Etapák, nejtěžší koloběžkový závod této planety, se letos na začátku května konal již potřetí. Tradiční lokalitou byly – jak jinak – opět západní Čechy. Nádherná, ale tak trochu Bohem zapomenutá krajina. Silnice druhé a třetí třídy, rozbitý asfalt, kopce a vítr. 266 kilometrů a 4 350 nastoupaných metrů za pět dní…
Prolog
Sice pochybuji, že může existovat nějaký fanda koloběhu, který by nevěděl, co je to Etapák, nicméně aby bylo informovanosti učiněno zadost, pro jistotu se dopustím krátké charakteristiky.
Dle svého názvu je toto výjimečné klání závodem etapovým. V pěti dnech se jede stejný počet etap, ve čtyřech z nich jsou vložené rychlostní a horské prémie. Soutěží se jak v jednotlivcích, tak i v týmech, počet startujících je omezen na 30 závodníků a závodnic (letos přesněji 31), na trati jsou „bufety“, nicméně povolena je také vlastní týmová podpora. Nejlepší závodníci dostávají po každé etapě – podobně jako třeba na Tour de France – barevné dresy. V zeleném jede nejrychlejší borec respektive průběžný vítěz Etapáku, bílý dres obléká nejlepší vrchař a oranžový pak vítěz sprinterské prémie.
Toš tak… a jde se na letošní Etapák.
Historie se opakuje už potřetí
Trasy Etapáku 2016 byly rozprostřeny v krajině mezi Teplou, Konstantinovými Lázněmi a Městem Touškov. Části některých etap se opakovaly z předchozích ročníků, závodníci, kteří zde nebyli poprvé je důvěrně poznávali. Na vlastní kůži takříkajíc.
Úvodní časovku, která Etapák zahajovala v prvních dvou ročnících, letos nahradilo 12km kritérium „Mrázov–Mrázov“, které se jelo v podvečerních hodinách v pošmourném chladném počasí po dešti. Historie se opět opakuje – takové počasí bylo i loni a předloni, aby se, stejně jako tento rok, s každým následujícím dnem jen zlepšovalo. Tedy až na neděli, kdy docela pekelně foukalo.
První tři místa v úvodním kritériu si rozdělili Fin Alpo Kuusisto, Michal Kulka a Tomáš Pelc, a aniž bych chtěl předjímat, tahle trojice pro sebe (v různých kombinacích pořadí) stupně vítězů ovládla po celý Etapák – pouze s výjimkou 5. etapy, kdy na třetím místě skončil Kája Cvalín.
Jen považte:
1. etapa: Alpo, Kulka, Pelc
2. etapa: Alpo, Pelc, Kulka
3. etapa: Pelc, Alpo, Kulka
4. etapa: Alpo, Pelc, Kulka
5. etapa: Pelc, Kulka, Cvalín
Je vcelku logické, že tihle tři borci – spolu s Karlem Cvalínem – pro sebe ovládli také spurterské a vrchařské prémie…
Takže pojďme rovnou k celkovým výsledkům. První tři místa jsou naprosto shodná s předchozími dvěma ročníky: Etapák 2016 vyhrál blonďatý finský ďábel Alpo Kuusisto, se ztrátou tří minut obsadil stříbrnou příčku Tomáš Pelc a „potřetí jako třetí“ skončil deset minut a šest sekund za vítězem Michal Kulka.
Vzhledem k tomu, že Pelc s Kulkou oblékají dres pražské Ultimy, odnesl si vítězství v soutěži týmů právě tento mančaft (s Honzou Vláškem ve trojici). Na druhém místě skončil tým Mibo ve složení Karel Cvalín a Ondrové Theiner a Koláček. Mimochodem, mladý, téměř neznámý jezdec Ondra Theiner, který jel Etapák vlastně jako náhradník, se stal patrně největším objevem tohoto závodu – celkově skončil čtvrtý! Třetí příčku v týmové soutěži pro sebe vybojovali Lipenští draci (Lojza Onderka, Pavel Legát a Miloš „Rosnička“ Dvořák).
Podrobné výsledky Etapáku 2016 najdete zde
Jedinečnost zaručena
Etapák je extrémně těžký závod. Zatímco například na Rollo lize se za tzv. dlouhý závod považují tratě o délce kolem 25–40 km, na Etapáku závodníci a statečné dámy na stupátku jeli v pěti dnech po sobě 12 km, 75 km, 63 km, 80 km a závěrečných 36 kilometrů. Ti nejlepší – a nebyli to ani zdaleka jen první tři – to celé dávali v totálním nasazení, závodili každý kousek trati naplno. Jen malý příklad: Ve 3. nejdelší etapě hned na začátku Tomáš Pelc nasadil pekelné tempo a dvacet kilometrů před cílem měl na svoje soupeře náskok celých pět minut. To si však nenechal líbit Alpo Kuusisto a zahájil krutou stíhací jízdu – kopcovitý terén mu jen nahrával, protože zde je Alpo nepřekonatelný – se strojovou přesností dupe do asfaltu střídavě tři kopy levou, tři kopy pravou nohou. V cíli sice skončil „Pelcík“ zaslouženě první, ovšem Alpo stáhl jeho náskok o 2:20 minut čili o téměř polovinu. Na dvaceti kilometrech!
Etapák ale nejezdí jen česká a světová špička, nýbrž také spousta nadšených hobíků. Výjimkou nejsou ani šedesátníci Petr Litera a Milan Jelínek (ten se ale při vší úctě mezi hobíky počítat nedá), kteří rozhodně neskončili mezi posledními – Petr čtyřiadvacátý, „Jelen“ sedmnáctý. Letos bylo velmi příjemné vidět ve startovním poli tři dámy koloběhu – už podruhé Auroru Pontigo Arestizábal, v premiéře pak Katku Bambuškovou a Ivu Vedralovou. Tradičně se této skvělé akce zúčastnil rakouský tým, z Finska opět kromě Alpa přijel i „otec Kickbiku“ Hannu Vierikko.
Nejtěžší koloběžkový závod planety Etapák je naprosto jedinečnou akcí. Není to jen velmi těžký závod, ale také jakási „koloběžko-společenská“ záležitost. Večery v kempech jsou ve znamení navazování nových přátelství, probírají se koloběžky, technika jízdy, ale také se prostě jen tak „drbe“ o všem možném. Letos bylo i zpívání u kytar a u ohně… aby ráno všichni naskákali na svoje stupátka a jeli jako o život další etapu.
Za mě mají všichni, kteří Etapák jeli, obrovský respekt! A respekt mají také organizátoři z týmu Bez pedálů, kteří tento závod jako obvykle naprosto precizně připravili. Jsem rád, že jsem se se svými fotoaparáty mohl tou malou příslovečnou troškou do mlýna na Etapáku také podílet. Ne, znovu: Je to pro mě čest!
Přečtěte si ještě…
Gyps foto – jak se fotí závody se sádrou na ruce
Článek na Nikonblogu o tom, jak jsem fotil Etapák s roztříštěnou frakturou metacarpu :-)
Etapák, závod, kde chcete být
Epické až dojemné hodnocení Etapáku z pera Honzy Vláška
Etapák 2016 fotoaparátem Petra Lindnera
Etapák 2016 fotoaparátem Martina Reisera
Nebyly nalezeny žádné obrázky
