Elektrojednokolka IPS aneb UFO v Brně. Videorecenze i druhý pohled

Jednou mi někdo říkal, že koloběžky – kterým se zde věnujeme nejvíce – nejsou žádná přibližovadla. Na moji otázku, co tedy jsou, sice kloudnou odpověď nenašel, nicméně dnes jej vezmu za slovo. Chcete vidět přibližovadlo v pravém slova smyslu? Tak se dívejte na naše videa, protože tentokrát bude písmenek o něco méně.

Nejsem žádným velkým příznivcem elektrifikace kol, neřkuli koloběžek, nicméně když jsem dostal nabídku otestovat tuhletu věcičku s jedním kolem, v jehož náboji je elektromotor, poháněný vestavěnými akumulátory, neodolal jsem.

Moje drahá žena mě od toho zrazovala, jenže já jsem se nenechal. A nelituji – elektrojednokolka (byť jak se dozvíte ve videu, označení není přesné) IPS mě vážně dostala a být ještě o kus větším lenochem, zatoužil bych ji vlastniti.

Vy se ale nejprve podívejte na videorecenzi, ať jste také v obraze.

Jak jste mohli vidět, není to nic složitého – po dvou hodinkách padání jezdíte jako páni… Své o tom ví náš nový spolupracovník Petr Mejsnar, který neodolal, a za jedno sobotní dopoledne ze sebe udělal úspěšného „IPS ridera“. Čtěte jeho názor:

Druhý pohled Petra Mejsnara „První ‚krůčky‘ byly náročné – stabilizovat tělo, zapojit ty správné svaly a balanční mechanismy, to nebylo jen tak. Minimálně hodinku zabere, než se se strojem sžijete, nicméně výsledek stojí za to. Jakmile ujedete alespoň sto metrů s hlavou hrdě vztyčenou, začnou vás kolemjdoucí obdivně okukovat. On samotný stroj je natolik kompaktní, že si jej hned nevšimnete a nechápete, jak se jezdec vlastně pohybuje. Asi deset centimetrů nad zemí levitující muž statné postavy, jakým je Petr Lindner, zaujal všechny rodinky s psíky, dámy tlačící kočárek i před brněnským Anthroposem postávající pokuřovače (stejně tak je zaujal i Petr Mejsnar neméně statné postavy – pozn. redakce). Při neustálem začátečnickém nastupování a vystupování, respektive spíše padání, chcete-li, pořádně protáhnete tělo – zapotil jsem se snad víc jak při zdolávání kohoutovického kopce na kolobce a druhý den cítil svaly, o kterých jsem ani netušil, že se na mém těle vyskytují. Úvodním martyriem si musí projít každý, tedy snad až na artisty cirkusu Humberto – jak se ale říká, Řím také nepostavili za den a na kole jste v raném mládí také začínali s bočními kolečky a modřinami. Asi tak po hodince jsem byl schopen ujet oněch sto metrů a kynul udiveným přihlížejícím jako císař pán při návštěvě Uher.“ „Elektrojednokolka IPS je úžasná záležitost – je svižná, originální, její provoz je ekologický, vzhledem k tichému chodu můžete cestovat i zpevněnými stezkami v lese a nerušit lesní zvěř. Jízda na IPS je velmi příjemným zážitkem a každý z okolí si ji bude chtít vyzkoušet. Vytknul bych vyšší váhu a pak konstrukci, která příliš nezohledňuje stavbu lidské nohy. Se zapůjčenými chrániči na nohou se jezdilo parádně, ale bez nich se brzy začnou ozývat vnitřní strany lýtek. Dále si stěžuje kotník, který nemá vhodný úložný prostor a tedy mi bylo doporučeno vzít si vyšší boty. IPS je vzhledem ke své velikosti možné s sebou vzít kamkoliv – do šaliny, schovat pod stůl do práce, do hospůdky na pivo – jen pozor na nechtěné slalomy cestou domů. Z pozice práva bude jezdec na elektrojednokolce nejspíše chodcem, tedy nebudete mít problém s jízdou na chodníku a i v centru města vám budou strážníci s úsměvem salutovat (možná). Až vyrostu, tak si ji pořídím…“

Pro úplnost…

Na závěr ještě pár informací, které ve videu nezazněly: Běžnou „cestovní rychlostí“ tohoto přibližovadla je cca 10–13 km/h, tedy nic, kvůli čemu byste museli být obrněni chrániči jako gladiátoři. Já jsem výjimečně jezdil i bez helmy, přestože třeba na koloběžku bez ní „nesednu“.

Podle technických dat je dojezd 25 km (u námi ojezděného modelu s větším akumulátorem). Ten jsem exaktně netestoval, ale nevidím důvod deklarovanému údaji nevěřit – najezdili jsme skutečně spousty kilometrů. Ostatně elektrojednokolka není věc na dálkové trasy, nýbrž spíše na pojíždění po městě a pro tento účel kapacita baterie stačí bohatě. No a kdyby vám energie přece jenom došla, hodíte si 13,2 kg těžkou věc na rameno a mažete domů…

Nabíjení trvá maximálně dvě hodiny, já jsem většinou vyčerpal jen část energie, takže hodinka to obvykle jistila. Rozměrná nabíječka má jednu nepříjemnou vlastnost – hučí jako větrná elektrárna.

Ještě než začnete střádat do prasátka – protože tenhle stroj není zrovna levný, stojí třicet tisíc korun – mrkněte na druhé video. Vždyť jezdit na elektrojednokolce je tak snadné a elegantní…

Plusy a minusy

Nenáročné jednoduché přibližovadlo
Snadné ovládání a jízda
„Wow“ efekt v ceně

…ale

Ne zrovna ideální ergonomie

Zapůjčil

4frtm s.r.o.
Svatopetrská 20
617 00 Brno

tel.:
+420 530 330 662
+420 776 432 460

e-mail: info@4ft.cz

Cena

ke dni 24. dubna 2013: 30 000 Kč
momentálně 2 ks ve výprodeji za 20 000 Kč

Doslov

Když jsem v předchozím odstavci napsal, že jezdění na elektrojednokolce IPS je jednoduché, myslel jsem to vážně, nikoliv jako reklamní žvásty. Toto přibližovadlo mě totiž navnadilo ke koupi skutečné jednokolky. A to je teprve mazec, přátelé! Po asi deseti až patnácti hodinách padání jsem ještě neujel ani metr!

Čímž jsem prozradil, o čem bude další recenze na našem webu. Ale asi tak až za rok… (Nebojte se, něčím to proložíme.)

A ještě bonusové kraťoučké video, aby to Petrovi nebylo líto, že snad byl málo vidět v pohybu: