Jedno kolo musí stačit. Ale těch velikostí, co je na výběr!

Když se řekne „jednokolka“, většina lidí u nás si pravděpodobně vybaví Večerníčka na „žirafě“ rozhazujícího papíry (čertví, co na nich je, ale prý je jich 24 jako hodin jednoho dne). Ony žirafy ale ve skutečnosti patří k minoritě a klasické „nízké“ jednokolky jsou naprosto regulérním sportovním nářadím, které představuje skutečnou výzvu.

Už nějaký čas se na Přibližovadlech objevují více či méně obsáhlé jednokolkové příspěvky a myslím, že je na čase začít se strojům s jedním kolem (byť ani to, jak se dozvíte na konci tohoto článku, nemusí být pravda) věnovat trochu podrobněji. Nyní pojďme k samotné technice – byť zatím jen k rozdělení podle velikostí kola. Přestože jsou patrně nejrozšířenější a tím i nejvíce zažité jednokolky s kolem o velikosti 20 palců, není to ani zdaleka jediná velikost – naopak je rozměrů kol překvapivě mnoho. Chcete výčet?

Začínáme na kolečku o velikosti 12 palců. Následuje 16, 18, 19 a 20 palců. Větší než dvacítky jsou pak jednokolky s kolem 24 palců a 26 nebo 29″. A aby toho nebylo málo, existují také stroje s obrovskou 36palcovou obručí. Celkem devět velikostí. Ne, ať je to zaokrouhlené, tak deset rozměrů – lze totiž koupit i osmadvacítku. Podotýkám, že jde o stroje sériově vyráběné, běžně dostupné na trhu – žádné speciály a jiné libůstky. Nevěříte? Navštivte některý z e-shopů sítě Unicycle.com.

Pro prcky i čahouny

Otázka zní: K čemu je tolik rozměrů jednokolek? Odpověď by mohla být rozdělená na dvě části: Rozličné velikosti strojů jsou jednak částečně kvůli velikosti jezdců – jinak řečeno, kvůli dětem, druhak kvůli různému využití jednokolek v různém terénu.

U dětí je to jasné – jednokolkový mrňous musí dosáhnout na pedály, to je stejné jako třeba na kole. Na dvanáctce jsem naživo ještě žádné dítě neviděl (ale jak říká Bolek Polívka byť v poněkud jiné souvislosti, ve filmu Dědictví aneb kurvahošigutntag, věřím, že existují), naše holka však v sedmi letech začínala na 16″ jednokolce, aby velmi rychle přešla na mezistupeň mezi dvacítkou, 18″ stroj. Onu nejoblíbenejší 20″ jednokolku osedlají děti ve věku kolem deseti let v pohodě.

Dvacítka je zároveň i jakási startovací velikost také pro odrostlejší jezdce či rovnou dospělé. Důvody pro její pořízení už jsou ale v těchto věkových kategoriích trochu jiné – více dále v článku.

Malé kolo, malý obvod, malá rychlost

Dobře, do 20″ v tom máme vcelku jasno, k čemu ta větší kola? Jednokolkařům to není třeba vysvětlovat, ale ostatní zájemci si musí předně uvědomit vcelku zásadní fakt, že jednokolka má kliky s pedály pevně spojené s osou kola, nemá žádný převod (byť vzácné výjimky existují) a nemá také volnoběžku – jinak řečeno, je to tzv. „festka“, na které jedna otáčka klik znamená jednu otáčku kola. Je logické, že větší průměr nebo chcete-li spíše obvod kola vám dovolí na jednu otáčku ujet delší vzdálenost, čili jet rychleji…

Chcete-li tedy na jednokolce objet Českou republiku jako jistý blázen (sorry, Tome…) z Křídlůvek na Znojemsku, vezmete za vděk strojem s kolem 29 palců, byť mnozí by sáhli ještě po větším, 36palcovém dálkovém speciálu. Šlapat stovky až tisíce kilometrů na dvacítce je prostě blbost. Na druhou stranu, pokud máte jednokolku pro „blbnutí na fleku“, třeba také pro udržování kondičky přes zimu v tělocvičně, dvacítka pro vás bude nejideálnější.

Na triky i do terénu

Ve hře s velikostí kola jsou ale další aspekty. Co třeba taková obratnost nebo třeba celková hmotnost? Těžko budete chtít po trialistech, kteří skáčou z místa na osm i více navršených palet, aby to prováděli na devětadvacítce a to stejné platí pro disciplínu zvanou flat, v níž se sice triky dělají na rovině, ovšem obávám se, že s většími než 20″ koly by se jezdci občas museli protahovat výpletem…

Jenže pak je další problematika zvaná průchodnost terénem. Ano, na jednokolkách se dá jezdit i v terénu, v lese, závodí se v downhillu. Je jasné, že pro tyto disciplíny jsou malá kola v nevýhodě kvůli nájezdovému úhlu na překážky, čili šutry, větve, kořeny apod. I na MUNI (Mountain UNIcycle – terénní jednokolka) se sice dá skákat, nicméně v tom fofru je třeba spoustu nerovností prostě přejet. Takže zde kralují stroje s kolem o velikosti 24 a 26 palců, k mání jsou i terénní devětadvacítky. A jak tak vidím vývoj v MTB kolech, jen čekám, kdy na trh přijdou terénní 27,5″ jednokolky…

Když jedno kolo nestačí

Jak tedy vidíte, oněch deset rozměrů kol není jen tak samoúčelných. Na druhou stranu, není třeba to přehánět. Vlastníte-li například oblíbenou a cenově dostupnou jednokolku 20″ Qu-ax Cross (v katalogu pro rok 2014 se již nazývá Qu-ax Muni 20″), můžete s ní stejně dobře blbnout v tělocvičně, trialparku nebo klidně také v lese. Holt prostě přes větší překážky pojedete opatrněji. A když vás to terénní jezdění chytne více, tak si časem pořídíte větší MUNI.

Abych ale na něco nezapomněl, pak musím ještě doplnit pár perliček. O Večerníčkovi a jeho žirafě už řeč byla. Žirafa je vysoká jednokolka, u které energii z klik přenáší na kolo klasický řetěz. Kolo je obvykle velikosti 20″, samotné stroje však mohou nabývat různých výšek.

Zatímco klasické žirafy jsou na světě mnoho přemnoho let, moderní doba přinesla ještě tzv. 2-Wheeler nebo 3-Wheelery – což jsou dvou- nebo tříkolové žirafy. Řetězový převod zde chybí – kola se odvalují po sobě. To ale mimochodem u dvoukolové verze přináší menší problém – pro jízdu vpřed musíte šlapat dozadu…

K jednokolkám lze snad ještě zařadit Ultimate wheel, což je vlastně jen kolo s pedály, existuje také BC Wheel (někdy nazývaný Impossible wheel) – věc, představující kolo se dvěma stupátky, na kterém se dá jezdit jen z kopce dolů. Zkrátka šílenosti, proti kterým jsou klasické jednokolky poměrně seriozními přibližovadly s praktickým využitím.