Koloběžkové pneustory II

Než však začnu konkrétní příběh, dovolte mi soukromou statistiku letošních – dámy nechť prosím prominou – „zprzněných gum“. Na odpis zatím (rok ještě neskončil) byly tyto pláště: dvakrát Schwalbe City Jet ve velikosti 12 palců, ve stejné velikosti pak jeden Big Apple stejné značky a jelikož jsem ujel pár kilometrů i na kole, pak musím připočíst jeden snad o střep proříznutý, nicméně zničený bajkový plášť Schwalbe Furious Fred (ano, to je ten, který píchnete, jen se na něj škaredě podíváte) v ceně bratru tisíc kaček…

Maličká su

Toto je článek o kolobkových pláštích, vynechme tedy posledně zmiňovaného Šíleného Freda a pojďme začít příběh dvanáctipalcových pneu.

Výběr plášťů pro 12palcová kola je bohužel velmi omezený a výrobci se k nim nezřídka chovají jako ke „kočárkovým gumám“. Všichni, jež nás zklamala tuzemská Rubena, jsme si mysleli, že to spraví zaříkadlo jménem Schwalbe. Realita je však tak trochu na půli cesty. „Švalbiny“ jsou sice mnohem lepší než Rubeny, za samospasitelné se ale považovat nedají. Alespoň v mém případě tedy určitě.

Nejprve jsem někdy v létě málem ohluchl, když mi bouchla zadní guma Schwalbe City Jet – naštěstí když jsem tlačil koloběžku do kopce, synchronizujíce se tak s rychlostí našeho kluka na odrážedle. Původně jsem myslel, že to puberťáci vedle na pískovišti bouchli nějakou petardu a už jsem byl nastartovaný je pořádně seřvat. Jenže změněné chování koloběžky mě donutilo zkontrolovat „gumy“.

Zadní kolo ukázalo takovýto hezký obrázek, k němuž si jeden významný český koloběžkář nenechal ujít poznámku o tom, jak mám hezkou červenou pí… „Sakra, kdyby se mi to stalo při sjezdu dolů padesátkou z našeho kopce, to by asi nebyla legrace!“, zabrumlal jsem si pro změnu já pod fousy, hodil koloběžku na rameno a pokračovali jsme s klukem v cestě domů.

V tomto případě jsem si ale za nehodu mohl do značné míry sám. Před tím jsem se neustále naparoval před místními dámami, smykoval a poskakoval na kolobce jako postřelená svině. Však to znáte, chlap není nikdy dospělý, a i když tak už třeba vypadá, musí si pořád něco dokazovat. Nicméně ten plášť nebyl nikdy košer. Už jako nový házel v radiálním směru – nadskakoval při každé otáčce kola. Buďto v inkriminovaném červeném místě bylo méně běhounu nebo naopak byl „rozjetý“ kord, což je pravděpodobnější příčina. Takže oběť číslo jedna.

Dvojka přišla na rozhraní října a listopadu, kdy jsem vyjel na své K-bike K5 na nákup do kilometr vzdáleného obchodu, který pojmenovali po našem synovi. Musím dodat, že před tím jsem dohustil obě kola, a oběma jsem podle svého zvyku nandal cca o 10 % větší tlak než je maximální povolený. Jistě tušíte, že jsem to neměl dělat.

Tentokrát nevydržel přední plášť. Opět ale nade mnou lítal anděl strážný, protože kord „prdl“ v době, kdy byla koloběžka přikurtovaná ve stojanu před Albertem. Ve snaze odjet na ní po nákupu jsem si nemohl všimnout faktu, že přední kolo poněkud „šmajdá“. Mea culpa… Hmm, možná moje chyba. Neměl jsem to „přefouknout“. Ale ta zadní guma, ta zadní více namáhaná zadní guma, byla stejně tak přefouknutá a vydržela. A drží dodnes. Spekulace: první várka City Jetů byla špatná. Varování: dodržujte předepsané tlaky huštění.

Abych ale nebyl vysazený na City Jety, řekl jsem si dnes, než jsem začal psát tento článek, že pro jistotu zkontroluji K-bike K7 mojí ženy, obutou na Big Apple taktéž od Schwalbe. Krve by se ve mně nedořezal, když jsem spatřil tu nechvalně známou červenou vrstvu pod běhounem na zadním kole!

„Dyť ona jezdí tak slušně! Přece nemachruje před místníma chlapama? Nebo snad jo?! Ne, troufám si tvrdit, že svou ženu znám (alespoň v tomto ohledu) dostatečně. Její „Ká sedmička“ je opečovávaný málo jetý stroj dámou, která má sotva padesát kilo. Je pravda, že si její K7 občas vypůjčím, ale těch případů není mnoho. A ještě pro doplnění – přední 16palcový plášť je jako nový, to mi můžete věřit.
Takže další vadná série? Ne, přefouknuté to není – manželce nemám důvod při její váze pláště hustit více. Zkrátka ani Big Apple nejsou ideální. To je škoda při jejich vyšší ceně.

Důvěřuj, ale prověřuj

Jaké z toho všeho tedy plyne ponaučení? Patříte-li jako já mezi obludy s hmotností blízkou metrického centu (tedy jak o něco méně, tak i o něco více), věnujte kontrole 12palcových plášťů zvýšenou pozornost. Nebudete-li jezdit jako nóbl paničky, ale naopak se alespoň občas trochu odvážete, s velkou pravděpodobností vám „gumy“ nevydrží tak dlouho, jako vašim kolegům s „normální“ váhou. Na druhou stranu ale – díky příkladu zadního pláště mojí ženy – bych možná doporučení častější kontroly rozšířil de facto na všechny kolobkáře, sedlající skvělé oře s dvanáctkami vzadu nebo i na předním kole. Mohlo by se vám to vyplatit. Takže jak na „švalbinách“ uvidíte červenou vrstvu, do popelnice s nimi – už moc dlouho nevydrží.

Na úplný konec: nechci sám za sebe dělat závěry z používání 12palcových plášťů na koloběžkách. Třeba jsem měl (jsme měli) prostě jen smůlu – i to se může stát. Napište nám proto, prosím, do diskuse, jaké zkušenosti máte vy. Jsem na to docela zvědav.