Maroš Lenčéš znovu zasahuje: Rozložitelná koloběžka Lego

Prostě hračička…

S Marošem jsem se nikdy osobně nesetkal, ale přesto o něm něco vím. Lépe řečeno, domnívám se, a věřím, že nejsem daleko od pravdy. Maroš je velmi kreativní, možná až hračička – což prosím berte pozitivně. Nebojí se ani „divokých“ nápadů, u kterých by mnozí hodně váhali nebo je rovnou zavrhli. Takže je to muž odvážný a neohrožený. A navrch: V tom všem je cítit obrovská vášeň… jen tak si tvořit. Pro radost jak svou vlastní, tak třeba i nás na Přibližovadlech a radost našich čtenářů – protože články o Marošových koloběžkách jsou nadstandardně hodně čtené. A koloběžka Lego do toho všeho úplně perfektně zapadá.

O Marošových strojích už na Přibližovadlech vyšel nejeden článek, nicméně hned první se věnoval jeho karbonové kopii K-biku K5. Sice doufám, že článek, který právě čtete, není poslední, ovšem na „Ká pětku“ koloběžka Lego rozhodně navazuje (alespoň mně to tak připadá). Ostatně třeba rozvor kol má Lego s K-bikem K5 přesně stejný.

Zkušeným koloběžkářům není třeba napovídat, že Lego je stroj s koly 12/12 palců, tedy malá koloběžka. Přesněji: Malá karbonová koloběžka. Ještě přesněji: Malá skládací karbonová koloběžka. A úplně nejpřesněji: Malá rozložitelná karbonová koloběžka :-) Proč? Proto:

Karbon, kam se podíváš

Jak sami poznáte z bližšího pohledu na fotografie, karbonový rám tohoto stroje se skládá ze tří částí spojených dvěma rychloupínáky, vpředu je karbonová vidlice s dlouhatánským krkem a na ní karbonová řídítka s vyložením jako jeřáb na stavbě mrakodrapu Burj Khalifa. Jediné, co této koloběžce poněkud kazí reputaci, jsou nejobyčejnější dvanáctipalcová kola, která Maroš nejspíš sebral dětem z nějakého nepoužívaného odrážedla :-)

Celé se to dá poměrně rychle rozložit a umístit do speciální přepravní brašny o rozměrech cca 60 × 75 × 15 cm, kterou „má na svědomí“… kdo jiný než Ilona Nistlerová, jejíž brašny na svých strojích vozí každý správný koloběžkář v Česku i za hranicemi. Nistlerovic koloběžky, jakožto firma, jejíž nedílnou druhou polovinou tvoří Pepa, coby další z všeumělů, také zajišťovaly barevný lak Lega – protože jak zjistíte v galerii fotek od Maroše (na konci článku), testování probíhalo bez povrchové úpravy stroje. Finalizace tedy probíhala na českém území :-)

Já osobně jsem koloběžku Lego netestoval. S Pepou Nistlerem jsme se shodli na tom, že jde spíše o sběratelský kousek, kterému to sluší patřičně naleštěnému někde na čestném místě než o koloběžku, určenou k jezdění. Ani já, ani Pepa jsme neměli odvahu na ni stoupnout a projet venku. Tedy stoupnout ano (jen já :-)) a projet ve sklepních prostorách paneláku. Venku však ne. Nemám integrálku a páteřák. Ostatně sám Maroš integrálku doporučuje – a vidíte to na fotografii výše :-)

Proč jsem na Legu nechtěl jezdit? Tuto koloběžku skutečně považuji za jakýsi designérský počin bez velkého praktického využití. Tři díly rámu jsou spojené „natupo“ rychloupínáky v pouhých otvorech v karbonu bez nějakých vložek, a z mého pohledu zbytečně moc vyložená řídítka (a možná i zbytečně široká /680 mm/) se mi nepodařilo dotáhnout tak, aby se neprotáčela. Pokud by se na tomto stroji mělo seriózně jezdit, chtělo by to zkrátka ještě pár konstrukčních úprav.

Lego nebo Ikea?

Ať tak či tak, Legu nelze upřít velkou dávku originality. Na této koloběžce je krásně vidět, že Maroš se její tvorbou skutečně „jenom“ bavil. Možná lépe slovensky – „zabával“. A tím bych to celé ukončil. I když… k tomuto stroji mám přece jenom jednu výhradu: Osobně bych ho nazval spíše Ikea. Ale Lego zní líp, to se musí nechat :-)