Sice nemám žádná relevantní data, myslím si však, že běžný nadšený koloběžkář (nikoliv začátečník s představou, že pět tisíc musí stačit) za svůj stroj utratí průměrně kolem patnácti až dvaceti tisíc. Když se vám pak dostane do ruky stroj, u něhož jen rám stojí „padesátku“, než ho poprvé vezmete na vyjížďku, chodíte kolem něj s nábožnou úctou. Karbonová IDEA S1 přesně takové pocity vzbuzuje.
Prolog
Tento článek není recenze čili test, je to příspěvek typu „Jak jsme si vyzkoušeli karbonovou závodničku“. Koloběžka v tomto názorovém článku totiž není nová, jak ostatně na jejím vzhledu sami poznáte. To by samo o sobě nevadilo, jenže tento model už má svého nástupce IDEA S1 Aero (psali jsme zde), nemá tedy jaksi smysl recenzovat stroj, který se nevyrábí (jde o model z roku 2021).
Nicméně, když jsem tuto koloběžku na brněnské prodejně Kolobky.cz uviděl, okamžitě jsem měl jasno, že na tomhle se chci projet. A když už na tom budu jezdit, tak o tom taky musíme něco napsat.
Jestli se ptáte, kde se IDEA S1 v brněnské koloběžkárně a posléze v redakci Přibližovadel vzala, tož to vám vysvětlí Bolek, a to tak, že vzápětí.
Bolek Žemlík: Neuvěřitelná lehkost jetí (do kopce)
S koloběžkou v tomto článku mě pojí dosti speciální vztah – mám ji totiž dlouhodobě zapůjčenou na projekt Kick Spain 2025. Díky tomu jsem na ní stihl najezdit o něco více, než zvládám na běžně recenzovaných koloběžkách. Na druhou stranu se jedná o docela originální stavbu, která už toho má zároveň hodně za sebou, takže tradiční recenze nedává úplně smysl, jelikož úplně stejný stroj zkrátka těžko seženete. Karbon má však v koloběžkovém světě stále ještě punc jedinečnosti, takže kdo by se na něm nechtěl projet? A když to není úplně možné, aspoň si přečíst pár řádků? A tak je s Petrem píšeme.
Možnost poprvé se na této Idei svézt jsem dostal někdy loni o prázdninách na závodech SDK (Seriál dlouhého koloběhu). Večer u ohně se to domluvilo, ráno jsem si na ni jen připevnil Garmina a vyrazil na stokilometrovou etapu. Do té doby jsem stál jen na strojích, jejichž hodnota dosahovala sotva poloviny ceny této koloběžky, takže jsem vyrazil s velkým respektem. Ale během prvních pár kilometrů jsem si zvykl a ve třetině trasy už mi vůbec nepřišlo, že mám něco nového. Zjistil jsem, že není třeba s ní jednat úplně v rukavičkách, o čemž ostatně vypovídá stav jejího laku – zkrátka si už před tím, než jsem na ni stoupl já, zažila své.
Vždy jsem karbonové koloběžky bral spíše jako závodní speciály na Rollo ligu, na kratší, dráhové závody, stavěné na míru, doplněné o karbonová kola a odlehčené na maximum. Zkušenost s tímto strojem mi ukázala, že karbonka je využitelná šířeji a nebýt vyšší cenovky, klidně by se mohla rozšířit mezi širší veřejnost u rekreačnějších koloběžců.
Tolik tedy k obecnému úvodu a pojďme ke konkrétnějším vlastnostem. Asi největší respekt jsem před první jízdou měl ze stupátka, které mi přišlo docela úzké, a navíc má lehce zaoblené hrany, což by – teoreticky – mohlo vést ke sklouzávání nohy. Nevede. A jak jsem si později přeměřil, stupátko je prakticky stejně široké, jako stupátko MIBO Revoo, na které jsem jinak zvyklý. Takže tento parametr maximálně schvaluji. Dokonce nevadí, že stupátko je z horní strany již dost ošoupané – noha na karbonu drží výborně.
Geometrie rámu mi také sedla skvěle, mám na stroji dost prostoru, neotírám se o zadní kolo a nohy se mění pohodlně. O něco horší je to pak s tuhostí. Mám pocit, že v drtivé většině recenzí píšu něco ve stylu „rám je příkladně tuhý“, nyní však nastává změna. Tento rám příkladně tuhý rozhodně není a je otázkou, jestli už takto vyjel z „výrobní linky“, nebo byl postupem času „prošlápnut“. Každopádně tohle, pokud vím, rozhodně není obecný problém karbonu, ale spíš toho, jakou konstrukci použijete a kolik gramů váhy jste ochotní za tuhost vyměnit.
Když už jsme u těch nevýhod, věděl bych ještě o druhé. Do rámu se bohužel nevejde širší než 25mm plášť, přičemž chcete-li sundat zadní kolo, musíte ho dokonce vyfouknout. To nemusí nutně vadit na kratších závodech na kvalitním povrchu, ale pro naše dálkové trasy, je pětadvacítka minimum. Pokud byste tedy po nějakém karbonu pokukovali, třeba i z druhé ruky, nezapomeňte se na tento parametr zaměřit.
Konečně se dostáváme do sekce plusů. Ten hlavní asi vyhlížíte už od nadpisu. Ano, přátelé, je to hmotnost. Tato koloběžka je opravdu lehká jako pírko a to nemusí mít ani karbonová kola, rám dělá své. Jízda do kopce je zkrátka požitek (zní to jako oxymóron, že ano? :-)), a i když ji jenom tlačíte, máte pocit, že vám koloběžka sama ujíždí vpřed. Od prvních kilometrů mě překvapovalo, jaký rozdíl oproti mému Revoočku to je. Pokud tedy bydlíte na nejvyšším kopci v okolí, který musíte na konci každé vyjížďky zdolat, a na účtu vám přebývá pár desítek tisíc, nemáte nad čím přemýšlet :-) Druhým, menším plusem je pak ona tuhost, v tomto případě torzní tuhost, díky které koloběžka lépe vykrajuje zatáčky při jízdě z kopce, lépe drží, neposkakuje a jízda na ní je jistější.
A jaké je celkové hodnocení? Inu, možná nebude až tak pozitivní, jako byste čekali. Nedávno jsem se vrátil z dálkového závodu Kickdistance 2025 z Bordeaux do Paříže a už od začátku jsem věděl, že tuto trať na karbonce nepojedu. Francie, jak asi víte, není moc kopcovitá, a v rovinatém terénu je testovaná Idea spíše nevýhodou. Nemá dostatečnou setrvačnost po rovině ani z kopce. Když foukne vítr, víc to s vámi zamává. A v neposlední řadě, 25mm pláště se po pár stech kilometrech projeví na vydrncaných bolavých dlaních (přiznávám, že ty mám i tak, ale s Ideou by to bylo, počítám, o dost horší).
Suma sumárum, do extrémních kopců je karbonka naprosto jasnou volbou, kde kolegyně z jiných materiálů válcuje o parník. Na tratích rovinatých a smíšených se investice za mě moc nevyplatí, a za stejné peníze bych doporučil si pořídit jednu klasickou silničku a pak nějakého gravelíka nebo rovnou terénku.
Petr Lindner: Svezení s nadšením
Při prvním pohledu na tento stroj mé koloběžkové srdce jednak zaplesalo, jednak ale také zaplakalo. Na doslova otřískaném laku je vidět, že tahle IDEA S1 už má něco najeto a v rukavičkách se s ní rozhodně nezacházelo. Prostě závodní nářadí. Nadupané kilometry byly zřetelně vidět i na probrzděných ráfcích kol, což jsem upřímně řečeno nedal a přední kolo okamžitě nahradil kolem ze svého Wolfra. To jen, kdybyste se divili, proč má na fotkách tento stroj každé kolo jiné :-)
Ještě jsme ale tuto koloběžku vlastně pořádně nepředstavili. Že je to stroj s karbonovým rámem, to už víte, stejně jako, že se jedná o model s koly 28/28 palců, obutými do plášťů, plášťovek či galusek šíře maximálně 25 mm. Přední vidlice, uložená v tapered hlavovém složení, je součástí rámové sady, přesněji řečeno součástí celého designového a konstrukčního řešení, a pochopitelně je taktéž karbonová.
Takže silniční speciál jako Brno. Námi jezděný kus byl osazený vcelku běžnými komponenty, čímž chci říct, že tento rám by si zasloužil víc. Z mého pohledu tedy hlavně lepší (a lehčí /karbonová/) kola. Ale budiž. Co mé estetické vnímání však až iritovalo, byly prachobyčejné rohy (až parohy) s navlečenou tlustou žlutou pěnovkou na karbonových řídítkách. Bolek si je sice nemůže vynachválit, já jsem na ně – už z principu – ani nesahal :-)
Tím vším chci říct, že hmotnost, uvedená na následující fotce, není ani zdaleka konečná, protože samotný rám by měl vážit kolem dvou kilogramů. Tudíž se tento stroj dá osadit tak, aby celková hmotnost „podlezla“ 5 kg.
IDEA S1 patří s rozvorem 1 230 mm ve své kategorii ke spíše kratším strojům. Kromě Wolfra RS od Yedoo mají všechny komerčně vyráběné osmadvacítky rozvor o 15–20 mm delší. Důležité však je, že prostor pro jezdce patří k lepšímu standardu, takže ani vyšší jezdci by neměli mít problém. Já jsem ho neměl, byť se svými 186 cm výšky jsem tedy asi spíše nižší až středně vyšší jezdec :-)
Na 25mm pláštích má IDEA S1 závodní světlost 35 mm. Při tloušťce stupátka 30 mm pak stojíte ve výšce 65 mm. Jedna jako druhá jsou vynikající hodnoty.
S názorem na tuhost rámu se přidávám k Bolkovi. Rozhodně to není „beton“, jako například minule testovaný rám RAMA Raptor. IDEA S1 prostě mírně houpe. Abyste průhyb po zatížení co nejvíce eliminovali, je třeba tomu přizpůsobit styl odrazu – což se dá. Stroj se vám pak odmění výborným tlumením vibrací. Jízda je – oproti tuhým hliníkovým rámům – skutečně velmi komfortní. V tomto ohledu mi nevadí ani úzké pláště, na které si, respektive na nemožnost dát širší, Bolek stěžuje (byť já tedy nejezdím stokilometrové trasy jako on).
Z mého pohledu je důležité, že rám, byť není příkladně tuhý při zatížení, vykazuje výbornou torzní tuhost. Zkrátka se nevlní, nekroutí a jinak nezlobí. Ani se strmějším závodním sklonem přední vidlice se pak nemusíte bát to z kopce pustit jednoduše do plných.
Takříkajíc plně konsenzuální jsem s Bolkem co do hodnocení jízdy v kopcovitém terénu. Jsem to já, kdo vždycky, když se vrací domů, musí vydupat čtyřkilometrový kopec se 200 metrovým převýšením. Jaké to s touto koloběžkou? Požitek! Samotný stroj vás nijak nebrzdí, je to zkrátka… skoro až povznášející :-) (Jo, je to koloběžkový oxymóron.)
Trochu s Bolkem naopak nesouhlasím ve tvrzení, že IDEA S1 není vhodná na rovinky, protože má malou setrvačnost. Ta je do značné míry daná hmotností rotačních částí čili kol. A kola, osazená na námi jezděném stroji byla naprosto průměrná. A tedy i průměrně těžká. Ano, tím, jak je koloběžka lehká, má člověk pocit, že nechce jet. Protože zkrátka nemusíte při každém odrazu přetlačovat kilogramy hmotnosti stroje navíc. Ostatně několikrát se to řešilo na koloběžkové FB skupině Koloběžky CZ a mě to také donutilo na toto téma napsat na Přibližovadlech článek Nesnesitelná lehkost koloběžek. Čili sečteno a podtrženo, mně se jezdilo stejně dobře i na rovinkách.
Relativní IDEAL
Co napsat na závěr? Vrátím-li se k titulku tohoto článku, pak musím suše konstatovat, že ideální koloběžka jednoduše neexistuje (stejně jako neexistuje ideál u milionu dalších věcí). Na začátku jsem napsal: Když se vám pak dostane do ruky stroj, u něhož jen rám stojí „padesátku“, než ho poprvé vezmete na vyjížďku, chodíte kolem něj s nábožnou úctou. Jenže velmi brzy zjistíte, že je to pořád jen koloběžka, na které se stejně musíte odrážet :-)
IDEA S1 vám ale dá velmi přesný pocit, nebo možná lépe – přesné poznání, jak jste na tom se svým vlastním výkonem. Tohle je koloběžka, u které se už nemůžete vymlouvat na samotný stroj (snad kromě mírně vyššího pružení rámu při odrazu). Když to nejede, je příčina jasná. Jste jí vy. A jsem to i já, protože taková koloběžka jednoduše prověří každého.
Nicméně IDEA S1 se mně moc líbí a vůbec by mi nevadilo mít takový stroj ve své vlastní koloběžkové stáji. Bohužel mi na účtu nepřebývá pár desítek tisíc, jak píše Bolek výše, tak snad jednou, až budu velkej… ;-)
Jeden komentář
Vono s tou lehkostí kol je to trošku problém.
Nízkej hliníkovej ráfek okolo 25mm a jen střední 40mm karbonovej nyní s obvyklejší větší vnitřní šířkou váží skoro stejně, spíš je ten hliníkovej lehčí.
Nižší hmotnosti se u karbonovejch kol dosahuje na úkor nosnosti a pak hlavně na výpletech a nábojích, u nichž už se vlastně ani nejedná o rotační hmoty.
Větší šířka použitejch plášťů je zamozřejmě pro jízdu pohodlnější, ale ty objemnější pláště jsou o dost těžší. Na hrbolatým asfaltu mají prokazatelně menší vliv na únavu jezdce (cyklisty) – nizží huštění, poněvadž ty vibrace se hlavně přes sedlo přenášejí na toho cyklistu a rozechvívají vnitřní tělní tekutiny v tkáních a to chvění je potřeba utlumit, na což se právě spotřebovává energie.
Vše se to schovává pod pojem vyššího valivýho odporu, s kterým to dle mýho nemá moc společnýho.
Na koloběžče, zvláště na tý opravdu tvrdý, jsou ty vibrace citelný hlavně mezi kotníkem a kolenem stojný nohy, k vnitřním orgánům se pravděpodobně dostávají výrazně omezeně oproti těm cyklistům.