Křišťálová koule Přibližovadel… 1. díl – pevné osy

V úvodu jsem použil slovní spojení „nemůžu se ubránit dojmu“. Ano, na rovinu uvádím, že tento článek je z velké části „dojmologie“, byť tedy podpořená nějakými obecnými i konkrétními zkušenostmi. Jediná koloběžka s pevnými osami, na které jsem jel a jezdil, byla fatkolobka Kostka Monster. Ostatně o moc víc jiných modelů zatím na trhu není. Kostka má ještě menší 20/20palcový fatmodel Raptor, který taktéž využívá pevné osy vlastní kostkovic konstrukce, a pak, pokud vím, s nimi experimentuje firma Doxtor. U 99,9 % sériové produkce koloběžek stále dominují běžné náboje s dutými osami, opatřenými rychloupínáky (ať už opravdovými rychloupínáky nebo šroubovacími „rychloupínáky“). 

Aktualizace:
Ta moje skleróza! Už dlouhé předlouhé roky používá svoji vlastní verzi pevných os zlínský K-bike a jeho pražská odnož Friend. Nevěděl bych to, kdybych na těchto koloběžkách nezačínal a nejezdil doteď – a nepřipomněl mi to v diskuzi pod článkem Maroš Lenčéš :-)

Nicméně vrátím-li se k Monstru, pak v článku jsem uvedl toto:

„Dokud jsem to nevyzkoušel, nevěřil bych, jak pevné osy, musím použít to slovo – brutálně –, zpevní koloběžku zejména ve zkrutu. Jakkoliv se rám Monstra zdá v porovnání s koly subtilní, realita je taková, že jde o neočekávaně velmi tuhý stroj.“

Ano, je to tak. Kostka Monster je skutečně koloběžkové monstrum, které však využívá naprosto shodné konstrukční materiály jako jiné „normální“ modely Kostky. Jinak řečeno stejně tlusté trubky či profily. Přečtete-li si však v recenzi této koloběžky moje hodnocení jízdních vlastností, zjistíte, že jsem byl velmi překvapený až nadšený z tuhosti rámu tohoto stroje. Svůj velký podíl na tom mají právě použité pevné osy.

Co to vlastně jsou ty pevné osy?

Do výřezu a stáhnout k sobě

Nejprve si řekneme, jaké je v současné době běžné provedení uchycení nábojů do vidlice, ať už se jedná o přední nebo zadní vidli. Každý to zná – na konci vidlice jsou takzvané patky čili výřez, do kterého se zasune osa náboje kola. Samotná osa tam nijak nedrží – ve výřezu nebo chcete-li drážce je skutečně pouze nasunutá. Kdybyste zvedli rám, kolo vypadne. Ale to každý ví. 

Osa náboje je dutá, tudíž se jí může protáhnout osa rychloupínáku, který v duchu svého názvu kolo v patce vidlice (rychle)upne. Vlastně stáhne obě nohy vidlice natěsno k náboji, jehož dutá osa má vnitřní osazení, které se opře o vnitřní plochy vidlice. Platí to jak pro „páčkový skutečný“ rychloupínák, tak i pro šroubovací „rychloupínáky“, které se u koloběžek často používají alespoň u zadního kola proto, aby se omezilo nebezpečí ukopnutí kotníku od páčku rychloupínáku. Svoje specifické řešení pak má firma Yedoo – viz náš článek, ale princip je stále stejný – jde o jakési přimáčknutí noh vidlice k osazení náboje.

Poznámka: Dříve se u nejlevnějších nábojů používaly osy s maticemi (určitě to znáte – patnáctka stranový klíč). Osy tedy nebyly duté a neměly rychloupínák, ale princip „držení“ kola v rámu, resp. vidlici, byl stejný. 

Mimochodem, věděli jste, že princip rychloupínáku je starý skoro sto let? Vynalezl ho Ital Tullio Campagnolo – ano, ten Kampaňólo –, který si ho v roce 1930 nechal patentovat, a o tři roky později už se rychloupínáky vyráběly (zdroj Wikipedie). No a když je to tedy tak staré, pak není divu, že si to říká o nějakou inovaci, ne? Mno…, každé staré technické řešení není automaticky překonané, nicméně pevné osy inovací jsou – o tom žádná.

Napevno našroubovat do… dirky

Zásadním rozdílem moderních pevných os oproti Kampaňolovým osám s rychloupínáky, je to, že kolo již není v rámu uchycené v otevřené patce, v onom výřezu – nýbrž v (uzavřeném) otvoru ve vidlici, kdy na jedné straně (jednou nohou vidlice) se pevná osa provlékne, a na druhé straně – ve druhé noze – je závit, do kterého se našroubuje. Tím se vytvoří mnohem pevnější spojení – kromě samotného uchycení kola se vytvoří v podstatě jakási pevná příčka vidlice – čímž se pochopitelně celá stavba vyztuží. Znovu opakuji, kolo s klasickým nábojem je v otevřené vidlici jen zasunuté a stažené rychloupínákem. Do jisté míry se tak může ve svém uložení částečně pohybovat. Bavíme se ale samozřejmě o vůli v řádu desetin nebo spíš setin milimetru. Pevná osa je… (sic!) mnohem pevnější :-)

Ono vyztužení je také dáno větším průměrem pevné osy. Na rozdíl od standardizovaného průměru „staré“ duté osy pro rychloupínáky, který činí 9 mm, pevné osy – kterých je několik velikostí – začínají na 12 mm a jdou přes 15 mm až do 20mm průměru. Čím větší průměr, tím větší tuhost spojení, to dá rozum.

Poznámka č. 2:
Ze všeho vyplývá, že pokud chcete použít náboj pro pevnou osu, musíte mít také vidlici pro pevnou osu – oba systémy nejsou zaměnitelné. Přesněji existují adaptéry typu pevná osa > rychloupínák, tedy pro použití kol s náboji na pevné osy v rámech s vidlicemi s otevřenými patkami. Ale protože tím ztrácíte hlavní výhody pevných os – viz výše i dále –, je to jakési řešení typu škrábání se levou rukou na pravém uchu.

Požehnání pro otevřenou konstrukci

V úvodu jsem napsal, že pevné osy mají u koloběžek větší význam než u bicyklů – tedy že se to domnívám. Proč si to myslím? Důvod je jednoduchý – otevřená konstrukce rámu a zadní vidlice koloběžek. Přední vidlice koloběžek je v podstatě stejná jako u jízdních kol, u té rozdíl nenajdete. Když se ale podíváte na zadní vidlici bicyklu, na 99 % ji bude tvořit trojúhelník nebo jiný trojúhelníku podobný uzavřený tvar. Myslím tím v pohledu z boku. 

Koloběžky mají oproti kolům jednak samotný rám otevřený, což ale jinak udělat de facto nejde, ovšem mají také otevřenou i zadní vidlici – chybí zde ona vzpěra, třetí strana trojúhelníka. 

Je jasné, že pokud takovýto stroj zatížíte jezdcem, potažmo pak ještě navíc intenzivním dupáním či nejrůznějšími odstředivými a jinými silami, má rám jako celek spolu se zadní vidlicí mnohem menší tuhost nežli jízdní kolo se svojí uzavřenou konstrukcí. Rám koloběžky má tendenci se prohýbat – což taky v nějaké malé míře dělá – a také kroutit se v podélném směru. A konstruktéři bohužel nemají mnoho možností, jak to celé zpevnit – aniž by došlo k neakceptovatelnému nárůstu hmotnosti vlivem použití většího objemu materiálu. 

Nicméně jednou z možností pro vyztužení rámu, potažmo rámu a vidlic koloběžek, jsou právě pevné osy! 

Ve hře jsou totiž další parametry. Všichni víme, že u koloběžek se čím dál víc prosazují čím dál větší kola. Zkrátka koloběžka už není malá, ale mnohdy větší než bicykl (na délku). Větší průměr kol je i větší páka, která ovlivňuje kroucení rámu. Další důvod, proč ho zpevnit – a pevné osy tomu můžou pomoct.

A do třetice – kotoučové brzdy. Ty se zatím u koloběžek neprosadily tak, jako u kol. Ovšem v příštím dílu tohoto mikroseriálu Křišťálová koule Přibližovadel se budu věnovat právě jim, a budu se vám snažit namluvit, že jejich čas možná právě teď přichází (nemusíte mi taky všechno věřit! :-)) Kotoučové si taktéž žádají vyztužení vidlic, jak zadního, tak i předního kola. Všichni, kdo je používají, vám potvrdí, jak dokáže dobrá kotoučovka vysloveně zkroutit vidli, výplet kola pak nevyjímaje. Že by se na koloběžky dávaly dvojité kotoučovky jako na přední kola silných motorek, to jaksi nehrozí, takže s kroucením vidlice se budeme potýkat nadále. A pevná osa je opět řešením (nebo vylepšením).
Ostatně pevnou osu u kol s kotoučovými brzdami oceníte také pro přesnější uchycení kola v rámu. Zapomeňte na kotouče, cinkající o třmen brzdy vlivem nepřesného uložení kola s rychloupínákem v otevřené patce…

No a pak tu máme třeba větší průměr ložisek nábojů pro pevné osy, což taky nemusí být zanedbatelné plus navíc.

Závody ve zbrojení :-)

Tak! Kdo zvedne tuto hozenou rukavici jako první? Čistě teoreticky by to měli být výrobci ocelových rámů, které jsou méně tuhé než „hliníkáče“. Nikdo jiný než firma Kostka – kolobka k tomu nemá ideálnější podmínky a výrobní technologie, takže bych výkop čekal od nich. Ostatně jak už jsem v tomto článku napsal, Kostka jakési proprietální řešení pevných os používá na modelech Monster a Raptor. A když jsem o tom mluvil s Markem Kostkou ml., bylo mně řečeno, že vývoj a testování mimo jiné i v této oblasti probíhá.
Je veřejným tajemstvím, že podobně je na tom také druhý tuzemský nejvýznamnější výrobce koloběžek s ocelovými rámy – rožnovské Mibo. I zde se testuje využití pevných os.

Takže se nechme překvapit :-) Bude-li jakýsi progres v konstrukci koloběžek pokračovat například (a také) pevnými osami, osobně budu rád. Ne, že bych chtěl, aby za každou cenu přicházelo neustále něco nového – na to jsem zdravě konzervativní –, ale je-li vývoj k dobru věci, pak samozřejmě není důvod to ignorovat. A naposledy v tomto článku opakuji – myslím si, že pevné osy mají u koloběžek větší význam než u bicyklů. Co vy si o tom myslíte vy?