Tak tu máme další neplánovaný seriál a vzhledem k jeho poněkud negativnímu vyznění nezbývá než jen doufat, že nepůjde o neverending story. I když po pravdě, zrovna u tohoto tématu nejsem ani trochu optimistický. Špatné zkušenosti z letošního roku mě totiž nutí se nad kolobkovými pneumatikami opět zamyslet.
Člověk míní, život mění. V tomto případě nám plány změnila jistá cestovní kancelář, která zrušila zaplacený zájezd. Takže zatímco jsme s manželem měli v polovině června probrouzdat na koloběžkách Berlín, byla z toho nakonec jižní Morava. Ale stálo to za to!
S koloběžkami pro malé děti, řekněme od dvou let, je docela potíž. Čínské výrobky z obchodů jsou neuvěřitelné šmejdy, které navíc obvykle naprosto neakceptují něco tak důležitého, jako je ergonomie. Třeba skládací hliníková Micra nejsou špatná, ale pro mrňouse mají vysoká řidítka a nejsou ani nejlehčí. Vybrat dobře není snadné.
Čekání na ká sedmičku bylo docela dlouhé a chvílemi i trochu napjaté, avšak jak praví staré přísloví: Kdo si počká, ten se dočká. Třetí typ koloběžky ze zlínské dílny je tedy na světě a já mám tu čest o něm jako první referovat na našem webu. Pojďme se proto hned podívat K7 na zoubek – myslím, že se vám bude líbit.
Letošní počasí se mi nezdá být vůči koloběhu příliš nakloněné. Způsob léta byl po čapkovsku poněkud nešťastným a místo podzimu se v listopadu o slovo přihlásila zima. Nicméně začátek listopadu je také tradičně termínem konání veletrhu Sport Life na brněnském výstavišti, kde se objevily i nějaké ty zajímavé kolobky.
Ovšem pozor: nepleťte si obvyklý tandem bicyklistický, tedy klasické dvojkolo, s tandemem koloběžkovým. Že to není? Ale je! A navíc, jak se nakonec uvnitř článku v odkazu dozvíte, existují dokonce i více než dvojkolobky. Nicméně vzpomínaný tandem má, jak se zdá, jednu prioritu – už docela brzy může patřit i vám.
Někdy v prvním roce fungování časopisu DIGIfoto tehdejší šéfredaktor Petr Bubeníček řval v redakci „už nikdy nechci vidět v časáku vaše starý!“ Holt byli jsme mladí (mladší) a naše slečny nám připadaly jako to nejlepší na stránky fotomagazínu. Doba se změnila. Rodinu už tam mám, no a kolobku už taky.
Myšlenka, jak dostat na kolobku dětskou sedačku, na které bychom mohli vozit Bertíka, mě pronásledovala dlouho. Nechtěl jsem se ale spokojit s polovičatým řešením v podobě fórové sedačky jisté české firmy s pouhým bederním pásem, nýbrž chtěl jsem zkrátka kvalitní provedení. Myslím, že se podařilo.
Ve článku Koloběžka K-bike K6 – recenze jsem se už někdy v červenci zmínil o tom, že chci kolobku přezout na lepší pneu než standardně dodávané gumy. To se sice stalo, avšak situace kolem pneumatik nabrala mnohem zajímavějších obrátek. Trochu jsem se totiž do těch gum zamotal více než by bylo zdrávo.
Když teď koloběžce jezdím sporadicky, protože mám moc práce, jsem líný sportovat, je mi zima a navíc mám trochu obavy z mokrého listí na cestách, aspoň sjíždím weby o kolobkách. Kterých pravda zrovna moc není, ale něco se přece jenom najde. Nedávno jsem se velmi dobře pobavil na sajtu Petra Vavruši – Kbike.
V článku Ano, jsem to já, mami II jsem slíbil, že když už jsem se na koloběžce tak zřídil, budu se jí v rámci osvěty ještě věnovat podrobněji. Protože zdraví mi stále ještě nedovoluje na ní jezdit, pustil jsem se tedy s vervou alespoň do psaní o tomto skvělém stroji a koloběhu vůbec.
© Priblizovadla.cz
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ