Máte malé děti? A rádi byste je pomalu začali učit i jinému druhu pohybu než jen chůzi? Připravili jsme pro vás článek, který se věnuje dětským odrážedlům. Rozebereme si, k čemu je odrážedlo dobré, a na co dát pozor, když se rozhodnete u svých dětí právě pro něj.
Odrážedlo je malé přibližovadlo, které stojí někde na pomezí mezi dětským jízdním kolem a koloběžkou. Od jízdního kola se liší absencí šlapání, od koloběžky zase tím, že dítě se odráží oběma nohama a hlavně – na odrážedle na rozdíl od koloběžky sedí.
Odrážedla jsou s námi od úplného počátku cyklistiky. Prvním jízdním kolem byla v roce 1818 drezína, tehdy patentovaná jako „řiditelné běhací kolo“. Šlo vlastně o odrážedlo pro dospělého a je proto zvláštní, že masovější výroby se dětská odrážedla dočkala až v několika posledních letech. Do té doby se prodávala víceméně sporadicky. Někteří rodiče si odrážedla upravovali pro své děti svépomocí z jízdního kola. Jednoduše dítěti z dětského kola odmontovali řetěz, kliky s pedály a bylo to. Dnes je situace odlišná. Odrážedel je na trhu celá řada a lze vybírat z desítek různých typů a modelů.
Odrážedlo se dá použít orientačně už ve věku okolo dvou let. Pro ještě menší caparty ve věku jeden až dva roky je možné sáhnout po odstrkovadlech, které jsou dvoustopé a děti na nich nemusí držet rovnováhu.
Hlavním přínosem, které odrážedlo pro děti má, je trénink rovnováhy. Dítě sedí na tomto stroji hodně nízko a bezpečně dosáhne oběma nohama na zem. Rychle si proto osvojí odrážení a postupně prodlužuje momenty, kdy se nohy nedotýkají země. Dítě tak nevědomky při jízdě udržuje rovnováhu. Je to výborná průprava jak pro koloběžku, tak hlavně pro jízdní kolo, kde rovnováha dětem dělá největší problém. Další dovedností je schopnost zatáčet a odhadovat vzdálenost.
Děti se na odrážedle obvykle naučí hodně rychle a dokáží na něm vyvinout značnou rychlost. Často pak v parku vidíte rodiče, jak se honí za dítětem na odrážedle. Není proto od věci, pokud máte doma takového závodníka, vytáhnout si pro sebe koloběžku nebo kolo, když společně vyrazíte do parku.
Na co dát pozor při výběru dobrého odrážedla? Je to dost podobné jako u dobré koloběžky nebo jízdního kola.
Nejprve se podívejte na zoubek kvalitě kol. Mnoho odrážedel se vyrábí s koly, která jsou plastová a nejde je nafukovat. Od těch raději ruce pryč. Určitě je lepší sáhnout po odrážedle s klasickým pláštěm a duší. Jednoduchá plastová kola bez pořádných ložisek s plastovými loukotěmi je také lepší nechat bez povšimnutí… Raději rovnou volte model s náboji jako u jízdních kol a ráfkem s klasickým výpletem. Kromě lepších jízdních vlastností získáte také snadnou opravitelnost kol, pokud to bude potřeba.
Pozornost je potřeba věnovat i hlavovému složení. Je jím odrážedlo vybaveno, nebo ne? Pokud ne, raději se rozhlédněte jinde. Hladké zatáčení je důležité.
Další věc k rozmýšlení je rám. Odrážedla jsou dnes na trhu v provedení na kovovém, plastovém i dřevěném rámu. Plastová a dřevěná odrážedla mají blíže k hračkám než ke sportovnímu náčiní, proto je lepší se přiklánět k modelům na kovovém rámu. Existují i výjimky, ale kovový rám je většinou jistota.
Čtvrtou věcí na seznamu, které je dobré prověřit před nákupem, je nastavitelnost. Má odrážedlo klasickou nastavitelnou sedlovku? Půjde zvýšit/snížit sedlo? Jak jsou na tom řídítka? Půjde i s nimi pohnout? Na začátek potřebujete dítěti dát sedlo hodně dolů a následně ho zvyšujete, jak dítě roste.
Poslední okruh, který stojí za pozornost, je sedlo a gripy. Sedlo by mělo být pro dítě pohodlné a velké tak akorát. Občas se objevují odrážedla s nevhodně velkými sedly. U gripů koukejte na to, aby se dětem dobře držely a na koncích by měly být zakončeny zvýšeným lemem tak, aby chránily ruce dítěte v případě pádu na zem.
Hodně rodičů řeší brzdy na odrážedle. Realita je taková, že dvou a tříleté děti většinou nejsou motoricky na takové úrovni, aby brzdy dobře zvládaly. Minimálně na začátku je vůbec neužijí a brzdí nohama. Brzdu proto berte jako plus, ale neměla by být hlavní věcí, po které jít při výběru odrážedla. Většinou je brzda na odrážedla jen jedna a je jí bržděné zadní kolo.
Je dobré nevynechat dětskou helmu. Dítě by bez cyklohelmy nemělo vyrážet a pořiďte ji proto hned na začátku.
To je v kostce asi vše pro rychlé zorientování. Budeme rádi, když v diskuzi sami napíšete, jaké máte v tomhle směru zkušenosti a jak to bylo u vás. Začalo se u vás na odrážedle, nebo byla první koloběžka či jízdní kolo? V jakém věku jste u dětí začali a s jakým úspěchem?
7 komentáře
Pěkný článek, neznalý člověk se tak aspoň poučí „po čem jít“ a čeho si všímat. My začali asi v roce a půl na plastovém odstrkovadle (dárek od příbuzných), příšerná věc – letěla z domu. Špatná konstrukce, nebezpečné i když stálo v koutě – dítě si poměrně škaredě „šprajclo“ prstíky v úzké škvíře u uchycení kola. Pořád byla dost široká na to, aby tam malé dítě prstíky strčilo. Další pokus bylo rovnou kolo zhruba ve 4-5 letech. Nejdřív s postranními kolečky na žádost dítěte, že bez nich se bojí jezdit. Moc se mi to nelíbilo, ale přistoupila jsem na to neb není nad vlastní zkušenost. Po pár dnech samo dítko pochopilo, že s tím vercajkem po stranách nedohoní ani dítě na kolobrndě a samo je chtělo sundat. S rovnováhou problém nebyl. A až teď (skoro v pubertálním věku) loudí svezení na mé milované brndě, k čemuž vždy svoluji velice zdráhavě, přece jen je to „moje hračka“. :-)))) Pokud jí to vydrží, tak snad pořídíme další.
Mám tři děti, takže popíšu anabázi toho nejstaršího. První byla taková ta klasická plastová motorka, po ní (někde kolem druhého roku) odrážedlo First bike. S tím jsme vydrželi docela dlouho. Pak následovalo kolo – někde kolem čtvrtého roku a po několika měsících jsme nedávno u Kostků koupili kolobku, což je momentálně nejoblíbenější dopravní prostředek :-) Mladší dcera drandí pořád na motorce, protože je menší a zděděné odrážedlo je jí pořád ještě trochu velké.
Podle fotek používáte Skibi. Spokojenost? V brzké době nás koupě odrážedla čeká, teorii mám nastudovanou, ale modelů je tolik… :)
Máme dvojčata a na odrážedle drandí jak závodníci.Naučili se to sami.Když si vzpomenu jak jsem učil na kole starší dceru-hooodne jsem se naběhal!S odrážedlama to jde tak nějak samo.Na dlouhé cyklistické výlety používáme cyklopřívěs Weehoo-tam se zase naučí šlapat.
O tom Weehoo pořád nevím, co si mám myslet:) Nechcete nám, Petře, sepsat pár postřehů a pár fotek – že bychom vám zde udělali článek? ;)
moc pekny clanek hltam kazde slovo. Par postrehu take mame 3 deti a zacatek motorka jako odrazedlo ale u nas vyhralo worker diky paskove brzde ktera se da dobre odladit a neni tak jedovata jako vecka. Odrazedlo stale po 5 ti letech vypada velmi dobre a dostava opravdu zabrat loziska a kola jsou uplne v poho i kdyz jsou to plastove loukote tak bych je nezatracoval a brzda je opravdu pro male nesilne rucky myslim lepsi. S pozdravem Richard Me2d Junger
Díky za článek! Ráda bych přispěla svou troškou do mlýna… Tématiku odrážedel jsem s prvními krůčky prvního synka začala poctivě studovat a nakonec jsme pořídili nejmenší verzi německého Puky. Synek se na něm pokoušel posunovat cca od 1,5 roku, ve dvou letech drandil s přehledem. Dneska je mu 3,5 a jezdí na něm ještě (je drobnější), ovšem brzy ho posune bráškovi a pořídíme větší velikost. Puky nás nadchlo. Krom vysoké kvality a odolnosti na něm oceňuju nízký nástup (absenci „štangle“), takže na něj zvládnou nasednout i malé děti, ohnutá řídítka se skvěle ovládají a prima je „stupátko“, na které si mohou pokládat nohy a všelijak se s ním vyřádit. Prostě za nás vivat Puky! :-)