Na koloběžkách se běžně používá několik dílů, pocházejících z cyklobranže – výjimkou nejsou ani řídítka. Dobrý úchop a řízení je však na našich strojích možná ještě důležitější než na kole a tak není divu, že se řídítkům věnuje často velká pozornost. Minimálně Dušan Demovič tak činí, protože jinak by nevznikl tak dlouhý článek „jen“… o řídítkách.
Přestože se mezi koloběžkáři objevuje čím dál více strojů se dvěma velkými koly, klasikou pořád zůstávají modely v konfiguraci 26/20 palců (nebo 28/20“). Alespoň tedy myslím :-) A myslím taky, že klasikou všech klasik je Tourka čili Kostka Tour v některé ze svých šesti aktuálně dostupných verzí. Pro „doplňovací“ test jsme si půjčili model s kotoučovými brzdami – Kostka Tour Pro (G7).
Už jsem to na Přibližovadlech psal několikrát: Staré pořekadlo, že koloběžka má být malá, dávno neplatí. Standardem jsou stroje s koly 26/20 palců a čím dál víc lidí jezdí na modelech se dvěma osmadvacítkami. To už jsou docela velké koloběžky. Když ale takový stroj postavíte vedle koloběžky s koly 32/32 palců od Maroše Lenčéše, najednou se jeho velikost stane hodně relativní. Jak se jezdí na takové, s prominutím, bestii? S Bolkem jsme to vyzkoušeli.
Dušan Demovič je nejenom skvělý konstruktér a stavitel karbonových koloběžek, nýbrž také pilný přispěvatel, který nás pravidelně zásobuje jak ukázkami svého díla, tak i praktickými radami a postřehy ze své praxe. Následující článek, který jsem výjimečně přeložil do češtiny, vznikl na popud naší recenze-nerecenze karbonové koloběžky Idea S1.
Sice nemám žádná relevantní data, myslím si však, že běžný nadšený koloběžkář (nikoliv začátečník s představou, že pět tisíc musí stačit) za svůj stroj utratí průměrně kolem patnácti až dvaceti tisíc. Když se vám pak dostane do ruky stroj, u něhož jen rám stojí „padesátku“, než ho poprvé vezmete na vyjížďku, chodíte kolem něj s nábožnou úctou. Karbonová IDEA S1 přesně takové pocity vzbuzuje.
ČKV čili Česká koloběžková velmoc je nejen početnou základnou hobbíků, ale také baštou závodního koloběhu. Na silnici už nějakou dobu dominují – a vyhrávají – stroje s koly 28/28ʺ, to ostatně každý ví. Nicméně lehkých a zároveň patřičně tuhých koloběžek, které vás dovezou na stupně vítězů, není mnoho. Nelze se tedy divit, že tu a tam přijde a svět nový stroj. Třeba RAMA Raptor 28/28.
Ne, nepřestěhovali jsme se s Přibližovadly na Slovensko. Jenom nás zkrátka v poslední době slovenští koloběžkáři zásobují svými „materiály“ tak nějak více. Dušana Demoviče všichni čtenáři Přibližovadel znají, a kdo ne, ať si prosím zadá do vyhledávání jeho jméno. Myslím, že bude mít docela dlouho co číst :-) Dušanovy „věci“ jsou vždy speciální a ani tento článek se nijak neliší. O čem bude řeč? O neobvyklé (a pěkně drahé) přední vidlici Lauf, na kterou Dušan nejprve vzal flexu, aby z ní posléze udělal… ale to už si přečtěte sami.
Na Wikipedii se píše, že v realitě není možné rozlišit mulu od mezka podle vzhledu. Jsou tím samozřejmě myšlení lichokopytníci, nikoliv koloběžky od Yedoo s těmito názvy. Ty se sice, jedna od druhé, dají poznat docela snadno, ale i tak toho mají spoustu společného. V mnohém jsou to vlastně stejné stroje. Je Mula lepší než Mezeq, nebo naopak? Anebo…
Píšeme-li na Přibližovadlech o bratrech Slovácích, pak obvykle padají dvě jména: Dušan Demovič a Maroš Lenčéš. Oba spojuje klíčové slovo „karbonové koloběžky“, nebo možná lépe „výroba karbonových koloběžek“. V tomto článku se budeme věnovat nejnovějšímu počinu druhého ze jmenovaných mágů karbonu, Marošovi – a jeho projektu s krátkým názvem… Lego.
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ