Noční závod na koloběžkách? Proč ne! Reportáž a fotogalerie

Kdyby mi ještě loni někdo řekl, že bych se měl vydat nějakých 350 kilometrů západně do Tachova, dvanáctitisícového pohraničního města v bývalém zakázaném pásmu, abych tam udělal reportáž z koloběžkových závodů, asi bych se mu vysmál. Jak ale zpívá Bob Dylan, časy se mění a Tachov tak nějak změnil rating…

Do tohoto kraje zapomenutého Bohem, komunistickými pohlaváry a pohraničníky s ostře nabitými samopaly vz. 58, a děvkami, poskytujícími po sametové revoluci svoje tak potřebné služby v celém pohraničí, jsem se dostal díky týmu Bez pedálů vlastně poprvé letos na začátku května, kdy se zde konal koloběžkový Etapák. Vy, kdo jste o tomto závodu ještě nečetli, prosím napravte svoji chybu – jde totiž o jeden z nejvýznamnějších klání novodobé koloběžkové historie. Čtěte zde.

Až si článek přečtete, zjistíte, že na závod pořádaný Zdendou Černým a týmem Bez pedálů prostě musíte jet, a to za každých okolností a z jakékoliv vzdálenosti, protože byste mohli přijít o nezapomenutelný zážitek.

Atomový Zdeněk

Vlastně jsem to kromě titulku ještě pořádně nezmínil – do Tachova jsem s přáteli vyrazil zdokumentovat Noční závod. Co si pod tímto pojmem představit? Start ve 22:30 hodin – a to tak, že přesně, neboť pod taktovkou Zdeňka Černého se závody konají snad podle atomových hodin. Nemusím zdůrazňovat, že o půl jedenácté je v půlce června i na západě tma jako v pytli. Závodníci tedy samozřejmě měli v propozicích patřičně zvýrazněnou povinnou výbavu v podobě dostatečného osvětlení. Jak to vypadalo na nejtemnější – a zároveň nejromantičtější a nejkouzelnější – části trati, která byla vyznačena svíčkami, se podívejte v „bleskovém“ videu.

Závod se jel na uzavřené trati podél tachovských sportovišť a nutno dodat, že průběh byl velmi zajímavý. Hvězdicový charakter se třemi otočkami (viz mapa) plus jedním „kruháčem“, nutící závodníky na exponovaných místech téměř zastavit a následně se zase namáhavě rozjíždět, vyvážil jinak nulové převýšení trasy. K tomu se přidaly také rozličné povrchy, od hladkého asfaltu přes prkenný most až po šotolinovou cestu a menší skokánek, kde létaly jiskry od rámů koloběžek jako při odpichu vysoké pece. Cca dvoukilometrový okruh se jel dvanáctkrát. Vítěz Vojta Hrůza měl na těchto asi 25 kilometrech čas těsně pod jednu hodinu: 0.58:01 hod, takže průměrná rychlost byla plus-minus oněch 25 km/h. Čili docela rychlovka…

44

Zatímco v prvním loňském ročníku se Nočního závodu zúčastnilo téměř třicet závodníků, závodnic a závodničat, letos se účast vyhoupla o třetinu výš, na 44 koloběžkářů. „Bezpedálové“ nepoužívají tak „jemné“ rozdělení do kategorií jako například Rollo liga, takže si vyhlašování vítězů vystačilo se třemi skupinami: Děti, ženy a muži. Mimochodem, dle mého soudu je to navýsost rozumné – zvláště u takto specifickéhoho závodu.

A kdo že to stál na virtuálních stupních vítězů („bednu“ nahradil obrubník silnice, který má ale jen jednu úroveň)? Muže naprosto deklasoval sebevědomý Vojta Hrůza, který kolem sebe neviděl žádné soupeře z ligy, a tak to prostě „napálil“ od začátku do konce. V posledních kolech si dal trochu „voraz“, takže na druhého Miloše Dvořáka najel „jen“ 43 sekund.

Třetí, ironman Roman Kažmír, stíhal „rosničku“ Miloše Dvořáka těsně o nějakých šest sekund, přičemž za ním se pak už rozestupy prodlužovaly. Nejrychlejší žena Markéta Kellarová dala tachovský Noční závod v času 1.06:59 hod, dvacet sekund za ní dojela Simona Mejtská, následovaná na třetím místě s více než minutovou ztrátou Ivanou Mertlovou.
Děti, které startovaly v závodu na jedno kolo před hlavním pelotonem, si rozdělily medaile v tomto pořadí: 1. Filip Kažmír, 2. Lucka Uhlířová a 3. Lucinka Reiserová.

Celkové oficiální výsledky Nočního závodu 2014 najdete zde

Dajli mi medajli?

Ať jste odkudkoliv, Noční závod si musíte prožít, abyste nasáli jeho atmosféru. Za sebe musím suše konstatovat, že borci týmu Bez pedálů vnášejí do české koloběžkové scény skutečně svěží a neotřelý vítr, který výborně načechrává tak trochu zapařené spacáky čtyřicetileté Rollo ligy – která se ovšem nebojí inspirovat – to se jí zase musí nechat…

Takže jen tak dál, těšíme se na další ročník Nočního závodu. To už asi nevydržím a vykašlu se na foťák a blesky, a prostě si jej zajedu. Taky chci medajli…

Fotogalerie Nočního závodu Tachov 2014