy jezdci riditka ohnuta smerem k zemi, to same predstavce, ty jsou taky vetsinou otocene opacne, jen pri etapaku je videt, ze je geometrie jezdce nastavna jinak, ale to jsou prave ty delsi km, nez se jezdi rollo lliga
    ale to je jedno, jen jsem chtel podotknout, ze prave ten zminovany nedostatek v kratke kolobezce atd… nemusi byt nutne nedostatek, ale pro nekoho vlastne prednost
    stal jsem na zavodni tusim revo 28+28 a diky te velikosti jsem stal na stupatku co nejvice v predni casti stupatka, abych docilil vzprimenejsiho postoje

  5. #5 Břeta Michálek 1. 9. 2015 - 02:03

    Náš drahý odborníku a konstruktere Fido, musím reagovat na spoustu tvých „odborných rad“. Asi nemám tolik technických znalostí jako ty, abych dokázal psát odborné posudky na koloběžky , ale možná o tom něco vím, nebot svoji první kolobku jsem stavěl se svým tatou v roce 1970. Ale to je jiná písnička.
    Pozastavil jsem se nad tvým brilantním slohem, kde popisuješ : z tohoto pohledu nevhodně konstruovaný rám, jaký představují různé příhradové konstrukce, například u koloběžek Mibo. Moje nevhodná konstrukce je totiž několikanásobně pevnější než jeden většinou trubkový profil, at již kulatý nebo elipsový a pouze o 10mm širší ve výšce kolena než jsou vhodné ladné křivky tebou jistě myšlené kolobky Kostka, takže si myslím, že by se ti odřít kolínko na obou kolobkách podařilo úplně stejně, a proto : „Tedy zvětšit rozměr „A“ a posunout tak jezdce dozadu je však „úlitba bohům““ je totální kravina a to ještě z toho důvodu, že rozměr „A“ např u Revoo je téměř shodný s tebou doporučenou, kde píšeš „nicméně její hodnota zcela běžně osciluje kolem 680 mm“.
    A ted další tvoje DOBRÁ RADA :“Na Mibu Revoo je – jak se zdá – prostoru pro vše až hanba. Chybí jen tabulka Long vehicle 😉 „. Když tomu nerozumíš, tak nepiš nesmysly. Podívej se na tvůj obrázek s rozměry, tam by se mezi přední kolo a rám jěště vlezl kopačák, tak proto, aby ta koloběžka nevypadala tak hnusně jako ten náčrtek, dovolil jsem si prodloužit podlahu samozřejmě dopředu pod kolo, aby kolobka dostala ladnou křivku, mohl jsem si to dovolit, protože i po prodloužení o 7cm kolobce zůstala vynikající tvrdost.
    Dalším nesmyslem, co blábolíš, je postavení zadního kola. Pokud nejsi konstrukter amater, možná by sis vzpoměl i na uložení zadní brzdy, a pokud by sis ji nechtěl každou jízdu ulomit, jsi nucen posunout zadní kolo dozadu, aby se tam prostě vlezla a tím je vyřešeno postavení zadního kola, ale já jsem šel ještě dál a dovolil jsem si posunout zadní kolo pro „habány“ s vypracovanýma lýtkama jako mám já po 45 letech ježdění na „běhně“, ještě o další, pro tebe jistě katastrofické 3cm, tak aby se i při max rozsahu odrazu nedotkli zadního kola. No a tak vzniká LONG VEHICLE a nic se zkracovat nebude, takže budeš dále “ Lkát nad nespravedlností přírody, či případně dělením na výkonnostní kategorie dle věku, hmotnosti, nikoliv však podle výšky. Případně netrpíme, ale i přes nepřízeň osudu se to těm habánům snažíme osolit, či jim to přímo nandat. “ Dělení se nekoná, takže budeš muset začít TRPĚT a trénovat a ne jenom kňourat nad chudáčkem malým Fidem.Tak nebreč, vždyť už jsi „velký chlap“. Podívej se na Pelcíka, malý postavou a velký činy. Můžeš jít k němu do školy.
    Tak to je všechno, nepíšu moc často, ale když lidem maluješ nesmysly a udáváš jednostraně jako negativní příklady moje kolobky, tak se mi to opravdu nelíbí. Tak se milý Fido opatruj a potrenuj, abys i přes nespravedlnost přírody mohl být velký aspoň výkonem.
    Na další se(t)kání se těší
    a zdraví tě na dálku
    tam z Rožnova od zemňákú
    ogar Břeta Michálkú

  6. #6 Petr Lindner 1. 9. 2015 - 08:44

    Zdar Břeťo!
    Aby veškerý tvůj boží hněv nepadl jen na hlavu nebohého Fida, musím uvést, že popiska k fotce Revoo je mým dílem 🙂
    K tvému příspěvku – a hlavně jeho tónu – se nebudu vyjadřovat. Jen snad malé povzdechnutí nad tím, že ogaři z Rožnova už asi ztratili poslední zbytky nadhledu a hlavně smyslu pro humor… 🙁

  7. #7 Břeta 1. 9. 2015 - 15:41

    Ahoj Petře, ja jsem ten příspěvek nepsal v žádném božím hněvu, a ton byl možná xylofon. Jen se mi opravdu nelíbí ovlivnování potencialních koloběžkářů nepravdivýma informacema,založenýma na jednostranném pohledu. Nadhledu mám dost
    Humor mi nechybí.
    Nechcu tváře nerudné
    Brečet se mi nelíbí.
    A tomu říkám jasné NE.

  8. #8 jirka 2. 9. 2015 - 09:34

    Zdravím, rad čtu názory o kolobkách Protože jezdím spíš turisticky, letos jsem absolvoval týdení výlet po poutních místech republiky,denně kolem 65 km a byl jsm nadšeny.Kolo jsem uplně zrušil,přesto,že jsem si kola stavěl kdysi sám.Ale problém je bagáž na kolobce.Vpředu brašny přiliš zatěžují nakonec jezdím udělaný malý nosič a zátěž max do 7kg,na těžko uvažuji ještě zadní nosič.Jinak nádhera,do kopce jdu občas něco vyfotím a divím se těm cyklistům co mě zpocení předjíždí.Jinak mám upravenou Kostku od pana Pechra a za 31 roků mě by mělo být 100 let, zdraví ,Jirka z Vysočiny

  9. #9 Radim 2. 9. 2015 - 09:54

    Na rozměrovém obrázku Kostky je krásně vidět její propaganda – uvadí se zatížení rámu, nikoliv zatížení koloběžky (max. hmotnost jezdce). K čemu je rám, který unese 150kg, když kola snesou maximálně 85kg podle katalogu Remerxu 🙁

  10. #10 Srna 2. 9. 2015 - 14:58

    Mě přijde podlé srovnávat tři fotky, kde na dvou je jezdec ve sjezdovém postoji a na třetí opatrně brzdí na mokru.

  11. #11 Radim 3. 9. 2015 - 10:59

    A je taky zvláštní, že tu není jediná zmínka o Kicku. V podstatě toho vychází, že nejlepší závodní koloběžka pod sluncem je Kostka. To už ale trošku zavání PR článkem nebo reklamou na sérii Racer, ne? 😉

  12. #12 Petr Lindner 3. 9. 2015 - 19:51

    Radim: A co je tohle? Musíte číst i zbytek článku, ne jen to, co se vás bytostně dotýká, hoši… 😉

    „A když už jsem ty kompromisy nakousl – pokud chcete postavit univerzální rám, tak se podívejte na legendu Kickbike RaceMax. Aby se u tohoto stroje mohly střídavě využívat kola různých průměrů a obutí, nepoužívá „silniční“ brzdy, ale véčka. Právě ona univerzalita je u něj vykoupena velkým rozměrem „B“, „C“ a zároveň i „D“ (k tomu se ještě dostaneme podrobněji). A právě rozměr „D“ si poměrně velká část závodníků zvětšuje přihnutím dorazu paty stojné nohy dál k zadnímu kolu nebo úplným odstraněním dorazu paty. To je také varianta „úlitby bohům“.“

  13. #13 Petr Lindner 3. 9. 2015 - 19:55

    Srna: Co ti na tom přijde podlé? Zeptej se Aleše, jako rychlostí asi tak jel u toho „opatrného brzdění na mokru“. Tu fotku jsem udělal já, takže vím, o čem mluvím. „Opatrným brzděním“ bych to určitě nenazýval…
    Nebuďte paranoidní chlapi – tenhle článek, a ostatně žádnej jinej tady na Přibližovadlech – nemá za cíl někomu ublížit. Fido zde prostě vyjádřil svůj názor a nikdo netvrdí, že je jedinej a správnej. Sto lidí, sto názorů – to platí všude, i v koloběhu…

  14. #14 Laďa 4. 9. 2015 - 13:31

    Pro Radima
    Pokud mám nad 85 kg, tak požádám Kostku, atˇ mi tam vrazí kolo s větší nosností nebo pár kilo zhodím 🙂

  15. #15 Martin Šnobl 4. 9. 2015 - 21:50

    Myslím, že koloběžecký sport a vše, co se kolem něj děje (diskuze na soc. sítích, konstrukce závodních strojů, atd.) se bere moc vážně. Závodit se dá přece na ledasčem? Přestože jsem šest stop a tři palce dlouhá opice s končetinami v prodloužené délce, mám slabost pro malé stroje, zejména 12×12. Mnoho lidí se pak podivuje nad tím, jak se „tam“ můžu poskládat, aniž by trpěl můj hřbet. Můžu 🙂 Takže, v článku zmiňovaný „prostor pro jezdce“ je z mého pohledu ryze individuální záležitost. Jen je škoda, že výrobci, ve snaze stavět velké „závodní“ stroje pro minoritní část jezdců, již nenabízejí své opravdu povedené exempláře nejen pro sběrače bodů RL, např. malá – velká Mibo Courage. Vivat Footbike!

  16. #16 Radim 6. 9. 2015 - 19:29

    Laďa: Tady nejde o váhu, ale o klamání koncového spotřebitele. Krásně se rychle vyměnila nosnost koloběžky za nosnost rámu. Myslím, že to je docela drzost. Ale asi se už Kostka dostala do stavu, kdy to seká jak „Baťa cvičky“ a je jim to jedno. Ale taky se to může vrátit jak bumerang. Co je dnes, nemusí být zítra. Takové Mibo nebo Morxes to alespoň uvádí poctivě …

  17. #17 Laďa 7. 9. 2015 - 16:16

    Rozumím Ti, Radime. Ona ta honba za co možná nejnižší hmotností, má i odvrácenou stanu. Nějak se mlčky předpokládá, že na sportovním modelu budou jezdit pouze vyšvihaní borci s 75 kg. U závodních kol je stejná situace, 90 kg chlap se pak diví, že se zadní kolo při záběru kroutí a semtam prdne nějaká špice. Každopádně je seriózní na max. hmotnost jezdce upozornit, případně přímo nabídnout osazení, které snese vyšší zátěž.

  18. #18 Fido 7. 9. 2015 - 21:17

    Naprostej souhlas s Radimem i Laďou. Navíc mám oficiální souhlas od Remerxu oficiálně publikovat, že jimi uváěný „váhový limitů je skutečně hmotnostní limit jezdce a nikoli pro mnohé třebas vnímáno jako zatížení jednoho kola.
    Tudíž ty dle Remešů krásný hliníkový vejplety jsou vlastně víte nač, že? Ovšem slušelo by se podotknout, že u Kostků je na moc modelech nenajdete.
    Navíc spousta zapletených kol ten váhový limit nemá vůbec uveden a u ráfků se ani neuvádí, což je i pochopitelné.

  19. #19 Pavel Werner 8. 9. 2015 - 10:23

    Fido, neni mi jasná jedna věc. Jak muze Remerx uvadet vahovy limit jezdce na kolo, kdyz nevi, na jake konstrukci to stoji? Respektive jaky je rozvor?

  20. #20 Jarous O 8. 9. 2015 - 11:04

    Plha se hlásí!! Jak on může vědět, že strana B vede zrovna tímhle směrem…úhel gama není přece dán

  21. #21 Fido 8. 9. 2015 - 12:20

    Remerx uvádí váhový limit zapletených kol (některých) a doposud nepíše, že jezdce. Upozornil jsem na to jejich konstruktéra a asi to opraví, kdy nevím. Konstrukci, kde se počítá se strojem žádnej výrobce kol víceméně neřeší. Teda předpokládá jízdní kolo (koloběžky jsou okraj, čili skoro všem zatím putna) s hmotností cca 10kg (s tou se určo počítá) a víceméně jednotnou geometrií a s tou se počítá taky.

  22. #22 Miila 8. 9. 2015 - 22:21

    Musím říct, že už pár dní s poměrně optimálním průběhem kvadratického momentu napjatosti sleduji tuto diskuzi.
    Ale zpátky k tématu.
    EC Woudenberg, čelo závodu žen, kolobky s nadstandardním prostorem pro jezdce a hlavně ukázka jeho dokonalého využití.
    https://www.youtube.com/watch?v=hcAk-tS-he8
    I’m lovin‘ it 😉

  23. #23 Fido 9. 9. 2015 - 12:12

    Konečně někdo, kdo se vrátil k tématu článku a navíc pochopil, o čem to je. Bude to asi především tím, že sám velmi dobře jezdí.
    A to sem ještě nikdo nevložil fotky, či video ze sjezdů, kde se ty negativa nabírání vzduchu pro špatný postoj, často vynucený právě konstrukcí rámu, projevují v mnohem větší míře.

  24. #24 Petr Lindner 17. 9. 2015 - 20:36

    Poslal nám svůj příspěvek mailem sám velký Alpo Kuusisto. Stejně jako Alpo neumí česky, ani my neumíme finskou angličtinu, takže čtěte v původním znění 🙂

    One reply in english, but you could use google translate like I used for Czechish. It’s sure fun but meaning of some replies could be distorted 🙂

    Excellent that you are touching this subject! There has been very little talks about scooter geometry. It’s not all clear but let’s chaff more and maybe we see some results. For my own purposes I have simplified rider posture to two measures:
    [1] straight distance from heel to handlebars,
    [2] angle of this line from horizontal.
    Measure [1] relates directly to rider size (about 60% of rider height). Measure [2] tells how upright posture he/she likes to use (45° for low to 55° for upright). These measures are just another way to express [A] and [B] in this article. Maybe clearer, maybe not.
    I have never thought about [C]! But it is obviously quite important in downhill. Thank you for mentioning that. About [D]: I like it to be larger to give more room to ‚follow‘ your kick backwards. And here I’m almost certain many riders – in fact everyone except Kai and me – could lean back more at the end of the kick.
    And this has nothing to do with ride posture. Kai likes it low and I like it upright. Probably neither of us is ‚right‘. You can’t copy someones technique unless you also copy his body.

  25. #25 Miila 20. 9. 2015 - 21:18

    Pro Čechoslováky bez úhloměru :
    Přímá vzdálenost mezi dorazem paty a řidítky by měla být cca 0.6 x výška jezdce.
    Výška řidítek nad stupátkem (ne nad zemí) 0.42 až 0.49 x výška jezdce.
    Krásné vodítko pro výběr představce a nastavení řidítek pro kohokoli.
    U těch řidítek by to asi chtělo ještě konkretizovat v závislosti na typu.
    Když se to dá do souvislosti s Fidem zmíněným obvyklým prostorem pro jezdce 680mm, padají z toho zajímavé závěry.
    Jezdci pod 160 cm už si mohou představec otáčet směrem k sobě a jezdcům nad 195cm upřímnou soustrast.
    Jinak Alpo a Kai tedy další dva borci, kteří potřebují mezi lýtkem a zadním kolem trochu více místa…
    Jen by mne zajímalo, jestli Alpo google translil i Břeťův příspěvek 😉

  26. #26 Fido 21. 9. 2015 - 20:43

    V první řadě neumím anglicky ani slovo, tak jen volně význam, schválně jestli jsem ho pochopil.
    Alpo vítá diskusi a články na takováto témata, prý je jich poskrovnu.
    No a ještě se z toho Alpova příspěvku dá vyčíst, že on má rád vzpřímený postoj a Kai naopak. A taky zdůrazňuje, že zná jen 2 lidi, co ten zvýšený prostor za lýtkem potřebují a skutečně využijí – holt finskej odraz a finská „škola“ To už dedukuju a nepřekládám, toho nejsem schopen.
    Je rád, že byl upozorněn na rozměr „C“ a souhlasí s jeho důležitostí ve sjezdu.
    No a tohle jsem nikde neobjevil:
    „Výška řidítek nad stupátkem (ne nad zemí) 0.42 až 0.49 x výška jezdce.“ Ale jednoznačně správná je myšlenka měření nad stupátkem a nikoli od země, protože stojná výška bývá velmi rozdílná u různých koloběžek.
    A Mílo míříš správně a časem z toho snad mnohým dojde, že jako cyklisté různých výšek postav potřebují jinak veliké rámy, tak stejné to bude u koloběžek.
    Jenže, jak to má třebas Groneweld, Lamberink, Provod aj.? Mají ke své postavě řidítka proklatě nízko = víceméně jak doporučuje Vavruša. A obdobně to tak má i Kai.
    No a na závěr bych upřesnil, že já jsem pojal článek cíleně na stavbu rámu, no a Alpo to rovnou hodil do vyššího levelu. Od strojařiny k biomechanice. Takže bude pokračování, ale kdy? Kdo ví.

  27. #27 Miila 21. 9. 2015 - 20:55

    To Fido : Věta sinová 😉
    To je těch 45 – 55 stupňů.

  28. #28 Fido 21. 9. 2015 - 21:41

    Njn., konstruktér se v Tobě nezapře a to je dobře.

  29. #29 Pavel Jan 23. 11. 2015 - 21:50

    Nejsem závodník, jsem hobbík. Koloběžky si stavím sám pro sebe. Vždy využívám zkušeností závodníků. Ne, že bych stavěl podle nich, ale článek jako je tento (hodně dobrý) mi pomáhá pochopit problematiku stavby při určování správné geometrie pro mně samotného. Samozřejmě mám i své zkušenosti a své požadavky. Důležité je rozumět tomu, co dělám. Pak mám šanci odstranit co nejvíce možných chyb už na papíře. Takže palec nahoru.

(nebude zveřejněn)


Tyto webové stránky používají k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Informace o tom, jak tyto webové stránky používáte, jsou sdíleny se společností Google. Používáním těchto webových stránek souhlasíte s použitím souborů cookie. Další informace

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Rozumím