Koloběžka Kostka 28″ Laser star Racer – Fido tuning

Tím čtenářem je Jan „Fido“ Horák, bývalý cyklistický závodník a trenér z Náchoda, patřící nyní – jak sám říká – do kategorie „rakváč“, kterého na stará kolena chytila za srdce koloběžka. Z Kostkovic nejvyššího modelu si na rozdíl ode mě vzal jen rám a zbytek překopal podle sebe. Ostatně co vám budu povídat, Jan Horák je navíc tak trochu grafoman, takže nyní můžete číst jeho povídání:

Cíle:

– jezdce dostat co nejníže – nejmenší odpor vzduchu
– gramhoničtsví s rozumem (všechny mnou uváděné váhy nejsou katalogové, ale ručně vážené)
– vzhled jako přidaná hodnota

Snížení pozice jezdce

Toho bylo dosaženo pomocí stavitelného představce, jak ho používá například světově nejrychlejší žena na koloběžce Rosanne Reijne (Promax KickBike Sport G4) a časovkářských řídítek typu bullhorn (řídítka s rohy vcelku) šíře 46 cm – měřeno na vnějším okraji. Stavitelný představec má výhodu při hledání správné polohy řídítek, případně možnost nastavení nejnižší možné polohy ze všech dostupných představců a jde o velmi pevné, nekroutivé spojení se záporným úhlem přes 45°.

Foto: Jan Horák

Použity byly časovkářské brzdové páky a korko-gelová omotávka. Celek umožňuje velmi pohodlné držení obdobné jízdě s „berany“. Nemá spodní úchop, ale o mnoho pohodlnější a mnohem častěji využívaný úchop za páky (opření se shora). Pro kvalitní brždění byly zabroušeny všechny konce bowdenů (bílé opletené – teflon) a opatřeny nerezovými koncovkami s plochými dny (odstranění možného pružení). To byste koukali, co tato prácička s brzdami dokáže. Pro hladký chod i do budoucna jsem – jako vždy – použil nerez lanka. Tento komplet mohu případnému zájemci přenechat za 2 000 Kč.

Gramhoničství

Tady je třeba vzít rozum do hrsti, nebo nadoraz vysypat prasátko. Dal jsem si virtuální strop 10 Kč za ušetřený gram a myslím, že jsem to nikde nepřepískl.

Na rámu není co odlehčovat, jen oproti sériovému má zafrézovanou hlavu před nalisováním hlavového složení. Hlavové celoduralové cartrigdové složení (72 g), celokarbonová vidle (jsem příznivec duralu pro jeho tuhost a pevnost, ale už se těžko shání a nekupte celokarbon za 3 000 Kč (472 g), speciální ježek do karbonového krku s duralovým šroubem a karbonovou zátkou (41 g).

Foto: Jan Horák

Brzdy Shimano 105 (359 g) jsem odlehčil výměnou inbusových matek svorníků za duralové a zkrácením svorníku přední brzdy a získal jakoby obě zadní brzdy spolu se snížením hmotnosti o 28 g. Tady to není zrovna podstatné i vzhledem ke 100 Kč investici. Výměnou brzd by se dalo ještě cca 100 g ušetřit, ale za nemalé peníze. Tyhle brzdí skvěle a hlavně byly k dispozici. Vzhledem k tomu, že Kostka montuje zadní brzdu přímo na provrtanou kruhovou trubku, tak jsem zde použil upravené půlměsíčkovité umělohmotné podložky (používají se na přidělání blatníků) z obou stran. Jde o minimální navýšení váhy, ale je to takové víc strojařské, alespoň dle mého.

Košík Magnum – termoplast (42 g) je podle mě docela zdařilá o třetinu levnější kopie košíků Elite. Stejně jako ony velmi pevně drží láhev (i velkou 0,7 l). Zkuste si spočítat, na kolik vás vyjde ušetřený gram, když místo termoplastu použijete karbon. Skutečný karbon a ne jeho plastovou vzhledovou napodobeninu (ušetříte cca 20 g a zaplatíte místo dvou stovek 600 Kč a více). Originální stojan Kostka (118 g) a pumpa Vella Mini comfort defect (75 g – jsem jako firma Vella z Náchoda a jako jediná /?/ má tato pumpa implementované festovní kovové montpáky a lepení na duše – tedy ideál na delší cesty. Občas jedu do práce jednu cestu 48 km).

To bychom měli to méně podstatné a nyní to, co jede = kola (rotační hmoty, čím blíž k obvodu, tím důležitější!). Tady se dá šetřit i dost levně a přitom by se dalo říci: „zde se to vyplatí, ať to stojí, co to stojí“.

Pláště vždy skládací (kevlarová, zde aramidová patka). Pozor – výrobci pod stejným názvem a i vzhledově podobné nabízejí i drátové varianty, které jsou cca o třetinu levnější, ale těžší. Právě pro svoji nerozeznatelnost od těch skládacích jsou montovány při prvovýrobě.

Na přední kolo jsem dal Schwalbe Ultremo R.1 (188 g), dozadu Durano – černé (nejlepší adhezní vlastnosti, barevné jsou špatné).

Duše – nejlehčí dostupné, opět o cca třetinu dražší, než jejich běžné, a zde i o polovinu těžší kolegyně. Přední kolo 50 g, zadní 71 g. Negativa: hůře drží vzduch, nenechají si líbit drsnou montáž (proskřípnutí). Ráfkové vložky – dostupné lehké a snesoucí tlaky 10 atm.

Ráfky – zde jsem se obrátil na firmu Remerx a byli ochotni mi zakázkově a ukázkově stočit profil Alcyon i na ETRTO 406 mm – 20″. Oproti Kostkou dodávaným Remerx Sundbow jsem prodělal na poštovném, ale získal lehčí ráfky (o 75 g na kusu = zde katalogově) a na přání s vrtáním o 24 otvorech (na zadním ráfku bych nyní šel i do 20 otvorů) bez nýtování a se soustruženými boky. Co více si přát! Těch 24 drátů na kolo vytváří ještě jakžtakž centrovatelný komplet, když se vám podaří vymést nějakou tu díru na cestě. Kdybych pořídil nová zapletená kola, pak ta jsou sice ještě o trochu lehčí (šetří i na nábojích o cca 75 g), ale hlavně jsou při defektu téměř neopravitelná. A drahá! Často i 2× víc, než zbytek kolobky.

Foto: Jan Horák

Niple jednoznačně dural. Dostanete se na třetinovou hmotnost a pouze dvojnásobnou cenu oproti mosazi, tedy pokud nemusíte mít barevný elox. Nevýhoda – nutnost dodržet předepsanou délku drátů tak, aby byly minimálně zároveň se spodkem drážky pro šroubovák nebo raději až navrch niple. Používám variantu bez O-kroužků proti povolování a raději každý závit máznu tmelem proti povolování (Loctite, nebo v nouzi i Chemopren).

Dráty – vždy nerez. Vpředu zeslabované 1,8 × 1,4 × 1,8 (kdysi jsem je získal na závodech v NDR, teď buď Sapim, či DT Swiss), vzadu jsem nepochodil s výhradním dovozcem, tak jsem si nakrátil české Hvězdonice a naválcoval závity sám u hodných přátel v „Jízdních kolech Libra“. Ušetřil jsem pětikilo za dráty, ale bohužel zvýšil hmotnost zadního kola. Tady bych těch 500 Kč rád obětoval.

Náboje – vepředu Author 145 g (ložiskové, dural osa), vzadu Shimano 105 o váze 147 g. To Shimano asi vyhodím, protože má pro něho klasickou nectnost – při zavření rychloupínáku se mu prohne osa a náboj už nejde volně. Řeší se to povolením konusů o tuto hodnotu, ale nikdy jsem s tím vlastně nebyl spokojen.
Použil jsem 32 děr na přední kolo s vynecháním 4 otvorů na každé straně a 36 na zadní opět se symetrickým vynecháváním otvorů na přírubě. Tady se mi nechtělo (prozatím) vyhazovat navíc dva až čtyři tisíce za speciální náboje, ale asi časem budou Novatecy.

Rychloupínáky – vpředu Miche (48 g), vzadu Shimano (59 g) – zde je bohužel z konstrukčních důvodů zapuštěných patek rámu je nutný starý vyosený typ rychloupínáku. Deset gramů je ale o ničem a ty patky od Kostky se mi čím dál, tím víc líbí. Jen nejsou zrovna dělané pro rychlé nasazování kol. Doprovodný vůz za mnou ale zatím nejezdí.

Suma sumárum vyšlo přední kolo 696 g (bez obutí a rychloupínacího táhla) a 1 005 g obuté, s táhlem i magnetem computeru. Zadek adekvátně 562 g a 880 g.

Celá kolobka má bez stojanu a pumpy 6 878 g, s nimi a computerem o cca 280 g víc.

Těch 6,9 kg je méně než Kostkovic Racer Speciál (7,2 kg) disponující taktéž karbonovou vidlí, u nějž snížení hmotnosti řešili u Kostky – pro mne zbytečně – cestou karbonového kompletu řídítek s představcem a rohy. Tak tohle tedy dokážou lehká kola a troufám si tvrdit, že i přes metrák by s přehledem unesla. Chápu však Kostku a tu jejich magickou 150kg hranici nosnosti. Takových masivních koloběžkářů je mnoho, a ten zbyteček ostatních ať odlehčuje a tuní! Spíš bych pro ty těžší navrhoval speciální sadu kol, např. i se zesílenými dráty (běžně dostupné), a pro většinu populace nabídnul něco adekvátního tomu, co jsem zde stvořil. A jako výrobce bych bez uzardění převzal jako standard nápad pana Vierikka s úzkým zadním nábojem a od dalších modelů bych už zadní kolo nabízel výhradně s ním.

Vzhled

Rám černý mat. Barva drží, bude se snadněji opravovat a mně se líbí. Kola na přání černý elox (červeno-bílé nápisy mne jen velmi příjemně překvapily – nevěděl jsem vzhled předem). Krásné pláště do barvy, košík vybraný též černo-bílý (je i černo-červená varianta, která by sem taky sekla), černá pumpa a kontrastní – spolu se samolepkou Kostka a nápisy na pláštích a ráfcích – opletené bílé bowdeny. Léta vozím červené bidony Zefal. Hlavové složení v barvě brzd, brzdové páky v barvě nýtů na stupátku, stojánku, zadní náby (bude černá, jako přední) a soustružených boků ráfků. I manželce se to snad líbí, a to je nějaký fajnšmekr.

Tolik slova Jana Horáka… Co vy na to říkáte? Jak se vám jeho tuning líbí? Mně osobně tedy náramně – je to skvělá práce! Jen bych si do autora trochu rýpl: ten plášť na předním kole, to není úplně dotažené. Přece jenom ta moje plášťovka je lepší;)

Pro všechny ostatní koloběžkáře, kteří se nespokojí se sériovým provedením svých strojů, mám výzvu: myslíte-li si, že váš tuning by ocenili čtenáři našeho webu, napište mi (petr [tečka] lindner [zavináč] gmail [tečka] com) a rovnou pošlete fotografie s krátkým popisem. Bude-li váš výtvor stát za to, velmi rád o něm zde napíšu.

Na úplný závěr ještě musím dodat, že toto není poslední příspěvek Jana Horáka na našem webu. Velmi brzy se zde objeví nadmíru zajímavý materiál z jeho dílny. Proto sledujte náš web, ať o něco nepřijdete!