Dú Valaši dú aneb Mibo z Komárna

Jako vždy to začalo mailem. Píše mi nějaký Ondra, že si vyrobil koloběžku. To mě zajímá! Co o tom její autor říká? Mimo jiné mi napsal toto:

„Asi před pěti lety vyráběl kolega motoběžku z minibajka, a potom že vyrobí že starého kola koloběžku 26/20. Nápad to byl zajímavý, výsledek už moc ne. Asi proto, že nikdo z nás takovou kolobku na vlastní oči neviděl. Začal jsem se o to trochu zajímat a celkem mě to zaujalo. Nejjednodušší na výrobu pro mě bylo konstrukčně Mibo, navíc tam měli základní rozměry. Tak jsem do toho pustil. Bylo to celkem špekulování co a jak udělat, jak vyřešit brzdy, jaké stupátko, úhel hlávka… No, výsledek přikládám na fotce. Udělal jsem zrovna dvě, i manželce.
Občas jsem se svezl ale pak upadla kolobka v zapomnění.“

Ondrův text je lehounce redakčně (jazykově) upravený, nicméně v původním znění nešly přehlédnout jasné moravismy, tak jsem se ho zeptal, odkud je. „Pocházím z Komárna“, zněla odpověď, ovšem s dodatkem „ne na Slovensku, ani na Ukrajině, ale v podhůří Hostýnských vrchů.“ 

„Hmm…, kousek od Rožnova (zde se vyrábí Mibo – pozn. redakce),“ řekl jsem si při čtení já, a suše konstatoval navíc: „Ty hranaté profily snad ty Valachy nějak přitahují nebo co :-)“

Ovšem Ondra ve svém mailu pokračoval:

„Letos v březnu jsem měl covid a nebylo to zrovna moc dobrý. O pár týdnů později jsem navštívil moji doktorku, že mi je pořád nějak zle a unaveně. No nebylo se čemu divit. 

Cituji: ‚Tak pane Ondřeji, máte vysoký cholesterol, tlak a nadváhu. Máte dvě možnosti – buď přijdete za dva, tři roky, a já vám na to dám prášky, nebo se sebou něco začnete dělat!‘ 

Říkám si že zobat prášky ani ne ve čtyřiceti není žádná hitparáda a že nic neobleču taky není úplně v pohodě… Tedy dieta na cholesterol je celkem jednoduchá: nic tučného, nic sladkého, žádná bílá mouka. A důležitý je pohyb. Tak jsem si vzpomněl na svoji koloběžku. 

První jízda byla do vedlejší vesnice 6 km tam a zpátky, jel jsem 45 minut a myslel jsem že umřu! Ale jezdil jsem aspoň 3× týdně a prodlužoval trasy. Světě div se, kila šla dolů, a to rychleji, než jsem čekal. Na začátku května jsem vážil 127 kg, teď mám 106 kg – skoro kilo každý týden. Ale moje Hand Made koloběžka už mi přestávala stačit, takže jsem se začal poohlížet po něčem lepším, napsal jsem nějaký dotaz na FB skupině koloběžky, že o něčem uvažuji a přidal jsem fotku mojí kolobky. Ozvala se holka z Prahy jestli jí taky takovou nevyrobím, což se mi fakt nechtělo. Tak prý ať ji prodám tuhle. O prodeji jsem původně vůbec neuvažoval, ale když se to tak seběhlo, tak proč ne?  Předevčírem mi přišel Kickbike Sport Max 20 a zítra mám první vyjížďku!“

Žádná Čína. Morava! :-)

Tak tomu říkám příběh! Jako technika mě samozřejmě ještě zajímaly také nějaké ty nezáživné technické detaily, takže jsem se Ondry zeptal a on odpověděl takto:

„Rozměry jsou jak zmíněné Mibo, světlá výška 4 cm, stupátko 6,5 cm, váha před komaxitem a bez brzd byla kousek přes 10 kg, celkovou jsem nevážil. Konstrukce je betelná z jäklu 25 × 25 × 2 mm – ještě při mé plné váze se prohnula jen nepatrně. Nejrychlejší jízda byla skoro šedesátkou, jednou jsem letěl přes řídítka do parakotoulu, měl jsem z toho jen modřinu na ruce, kdyby to někdo viděl tak se počurá smíchy… 

No o víkendu jsem si dal pade na Kickbiku, teda na dvakrát a je to fakt posun, na jaře chcu dát kilo. Takže nakoupit zimní oblečení a co půjde, tak jezdit :-) No a když ujet kilo, tak aj vážit kilo, je to taková výzva.“

Toš tak! Jak je vidět, Ondra neusiloval o přesnou kopii Miba. Proč by to taky dělal, když je Moravák, nikoliv Číňan :-) Správně si pro svoji původní váhu vybral poměrně masivní jekly (Mibo už nyní používá odlehčené) a zkrátka vyrobil funkční stroj. Vzhledem k tomu, že před tím neměl žádné zkušenosti s koloběžkami, je to za mě moc pěkné. A myslím, že „Mibáci“ se na něj za okopírování svého stroje zlobit nebudou, naopak to budou brát jako poctu :-)