Search
Close this search box.

Elektrojednokolka IPS aneb UFO v Brně. Videorecenze i druhý pohled

Celý článek Jednou mi někdo říkal, že koloběžky – kterým se zde věnujeme nejvíce – nejsou žádná přibližovadla. Na moji otázku, co tedy jsou, sice kloudnou odpověď nenašel, nicméně dnes jej vezmu za slovo. Chcete vidět přibližovadlo v pravém slova smyslu? Tak se dívejte na naše videa, protože tentokrát bude písmenek o něco méně.

[ad#sklik-468-x-60]

Nejsem žádným velkým příznivcem elektrifikace kol, neřkuli koloběžek, nicméně když jsem dostal nabídku otestovat tuhletu věcičku s jedním kolem, v jehož náboji je elektromotor, poháněný vestavěnými akumulátory, neodolal jsem.

Elektrojednokolka IPS

Moje drahá žena mě od toho zrazovala, jenže já jsem se nenechal. A nelituji – elektrojednokolka (byť jak se dozvíte ve videu, označení není přesné) IPS mě vážně dostala a být ještě o kus větším lenochem, zatoužil bych ji vlastniti.

Vy se ale nejprve podívejte na videorecenzi, ať jste také v obraze.

Jak jste mohli vidět, není to nic složitého – po dvou hodinkách padání jezdíte jako páni… Své o tom ví náš nový spolupracovník Petr Mejsnar, který neodolal, a za jedno sobotní dopoledne ze sebe udělal úspěšného „IPS ridera“. Čtěte jeho názor:

Druhý pohled Petra Mejsnara

„První ‚krůčky‘ byly náročné – stabilizovat tělo, zapojit ty správné svaly a balanční mechanismy, to nebylo jen tak. Minimálně hodinku zabere, než se se strojem sžijete, nicméně výsledek stojí za to. Jakmile ujedete alespoň sto metrů s hlavou hrdě vztyčenou, začnou vás kolemjdoucí obdivně okukovat. On samotný stroj je natolik kompaktní, že si jej hned nevšimnete a nechápete, jak se jezdec vlastně pohybuje.

Asi deset centimetrů nad zemí levitující muž statné postavy, jakým je Petr Lindner, zaujal všechny rodinky s psíky, dámy tlačící kočárek i před brněnským Anthroposem postávající pokuřovače (stejně tak je zaujal i Petr Mejsnar neméně statné postavy – pozn. redakce).

Při neustálem začátečnickém nastupování a vystupování, respektive spíše padání, chcete-li, pořádně protáhnete tělo – zapotil jsem se snad víc jak při zdolávání kohoutovického kopce na kolobce a druhý den cítil svaly, o kterých jsem ani netušil, že se na mém těle vyskytují.

Úvodním martyriem si musí projít každý, tedy snad až na artisty cirkusu Humberto – jak se ale říká, Řím také nepostavili za den a na kole jste v raném mládí také začínali s bočními kolečky a modřinami. Asi tak po hodince jsem byl schopen ujet oněch sto metrů a kynul udiveným přihlížejícím jako císař pán při návštěvě Uher.“

Elektrojednokolka IPS
Petr Mejsnar kynoucí davům obdivovatelů | Foto Jana Figlárová

„Elektrojednokolka IPS je úžasná záležitost – je svižná, originální, její provoz je ekologický, vzhledem k tichému chodu můžete cestovat i zpevněnými stezkami v lese a nerušit lesní zvěř. Jízda na IPS je velmi příjemným zážitkem a každý z okolí si ji bude chtít vyzkoušet. Vytknul bych vyšší váhu a pak konstrukci, která příliš nezohledňuje stavbu lidské nohy. Se zapůjčenými chrániči na nohou se jezdilo parádně, ale bez nich se brzy začnou ozývat vnitřní strany lýtek. Dále si stěžuje kotník, který nemá vhodný úložný prostor a tedy mi bylo doporučeno vzít si vyšší boty.

IPS je vzhledem ke své velikosti možné s sebou vzít kamkoliv – do šaliny, schovat pod stůl do práce, do hospůdky na pivo – jen pozor na nechtěné slalomy cestou domů. Z pozice práva bude jezdec na elektrojednokolce nejspíše chodcem, tedy nebudete mít problém s jízdou na chodníku a i v centru města vám budou strážníci s úsměvem salutovat (možná).

Až vyrostu, tak si ji pořídím…“

Elektrojednokolka IPS
Petr Mejsnar ani ne po dvou hodinách od prvního seznámení s IPS | Foto Jana Figlárová
Pro úplnost…

Na závěr ještě pár informací, které ve videu nezazněly: Běžnou „cestovní rychlostí“ tohoto přibližovadla je cca 10–13 km/h, tedy nic, kvůli čemu byste museli být obrněni chrániči jako gladiátoři. Já jsem výjimečně jezdil i bez helmy, přestože třeba na koloběžku bez ní „nesednu“.

Podle technických dat je dojezd 25 km (u námi ojezděného modelu s větším akumulátorem). Ten jsem exaktně netestoval, ale nevidím důvod deklarovanému údaji nevěřit – najezdili jsme skutečně spousty kilometrů. Ostatně elektrojednokolka není věc na dálkové trasy, nýbrž spíše na pojíždění po městě a pro tento účel kapacita baterie stačí bohatě. No a kdyby vám energie přece jenom došla, hodíte si 13,2 kg těžkou věc na rameno a mažete domů…

Elektrojednokolka IPS
Nabíjení elektrojednokolky IPS

Nabíjení trvá maximálně dvě hodiny, já jsem většinou vyčerpal jen část energie, takže hodinka to obvykle jistila. Rozměrná nabíječka má jednu nepříjemnou vlastnost – hučí jako větrná elektrárna.

Ještě než začnete střádat do prasátka – protože tenhle stroj není zrovna levný, stojí třicet tisíc korun – mrkněte na druhé video. Vždyť jezdit na elektrojednokolce je tak snadné a elegantní…


Plusy a minusy

Nenáročné jednoduché přibližovadlo
Snadné ovládání a jízda
„Wow“ efekt v ceně

…ale

Ne zrovna ideální ergonomie

Zapůjčil

4frtm s.r.o.
Svatopetrská 20
617 00 Brno

tel.:
+420 530 330 662
+420 776 432 460

e-mail: info@4ft.cz

Cena

ke dni 24. dubna 2013: 30 000 Kč
momentálně 2 ks ve výprodeji za 20 000 Kč


Elektrojednokolka IPS

Doslov

Když jsem v předchozím odstavci napsal, že jezdění na elektrojednokolce IPS je jednoduché, myslel jsem to vážně, nikoliv jako reklamní žvásty. Toto přibližovadlo mě totiž navnadilo ke koupi skutečné jednokolky. A to je teprve mazec, přátelé! Po asi deseti až patnácti hodinách padání jsem ještě neujel ani metr!

Petr Lindner na jednokolce
Klasická jednokolka, to je teprve prubířský kámen!

Čímž jsem prozradil, o čem bude další recenze na našem webu. Ale asi tak až za rok… (Nebojte se, něčím to proložíme.)

A ještě bonusové kraťoučké video, aby to Petrovi nebylo líto, že snad byl málo vidět v pohybu:

Sdílej:

12 komentáře

  1. Maximum by mělo být kolem 15 km/h. Ono se to nezdá, ale je to docela švunk, když má člověk pod nohama jen jedno kolo a nemá se čeho držet ;)

  2. Jedna z nejpoutavejsich recenzi :-).

    Jinak co takhle skakani? Treba na obrubnik a tak – to prece musi jit :-D.

  3. Ta váha je taky faktor, který mne dost odrazuje… Je to taková megacihla. A pak ta cena, ale pohled je na tu jízdu pěkný.
    Právě proto i při zajímavé ergonomii mi připadal daleko zajímavější ten Gaus. Oboje by určitě za vyzkoušení stálo.
    A stejně – brnda je brnda.

  4. Souhlasím s Matějem, brnda je brnda. I když pro zbytečně bohaté to může být prima věc na vylbnutí. :D Kdybych to měl shrnout, tak bych si to rád zkusil, ale nikdy bych si to coby přibližovadlo nekoupil. Přeci jen ten pocit dvou kol a brzd je k nezaplacení. Zvlášť, když člověk z okna kouká na úpatí naší nejvyšší hory…. :D

  5. Aha. :) Tak 15km/h je asi rozumné. Asi tak akorát, aby člověk z toho stačil přistát do běhu. Jinak videa super podobně jako tvoje psaní. Těším se hlavně na další recenze koloběžek. Díky.

  6. Pěkné, ale ta jednokolka :D, ta mě láká už dávno. No teď je na řadě jiná výzva – pořídil jsem si „lajnu“ (slackline). Takže až rozchodím to železářství v kotníku …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *