Kotoučové, nebo chcete-li diskové brzdy, to je téma, o kterém se mezi koloběžkáři mluví tak nějak opatrně, trochu se kolem toho krouží tu zleva, tu zase zprava, jasný názor moc nechce říct naplno skoro nikdo. Trochu přeháním, ale v podstatě to tak je. Všem je jasné, že v cyklobranži kotoučovky už delší dobu dominují, a pokud se něco děje zde, je velká pravděpodobnost, že to nějakým způsobem dříve či později zasáhne také koloběžky. Jak je to tedy s kotoučovými brzdami na koloběžkách? Mají budoucnost, nebo tentokrát nepůjdeme cestou kopírování cykloprůmyslu?
Véčka na věčnost?
Pojďme si nejprve říct, co to jsou ty kotoučové brzdy a jaké výhody, případně také zápory mají vůči – v současné době u koloběžek dominujícím – V-brzdám. Vlastně jinak – začnu nejprve véčky. V-brzdy jsou principiálně tzv. ráfkové brzdy – jejich brzdové špalky tlačí proti sobě z boků na ráfek, čímž brzdí kolo. (Na stejném principu pracují i ráfkové silniční brzdy, které se používají u sportovních nebo závodních koloběžek, obutých do úzkých plášťů.)
V-brzdy jsou z 99,9 % ovládané, respektive přenos síly z brzdových páček je zajištěný ocelovými lanky, vedenými v bowdenech. (Tu zbývající /odhadovanou/ jednu desetinu procenta tvoří hydraulická véčka od firmy Magura, která se, jak jsem nedávno zjistil, stále ještě vyrábí. Jednu takovou brzdu jsem měl před lety na terénní jednokolce, ale na koloběžce jsem hydraulická véčka u nikoho neviděl.)
V-brzdy jsou v podstatě jednoduchá mechanická brzdná technologie, která je letitým vývojem dovedená k jakémusi svému optimu (záměrně nepoužívám slovo dokonalost :-)). Samozřejmě existují různé modelové řady, od laciných plechových výlisků až po „profi“ V-brzdy, nicméně nejpoužívanější řekněme střední třída typu například Shimano 4000 představuje relativně lehké, spolehlivé a dobře servisovatelné – cenově dostupné – brzdy, jejichž brzdný účinek je u koloběžek naprosto dostatečný. Ale k tomu se ještě dostanu.
Jen ještě dodávám, že nedílnou součástí V-brzd jsou i samotné ráfky kol, které musí být opatřené brzdnou plochou, v ideálním případě soustruženou nebo broušenou tak, aby na ni brzdové špalky dosedaly pokud možno rovnoměrně v celé své ploše a po celém obvodu kola, a docházelo tak k co největšímu tření, jež způsobuje samotné brzdění.
No a jestliže padlo slovo tření – pak jsme u nevýhod V-brzd nebo obecně ráfkových brzd. Abych tedy byl korektní, pak musím uvést, že princip tření je společný asi všem druhům brzd (snad kromě elektromagnetické brzdy, které ovšem na koloběžkách taktéž nenajdete), ale u véček to má ještě další souvztažnosti.
Třením vzniká teplo. Teplem se zahřívají ráfky, od ráfků pak duše (bezdušové obutí bude některým z dalších témat Křišťálové koule), zahřátím vzduchu v nich vzniká přetlak, kvůli němuž může… ale nemusí duše jednoduše bouchnout. Ano, je pravda, že se to stalo, a asi bude stávat i dál. Nicméně nebezpečí prdnutí duše je v podstatě pouze u koloběžek s malými koly (12 nebo 16″), jejichž ráfky mají vysokou obvodovou rychlost. Dlužno dodat, že ono nebezpečí bouchnutí duše bývá zpravidla podpořené nesprávným stylem brzdění – tím, jak brzdíte velmi dlouho a nepřerušovaně. Tomuto tématu jsem věnoval velkou část 15. dílu kolobcastu Kdo brzdí, nevyhrává. Aneb jak spolehlivě a bezpečně brzdit na koloběžce, a už to znovu nebudu opakovat :-)
Druhou nevýhodou V-brzd (ráfkových brzd obecně) je umístění brzdné plochy velmi blízko pláště a vozovky. Veškeré nečistoty z jízdního povrchu se tak snadno dostávají mezi brzdové špalky a brzdnou plochu ráfku, čímž se vytváří jakási brusná vrstva, která poměrně rychle likviduje jak špalky, tak i samotné ráfky. Stačí jet v dešti nebo jednoduše po mokré silnici – voda smíchaná s jemným prachem, to je „skvělá“ brusná pasta… No a chcete-li se prohánět ve vysloveně bahnitém terénu, pak vyhrává ten, kdo véčka rozpojí a jednoduše nebrzdí vůbec (s rozpojenými brzdami to ani jinak nejde :-)). Čili do terénu V-brzdy nepatří – sem patří právě kotoučovky.
S cédéčkem u náboje
Ano, kotoučové brzdy započaly svoje tažení právě u terénních kol, aby se však jejich disky následně rozkutálely až na malé výjimky do všech možných kategorií bicyklů. Když už je dnes najdete i u silniček, kde to bylo dříve víceméně nemyslitelné, pak je jasné, že kotouče mají u bicyklů bezkonkurenční navládu. Nutně tedy musí přijít otázka: co je na nich tak skvělého?
Jednoduše řečeno – všechno, co je nevýhodou u ráfkových brzd, je zde odstraněné. S kotoučovými brzdami nepřehřejete ani sebemenší ráfek, protože třmen brzdy při své práci svírá samotný kotouč – což je obvykle kovový disk o průměru 140 až 200 mm, připevněný na levé straně náboje kola. Kotouč je zároveň mnohem dál od běhounu pláště a vozovky, takže se k němu nedostává tolik nečistot – hlavně ne hrubé nečistoty. Proto to také byla terénní kola, kde se začaly kotoučovky používat nejdříve. A jsou to taky terénní koloběžky, kde je zcela správně očekáváme. A nacházíme :-) Jenom pro doplnění – nešikovný jezdec dokáže přehřát i kotoučové brzdy. Opět vás odkazuji na výše zmíněný díl kolobcastu.
Obecně existují jakési dvě kategorie kotoučových brzd: Ovládané mechanicky, stejně jako véčka lankem v bowdenu, nebo obsluhované hydraulicky, pomocí hadičky s hydraulickou kapalinou. Kotoučové brzdy mají ještě několik dalších vzájemných odlišností, nicméně globálně lze říct, že brzdný účinek mechanik je víceméně podobný, možná o fous lepší, ale srovnatelný s ráfkovými brzdami. Slušné hydrauliky oproti tomu zpravidla poskytují vyšší brzdný účinek, lepší dávkovatelnost brzdné síly a také vyžadují menší namáhání jezdce při brzdění. Jistě víte, o čem píšu – když si to takhle šinete z pětikilometrového a delšího kopce, tak je to sice super pro vaše nohy, ale dole necítíte prsty rukou od brzdových páček. To se vám s dobrými hydrami stát nemůže. A ještě možná budete brzdit jen tak lážo plážo jedním či dvěma prsty.
No a stejně jako u ráfkových brzd je třeba do hry zapojit i samotný ráfek, v případě kotoučových brzd docela dost záleží na… bingo, na kotouči :-) Ale to trochu předbíhám, protože jsem ještě nenapsal, že u kotoučovek nebrzdí brzdové špalky jako u véček, nýbrž brzdové destičky, umístěné v brzdových třmenech – to je taková ta malá věc připevněná na vidlici, v níž je zasunutý brzdový kotouč a vede do ní buďto bowden nebo hadička hydrauliky.
Když se nyní vrátím k těm samotným kotoučům, tak zde platí stejná paralela jako u véček – kotouč musí poskytovat brzdovým destičkám pokud možno ideální planparalelní plochu, aby destičky na kotouč dosedaly – a brzdily – co největší… plochou. A můžete si být jistí, že i mezi kotouči jsou velké rozdíly. Pouhá výměna fórového kotouče, vysekávaného v desetitisícových sériích z „plechu“, za kvalitní broušený či frézovaný disk může dělat divy.
Brzdové třmeny kotoučových brzd mají oproti V-brzdám jednu zásadní výhodu – v podstatě se nijak neseřizují. Ano, u mechanik se tak trochu seřizují ve smyslu poštelování pasivní destičky a/nebo délky bowdenu/lanka, nicméně u hydrauliky není třeba dělat de facto nic. Kdo někdy šteloval véčka, ví, že to není triviální servisní zásah, který nějaké ty zkušenosti a znalosti přece jenom vyžaduje. Chcete-li tedy, aby to brzdilo… U kotoučovek, znovu opakuji, se bez toho víceméně obejdete.
Když širší je horší
Zatím to vypadá tak, že kotoučové brzdy si svoje místo na slunci skutečně vysloužily právem. Je tedy čas se podívat na zápory. Dle mého soudu je – u koloběžek – největší nevýhodou nutnost použití širšího nežli úzkého náboje. Abyste mohli namontovat kotouč na náboj, musíte mít speciální náboje – buďto šestiděrové nebo tzv. centerlock, kdy je kotouč připevněný jedním šroubem, resp. rozměrnou plochou matkou. Ať tak či tak, kvůli kotouči je třeba, aby náboj měl šířku minimálně nějakých 74 mm (jako to mají Kickbiky), běžně však najdete u nábojů pro kotouče obvyklou cyklomíru 100 mm. Ale my na koloběžce chceme – hlavně u zadního kola – náboje úzké, úzkou zadní stavbu, abychom si neokopávali kotníky. S kotoučovkami je to tedy problém. Tedy po pravdě – víceméně pouze u strojů s dnes už malým dvacetipalcovým zadním kolem. Každé větší kolo, ať už je to průměr 24, 26 nebo 28 palců, vzdaluje náboj od jezdcova kotníku do bezpečnější a bezpečnější vzdálenosti…
Další zápory jsem už zmiňoval: vyšší cena a hmotnost. Oboje, nebo minimálně aspoň cena, se sice velmi pravděpodobně brzy srovná, ale o tom až o něco dále. Na tomto místě je třeba zmínit ještě jeden technický detail, který je ovšem důležitý – V-brzy a kotoučové brzdy nejsou zaměnitelné. Přesněji řečeno, nejsou zaměnitelné rámy a vidlice koloběžek. Buďto máte rám a vidlici přizpůsobenou pro montáž V-brzd, nebo je vaše koloběžka určená pro montáž kotoučových brzd s kotouči přesně daného průměru. Prohodit to fakt nejde. Že jste to věděli? No, já jen pro jistotu :-)
Pod diktátem výrobců
Tak. Porovnání obou druhů brzd bychom měli za sebou. Kdyby v tomto světě panoval rozum a logické myšlení, patrně by neexistovalo ani dilema, zdali kotoučovky patří na koloběžky nebo ne. Ano, patří – na terénní modely bezpochyby. U ostatních koloběžek jsou naprosto zbytečné a zatím přináší v podstatě víc komplikací nežli výhod. Musíte mít širší náboje a tím i vidlice, je to těžší a (zatím) dražší, levné modely kotoučovek nepřináší lepší brzdný výkon nežli véčka.
Jenže v tomto světě panuje… byznys. A móda, styl. Dnes je in vozit ten stříbrný disk po levé straně náboje kola. Jestli dobře funguje nebo ne, to je podružné. Důležité je, že to dobře vypadá! A dobře se to prodává, což dělá dobře prodejci, potažmo pak hlavně výrobci :-(
A tak výrobci chrlí na svých výrobních linkách kotoučovky, a na véčka začínají čím dál více zapomínat. Toto je rubrika Křišťálová koule – takže si můžu trochu zavěštit. Předpovídám tedy, že jednoho krásného dne může nastat situace, kdy véčka se stanou nedostatkovým zbožím, které bude navíc paradoxně i dražší nežli kotoučovky. Protože se jich zkrátka bude vyrábět málo… protože o ně zkrátka nebude zájem – byť ten nezájem bude víceméně uměle vyvolaný právě ze strany výrobců.
Co pak udělají koloběžkáři? Holt se budou muset přizpůsobit. Nemyslím si, že by se někomu vyplatilo začít vyrábět vlastní V-brzdy. Zatlačíme slzu v oku, a postupně si taktéž zvykneme na ty stříbrné kotoučky po levé straně náboje. Nic jiného nám totiž nezbude :-(
Jak to vidíte vy? (Věcná) diskuze pod článkem je vaše :-)
6 komentáře
Za mne musím říct, že véčka bych už na koloběžce nechtěl. A z mé zkušenosti i mechanické kotoučovky brzdí výrazně lépe než véčka. Srovnávám véčka, které jsem měl na Mibo GT s kotoučovkama na Mibo GS. Teď na kickkbiku mám hydaulické, to je zase o level výše.
Jo, já začínal na Kostce G6 s veckama a musím říct, ze po namontovani odpružené vidlice a hydraulických brzd mi přijde i jízda taková plynulejsi… a co se tyče brzdění? To je proste nesrovnatelna bomba… už abych si pořídili kolobku s hydraulikou na obou kolech…
Zdravím Vás Petře,
nedočkavě vyhlížím nový díl kolobcastu. Máte pauzu přes prázdniny? Díky. Lukáš
Ano, je prázdninová pauza – psal jsem to v článku u zatím posledního dílu: https://priblizovadla.cz/kolobcast-17-zavody-na-kolobezkach-proc-ne-zkuste-to-taky/
Ale už oprašuju mikrofony na září ;-)
Budu za exota. Mám Kostku Tour G4 a jezdim jen do práce a nebo naopak pouze na vícedení výlety. Vpředu jsem vyměnil V brzdu po tom co jsem v prudkém dešti projel křižovatku protože to prostě nedokázalo zastavit. Dal jsem mechaniku Avid BB7. Brzdí to líp to asi jo hlavně ve sněhu dešti atd. Ale nakonec přez léto jezdím s V brzdami. Jednoduché funkční, mě se to prostě líbí víc. Navíc při ceytování je lepší něco co nebudí pozornost. Totálně obroušná koloběžka s V brzdami je výhodou.
Jazdím Wolfer RS Race verzia ako tréningovú kazdodennu kolobežku. Niekedy ju vytiahnem aj na zavod, ktory sa ide na horsom povrchu. Vpredu mam 160mm kotúč – flatmount hydraulika. Vzadu bez brzdy. Kolesa karbon. Brzdiť karbon cez rafkove brzdy je ciste barbarstvo. V mokrom a bahnitom prostredí jedine kotúčové brzdy aj pre Al rafik. Zjazd z pod Grosslockneru v rychlostiach nad 70km/h úplne v pohode. Konzistentny ucinok. Okrem zavodnych specialov by som vzdy uprednostnil hydraulicke kotucove brzdy na kolobezke. Mechanické kotucove brzdy je mrtvy smer. Ceny hydraulik ako aj nabojov pre kotuce su dnes uz nizke.