Při testování koloběžky Friend jsem napůl – pouze na předním kole – vyzkoušel, jak se chová s nižšími a rychlejšími plášti Schwalbe Marathon Racer. Na Facebooku jsem ale poté našel člověka, který už má na tomto stroji kompletně obutém do Marathonů něco najeto. Svoje poznatky vám tedy nyní přináší Luboš Konopásek.
Luboš Konopásek a Friend „Schwalbe Marathon Racer edition“
Koloběžku Friend vlastním – vzhledem k jejímu „datu narození“ – jako každý uživatel poměrně krátce, takže se nedá hovořit o dlouhodobém testu. Nicméně už jsme spolu ujeli více než 500 km, takže moje poznatky dostatečnou míru relevance určitě mají.
Pláště Schwalbe Marathon Racer 16 × 1,5″ jsem se bez předchozího vyzkoušení rozhodl nazout – po konzultaci s výrobcem – hned při koupi koloběžky. Toto rychlé obutí mě totiž okouzlilo už na kolobce Kostka Hill 3 a tak jsem chtěl ve stejné „linii“ pokračovat i na Friendu.
Trochu jsem se bál výšky stupátka, respektive světlosti, která vzhledem k těmto poměrně nízkým plášťům klesla na 41 mm. Naštěstí mé obavy zmizely s první jízdou. Ano, člověk musí být při jízdě opatrný a dávat pozor i na menší terénní nerovnosti, ovšem odměnou je mu krásných 61 mm výšky stupátka – a to je opravdu výrazně znát. Marathony jsou také o nějaký ten gram lehčí, takže celková hmotnost Frienda šla též trošku dolů a to na 7,15 kg.
A jedeme!
Hned na první vyjížďce jsem Marathony nafoukl na doporučené maximum 6 barů. Na ten samý tlak jsem hustil i svou Kostku Hill 3, která mi to dávala pěkně najevo po nezpevněných cestách, obzvláště na „kočičích hlavách“, ale s tím se prostě počítalo. Friend na tom je samozřejmě podobně, pouze s tím rozdílem, že rázy a vibrace výrazně tlumí standardně dodávané pěnové gripy.
Odměnou za tato občasná muka, kdy cítíte každou prasklinku na povrchu, je velmi svižná a hbitá jízda. Nejsem závodník, ale rád si občas ostře trhnu a Friend na pláštích Schwalbe Marathon Racer mě v tom velmi podporuje. Umožňuje mi jet průměrnou rychlostí kolem 21–22 km/h a to i na delších nerovinatých trasách. Možná je znát menší setrvačnost na rovině a při dojezdech kopců, nicméně to je kompenzováno smyslem pro stoupavost. Kombinace pevné konstrukce, nízkého stupátka a malých 16″kol, dělá totiž z Frienda „žrouta kopců“.
Kdybych měl na závěr zhodnotit Frienda jako celek, uvedl bych to asi takto:
Koloběžka Friend si na nic nehraje, dle mého názoru má vše co potřebuje, žádné „klikyhákytrubkysemtam“. Jednoduchost, v tom je jeho síla. Pouze mě zklamaly ráfky, ale s tím se snad ještě bude dát něco udělat. Pokud máte rádi malé koloběžky s velkým srdcem, tak Friend se jistě stane i vaším přítelem…
9 komentáře
Jj. Nevím, jestli ty použitý Maratony jsou s aramidovou patkou. Pokud ne, tak ty by snížily hmotnost ještě výrazněji. A ráfky – jednoznačně vyměnit za vícekomorové, ale Petrovy náby a výplet zanechat!
Zatím ráfky stačí,upravil jsem místo spojení a při brždení už tolik necukají, tak se uvidí;)
Od středy na mne na poště čeká balík s výše uvedenou sestavou. Zítra to to snad zvládnu vyzvednout a trochu ozkoušet :-)
Pěnové gripy mi nesedí, používám EVA omotávku (taky něco utlumí a mám pocit přesnějšího řízení) tak jsem zvědav, protože rozhodně taky nahustím na maximum.
P.S. Díky za článek, pro mne TOP téma.
:-) FRIEND se kamarádí s MARATON RACERamam :-)
Kolobku jsem složil dnes v 19:45, takže nemám najeto 500, ale jen necelých 5km, přesto si dovoluji tvrdit výše uvedené. Kdo nevěří, ať na tom koloběží.
Nešlo by na Frienda dát úplně jiná kola a vyřešit tak problém s ráfky?
Vzhledem ke konstrukci rámu, resp. uchycení kol si myslím – vlastně jsem přesvědčen – že ne… :-)
Při trošku větší snaze by šlo vyměnit ráfky za vícekomorové. Bylo by v nich nutno převrtat otvory pro větší niple a zkrátit Vavrušovo dráty a naválcovat na ně závity.
Osobně by mě zajímal test kompatibility těch zúžených náb napříč výrobci.
Kompatibilita náb je pouze s rámy Petra Vavruši.