Micro Luggage – jak se jezdí na kufru

Stejně jako všichni koloběžkáři znají skládací koloběžky švýcarské značky Micro, cestovatelům pak nedělá potíž identifikovat kufry a jiná zavazadla amerického Samsonitu. Spojením obou vzniká produkt nazvaný Micro Luggage, neboli česky „kufroběžka“, jak jsem si jej dovolil obrozenecky nazvat já.
Úplně s klidem si vystřílím patrony hned na začátku, když uvedu, že právě nápad spojit kufr – klasický „trolej“ – se skládací koloběžkou, je nejgeniálnější myšlenkou na tomto projektu. Zbytek není úplně tak idylický, pojďme se ale bavit konkrétněji.

Autor recenze v akci. Foto: Petr Špánek

Šetřte nohy

Na první pohled máte před sebou klasický „trolej kufr“, tedy to, co vidíte tahat za vysunutou rukojeť jejich majitele po všech letištích, ale i třeba nádražích či jiných „cestovatelsky spřízněných“ místech (prosím neplést s nákupními taškami na kolečkách, zhusta využívaných našimi důchodci). Má elegantní zaoblený design, není nijak velký – pojme nejnutnější potřeby na cestu na jednu až dvě noci – má nezvykle velká kolečka o průměru 110 mm (Micro sice udává 120 mm, ale já jsem naměřil spíše 109 mm) a mohutnou rukojeť.

Ze zadní strany je ale kufr už docela dost divný: Co je ta plochá svislá věc uprostřed a proč má nahoře něco zakryté ochranným textilním návlekem?
Vžijme se nyní do role tvůrce, konstruktéra, vizionáře… Ten, kromě toho, že je placený od vizí, neustále někde lítá. A to doslova, letadlem, z letiště na letiště. A letiště, to jsou pěkně velké zastavěné plochy, po kterých se nejen létá, ale také jezdí nebo chodí pěšky. Už jen po předražené české Ruzyni se člověk pěkně nachodí než dojde od „čekinu“ přes kontrolu ke „gejtu“, a co teprve takový Frankfurt nad Mohanem nebo London Heathrow a další neskromně rozmáchlá evropská a světová letiště (nádraží, metro)? Takže náš milý vizionář vymyslel Micro Luggage – kufr, který funguje jako koloběžka.

Ta plochá svislá věc uprostřed je totiž sklopené stupátko, a pod textilním návlekem se nachází zadní kolečka této kolo… Nikoliv koloběžky… Přesněji trojkolky, či v názvosloví firmy Micro takzvaného Kickboardu. Řekněte sami, není to jako myšlenka super?!

Jen na přelety

Jak jsem již naznačil, Micro Luggage je spíše příruční zavazadlo, ostatně s rozměry 36 × 56 × 26 cm by měl splnit u většiny leteckých společností podmínky tzv. cabin luggage. Já jsem s ním letěl pouze dvakrát rakouskými aeroliniemi a nikdo ani nemrkl (bodejť, když ostatní spolucestující do letadla brali dvakrát větší bágly). Micro udává objem kufru 26 litrů a já vám nyní vyjmenuji, co to obnáší v praxi:

– 15,4palcový notebook s nabíječkou
– digitální zrcadlovka střední třídy se středně velkým objektivem
– skládací stativ Tamrac ZipShot, nabíječka na mobil a zásuvková redukce
– 3× trenýrky, 3× ponožky, 3× tričko, 1× krátké kalhoty, 1× plavky
– otevřená kožená obuv, tzv. nazouváky
– kartáček, zubní pasta a brýle v pouzdře
– svačina od manželky

Možná by tam ještě vešel krém na opalování nebo jiná zbytečnost, já se však coby vysloužilý tramp snažím vozit jen věci nezbytně nutné, nicméně i tak byl Micro Luggage plný až po vrch. Neměl jsem odvahu jej zvážit, protože zcela jistě měl kolem dvanácti kilogramů – k tomu se dostaneme později. Nyní k samotné koloběžce/kickboardu.

A čím budu řídit?

Předpokládám, že je každému čtenáři jasné, že koloběžka je v tomto případě míněna spíše jako „pomocný motor“, nikoliv jako regulérní přibližovadlo či snad sportovní náčiní. Stupátko u délce 35 cm pojme akorát tak nohu dospělého muže, přičemž jeho šířka 95 mm, zužující se v přední části na 80 mm prostě musí stačit. Potěší nízká světelnost 40 mm a výška podlahy 60 mm. Řídítka/trolej o maximální výšce 88 cm (nenechte se zmást, že Micro udává 96 cm – můj svinovací metr neklame) mohou být pro vyšší jedince trochu nízká, v každém případě si musíte zvyknout, že s nimi prostě nezatočíte. Tedy alespoň ne v tom smyslu, jak jste zvyklí – kickboardy se totiž řídí nakláněním řídítek do strany, což způsobí vychýlení předních kol o rozchodu 31,5 cm do strany a tím i mírné zatočení. Na nějaké kaskadérské kousky s tímto strojem rovnou zapomeňte – toto je přibližovadlo pro seriozní manažery, vědce, ale i vláčné excentrické umělce, odmítající se ploužit s davem obrovskými prosklenými betonovými halami moderních přístavů. Jinak řečeno – zatáčí velmi pozvolna až líně, pokud ovšem nechcete provozovat jízdu po dvou kolech, které by si k její nelibosti mohla všimnout ochranka letiště (nádraží, metra, obchodní galerie, …).

Naopak s bržděním Micro Luggage nemá problém. Šlápnete-li patou stojné nohy na blatníček zdobený modrým logem Micra, kryjící „dvojmontážku“ 65mm zadních koleček, kufroběžka se vcelku ochotně nechá přemluvit k potřebnému zpomalení až zastavení.

Vyňato z manuálu

Podvozek kufru sklopíte po zatáhnutí za textilní poutko s modrými šipkami uprostřed poblíž rukojeti. Stejným způsobem odjistíte aretaci při požadavku opětovného sklopení.

Rukojeť troleje, byť není nijak extrémně vysoká, lze aretovat i v jiné než spodní či horní poloze, zajištěné modrým tlačítkem v jejím středu. V mezipolohách musíte pro zajištění zvednout nahoru páčku, která má ve spodní nezajištěné poloze na těle logo Samsonitu, v horní aretované poloze logo Micra. Nezapomeňte ji však zvednout před sklopením podvozku koloběžky do transportní polohy, protože pak byste nemuseli dokázat rukojeť troleje vytáhnout nahoru.

Praktické zkušenosti

Kufroběžku Micro Luggage jsem měl zapůjčenou k testování jen po omezený čas, takže jsem s ní podniknul pouze jeden letecký výlet z Brna do oblasti poblíž řeckých Athén. Nejprve jsem zkoušel ještě v Brně sjet trochu prudší kopeček na zastávku MHD, abych okamžitě zjistil, že tohle prostě neubrzdím. Vědom si toho, že mám v kufru svoje pracovní nástroje (notebook a foťák) jsem tedy upustil od experimentů a jal se jako spořádaný občan táhnout toto zavazadlo za sebou na troleji. Vzápětí mě naštval řidič Student Agency, který se zapůjčeným kufrem praštil do zavazadlového prostoru autobusu z Brna do Vídně, jakoby se jednalo o pytel brambor. Co byste ale chtěli po šoférech, kteří jsou oblečeni v košilích, jež se nosily možná tak na rozhraní 80. až 90. let minulého století, kdy ještě v Československu paní móda nosila růžové mrkváče a notovala si songy Michala Davida?

Nicméně Vídeň je pohodové letiště, kde jsem se ve špatně potlačovaném údivu mojí slovenské sprievodkyně kousek svezl, aniž by se tomuto excesu kdokoliv věnoval. Exit v Aténách je tak krátký, že nestálo za to koloběžku rozkládat, takže kufr opět skončil vhozen do taxíku.

Nemá cenu hovořit o jízdních vlastnostech. Tímto přibližovadlem je třeba se pohybovat po hladkém povrchu, už jen proto, že přetížená zavazadlová část posouvá těžiště nepříjemně dopředu, zatáčení je jen pozvolné a brzdí to sice dobře, nikoliv však z kopce. Žádný sport, žádné prudké pohyby, pot na čele neřkuli jiných částech těla. Klídek, pohoda, no stress…

Toto pojízdné zavazadlo však má jednu – odpusťte mi to slovo – pitomou vlastnost, přesněji konstrukční provedení. Chcete-li Micro Luggage postavit v „módu“ trolej, opře se proti dvojici relativně rozměrných koleček kufr o patku, připevněnou na spodní části plastové skořepiny zavazadla. Problém je v tom, že konstrukce v tomto místě není nijak vyztužena, takže skořepina se velmi nepříjemně prohýbá. Co vás budu napínat – já jsem po zjištění tohoto problému dával bedlivý pozor – ostatní uživatelé však podle mého názoru brzy do kufru touto cestou vyrobí pěknou díru či alespoň prasklinu. Navíc vzhledem k nevyváženosti má Micro Luggage tendenci se opírat o hloupě navrženou patku i v „módu“ koloběžka, protože se celé zavazadlo v plné polní převažuje dopředu.

Celkové hodnocení

Ještě jsem se nedotknul velmi důležitého parametru této kufroběžky – jeho hmotnosti. Aniž byste do něj cokoliv vložili, váží 4,77 kg. To není málo. Což o to, při cestování vlakem či jiným „pozemským“ dopravním prostředkem vám to může být jedno, problém naopak nastává u letecké dopravy. Většina aerolinek má maximální povolenou hmotnost příručního zavazadla kolem 8 až 9 kg. Když do Micro Luggage dáte běžný 15,4palcový notebook s nabíječkou, abyste už nic dalšího s sebou nevezli. Naštěstí se příruční zavazadla na letišti obvykle neváží, nicméně spoléhat na to nelze.

Mám-li na závěr provést stručné shrnutí, pak musím konstatovat, že jde především o věc, díky které budete středem pozornosti. Vaši kolegové vás ale nebudou mít rádi, protože za vámi – v případě, že použijete „pomocný pohon“ – pěšky jaksi nebudou stíhat. Velmi brzy zjistíte, že vaše zavazadlo je pekelně těžké a to jsme se ještě nebavili o ceně, která je prostě bez jakéhokoliv přehánění strašně vysoká. Nebo vy byste položili na stůl sedm a půl tisíce?

Takže znovu opakuji: skvělý nápad, praktické řešení ale naráží na několik špatně překonatelných problémů. Škoda, osobně přeji oběma producentům, Micru i Samsonitu, aby se jim prodej tohoto nepřehlédnutelného kousku přibližovala dařil, nicméně ode mě opravdu nečekejte, že bych si jej pořídil. Byť vlastní trolej-kufr jsem rozbil a potřeboval bych nový.

Základní technické údaje

Ve zkratce

+ Vynikající (byť možná trochu idealistická) myšlenka
+ Výborné vlastnosti jako trolej kufr
+ Uveze i mě – nosnost 100 kg

…ale

– Nedomyšlená opěrka kufru
– Velká hmotnost „tara“
– Vysoká cena

Výrobce/Zastoupení

Micro Mobility Distributor
Jiří Prkna
Mostecká 2206/22
586 01 Jihlava
tel.: 777 295 131

Zapůjčil

Koloběžky pro dospělé
Smotlachova 582/2
142 00 Praha
tel.: 607 617 876

Cena

ke dni 31. 8. 2011
7 490 Kč