Že Češi jsou koloběžkoví šílenci, to ví každý. Slovo šílenec v tomto případě můžeme považovat za generické maskulinum, protože stejně jako muži, jsou do jezdění na koloběžkách šílené i ženy. Některé dokonce až tak, že se rozhodly v letošním roce zajet trať ženské Tour de France. A chlapi je v tom podporují :-)
Čtete-li náš web pravidelně, pak víte, že na vás tu a tam vyskočí reportáž z nějakého více či méně extrémně dlouhého koloběžkového závodu. Konkrétně mám na mysli O poklad zubaté žáby nebo Kickdistance. A protože člověk je od přírody tvor zvídavý, který rád testuje své limity, budete-li pokračovat ve čtení, dozvíte se, jak probíhal podnik, který sice ve své podstatě závodem nebyl, ale jeho parametry byly v mnoha ohledech daleko extrémnější.
Tradiční Sraz koloběžkářů na Broďáku nedokázal překazit ani covid, bohužel se to „povedlo“ až loni ničivé povodni, která kromě jiných oblastí zasáhla také Hanušovice, sídlo pořadatele srazu, firmy Kostka – kolobka. Série tedy byla po jedenácti výborných akcích přerušena. Kostkovic však kvůli tomu koloběžkářský sraz „nezařízli“ nadobro, takže letos jsme znovu v očekávání Broďáku.
Slovenské městečko Myjava leží jen kousek za českými hranicemi, pár kilometrů od Veselí nad Moravou. V tomto kopaničářském kraji zní slovenština trochu jinak než třeba v Bratislavě, nicméně možná díky tomu, že se Myjava skoro dotýká českých hranic, se zde daří koloběžkám. Miro Ilovičný v Myjavě už roky pořádá pěkné závody a na ten letošní všechny koloběžkáře zve.
Prázdniny a doba dovolených nezadržitelně končí, za pár dní je tu září se vším, co k tomu patří. Teď ale nemám na mysli radosti i strasti kolem začátku školního roku, byť bez nich by září nebylo zářím :-) Pravidelní čtenáři Přibližovadel vědí, že o druhém zářijovém víkendu se v kempu Brodský u stejnojmenného rybníka poblíž Červeného Kostelce tradičně koná Sraz koloběžkářů. A letos tomu nebude jinak…
Svět koloběžek je velmi pestrý. Nejenom, že existuje mnoho různých typů těchto přibližovadel, ale také způsoby „blbnutí“ na nich jsou nezřídka originální. Třeba takové koloběžkové závody. Existuje spousta „normálních“, jako třeba typicky naše historická Rollo liga, avšak můžete si dát i něco velmi speciálního. Třeba závod s názvem Kickdistance…
Přestože existují koloběžkáři, kteří v našem klimatickém pásmu jezdí de facto permanentně, jsem si skoro jistý, že větší část lidu koloběžkového na zimu svůj stroj odkládá a věnuje se třeba jiným sportům. Takže nějaká sezónnost koloběžkování tak jako tak u nás je. No a sezónu je třeba nejen ukončit, ale také znovu zahájit. Myslím, že k tomu není lepšího data než první jarní víkend. Což se také stalo (nejen) v Brně…
Malé komunity – a to koloběžkáři nepochybně jsou – se nezřídka vyznačují takříkajíc větší socializací. Rádi spolu jezdí, rádi se potkávají (třeba i u toho piva), mluví a smějí se spolu, sdílí si své zážitky a zkušenosti, zkrátka vyhledávají společnost podobně „postižených lidí“. Yedoo už před pár lety vytvořilo „projekt“ Yedoo Garage, původně zaměřený na tuning a přestavby koloběžek, nicméně i k tomu ona socializace patří…
Koloběžkáři jsou národem družným. S ostatními jedinci, postiženými virózou stupátka spojeného dvěma koly, se rádi setkávají, stejně tak mezi sebou s oblibou soutěží a pochopitelně se spolu rádi také prohání krajinou na rozličných strojích. Více či méně velkých koloběžkářských part lze v našich krajích potkat docela dost, ovšem pouze na Broďáku se koloběžkářů schází více než stovka, často i dvě…
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ