V článku Ano, jsem to já, mami II jsem slíbil, že když už jsem se na koloběžce tak zřídil, budu se jí v rámci osvěty ještě věnovat podrobněji. Protože zdraví mi stále ještě nedovoluje na ní jezdit, pustil jsem se tedy s vervou alespoň do psaní o tomto skvělém stroji a koloběhu vůbec.
Píšeme-li na Přibližovadlech o bratrech Slovácích, pak obvykle padají dvě jména: Dušan Demovič a Maroš Lenčéš. Oba spojuje klíčové slovo „karbonové koloběžky“, nebo možná lépe „výroba karbonových koloběžek“. V tomto článku se budeme věnovat nejnovějšímu počinu druhého ze jmenovaných mágů karbonu, Marošovi – a jeho projektu s krátkým názvem… Lego.
Kousek ode mě, taktéž na vrcholu kohoutovického kopce v Brně – toho postrachu všech, kteří ho jezdí nahoru „za svoje“ –, bydlí koloběžkář Mirek. Každý den jezdí do práce na K-biku K7 nebo na Friendu. Ráno dolů, odpoledne nahoru. A tak mě napadlo, že není povolanější jezdec pro „pohled zvenčí“ na Yedoo S1616, které patří do stejné nebo podobné kategorie…
Možná to vypadá, že jsme pojali záměr v tomto roce testovat koloběžky od nejmenší velikosti, ale není tomu tak. Při uvedení Yedoo S1616 ve valentýnské bordó barvě jsem si totiž uvědomil, že jsme S1616 ještě netestovali. Ne proto, že bychom snad tento malý model přehlíželi, ale protože jsme na nejmenší Steelku jednoduše zapomněli. A byla to chyba, protože tato koloběžka je jednoduše… ale to si už přečtěte sami.
Začalo to karbonovým K-bike K5, pokračovalo žiletkou a mačkou čili kočkou – samozřejmě taktéž v karbonu –, aby pokračování zajistil karbonový terénní Golem. To je jen tak ve zkratce portfolio „samodomo“ vyrobených koloběžek slovenského nadšence Maroše Lenčéše. Mohli bychom se ptát: Co bude dál? Kam až ten chlápek chce zajít? Proč troškařit, musí to být něco fakt velkého! Dejme si tedy rovnou největší koloběžku na světě. Tedy alespoň sám Maroš to o svém „stvoření“ tvrdí…
V dnešní době si internetovou komunikaci a prezentaci pro sebe uzurpují sociální sítě, nicméně vlastní web osobně považuji za důležitou „domovskou základnu“ každého, kdo chce své výrobky či služby, případně více či méně hluboké myšlenky nebo moudra nabídnout jiným. Weby bohužel stárnou a je třeba je po nějakém času inovovat… nebo udělat úplně znovu. Právě to před nedávnem udělali Ilona a Pepa Nistlerovi čili Koloběžky pro dospělé, nebo chcete-li Koloběžky Nistler…
Pár set metrů ode mě bydlí kamarád – koloběžkář a orientační běžec – Mirek. Známe se už nějaký ten rok, ale ještě nikdy jsem ho neviděl na jiné než malé koloběžce. Podle počasí střídá K-bike K7 (na kterém má blatníky) s Friendem. Když jsem loni testoval Yedoo Wolfer RS, nabídl jsem mu, jestli si nechce zkusit „pořádnou“ koloběžku. Slovo dalo slovo, a Mirek si WRS na týden nebo dva půjčil. S tím, že mi napíše své postřehy…
Možná bychom se divili, kolik lidi mezi námi žije s nějakým tělesným handicapem. A nemyslím tím pleš nebo odstávající uši. Buty zpívají „Mám jednu ruku dlouhou“, koloběžkář Štěpán Axman má jednu ruku krátkou. A přesto jezdí na koloběžce jakoby se nechumelilo. Také díky speciální úpravě řídítek, umožňující správné držení těla. Aby koloběžka působila jako rehabilitační, regenerační, potažmo pak plnohodnotné sportovní náčiní. Pojďme se na tento „tuning“ podívat podrobněji…
Slovenský kutil (v nejlepším slova smyslu) Maroš Lenčéš nejprve zaujal čtenáře Přibližovadel karbonovou kopií K-biku K5. To bylo na konci roku 2019. Káčko pro svou dceru Elišku ani ne po roce upgradoval, aby následně na začátku minulého roku pustil do světa karbonovou Žiletku s koly 28/28 palců. Ovšem před tím ještě vyrobil terénní karbonový speciál Golem, který jsme ale – vlastně ani nevím proč – na Přibližovadlech ještě neviděli. Nejnovější Marošova práce se jmenuje Mačka…
© Priblizovadla.cz
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ