Po delší době jsem se opět dostal ke psaní a konečně se tedy s vámi mohu podělit o několik málo postřehů a svých dedukcí. Téma je jasné z titulku – článek bude o závodních koloběžkách, tedy dá se říci o tom nejlepším, na co lze u koloběžkové techniky narazit, a to doslova na celé planetě.
Asi nejjednodušší by bylo do tohoto článku naskládat pouhé fotografie s tím, že názor na stroje by si udělal každý sám. Nechcete-li tedy číst následující řádky, podívejte se na tento odkaz, kde si lze prohlédnout veškeré mnou zhotovené fotografie. Pokud by někoho ale přesto zajímaly výplody mojí mysli, může se nyní trochu začíst.
Doma je doma
Na čem se tedy jezdí Rollo liga? Odpověď hledejte nejprve v soutěžním řádu nejvyšší koloběžkové soutěže v ČR. Tedy přesněji řečeno tam, kde se hovoří o rozdělení závodníků na kategorie nikoli podle věku, ale dle strojů, na kterých se snaží dobýt nejvyšších met.
Minimálním požadavkem je průměr kol o 12 palcích a více (tedy žádné „micro“ koloběžky). V Česku se totiž na rozdíl od ciziny zachovala kategorie 12″ koloběžek (obě kola 12″). No a výše je to bez rozdílu, čili v hlavní kategorii je možno jet na „čemkoli“ s maximálně dvěma koly a stupátkem mezi nimi. No a to, že se vlastně v této kategorii u nás jezdí pouze 28″ (výjimečně 26″) vpředu a 18″ či 20″ vzadu je závislé na tom, že právě tyhle koloběžky jsou u nás nejrychlejší. Také je to dané tradicí, jelikož u nás se zatím koloběžky se dvěma velkými – 28″ nebo 26″ – koly nestaví a neprodávají (Staví a nejspíš i budou prodávat – brzy o tom budeme informovat – poznámka redakce).
Jakékoli jiné rozměry jsou z hlediska touhy po dosažení vítězství vlastně zbytečné. Kdo však nemá ambice být za každou cenu první a vezme i závod jako projížďku s přáteli, při které si vždy najde svého soupeře, tak klidně pojede na čemkoli. To je to kouzlo koloběhu!
Asi z hlediska tradice a také pro vysoký počet týmových jezdců převládají koloběžky plzeňského klubu. Ty stavěl a občas možná ještě staví Pepíček Trojan a já bych nerad upřel zásluhy komukoli, kdo se na postupném vývoji této stavby podílel. Kulantně řečeno bych zde využil část názvu plzeňského klubu PSP – „Pešta s partou“.
Zde je velmi zajímavé řešení zadních patek, které umožňují (jak o tom píšu ve své „disertačce“) malý (cca 1–1,5 cm) vertikální posun zadního kola, a tím doladění výšky paty nad zemí. Jak taková patka pro názornost vypadá, je vidět na následujícím obrázku. Zde bohužel z jiného stroje.
V českých luzích a hájích samozřejmě nejezdí jen stroje z plzeňské Trojanovic dílny, ale další exempláře. K tomu je třeba dodat poznámku: Je to obvykle co kus, to originál. V úhlování, výšce nad zemí, umístění košíku, patkách vidlice, vyztužení ohybu zadní vidlice a samozřejmě také značce…
Dalším známým a rozšířeným brandem jsou „KickBejky“, to se rovná tým Ultima a další, tedy parametry a cenově (včetně povinné výbavy) nejdostupnější „závodní“ koloběžky.
Dál najdete v tuzemském startovním poli pár novějších i starších Kostek – v provedení Laser, Racer. Například moje „bejvalka“, o které se toho na Přibližovadlech už napsalo dost (zde a tady). Taky se tu pohybuje několik (tři) italských BCS, a to sériových i „tuněných“ (Dalibor Cisár).
Samostatnou kapitolou jsou „dvanáctky“ – české specifikum – koloběžky s dvanáctipalcovými koly
A pak se ve startovním poli samozřejmě vyskytují K-biky K5, K5 a ještě jednou K5… Z nichž nejzajímavější je ta, která je zároveň také výsledkově nejlepší – Ká pětka Jirky Ešnera. Ta nemá sériové V-brzdy, nýbrž kapalinové ráfkové brzdy Magura. Jirkovi v tom zadním ohybu žádné lanko nedrhne, poněvadž nemá ani ohyb, ani lanko a nezamrzá to.
Ve světě o něco pestřeji
V zahraničí v jediné kategorii jezdí celá plejáda staveb a úprav sériových koloběžek. Na Přibližovadlech již máme link na skvělé a tematicky roztříděné fotky z MS a mé fotografické výtvory si můžete prohlédnout pod odkazem na začátku tohoto článku. Níže se soustředím pouze na specialitky…
Jen bych si na úvod dovolil malinké pošťouchnutí ohledně dogmat o vhodnosti jednotlivých staveb koloběžek s velkými koly dle výšky postav jezdců (zase ty trpasličí stesky). Hannu Vierikko uvádí vhodnost svých koloběžek Race Max od 160 cm výšky. Naopak Piet Groeneveld to vidí takto.
Tedy koloběžka s koly 20″+20″ je podle něj pro děti pod 1,45 m výšky, s koly 26″+20″ pro malé jezdce pod 1,65 m.
Kdo má tedy pravdu? Oba! Oba proto, jelikož to je vázáno i na postoj a jemu odpovídající způsob jízdy na koloběžce a s tím svázanou aerodynamiku a – a vlastně všechno: Vysoký (Vierikko – trpaslík, jako já) versus nízký postoj (Groeneveld – Goliáš), odraz vycházející více ze stehna versus odraz vycházející více z lýtka apod. Další rozdíly je pak možno hledat ve frekvenci a délce (mohutnosti) odrazů. Pro zájemce je tu velmi poučné kraťounké video.
Zajímavě vychází srovnání úspěšnosti stylů a postojů dle výsledků závodů: Mistr světa maraton a sprint – vysoký postoj, vítěz Eurocupu – nízký postoj, ženy taktéž nízký postoj.
Nyní už ale k samotným koloběžkám.
Mimochodem toto kolo jako celek používá i Dalibor Cisár na BCS, kam ovšem rozteč 74 mm na rozdíl od Kickbika patří.
Takže sportu zdar a tunění zvlášť!
16 komentáře
Závodní speciál Jirky Dupala je parádní:) Poprvé sem ho viděl na závodech někdy 2006 nebo 07 a dodneška ho mam v živé paměti:)
Moc hezký článek a krásné „závodničky“. Mně se nejvíce líbí ty z Plzně (Provodovka,
Peštovka…). Jo,a mám doma Geparda, ale ten má 12,5″ kola. Chtěl jsem se zeptat: Ty káčka mají fakt jen 12″? No, a to instruktážní video je parádní (to střídání nohou, ty odrazy), díky zaň.
No závodní kategorie zní 12″ koloběžky, ale skutečnost je takováto:
http://koloběžka.eu/images/katalog_pneu_slick_sport.jpg
Tedy – 62-203 (12,5″x2,25). 62mm je pěknej macek.
Těch videí lítá na internetu mnohem, mnohem víc, ale tyhle hrajou prim – zatím.
No a u posledního snímku je ještě jedna extra specialitka, o které jsem se v článku zapomněl zmínit. Přijdete na ni?
Sakra, kdybys to nenapsal, tak si toho ani nevšimnu :( Nicméně kuk na brzdu a dedukce: Je to rám na 18″ kolo, do kterýho je narvaný 20″ kolo… Mám pravdu? ;)
Krásný stroje a super video. Škoda, že ke kvízu jsem se dostal pozdě, ale přiznávám, nevšiml jsem si ani náhodou..
Ale mám taky hádánku – kolikrát větší silou, než jakábyla použita pro narvání 74mm náby do vidle Kickbejka, by musel člověk působit na zadní vidli při jízdě, aby propružila ve stejné míře směrem vertikálním? Přibližná odpověď na konci v závorce. Otázka č. dva : Jaký by byl tento poměr u Kostka Racer? A Proč? Odpověď záměrně neuvedena :) (4)
To Petě = 1*
To Miila = ovalita trubek u KickBejka, kterou Kostka nemá (1:1).
Páni, parádní zbírka strojů, resp. fotek, díky Fido! Na té 20″ corimě mají „sálovou“ galusku že? Jo a díky za hodnocení designu mýho stroje ;-)
Neděkuj, prostě se Ti ten design velmi podařil, alespoň dle mého. No a k tý galusce – nevím. Nemusí to bejt sálovka, aspoň dle vzhledu směsi běhounu a odhadované šířky 1″ to nevypadá. Spíš galda určená pro vozíčky, či děti (typoval bych na Itálii, či francii = výrobce), ale správnou odpověď dát nemůžu.
Jo a ještě malý upřesnění. Ta zadní Corima je dle katalogu 18″. To jsou kouzla s těmi palci, co? A světe div se, pasují na ni 20″ galdy. Ne čert, ale prase (americký, či anglický – vím já), aby se v tom vyznalo!
No, pro Frantíky je to hlavně 450c :). Osobně bych jakékoliv označení velikosti ráfku, které započítává i plášť určité šířky (počítá se, že je rovna výšce), zrušil. Takhle pak mají naše přední 28″ kola při použití 23mm pláště ve skutečnosti 26″ a taaak. Přehledná tabulka : http://sheldonbrown.com/rim-sizing.html.
Ale k tématu – na plzeňských kolobkách je krásně vidět maximalizace prostoru pro jezdce posunutím dorazu paty až „pod“ zadní kolo. Zmenšení rozvoru, řekněme, ze 115 na 110cm pak přináší nepatrnou váhovou úsporu, ale i o 15% menší celkové propružení rámu…
Špičkové stroje. Jen mám pořád pocit, že by se dalo vyrobit něco lepšího. Něco co by třeba připomínalo K bikové koloběžky akorát ve větším provedení. Třeba 26x 20, lehký rám , hodně nízký nášlap , krátká stavba. Stál jsem na spoustě koloběžek ale žádná neměla tak dobrou ergonomii a výšku nášlapu jak K7. Nevím proč to tak někdo neudělá i na velké. Je mi jasné že Petr Vavruša by měl námitky a své důstojné názory, ale podle mě by to bylo dobré. Jinak perfektní je možná ta super BCSka.
Ahoj Radku, dříve, než se do Tebe pustí Fido… :)O to, o čem píšeš, se snaží mnoho výrobců. Pokud by byl dostupný jiný materiál než ocel a hliník (lepší poměr hmotnosti a modulu pružnosti), šlo by to. Třeba u karbonu pak zas je možné „jít ještě dál“ a udělat klidně 2 velká kola… Pokud Ti vyhovuje K7 pro sportovní jízdu, s BCSkou bys byl při závodění spokojen. Pro hodně jezdců je, bohužel, i s nejdelším dostupným představcem krátká. Nášlapy K Biků jsou super, pokud to konstrukce dovolí (x Kickbike, Plzeň), jsem také příznivcem „jeklů“.
Fido, tuším, plánuje závodní 26×20(dokonce 451) pro menší jezdce, tak třeba to bude něco podle Tvých představ.
Radek: Jak píšeš s tou krátkou stavbou, myslíš tím rozvor? Jistě, že čím kratší rozvor, tím tužší rám, ale je třeba dostatečný prostor pro jezdce. Je ti k ničemu supertuhá koloběžka když se tam pořádně „nepoložíš“. Míla pěkně zmiňuje tu maximalizaci prostoru pro jezdce posunutím dorazu až „pod zadní kolo“. Nízký nášlap: ideální je stupátko nulové tloušťky s nulovým průhybem při maximální zátěži uložené nejníže 35mm až 40mm nad zemí. To zmamená vyrobit stupátko minimální tloušťky a maximální tuhosti, což jsou v tomto případě hodnoty které jdou proti sobě. Obecně platí, že čím silnější, tím pevnější. Můžeme tedy použít přední stavbu rámu z uhlíkového kompozitu, spojené se stupátkem z profilovaného titanu, zadní vidlice k 20″ opět z uhlíkového kompozitu. Dát dopředu 26″ je (Fido odpustí) zbytečné. Použijeme cyklistický standart 28″ kde je široký výběr vidlí i zapletenejch kol a i „trpaslík“ nebude vysoko při použití správného rámu (měřím 165cm, vpředu 28″ a pod představcem mám ještě vypodloženo 25mm a představec s mírným sklonem otočený směrem nahoru). Správná ergonomie je otázkou dlouholetého vývoje, zmínil bych ve svých kategoriích „Plzeňskou Trojanovku“ a K-bike. Pro závody je třeba velkej stroj a nelze jen vzít K-bike a zvětšit ho.
Teorie by byla, teď kdo to vyrobí? Kdo investuje do vývoje, technologií a samotné výroby několik set tisíc korun bez vidiny byť jen návratu, natož výdělku. Kolik lidí by si na světě takový rám koupilo? Bohužel komunita silničních, potažmo závodních koloběžkářů je stále velice malá, aby pokryla takovýto vývoj. Velcí cyklovýrobci stavějí statisícové závodní prototypy, závody jim ale dělají reklamu pro prodej běžných bajků a používají je k vývoji prvků pro běžné bajky.
To Malis :
Souhlas. Tedy až na ten titan (ten pruží celkem obstojně) a částečně na 26″ vpředu…
Když se malý a výborný K5 zvětší, tak to nefachčí, pokud se použije stejnej matroš. To by to muselo i ztloustnout! Krom změněnejch jízdních vlastností danejch rozvorem aj. parametry to i ztěžkne. Kluci to už popsali, zkouší kdekdo (MIBO), z kdečeho (Effendi) nepovedlo se nikomu. Samo ale, že to jezdí – to ostatně skoro vždycky.
Ta 26″ vpředu vyplývá z touhy po nízkým postoji, ala bludný Holanďani. Pokud chce někdo Vierikkův styl jízdy (a není jich málo a jsou veleúspěšní), tak tu 26″ skutečně nepotřebujou. 28″ je skutečně nejrozšířenější a tudíž na rozdíl od tý 26″ naprosto bezproblémová – sežene a vyservisuje se to všude. Přesto – Pepíček Trojan jezdí 26/20, na tom samým jezdí mladej Provoďák, Miila si to prozradil sám = připravuje se 26/26 a vypadá véééélmi slibně! Další 26″ bude u Lojzíka a to je nějakej habán a česká extratřída. No a perfektní je určitě – nikoli možná PG-čko a nejtužší KickBike Race max. Jó, kdyby ho tak někdo zkusil přeříznout a tím v předu snížit na těch 26″.