Pavel Janouškovec je nejen náš věrný čtenář, ale také velmi šikovný příležitostný tvůrce a úpravce koloběžek. Ostatně jeho vlastnoručně vyrobenou koloběžku jste už mohli na Přibližovadlech vidět. Už tenkrát to byl stroj se stejně velkými koly, a nejinak je tomu dnes – představujeme Janouškovcovu vlastní úpravu K-biku K7.
Není to tak dávno, takže byste si mohli modrou Pavlovu dvacítku ještě pamatovat – článek najdete zde. Tuhle koloběžku si postavil celou sám a nyní se pustil do předělávky K-biku K7 na model s koly 2× 16 palců. Sám k tomu říká:
„Jediným důvodem k přestavbě byl fakt, že se mi dvanáctka vzadu nelíbila, prostě už jsem se na to nemohl koukat. Snad mi dvanáctkáři odpustí.“
K-bizon
Jak jistě víte (a jestli nevíte, tak čtěte zde), v produkci pražské firmy Koloběžky pro dospělé se ve spolupráci s výrobcem K-biků chystá koloběžka s názvem Friend, která sice nebude prezentována jako K-bike, nicméně zlínský původ se nezapře. Ze stejného zdroje „čerpal“ také Pavel Janouškovec a vy se nyní dozvíte, jak přestavbu legendární K7 pojal. Nechme opět hovořit tvůrce:
„Všechno je to originál K7, kterou jsem zakoupil v roce 2004 nebo 2005 – dnes jsou některé komponenty jiné. Původní zadní vidlici jsem uřízl hned za příčkou stupátka. Vyrobil jsem zadní vidlici (jekl 20 × 20 × 2 mm, čelisti pro uchycení kola ze 4mm plechu, pivoty brzd navařované). Kolo je komplet z koloběžky Bizon, plechový, tenkostěnný blatník z místní prodejny. Opěrka paty je také nová – z 2mm nerezu. Důležité bylo věnovat pozornost tomu, aby kolobka zůstala přesně jednostopá a aby byla obě kola přesně svislá. Rozvor je 900 mm. Líp to jede, líp to brzdí, líp to vypadá.“
„Samozřejmě jsem uvažoval o kole s 65mm nábojem, ale nechtělo se mi do staré koloběžky tolik investovat; takhle to navíc pěkně ladí se stávajícím předním kolem. (První K-biky K7 měly přední kolo s klasickým 100mm cyklonábojem. Pozn. redakce.) Abych zamezil případnému okopávání kotníků, přivařil jsem zadní patky na úroveň vnitřní stěny vidlice a přečnívající osu jsem uřízl hned za maticí. Vnější obrys vidlice tak asi o 2 mm přesahuje matici kola. Celá koloběžka, jak ji vidíte na fotografiích, váží 9 kg.
Ve srovnání s původním provedením nabyla na váze o 320 g – zvýšení hmotnosti ale není při jízdě znát. Naopak je citelné snížení jízdního odporu. Lepší pocit mám rovněž při projíždění ostřejších zatáček ve vyšší rychlosti. Neumím to přesně definovat, ale každopádně se méně bojím do takové zatáčky vjet. I na hrubším povrchu je jízda komfortnější. Není to žádný zázrak, ale oproti dvanáctce, která „vyžere“ každou menší díru, je to zcela jistě pokrok. Další postřeh je poněkud iracionální: mně se prostě 2× 16″ víc líbí. Nejsem přítelem koloběžek s malým kolem vzadu, je to jako když dvoukolák od zahradního traktůrku zapřáhneš za John Deere řady 6.“
Hurá na nákupy!
Osobně mne na Pavlově stroji na první pohled zaujal dílensky výborně vyřešený přední košík, i když je možná trochu široký a asi bude překážet při odrazu. Tvůrcova odpověď na můj dotaz k této komponentě byla sice poněkud „genderově nekorektní“, ale na druhé straně mě pobavila.
„Ten košík není pověšený na řídítkách, ale sedí na nosiči nad předním kolem, který jsem vyrobil z 5mm kulatiny. Je to pevné a uveze to pořádný nákup. Já bych na koloběžku takovou věc nikdy nedal, ale jezdí na tom ženská, která považuje košík za nejdůležitější část stroje.“
Tak co vy na to? Přestože jsem Pavlovu koloběžku naživo neviděl ani na ní nejel, i „od stolu“ považuji jeho úpravu za velmi zdařilou. Líbí se mi promyšlené zpracování všech detailů, jen bych pro tu „ženskou“ nechal stroj navíc poladit v lakovně, aby chytla lepší barvu…
