Když máte vysoký tlak – něco málo o huštění závodních koloběžek

Pokud jste si něco začali s koloběžkou obutou do silničních plášťů, neřkuli plášťovek nebo galusek – a četli jste moji Koloběžkovou disertačku – jistě jste velmi brzy narazili na problém, jak toto obutí správně nahustit. Ne, kapesní pumpička na to skutečně není nejvhodnější, byť některými modely byste potřebného tlaku, při vynaložení dostatečného času, dosáhli také. A na cestách vám asi stejně nic jiného nezbude.

Není pumpa jako pumpa

Nicméně jdete tedy do nejbližšího cyklokrámu nebo objednáte v e-shopu první velkou pumpu, jaká se vám dostane pod ruku. Jak se ale říká ve filmu Vesničko má středisková: „To neděláš dobře, Jaromíre…“ Od pumpy vám sice naštěstí nehrozí podobná nehoda jako Jaromírovi, nicméně patrně zjistíte, že většina běžných, rádoby označovaných „dílenských“ pumpiček sice naprosto bez problémů zvládá tlaky cca do 6 Barů. Takže pro MTB a „balónové“ pláště obecně jsou tedy naprosto dostačující, ale nějakých 8 Barů už bývá jejich strop a na vyšší tlak se s nimi dostane pouze „mamut“, protože pak už se pístnice stlačení urputně brání. Jak to? Příčinou je samozřejmě velký průměr pístu.

Sice právě díky většímu průměru pístu se s takovými pumpami rychleji dosáhne nahuštění, ale jakmile se dosáhne jistého tlaku, odpor, který kladou proti stlačení, nejde přemoci. Většinou se při vyšších tlacích navíc objeví tu i onde – u manometru, u zpětného ventilu a nejčastěji u multifunkční koncovky – netěsnost. Tlak tudy za syčení odchází a vy vlastně ani nevíte, na kolik jste to vaše obutí přesně nahustili.

Navíc pro vysoké tlaky je určen pouze galuskový ventilek, označovaný nejčastěji FV. Jde o ventilek, který je pro vysoké tlaky konstruován, což se o ostatních typech říci nedá – z nich vám tlak klidně uteče, mnohdy za zničení samotného ventilku duše.

Takže je třeba si pořídit opravdovou dílenskou pumpu s pořádnou – tedy lépe jednoúčelovou – koncovkou. A při vynaložení trochu větší námahy, ale přesto, úspěšně dosáhnete tlak i 15 Barů. Taková pumpa dobře drží tlak, což není dáno jen koncovkou, ale i konstrukcí zpětného ventilu a provedením spojů, hlavně u manometru.

Ale hlavně… Musíte koupit hustilku s relativně malým průměrem pístu! Zmíněná Vella-Silca má průměr pístu 28 mm, takže pokud pořídíte cokoliv s průměrem řekněme do 30 mm, budete mít jistotu, že na pumpě nebudete muset viset ve dvou, abyste píst utlačili. Výrobci bohužel nemají ve zvyku udávat průměry pístů, ale solidní firmy uvádějí maximální dosažitelný tlak. Abyste se tedy nedivili, že jste koupili pumpu, která má maximum šest barů… Ještě jedno orientační, nebo spíše vizuální měřítko existuje: Kvalitní vysokotlaké pumpy bývají totiž už na pohled subtilní – tělo je štíhlé a dlouhé.

Ať pracují stroje

Myslím, že ještě lepší řešení než kvalitní pumpa je miniaturní kompresor na 12 V, čili věc určená původně do auta.

Původní koncovku hadice běžného autokompresoru jsem nahradil čistě profesionálním nástavcem, který zvládne tlak – stejně jako samotný kompresor – i 18 až 20 barů. Pořádná koncovka ovšem není nijak levná a hravě přesáhne cenu celého kompresoru, který se dá v akci pořídit i pod 200 Kč. Náhradní gumičky jsou do ní ovšem samozřejmostí a vězte, že vydrží bez poškození, tedy plně funkční velmi dlouho.

Jak je z obrázku patrné, i tato „jednoúčelová“ koncovka vlastně tak úplně specializovaná není, protože se zašroubovává do malé mosazné části, jež je zalisovaná do tlakové hadice. Šroubovací mosazná koncovka slouží k huštění duší vybavených auto/moto ventilem (typ AV).

Do té stejné miniaturní koncovky lze jako alternativu použít redukci, pomocí které je možné huštění cykloventilků DV, či přímo galuskových ventilků FV, ale zde použité těsnění nedosahuje parametrů toho speciálního „obřího“ nástavce od firmy Silca a při vyšších tlacích také může ucházet, protože jako těsnění je v ní jen malý O-kroužek.

Další výhodou (byť zpočátku vám to může naopak připadat jako nevýhoda) je, že tento miniaturní kompresorek dává na jeden zdvih pouze minimální množství vzduchu a tím tlak v obutí přibývá velmi pomalu. O to lépe je ale kontrolovatelná jeho skutečná hodnota a nečiní sebemenší problém kompresor při dosažení požadovaného tlaku červeným tlačítkem vypnout. Navíc pro přepravu autem se kola odpustí, aby při zvýšení teploty ve vozidle – například při jeho ponechání na slunci – obutí neexplodovalo. Jinak řečeno: jen málokdo na závodech hustí z nulového tlaku. Nevýhoda kompresoru pro závody není asi žádná – de facto všichni se na závody dopravují autem, takže zásuvka na 12 V je k dispozici. Cenově je navíc toto komplexní řešení za cca poloviční cenu než profi dílenská pumpa.

Na cestách se uskromníte

No a jak hustit na tréninku či výletě? Těžko budete s sebou vláčet velkou dílenskou pumpu, takže je třeba vzít zavděk čímkoli menším, co pasuje na vámi používané ventilky. Při defektu venku jde v prvé řadě o zprovoznění do stavu, abyste mohli dojet. Pro někoho může být výhodná kombinace mini pumpičky s montpákami a lepením implementovaným přímo v rukojeti pumpy. Pro jiného zase extra miniaturní a lehoučké mikro provedení, které ani neucítíte v kapse dresu. Jak jsem ale již napsal na začátku, s tím se při defektu dost nadřete, protože s mizivým objemem vzduchu na jeden svůj zdvih si skutečně dosyta zapumpujete.

Parametrů pro výběr cestovní pumpičky je ale více – pro někoho může být výhodou kovové provedení, které slibuje větší výdrž, pro jiného zas dostupnost náhradních dílů. Přece jen gumičky na pístu nejsou věčné. Hustilek je zkrátka nepřeberný výběr a také levné pumpičky jakékoli značky kolikrát udělají dobrou službu. Jen nesmí být typu „vozím ji s sebou jako zálohu a při prvním použití se rozložila“. Jenže jak to při nákupu poznáte, že ano…