Sice nemám žádná relevantní data, myslím si však, že běžný nadšený koloběžkář (nikoliv začátečník s představou, že pět tisíc musí stačit) za svůj stroj utratí průměrně kolem patnácti až dvaceti tisíc. Když se vám pak dostane do ruky stroj, u něhož jen rám stojí „padesátku“, než ho poprvé vezmete na vyjížďku, chodíte kolem něj s nábožnou úctou. Karbonová IDEA S1 přesně takové pocity vzbuzuje.
ČKV čili Česká koloběžková velmoc je nejen početnou základnou hobbíků, ale také baštou závodního koloběhu. Na silnici už nějakou dobu dominují – a vyhrávají – stroje s koly 28/28ʺ, to ostatně každý ví. Nicméně lehkých a zároveň patřičně tuhých koloběžek, které vás dovezou na stupně vítězů, není mnoho. Nelze se tedy divit, že tu a tam přijde a svět nový stroj. Třeba RAMA Raptor 28/28.
Ne, nepřestěhovali jsme se s Přibližovadly na Slovensko. Jenom nás zkrátka v poslední době slovenští koloběžkáři zásobují svými „materiály“ tak nějak více. Dušana Demoviče všichni čtenáři Přibližovadel znají, a kdo ne, ať si prosím zadá do vyhledávání jeho jméno. Myslím, že bude mít docela dlouho co číst :-) Dušanovy „věci“ jsou vždy speciální a ani tento článek se nijak neliší. O čem bude řeč? O neobvyklé (a pěkně drahé) přední vidlici Lauf, na kterou Dušan nejprve vzal flexu, aby z ní posléze udělal… ale to už si přečtěte sami.
Na Wikipedii se píše, že v realitě není možné rozlišit mulu od mezka podle vzhledu. Jsou tím samozřejmě myšlení lichokopytníci, nikoliv koloběžky od Yedoo s těmito názvy. Ty se sice, jedna od druhé, dají poznat docela snadno, ale i tak toho mají spoustu společného. V mnohém jsou to vlastně stejné stroje. Je Mula lepší než Mezeq, nebo naopak? Anebo…
Píšeme-li na Přibližovadlech o bratrech Slovácích, pak obvykle padají dvě jména: Dušan Demovič a Maroš Lenčéš. Oba spojuje klíčové slovo „karbonové koloběžky“, nebo možná lépe „výroba karbonových koloběžek“. V tomto článku se budeme věnovat nejnovějšímu počinu druhého ze jmenovaných mágů karbonu, Marošovi – a jeho projektu s krátkým názvem… Lego.
Pokud jste četli minulý článek o tom, kam jede Yedoo a/nebo první pohled na nejnovější upgrade koloběžky Yedoo Mezeq, jste již v obrazu a zbývá vám zjistit už jen náš finální verdikt nad tímto strojem. Čtěte tedy, jak Mezeq obstál v našem tradičně podrobném redakčním testu.
Myslím, že nejsem sám, kdo si v poslední době řekl, že v nabídce koloběžek od Yedoo začíná být tak trochu chaos. Ne tedy v nejvyšší řadě koloběžek s hliníkovým rámem Yedoo Alloy, tam je „svět v pořádku“. Ovšem v „železe“, u koloběžek s ocelovými trubkovými rámy, poté, co přibylo pár nových modelů, začíná být poněkud nepřehledno. Tak jsme se snažili zjistit, co se děje…
Naprostá většina koloběžkářů jezdí na strojích s ocelovými nebo hliníkovými rámy. S karbonem se čím dál častěji setkáváme u předních vidlic velkých strojů, ale celokarbonové koloběžky jsou pořád příslovečnou bílou vránou. Řeč je o „obyčejných“ koloběžkářích, protože mezi závodníky je tento poměr jiný – mezi nimi jsou karbonové koloběžky vidět mnohem častěji. Jedním ze špičkových silničních karbonových strojů je IDEA S1 Aero od královéhradeckého výrobce Rafkarna. O této koloběžce jsem si povídal s majitelem firmy Ondřejem Rybínem.
Téměř každý začátečník, kterému půjčím některou ze svých koloběžek, při brzdění automaticky sahá po zadní brzdě. A jsem si skoro jistý – protože to vidím i při vyjížďkách –, že „preference pravé páčky“ není vůbec žádná výjimka. Zadní brzdu nezatracuji, ale brzdění jenom jí, je jednoduše špatně. Takže jsem sedl ke stroji, tentokrát psacímu, a vyplodil tento elaborát o správném brzdění na koloběžce. Snad vám poslouží…
© Priblizovadla.cz
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ