Milé děti, poslyšte příběh. Je to smutné story o koloběžkách. Kdyby žil Jan Werich, možná by mě podpořil, třeba bychom jeho Královnu koloběžku první společně ještě více vyšperkovali. Je ale taky pravděpodobné, že by se zděsil a velmi rychle utíkal nazpět do své doby. (Nebo za Voskovcem. Za oceán…)
Prolog
Tento text není přístupný mládeži pod 12 let. Původně měl sice ještě asi o dvě sprostá slova navíc, na správně směřovaný jemný nátlak svojí ženy, jazykové editorky tohoto webu, jsem vyznění zmírnil.
Tenkrát v březnu 2012
Však to znáte. Zatímco se ožralý lobbista naštěstí neúspěšně snaží zabít ve svém autíčku, které má údajně espézetku s datem jeho narození (och jak kreativní!), evidentně nevinnou ženu, aby poté utíkal před čestnou a nijak nezkorumpovanou policií parkem, což po zatčení vyústí v jeho nenápadný odchod zadní branou policejní služebny, jiní zmrdi jeho kategorie už před časem rozkradli velkou část našeho národa. Vydatně jim v tom pomohli zkorumpovaní politici, kterých máme taky dost. Dobře nám tak. Co jsme si zvolili…
Takže milé děti se stalo to, že si Český svaz koloběhu musel sáhnout do svědomí a trhnout si nohou. Co taky jiného, když to má ve sloganu, že ano? Nicméně prachy došly. Jak by taky ne, když to nezachránil ani prodej Hušákova nevkusného zeleného Bentley, na kterém se dostatečně neuspokojil ani správce konkurzní podstaty Sazky…
Takže jsme zase na svým – nula od nuly pojde, neboli máme houby přátelé! Proč se taky rozčilovat, že ano? Vždyť na koloběžkách jezdí malé děti a pár podivínů staršího data narození. Jasně, kromě toho, že Češi jsou nejlepší na světě (pomineme-li pár zanedbatelných Finů ve světové lize). To kucí nahoře nevidí, bodejť. Znáte to přísloví o stromech, přes které není vidět les?
Tak jsem se – dámy prosím prominou – nasral. Když na koloběžkáře nepřispěje stát, když pár odpustků neposkytnou výrobci koloběžek (kromě jediné výjimky v době vydání toho článku – což je přinejmenším tristní – milí čeští výrobci), uděláme to sami. Takže se Přibližovadla.cz stala – malým, nevýznamným, ale takříkajíc precedentním – sponzorem Českého svazu koloběhu. A jsme na to pyšní.
Epilog
A to jsem si chtěl původně koupit nová sluchátka a vzít rodinu k moři…
4 komentáře
Tak ono je to složitější, pominu -li ty rozkradené státní prachy, umýslně neříkám které, páč si myslím, že už snad věechny. Ale zpět k myšlence , se svazem je to složitější, protože když někdo chce od někoho prachy musí ho být vidět. A Český svaz koloběhu vidět opravdu není a ruku na srdce, nebýt Přibližovadel, tak půlka koloběžců po svazu ani neštěkne, páč o něm neví. A na webovkách ani slovo, o tom, že by potřeboval pomoct, ono stačí kolikrát 100 koruna od tisícovky dobrovolníků a z nejhoršího může být venku. Systém mikroplateb, paypal, atd. Prostě se s těma kdo by mohl pomoct mělo asi krapet mluvit. Toť můj názor, ale třeba mi ho někdo vyrátí :)
S článkem souhlasím jakožto i s příspěvkem družstevníka. O svazu jsem se taktéž dozvěděl až z přibližovadel. A občasný článek na některém bulvárním webu ( iHeute.cz, novinky.cz, super.cz – pozn. článek musí obsahovat alespoň dvakrát výraz bartošová…) by špatný nebyl. Jinak chvála yedoo, a to se na jejich strojích zrovna nezávodí :-)
A nebylo by lepší vysvětlit svazovým koloběžcům, že u podobných komunitních věcí funguje crowdfunding a že by mohli zkusit Flattr (který je docela funkčním nástrojem)? Pár článků, podpora partnerů a peníze se třeba najdou…
Najde-li se erudovaná osoba, která o tom něco ví, asi by to zajímalo víc lidí než jen koloběžkáře. Prostor jsme ochotni poskytnout…