„Kdo brzdí, nevyhrává,“ říká známé rčení, které je ale samozřejmě třeba brát s nadsázkou. Brzdy jsou důležitou součástí koloběžky a jako takové se musí dobře ovládat. K tomu slouží brzdové páčky, což pochopitelně každý ví. Není však páčka jako páčka, a stejně tak nemusí být každá páčka dobře nastavená. O tom všem by měl být tento díl koloběžkového – tentokrát jen skutečně mikro – tuningu.
V řadě předchozích článků v sekci Tuning a stavby mohlo vzniknout podezření, že se vývoj karbonových koloběžek odehrává především na Slovensku. Není to ale tak úplně pravda, protože vedle celokarbonové Kostky a úspěšné Idey pana Strnadela zde existuje ještě jeden, téměř neznámý a poněkud zapomenutý výrobce. V následujícím rozhovoru proto představujeme konstruktéra a výrobce ojedinělé kompozitové koloběžky Delta, Jiřího Mottla.
Na koloběžkách se běžně používá několik dílů, pocházejících z cyklobranže – výjimkou nejsou ani řídítka. Dobrý úchop a řízení je však na našich strojích možná ještě důležitější než na kole a tak není divu, že se řídítkům věnuje často velká pozornost. Minimálně Dušan Demovič tak činí, protože jinak by nevznikl tak dlouhý článek „jen“… o řídítkách.
Už jsem to na Přibližovadlech psal několikrát: Staré pořekadlo, že koloběžka má být malá, dávno neplatí. Standardem jsou stroje s koly 26/20 palců a čím dál víc lidí jezdí na modelech se dvěma osmadvacítkami. To už jsou docela velké koloběžky. Když ale takový stroj postavíte vedle koloběžky s koly 32/32 palců od Maroše Lenčéše, najednou se jeho velikost stane hodně relativní. Jak se jezdí na takové, s prominutím, bestii? S Bolkem jsme to vyzkoušeli.
Dušan Demovič je nejenom skvělý konstruktér a stavitel karbonových koloběžek, nýbrž také pilný přispěvatel, který nás pravidelně zásobuje jak ukázkami svého díla, tak i praktickými radami a postřehy ze své praxe. Následující článek, který jsem výjimečně přeložil do češtiny, vznikl na popud naší recenze-nerecenze karbonové koloběžky Idea S1.
ČKV čili Česká koloběžková velmoc je nejen početnou základnou hobbíků, ale také baštou závodního koloběhu. Na silnici už nějakou dobu dominují – a vyhrávají – stroje s koly 28/28ʺ, to ostatně každý ví. Nicméně lehkých a zároveň patřičně tuhých koloběžek, které vás dovezou na stupně vítězů, není mnoho. Nelze se tedy divit, že tu a tam přijde a svět nový stroj. Třeba RAMA Raptor 28/28.
Ne, nepřestěhovali jsme se s Přibližovadly na Slovensko. Jenom nás zkrátka v poslední době slovenští koloběžkáři zásobují svými „materiály“ tak nějak více. Dušana Demoviče všichni čtenáři Přibližovadel znají, a kdo ne, ať si prosím zadá do vyhledávání jeho jméno. Myslím, že bude mít docela dlouho co číst :-) Dušanovy „věci“ jsou vždy speciální a ani tento článek se nijak neliší. O čem bude řeč? O neobvyklé (a pěkně drahé) přední vidlici Lauf, na kterou Dušan nejprve vzal flexu, aby z ní posléze udělal… ale to už si přečtěte sami.
Píšeme-li na Přibližovadlech o bratrech Slovácích, pak obvykle padají dvě jména: Dušan Demovič a Maroš Lenčéš. Oba spojuje klíčové slovo „karbonové koloběžky“, nebo možná lépe „výroba karbonových koloběžek“. V tomto článku se budeme věnovat nejnovějšímu počinu druhého ze jmenovaných mágů karbonu, Marošovi – a jeho projektu s krátkým názvem… Lego.
Protože koloběžky se nevyrábějí v několika velikostech rámu u stejného modelu (jako bicykly), de facto jedinou možností, jak svůj stroj pokud možno co nejdokonaleji přizpůsobit vlastní postavě, je „šachování“ s řízením. Kokpit je navíc velmi důležitou částí stroje také z toho důvodu, že představuje jediné pevné spojení jezdce s koloběžkou. Když tedy nepočítáme nohy, které však jen stojí a ještě se… střídají :-) Pojďme se proto na řízení podívat podrobněji…
Ξ POSLEDNÍ KOMENTÁŘE Ξ