Když jsme odjížděli z Pelhřimova, prohlásil jsem, že by toto město mělo platit agenturu Dobrý den zlatem. Bez publicity, jakou dělá tento organizátor akcí spojených s všemožnými rekordy v šestnáctitisícovém městě na Vysočině, by po Pelhřimově – místní prominou – ani pes neštěkl. A jednokolky by tam nikdo nikdy neviděl…
Na den přesně před rokem jsem vydal fotoreportáž z pelhřimovského Města rekordů, přesněji z té části akce, která se věnovala jednokolkám. Letos má Unicycle Arena desetidenní zpoždění, to ale ničemu nevadí – připravte se na tento víkend 13.–15. června – v Pelhřimově totiž uvidíte jak českou, tak i světovou jednokolkovou elitu!
Ne, že bychom se na to specializovali, ale už jsme na Přibližovadlech popisovali pár výkonů, které byly tak trochu nadstandardní. Obvykle se týkaly koloběžek, nyní však uděláme příslovečný úkrok stranou – řeč bude o jednokolkách. Přesněji o jedné jediné jednokolce a jejím jezdci. Který na ní hodlá objet Česko kolem dokola…
Čtete-li náš web pravidelně, pak víte, že na vás tu a tam vyskočí reportáž z nějakého více či méně extrémně dlouhého koloběžkového závodu. Konkrétně mám na mysli O poklad zubaté žáby nebo Kickdistance. A protože člověk je od přírody tvor zvídavý, který rád testuje své limity, budete-li pokračovat ve čtení, dozvíte se, jak probíhal podnik, který sice ve své podstatě závodem nebyl, ale jeho parametry byly v mnoha ohledech daleko extrémnější.
Na koloběžkách se běžně používá několik dílů, pocházejících z cyklobranže – výjimkou nejsou ani řídítka. Dobrý úchop a řízení je však na našich strojích možná ještě důležitější než na kole a tak není divu, že se řídítkům věnuje často velká pozornost. Minimálně Dušan Demovič tak činí, protože jinak by nevznikl tak dlouhý článek „jen“… o řídítkách.
Dušan Demovič je nejenom skvělý konstruktér a stavitel karbonových koloběžek, nýbrž také pilný přispěvatel, který nás pravidelně zásobuje jak ukázkami svého díla, tak i praktickými radami a postřehy ze své praxe. Následující článek, který jsem výjimečně přeložil do češtiny, vznikl na popud naší recenze-nerecenze karbonové koloběžky Idea S1.
Sice nemám žádná relevantní data, myslím si však, že běžný nadšený koloběžkář (nikoliv začátečník s představou, že pět tisíc musí stačit) za svůj stroj utratí průměrně kolem patnácti až dvaceti tisíc. Když se vám pak dostane do ruky stroj, u něhož jen rám stojí „padesátku“, než ho poprvé vezmete na vyjížďku, chodíte kolem něj s nábožnou úctou. Karbonová IDEA S1 přesně takové pocity vzbuzuje.
Ne, nepřestěhovali jsme se s Přibližovadly na Slovensko. Jenom nás zkrátka v poslední době slovenští koloběžkáři zásobují svými „materiály“ tak nějak více. Dušana Demoviče všichni čtenáři Přibližovadel znají, a kdo ne, ať si prosím zadá do vyhledávání jeho jméno. Myslím, že bude mít docela dlouho co číst :-) Dušanovy „věci“ jsou vždy speciální a ani tento článek se nijak neliší. O čem bude řeč? O neobvyklé (a pěkně drahé) přední vidlici Lauf, na kterou Dušan nejprve vzal flexu, aby z ní posléze udělal… ale to už si přečtěte sami.
Svět koloběžek je velmi pestrý. Nejenom, že existuje mnoho různých typů těchto přibližovadel, ale také způsoby „blbnutí“ na nich jsou nezřídka originální. Třeba takové koloběžkové závody. Existuje spousta „normálních“, jako třeba typicky naše historická Rollo liga, avšak můžete si dát i něco velmi speciálního. Třeba závod s názvem Kickdistance…
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ