Poslední zářijová sobota sice nebyla tak prosluněná jako ta loňská (ona to vlastně loni byla první říjnová…), nicméně žádná slota to také nebyla, počasí bylo příjemné, dokonce se chvílemi i sluníčko ukázalo. Už od rána všechno nasvědčovalo tomu, že by se akce mohla vydařit. Což se – aniž bychom chtěli předjímat – také stalo.
Opět ve trojici, tentokrát s naším externím redaktorem Martinem Grillem, jsme v sobotu dopoledne vyrazili z brněnského hlavního nádraží směr Podivín. Odtud pak je to už coby kamenem dohodil – a na skládacím kole v pohodě dojel – k Janovu hradu, umělé zřícenině, postavené na počátku 19. století z rozmařilosti Jana Lichtenštejnského.
Cyklospeciality a cyklokuriozity
Na Janově hradu nás uvítaly cyklokuriozity Martina Zehnala – sestava nejpodivnějších šlapohybů, jaké si umíte představit. Tuhle sbírku zámečník Martin Zehnal vyrábí, resp. přetváří z běžných kol, aby ji pak na podobných akcích dal všanc zvědavé veřejnosti, která většinou netuší, jak je nesnadné některé stroje jen rozpohybovat, natož na nich ujet smysluplnou vzdálenost.
Bromptony na start!
Účast závodníků i diváctva byla letos mírně slabší než v loňském roce, na výborné atmosféře akce to ale nic neubralo. Mistrovství České republiky Brompton se jelo po stejné cca 8 km dlouhé rovinaté trase okolím Janova hradu a Lednického zámeckého parku. Zúčastnilo se jej 41 nažhavených borců a borkyň, tedy o tři „kusy“ méně než loni. Mnohé tváře jsme poznávali z minulého ročníku, z Prahy také přijel obhajovat vítězství Ivo Petrouš. A nebudeme vás napínat, také si jej s časem 14:35 min od Janova hradu odvezl. S Ivo Petroušem jsme udělali exkluzivní rozhovor, čtěte v druhé polovině článku.
Se ztrátou devíti sekund za ním skončil Tomáš Cach – vtipně podruhé druhý – také se totiž zúčastnil i loňské premiéry. Třetí místo s časem 15:01 min pak patří Slováku Jánu Penthorovi. Jak je vidět, závod to byl mezinárodní, letošní ročník navíc navštívil marketingový manažer Bromptonu Ross Hawkins, který také závodil. Umístil se na pěkném sedmém místě (čas 16:22 min).
Mezi dámami přijela obhajovat pozici Zuzana Hudečková, která byla loni třetí. Letos? První místo s časem 17:30 min! Druhá cíl protnula Iva Černá (čas 17:43 min), třetí skončila s časem 17:45 min Pavla Starobová.
Vítězové obou kategorií získali „zájezd“ na Mistrovství světa Brompton, těšíme se tedy na jejich výsledky v příštím roce v Oxfordu. Druhý závodník a závodnice obdrželi brašnu Mini O bag, tričko a hrnek Brompton, třetí v pořadí pak helmu Nutcase s anglickou vlajkou a také tričko a hrnek Brompton.
Rekord pokořen
Volný závod šlapohybů se v letošním roce nekonal – pořadatele nejspíš odradil malý ohlas nultého loňského ročníku, kterého se zúčastnilo pouze šest závodníků a závodnic. K mistrovství Brompton však neodmyslitelně patří klání ve skládání tohoto kola. A padaly rekordy…
Hned první „skladatel“ Ján Penthor nasadil velmi vysokou laťku s časem 8:96 s. To ale ještě netušil, že bude stačit až na třetí místo, protože vzápětí jej trumfnul Ross Hawkins časem 8:93 s, který ale také nebyl nejlepší! O nejrychlejší složení se postaral Radek Brunecký – 8:90 s. Mezi ženami „slízla smetanu“ opět Zuzana Hudečková. S časem 10:98 s byla sice o více než sekundu pomalejší než vloni, žádná z účastnic ji ale ani tak nepřekonala. Druhé místo obsadila Dagmar Trávníková (11:52 s), třetí byla Šarlota Filová s časem 12:25 sekundy.
Aby toho nebylo málo, zkusil si mimo soutěž složit Bromptona také ředitel závodu Ondra Brunecký, který drží český rekord 8:82 s. Aby se neřeklo, složil toto kolo poslední zářijovou sobotu za 8:09 sekund…
Já se přiznám, že jsem neodolal to zkusit také. Na Bromptonu sice jezdím, složit jej samozřejmě umím, ale nikdy jsem to na čas netrénoval, ani nepiloval techniku co možná nejrychlejšího skládání. Takže jsem s časem rovných 11 sekund sice poslední neskončil, nicméně žádná sláva to také nebyla. Na příští ročník začnu pilně nacvičovat! To by bylo, abych něco nevyhrál. Třeba jako první tři muži a ženy, kteří obdrželi bromptoňácké ponožky, trika a hrnky.
Karneval nebo závody?
Třetí nedílnou součástí Festivalu Cyklospecialit a Mistrovství ČR Brompton je divácké hlasování o nejlepší kostým. Jistě totiž víte, že podle regulí závodu je zakázáno startovat ve sportovním, naopak závodníci musí mít společenský oděv či nápaditý kostým, zkrátka nóbl ohoz. Loni jsem psal, že se české mistrovství tak trochu zvrhlo v karneval, letos bylo naopak vidět více společenského oblečení než šaškáren. Což je podle mě dobře – Brompton je kus anglické stylovosti a elegance ladies a lordů.
Nicméně i tak se divákům – tedy v mužské kategorii – líbila nejvíce právě šaškárna Františka Strnada, který v kostýmu Červené Karkulky jen tak mimochodem skončil závod na osmém místě, přičemž na nosiči v košíku vezl vlastnoručně upečené buchty.
Mezi něžným pohlavím zvítězila nejstarší účastnice, jedenasedmdesátiletá Drahomíra Smetanová, jejíž energii a grácii by jí mohla závidět nejedna o generaci (i dvě) mladší dáma. Gratulujeme!
Paní Smetanová navíc také vydražila Art Brompton – kolo typu M6L, jehož rám pomaloval brněnský výtvarník Rostislav Pospíšil. Když už jsem prozradil věk této šarmantní dámy, mohu napsat také cifru, za kterou k Art Bromptonu přišla: 20 500 Kč. Tomu říkám super kauf!
Příště zase
Musím vám naprosto upřímně sdělit, že mně vůbec není líto již druhé podzimní soboty strávené na Janově hradu. Stejně jako loni to byla skvělá akce s výbornou atmosférou, jaká se v dnešní společnosti prolezlé závistí a jinými chorobami zrovna každý den nevidí.
Sice jsem přemýšlel, že bych letos jel hlavní závod, zvítězila však povinnost nachystat pro vás tuto reportáž. Tak jsem si jako náplast na bolístku alespoň koupil hrnek Brompton a napsal Ježíškovi, ať mi pod stromeček donese ten úžasný Ding-Dong zvonek na kolo, který se na stánku Cyklospecialit dal pořídit mimo jiné také.
Takže co dodat? See you next year! jak by řekli naši angličtí přátelé.
Festival Cyklospecialit a MČR Brompton 2012 ve fotografiích 
Další fotografie najdete na Facebooku Cyklospecialit
A ještě jedno video, tentokrát z dílny Jindřicha Špačka
Rozhovor s vítězem – Ivo Petrouš: Přijel jsem vyhrát
Na loňském nultém ročníku Mistrovství ČR Brompton zvítězil „horolezec v podvlíkačkách“ Ivo Petrouš. Rok se s rokem sešel, Ivo mezitím obsadil 38. příčku na Mistrovství světa v anglickém Oxfordu (stal se nejlepším zástupcem českého týmu) a 29. září obhájil prvenství v oficiálním 1. Mistrovství ČR na skládacích kolech Brompton. Ivo Petrouš (45), rodák z jižních Čech (dnes však již Pražák) tak opět bude reprezentovat Českou republiku v roce 2013 v Anglii.
Přijel jste letos do Lednice s jasnou představou vyhrát?
Loni jsem přijel jen pro zábavu, prostě to tak vyplynulo. Letos jsem si ale řekl, že kde jinde už já můžu vyhrát než tady. Loni jsem měl pocit, že jsem jel rychle, ale asi to bylo proto, že jsem jel celou trasu sám. Teď jsem se nikam nehnal, nesnažil se ostatním ujet, takže jsme jeli ve skupince čtyři. Pořád jsem si říkal, že mám ještě času dost. Byl jsem ve výhodě, protože loni jsem zjistil, že vyhrát jde. Ostatní to možná nevěděli.
Jaký typ Bromptona máte?
Je to nový model, šestirychlostní M6L. Sundal jsem z něj blatníky, dal si nášlapné pedály a jinak je všechno normální, včetně řídítek. Přemýšlel jsem o modelu s titanovými doplňky, ale asi mi těch 12 tisíc korun nestojí za kilový úbytek hmotnosti. To radši kilo shodím sám.
Připravoval jste se speciálně na závod? Trať jste důvěrně znal, projel jste si ji znovu?
Vstával jsem v devět, můj známý (kterého jsem přesvědčil ke koupi Bromptona) zjistil, že má prázdné kolo, když jsme ho rozebrali, neměli jsme lepení, tak jsme jeli nakupovat. Na Janův hrad jsme přijeli až uprostřed registrací, ale na jedno poklidné kolečko před startem ještě čas zbyl. Akorát nepiju před závodem a nestresuju se.
Když jsme byli v Anglii, v neděli byl závod a v sobotu jsme jeli napříč Londýnem podél Temže. Takové to pocourávání, ze kterého bolí nohy úplně nejvíc. Člověk si nezahřeje svaly, ale unaví se. Když se večer vraceli všichni do hotelu, já jsem musel jet po silnici, abych se projel rychle, protože jsem tu ztuhlost potřeboval dostat z nohou. Ale jinak netrénuju, nesleduju tepy ani kilometry. Tachometr mám, ale už se na něj dívám míň a míň. Už asi tři roky jsem si nevzal tepový pás.
Jezdíte i na jiném přibližovadle?
Mám „bajk“, takže na kole jezdím do přírody. Většinou jezdím sám. V civilu jsem „kancelářská krysa“ (smích), takže na Bromptonu jezdím do práce, z práce, i na obchodní jednání. Bydlím v centru Prahy, takže všechno mám v dosahu 10 km. Možná si časem pořídím silničku, taky má něco do sebe. Ale například koloběžka mi připadne docela náročná.
Před pěti lety jsem si říkal, budu jezdit líp, a tak jsem začal trénovat. A přestalo mě to bavit – takže jsem toho nechal. Jezdím hodně, ale pro radost. Není to tak, že ráno vstanu, řeknu si „ujedu 60 km touto rychlostí“. Já vstanu, vidím venku sluníčko, tak se jedu projet.
Kolo mě baví. Na kole má člověk svobodu: dám všechno do brašen, jedu si kam chci, kde chci, nikdo mi nic nezakazuje. No a ve kterém sportu sportuju hned za dveřmi domu a přijedu z něj zpět zase ke sprše?
Máte závodění v krvi?
Tak pětkrát do roka se zúčastním nějakého amatérského závodu uprostřed polí. Hlavně to musí být sranda.
Bral jste to jako srandu i v Anglii?
Tam jsem se snažil, ale určitě ne jako tady.
Takže příští rok přijedete a zase vyhrajete.
To doufám!
Kdy se ve vašem životě zjevil Brompton?
Byl jsem v roce 1990 v Londýně, pamatuju si přesně, že to bylo 1. října. Uviděl jsem tam Bromptona, hned se mi líbil, ale 600 liber pro mě tehdy coby pro studenta byly nepředstavitelné peníze. Ale pořád jsem ho někde nosil v hlavě. A když jsem ho zahlédl v Čechách, musel jsem si ho koupit. Jsou kola, a je Brompton. Je to něco víc.
Na Bromptonu jezdíte po Praze ve společenském?
Nejsem typický kravaťák, ale na kole na obchodní schůzku jezdím napůl ve společenském, prostě ve slušném oblečení. Kolo nechávám na recepci. Ono je zároveň takový slušný icebreaker – „prolamovač ledů“. Lidi se nejdřív baví o kole, navážou snáze hovor – i v tom je to dobrý. Bromptona mám prostě rád.
A co další koníčky?
Tak třeba běh. Dvakrát jsem se zúčastnil Dolomitenmana, jako běžec do vrchu (já říkám chodec do vrchu). Poprvé jsem byl předposlední, podruhé jsem si dal předsevzetí, že budu 90. ze 110 účastníků, a byl jsem. Je to taková sranda akce – přihlásíme se do závodu, kde jsou úplní borci, a takovým napůl rekreačním tempem to dáme. Na Dolomitenmanovi jsou u běhu skoro 2 km převýšení na 11 km trase. Cíl je 2 441 metrů nad mořem, je to částečně šplh, částečně chůze.
S dětmi se chystáme v listopadu už tradičně na Velkou kunratickou – je to 79. ročník, tedy závod s tradicí. Trasa vypadá asi takto: potok, kopec, potok, kopec, potok, kopec. Letos poběžím už poosmé.
Rozhovor vedla Lenka Lindnerová
2 komentáře
Už se těším na příští rok – možná si to šílené origami někde půjčím, abych si taky zazávodil! Každopádně je jasné, že bude potřeba trénovat skládání, protože – coby redakce oborového webu – se jednoduše nemůžeme spokojit s jedenácti vteřinami :o)))
Tebe Martine, si před příštím ročníkem osobně vyzkouším! ;)