S Rubikem v Bosně – koloběžkocestopis Václava Pechra

Když jsem koncem ledna dostal nabídku se účastnit jedné zajímavé akce v Bosně, ani mě nenapadlo s sebou brát kolobku. Kam s ní v autobuse, že? Nicméně firma KOSTKA – kolobka přišla s novou skládací koloběžkou Rubik v předstihu a v autobuse se pro ni našlo místo, takže bylo vyhráno.

Při projíždění na jih Chorvatska sleduji kamenitou krajinu a strmé kopce. Tak nějak mě začíná opouštět humor. První den trávím na Makarské a koupu se v moři. Sleduji strmé kopce s obrovským převýšením a přemýšlím, jak se tam dá asi vyjet. Musí to být peklo. Ale doufám, že v Bosně to nebude tak drsné, jinak na té koloběžce asi umřu. I když nahoru to nějak asi půjde, ale co cestou dolů? To asi upeču brzdy, anebo se někde vymelu. Jaké tady mají asi nemocnice, kdyby se něco semlelo? No raději nemyslet, třeba to tak drsné nebude.

V sousedství hadů a škorpionů

Večer přijíždíme do Bosny. Probíhá nezbytná ceremonie na hranicích a celníci kontrolují i zavazadlový prostor busu. Následuje užaslý pohled celníka – asi nikdy neviděl koloběžku. Nu což, vše je jednou poprvé… Kolobku mi nezabavili a my pokračujeme v cestě. Sice už je hodně šero, ale je vidět jedno velké pozitivum – kamenitý terén je tady sice pořád, ale kopce se radikálně zmenšily. Spadl mi kámen ze srdce. Přijíždíme do Medugorje, což je významné poutní místo v Bosně. Po vynesení věcí a kolobky přemýšlím, kam na pokoji s ní. Ještě že se dá složit a vejde se kamkoliv.

Další den se tak nějak rozkoukávám po okolí a přemýšlím, kam pojedu. Dostávám také nezbytné varování pro vyjížďky mimo civilizaci. Velké cesty jsou v pohodě, menší také, ale pozor na pěšinkách. Tady číhá nebezpečí pro nás neznámé – jedovatí hadi a škorpioni. Sérum mají v nedalekém městečku (pokud se doplazím pro pomoc) a nemocnice je až v Mostaru, úroveň prý stojí za to. No, vyhlídky jsou „dobré“, tak vzhůru do toho.

Stopy války

Je to v podstatě má druhá jízda na Rubikovi (jedna zkušební proběhla jen doma, kdyby bylo potřeba něco seřídit). Takže vzhůru do Medugorje. Sleduji okolí a zdejší architekturu. Domy jsou stavěny v podstatě v jednom stylu. Sem tam se objeví ještě nějaký poválečný neobydlený dům, ale není jich zde moc. V Chorvatsku je tento jev patrnější a to ještě nevím, co mě čeká v Mostaru a okolí. Jinak Rubik je prima malá skladná kolobka, které nechybí rychlost. Je pravda, že jsem zvyklý na větší kusy, ale na Rubikovi se jede dobře. Po projetí centrem zkouším okolí a místní pěšiny. Všude je červenohnědá hlína a prach stejné barvy se rychle chytá i na koloběžku. Nicméně pěšiny jsou tady široké, bez větších výmolů a jede se tu dobře.

Velkým zážitkem je Mostar a samotný příjezd do něj vrchem přes Čitluk. Čím blíže je člověk Mostaru, tím častěji se objevují stopy po válce – drsně ostřílené domy. Také se objevují i navždy neobydlené a rozstřílené nebo vypálené stavby. Na některých je vidět, že byly doslova baštou posledního odporu, kterou vyřešila dělostřelecká palba. Mostar je nádherné město, ale je zde cítit velké napětí mezi katolíky a muslimy. Také je zde velký počet naprosto vypálených ruin, které byly asi svědky strašných činů.

Pohled na ostřílené paneláky je také zvláštní. Kupuji v jednom krámku pohledy a narážím na černobílé s fotografiemi těsně po válce. Koukám na ostřílený obydlený panelák vedle sebe a pak na pohled – zde je kompletně vypálený! Málokdo si asi uvědomuje hrůzy, kterými tu obyvatelstvo prošlo. V Mostaru samozřejmě nelze vynechat návštěvu znovu vybudovaného Mostarského mostu přes řeku Neretvu a návštěvu muslimské čtvrti. Jako mávnutím kouzelného proutku se člověk najednou ocitá v jiném světě s jinou kulturou a mentalitou.

Asi 10 km za Medugorje se nachází Kravické vodopády. Již shora se otevírá pohled na tuto nádhernou přírodní scenérii. Pozitivní je, že se tu dá koupat, horší je, že jsem si nevzal plavky. Tak jsem obětoval kraťasy a boty, ale stálo to za to. Je tu neskutečně čistá voda a přestože je tekoucí, není ani studená. I když je to možná tím, že venku je permanentně 50 stupňů na slunci a 38–39 ve stínu! Je úžasný zážitek přebrodit se na druhou stranu (šlo by i přeplavat, ale musel jsem zrcadlovku držet nad hlavou) a stoupnout si až pod vodopády.

V podvečer, až trošku ustoupí teploty, se vydávám z Medugorje po úzké cestě směrem k Neretvě. Je to asi 5 km lehké stoupání a téměř území nikoho. Sem tam člověk narazí na skupinu dvou nebo tří domů. Před pár lety tady propukly masivní lesní požáry. Jejich stopy tu jsou patrné dodnes. Zatímco tráva a drobné křoviny již bují, pahýly ohořelých kmenů jsou vidět, kam oko dohlédne. Na konci cesty, když člověk dojede na horizont a cestička začíná klesat prudce dolů, se rozprostře krásný výhled do údolí a na koryto řeky Neretvy. Je vidět i nově vybudovaná železnice, která je ale podle slov místních málo využívaná. V dálce a oparu je vidět Mostar. Sleduji okolní kopce a krajinu. Na velké většině vrcholů kopců se nacházejí vojenské bunkry nebo radiostanice pamatující válečné časy.

Bosna bez předsudků

Týden pobytu se chýlí ke konci a nastává čas balení. Rubik vše obstál bez problémů. Kolik jsem najel kilometrů nevím, neměl jsem na něm tachometr. Nebude to žádná závratná porce jako doma, ale tady byl člověk spíše za zážitky a poznáním, než za točením kilometrů. Také navštívíte místa, kam by vás normálně ani nenapadlo se podívat.

Je zvláštní, kolik předsudků panuje u nás proti této zemi. Kdykoliv se s kýmkoliv bavím, tak si myslí, že jsem se asi zbláznil, když jsem jel do Bosny. Lidé mají v povědomí válku a myslí si, že nepokoje jsou zde dodnes. Ale tak tomu již není. Je pravda, že třeba v Mostaru to napětí cítit je. Ale jinak jsou zde lidé přátelští a pohostinní. Být tu ještě déle, tak nevím, jestli se ještě vrátím. Zdejší krajina, lidé a způsob života mi docela učaroval.

Radírna

Na závěr si dovolím několik myšlenek a postřehů, kdyby někoho popadl podobný nápad a chtěl to v Bosně s koloběžkou zkusit také:

• Na hranicích se připravte na větší kontrolu hlavně na bosenské straně (cestou zpět na chorvatské…), prostě takové „u blbečků na dvorečku“.

• Platit se dá narozdíl od Chorvatska (alespoň tam, kde jsem byl já) bez problémů eury a ve stejné měně vám také vrátí (v Chorvatsku vám většinou vrátí zpět v kunách, ale někde chtějí v kunách i zaplatit a donutí vás jít do směnárny si vyměnit peníze za tamní velice „výhodný“ kurz).

• Doprava v těchto místech není hustá a řidiči jsou normální a ohleduplní (pokud nenarazíte na Čecha nebo Poláka…), akorát na místních úzkých cestách musíte počítat s tím, že místní týpek v dvojkovém golfu bez značek asi rozumně nepojede. Ale řidiči jdou pohotově na brzdy a uhýbají bokem.

• Vozový park je také zajímavý – převládá Mercedes (od starých „pián“ W123 až po poslední E-Classe), ale dominují spíše auta starších ročníků. Technická způsobilost je proměnlivá, mnoho vozů hlavně v odlehlých místech nemá ani značky.

• Při pohybu mimo civilizaci po pěšinách a úzkých cestičkách dávejte pozor na hady a škorpiony! Hlavně pokud se z cesty budete chtít podívat na nějakou nedalekou vyhlídku (třeba jen 50 m), pozorně se dívejte, kam šlapete. Hadi jsou zde jedovatí a místní říkají, že čím menší had, tím horší.

• Teploty jsou zde vysoké (50 stupňů na slunci není problém) a krajiny rozlehlé bez stínu a možnosti ukrytí se (stejně by tam byla nějaká havěť, co by vás pokousala). Ale je zde jiné klima, které se projevuje odlišně než takové teploty u nás. Je nutná pokrývka hlavy, vzhledem k „vyspělosti“ zdravotnictví doporučuji přilbu a pod ní funkční šátek, aby vás slunce neuškvařilo. Je nutné s sebou vozit velkou zásobu tekutin a i když na zádech se cokoliv na kolobce veze špatně, doporučuji batůžek s rezervoárem na pití – třeba Camelback). I litrová láhev s pitím totiž dojde rychleji, než si myslíte.

Na podzim znovu

Pokud jste dočetli až sem, tak díky za vaši přízeň a doufám, že jste se nenudili. Na podzim se do Bosny chystám zpátky – natolik mě to tu učarovalo. Mám již vytipováno několik lokalit, kam se chci podívat a náměty, které chci nafotit. Ale to pojedu již s větší kolobkou…

Fotogalerie S Rubikem v Bosně. Foto Václav Pechr

[Ukázat prezentaci]