Donauradweg na koloběžce – čtenářský cestopis

Mám rád své čtenáře, ostatně který publicista by neměl, že ano? Ještě více mám ale rád takříkajíc aktivní čtenáře – tedy ty, kteří se rádi podělí o svoje zážitky. Ondřej Svoboda letos v červenci zdolal s manželkou na koloběžkách trasu mezi Pasovem a Vídní a poslal mi k tomu podrobný cestopis. Čtěte a inspirujte se.

Prolog

Nejprve něco o naší koloběžkové historii. O „velkých“ koloběžkách jsem slyšel poprvé někdy v květnu 2013, v reportáži o přípravě projektu KickFrance 2013. Okamžitě mne to zaujalo. Když jsem přišel domů s tím, že si koupíme koloběžky, měla moje drahá polovička dojem, že jsem se zbláznil. Umluvil jsem ji ale, že si to alespoň vyzkoušíme a pak se uvidí.

O čtrnáct dnů později jsme si půjčili dva stroje na Čertově jezeře a u ženy došlo k radikální změně názoru. Koloběžka manželce učarovala, takže nejen, že bylo o koupi rozhodnuto, ale vybrali jsme si i model, volba padla na Kostku Hill. Na konci června 2013 jsme se stali hrdými majiteli dvou kousků Kostky Hill modelové řady 2014. V létě jsme na kolobkách cestou necestou brázdili po Šumavě a já jsem začal spřádat plány na delší cestu.

S cestovkou, nebo sami?

Zadání bylo jasné, chtěli jsme trasu s minimem stoupání, ideálně po upravené cestě a především po cestách bez aut. Logicky se tedy nabízela trasa podél nějaké řeky nebo kolem jezera, ve finále padla volba na Dunaj. Původně jsem sice chtěl začít v Regensburgu, ale nakonec jsme se rozhodli pro Pasov.

Moje představa byla, že pojedeme natěžko se stanem a budeme spát v kempech. Pro takovou cestu se ale ukázala koloběžka jako nevhodná – slabinou je velmi omezená možnost transportu zavazadel. Táhnout stan, spacáky a karimatky v batohu na zádech se mi fakt nechtělo. Sice jsem nějakou dobu uvažoval i o přívěsu, ale také tuhle variantu jsem nakonec zavrhl. A to i protože se po rešerši na Google ukázalo, že kempů podél Dunaje není tolik, kolik jsem si myslel. Další variantou bylo, že pojedeme s rakouskou cestovkou, která pořádá cyklojízdy právě z Pasova do Vídně. Zásadní výhodou téhle varianty byl transfer zavazadel od hotelu k hotelu, který cestovní kancelář zajišťuje, tudíž jednotlivé etapy se jedou na lehko. Pro tuhle variantu jsme byli pevně rozhodnuti. Nicméně i z ní nakonec sešlo…

Po dojezdu do Vídně cestovní kancelář zajišťuje zpáteční přejezd autobusem s přívěsem pro kola. Když jsem do cestovky zavolal, řekli mi, že koloběžku ještě neviděli, a že to asi nepůjde. Poslal jsem jim mailem výkres, ozvali se až po týdnu s tím, že transport koloběžky na přívěsu není možný, a navrhli nám, ať jeden z nás zůstane ve Vídni a druhý ať přejede s nimi autobusem do Pasova, kde si vyzvedne auto a dojede pro toho druhého do Vídně. To mi přišlo tak absurdní, že jsme variantu využití cestovní kanceláře zavrhli.

Nakonec jsme se rozhodli, že si ubytování zajistíme sami v jednotlivých penzionech a hotelech podél cyklostezky, a na koloběžkách si povezeme jen oblečení. V Drážďanech jsme koupili tištěnou mapu s velice podrobným popisem úseku Donauradweg mezi Pasovem a Vídní a začali plánovat jednotlivé etapy.

Vytuněné Hillky

Tady je asi dobré zmínit „tuning“ našich koloběžek na cestu. Obě Hillky jsou vybaveny zadním blatníkem koupeným od Kostky a vpředu „lízátkem“ na rámové trubce. Pro mne nepohodlné gripy jsme u obou koloběžek nahradili ergonomičtějšími držadly Ergon GP1. Největší technickou slabinou Hillek jsou brzdy Promax. Na jedné z koloběžek mě tyhle brzdy tak štvaly, že jsem je nahradil brzdami Avid Single Digit 7 – rozdíl je to skutečně obrovský.

Pro transport potřebných věcí jsme na obě koloběžky namontovali plastový košík Bellelli. Do něj jsme si nechali ušít na míru nepromokavý vak. Košík má maximální nosnost 5 kg, a protože jsme ho zatížili téměř na hranu nosnosti (upřímně, v některých etapách možná ještě o něco víc), snížili jsme zatížení držáku pomocí gumicuku. Tohle řešení se ukázalo jako výborné – zaprvé košíky přežily cestu bez sebemenší újmy, zadruhé se pod gumy dala dobře uchytit mapa. Směrem k jezdci jsme pak měli na obou koloběžkách kapsičku na peníze, telefon a další potřebné maličkosti. Zámky na koloběžky jsme měli také na řídítkách.

Tenhle setup pochopitelně dělá koloběžku méně obratnou než když jedete bez zátěže, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem se obával. Myslím, že dost pomohlo to, že držák košíku nepotřebuje žádný prodlužovací adaptér (jako je tomu například u košíků KlickFix, které nabízí Kostka) a těžiště se neposouvá dopředu. Zavazadla doplňoval jeden malý batůžek, po zkušenostech si ale dovedu představit, že bychom cestu absolvovali bez něj, některé věci, co jsme si vezli s sebou, byly zbytečné a dalo by se jet bez nich.

Wienerschnitzel, kam se podíváš

K vlastní cestě: Obecně nebylo dalších cyklistů na cyklostezce nijak moc. V drtivé většině se jednalo o důchodce, mladších cyklistů nebo rodin s dětmi jsme potkali vážně málo. To je svým způsobem výhoda, protože při vší úctě, důchodci jedou na kolech jen o něco málo rychleji než my na koloběžce, takže předjíždění probíhalo vždycky v pohodě. Co pro nás bylo docela velké překvapení byl fakt, že koloběžka je v Rakousku takřka neznámý dopravní prostředek. Celou cestu jsme budili pozornost. Mockrát se nám stalo, že se nás lidé ptali, co to vlastně máme, jak se na tom jede, někdy i jak to funguje.

Stravování na cestě nás trochu zklamalo. U nás je kolem turisticky exponovaných tras spousta stánků s občerstvením a další možnosti se najíst. V Rakousku sice byl kolem stezky vcelku slušný počet restaurací, ale repertoár byl značně omezený. Jídelnímu lístku vždy vévodil vídenský řízek (ovšem vepřový), možnost nějakého menšího jídla byla dost omezená. Když člověk jede dlouhou trasu, nemá chuť se k obědu nacpat – možnost koupit si opečenou klobásu nebo něco malého byla skutečně malá. Proto jsme několikrát využili nákupu v supermarketu, kde se daly koupit obložené sendviče a doplnit voda v lahvích. To byl další problém – doplňovat vodu je třeba při každé příležitosti, možností po cestě zas až tolik není.

8 etap naší cesty

1. etapa

Pasov–Inzell Délka 48 km
V Pasově je velmi složité zaparkovat, existuje ale několik hlídaných parkovišť za cenu cca 4–5 EUR za den. Po průjezdu městem vede cesta podél vcelku frekventované silnice, ovšem oddělená svodidly, ta se ale časem odpojí a zbytek etapy vede divokou přírodou. Etapa končila ve vesničce Inzell, která leží přímo uprostřed proslulé dunajské smyčky.

2. etapa

Inzell–Linz Délka 56 km
Nejdelší etapa, až do Ottensheimu vede krásnou přírodou. Pozor, možnost doplnění nápojů je zde dost omezená. Z Ottensheimu dál vede cyklostezka až do Linze podél velmi frekventované silnice (opět oddělená), navíc na plném slunci, tenhle úsek byl jeden z nejtěžších na celé cestě. Závěr vede přímo skrz centrum Linze.

3. etapa

Linz–Mauthausen Délka 26 km
Cyklisté jedou 3. a 4. etapu na jeden zátah, my jsme ale tuto cestu rozdělili na dvě, protože nám přišlo 70 km jako moc velká porce. Stezka se trošku odkloní od Dunaje, vede po silničkách s téměř nulovým provozem mezi políčky. Mauthausen je neslavně proslulé město, nicméně zde bylo nejlepší ubytování za všech. Pokud byste nás následovali, vřele doporučujeme penzion Peterseils Radl Zimmer, je to dokonalý příklad vzorně vedeného rodinného penzionu.

4. etapa

Mauthausen–Grein Délka 35 km
Moc hezká etapa, která se opět trošku odkloní od Dunaje a vede mezi vinicemi a políčky. Nám bohužel celou cestu pršelo, nicméně alespoň jsme si ověřili, že nepromokavé pytle byly skutečně nepromokavé a že se na koloběžce dá jet bez problémů v pláštěnce. Etapa končí v Greinu, což je velmi pěkné městečko, s nádherným kostelem a zámkem.

5. etapa

Grein–Melk Délka 52 km
Velmi příjemná etapa, pro polední pauzu se krásně hodí město Ybbs s velkým výběrem restaurací a obchodů. Etapa končí v Melku, krásném barokním městě, kterému vévodí obrovský benediktinský klášter. Návštěva tohoto kláštera je téměř povinnost.

6. etapa

Melk–Krems Délka 37 km
Úžasná etapa regionem Wachau. Stezka vede mezi vinicemi a malebnými městečky. Jako jediná etapa z celé cesty je tenhle úsek lehce zvlněný, ale žádné prudké stoupání nepotkáte. Podél cesty je spousta možností ochutnat místní víno a speciality z všudepřítomných meruňek.

7. etapa

Krems–Tulln Délka 48 km
Stezka opouští Wachau a podél Dunaje líně ubíhá územím bez vesnic a měst až do Tullnu. Opět je zde dost omezená možnost občerstvení. Cílem je Tulln, nádherné město se zachovalou věží z doby římské říše a naprosto úžasnou gotickou kostnicí.

8. etapa

Tulln–Vídeň Délka 39 km
S přibližující se Vídní houstne počet cyklistů a stezka vede blíž a blíž civilizaci. Průjezd Vídní jsme zvolili přes Donauinsel. Doporučujeme ubytování v blízkosti nádraží Františka Josefa. Odtud jezdí každé ráno v 7:28 hod vlak Radexpress Donau, který nás dopravil zpět do Pasova. Lístek na vlak je možné rezervovat tady.

Zkuste to taky, je to pohoda

Celkem měří celá cesta cca 350 km a je to opravdu úžasný zážitek. Celou cestu je stezka pohodová a každá etapa je jiná než ostatní. Pokud uvažujete o dovolené s koloběžkou, je Podunajská cyklostezka určitě skvělou volbou.

Donauradweg na koloběžce na snímcích Ondřeje Svobody

[Ukázat prezentaci]