Strida LT – podrobná recenze

Až někdy potkáte cyklistu jedoucího na podivném kole s rámem tvořeným téměř rovnostranným trojúhelníkem, na malých kolech vybavených kotoučovými brzdami, vězte, že jste právě spatřili přízrak jménem Strida. Jaké je toto skládací kolo, to jsme vyzkoušeli v našem tradičně velmi podrobném testu.

Aniž bych chtěl předjímat, musím napsat hned na začátku, že Strida není „normální“ kolo tak, jak jej obvykle vnímáme. My na Přibližovadlech ale stejně o normálních kolech nepíšeme, takže je vlastně všechno v pořádku.

Základní charakteristiku Stridy jsem uvedl už v prvním pohledu, nyní tedy jen velmi stručně: základ všeho tvoří skládací rámový trojúhelník. Marně byste hledali přední nebo zadní vidlici v podobě, ve které ji obvykle vídáme na většině bicyklů – vše zajišťuje onen magický triangl. Šestnáctipalcová kola jsou uložena letmo, vynikají kotoučové brzdy a hodně nezvyklý je pohon ozubeným řemenem.

My jsme testovali nejnižší model s označením Strida LT. Ten se od svých vyspělejších kolegů liší hlavně použitými koly. Loukoťová kola nicméně vypadají efektně, dokonce bych řekl, že dráž, než „obyčejná“ vypletená kola vyšších modelů. Měli byste ale vědět, že loukotě jsou plastové, ráfky pak hliníkové. Stridu LT si můžete pořídit buďto v námi testovaném matném černém laku nebo v protikladu – bílém lesku.

Jak si můžete všimnout na okótované fotografii, Strida je také malé kolo. Zatímco běžná skládací kola mají rozvor od 1 000 mm výše, zde to není ani 900 mm. A oněch deset centimetrů chybí také na posezu, tedy vzdálenosti sedla a řídítek, to stejné se týká výšky sedla. Co to znamená pro jezdce, si povíme dále v části Jízdní vlastnosti.
Ještě ale poznámka ke hmotnosti: opravdu jsme se nespletli, Strida LT ve výbavě, ve které ji vidíte na fotografii, skutečně váží „o něco více než 11 kg“, nikoliv „těsně pod 10 kg“, jak udává výrobce. Ale na to, že se reálné hmotnosti (někdy i míry) od výrobci uváděných „poněkud“ liší, jsme si už zvykli… Jen podotýkám, že konstrukce Stridy je hliníková, resp. s dominantním využitím lehkých slitin hliníku.

Skládání

Nebudete-li skládat řídítka, ale jen rám, bude Strida pravděpodobně nejrychleji složitelným kolem na světě. Za všechno může tento čep s jednoduchou pojistkou.

Jak můžete vidět na předchozích snímcích, čep se nachází v přední části kola a zároveň plní funkci jakéhosi hlavového složení. Nyní se však podívejte na video, jež ukazuje systém skládání Stridy.

Složení samotného rámu je otázkou několika jednotek vteřin, nejvíce zdržují řídítka, která ale při kratších přesunech můžete nechat v provozní poloze – šířkou 50 cm moc překážet nebudou.

Strida se neskládá „do kvádříku“ jako většina skládacích kol, ale víceméně naplocho stylem „pouzdra na kytaru“. Kromě řídítek lze složit i pedály a také malý nosič je možné sklopit nahoru směrem k sedlu. To jediné zůstává ve své pracovní poloze nastálo.

Letmé uložení kol umožňuje složení natěsno vnějšími konci nábojů k sobě. Ty jsou osazeny magnety, jež aretují kola při sobě. Jak jste viděli na videu, rovnoběžné osy kol umožňují Stridu vézt i ve složeném stavu, což je výhodné pro pěší přesuny ve složeném stavu – kolo nemusíte vláčet v rukou.

Detaily aretačních magnetů na vnějších stranách nábojů kol

Zcela složená Strida LT (včetně řídítek a pedálů) má rozměry 113 × 57 × 27 cm. Postavená na výšku nijak nepřekáží například při převážení v MHD, potřebujete-li kolo přenést, pohodlně se drží za sedlo.

Komponenty

Začínáme jako obvykle odshora. O řídítkách již řeč částečně byla, zbývá tedy doplnit, že jsou vybavena pohodlnými ergonomickými gripy, malý zvonek je součástí základní výbavy, docela výkonné přední pětidiodové světlo doporučuji dokoupit. Brzdové páky jsou běžným standardem typu „nenadchne, ale ani neurazí“, nicméně funkčnost je výborná, a to je důležité.

Všimněte si také, že bowdeny brzd jsou až na krátké úseky u páček a následně až u brzdových třmenů vedené rámem. To je samozřejmě velmi praktické a také to dobře vypadá.
Co ale znamenají ty tkaničky trčící ze záslepek řídítek? Tak to jsou, přátelé, ruční brzdy! Prostě zmáčknete páčku brzdy, na ni navlečete příslušné poutko a kolo se ani nehne. To je dobré například, pokud potřebujete složenou Stridu opřít o zeď nebo jinou oporu.

Vcelku pohodlné gelové sedlo je umístěno na posuvné konstrukci na zadní přeponě rámového trojúhelníka. Testovaná Strida LT byla nadstandardně vybavena mechanismem s rychloupínáky, kdy výšku nastavíte bez nutnosti použití nářadí. U běžných sériových modelů LT je třeba pracovat s inbusovým klíčem.

Všechny Stridy, kromě nejvyššího modelu MAS, jsou singlespeedy, tedy jednorychlostní kola. Jejich zvláštností je ale nahrazení klasického řetězu kevlarovým ozubeným řemenem. To je panečku vychytávka! Řemen je téměř bezhlučný, pochopitelně se nemaže, takže si od něj nazašpiníte nohavici a podle výrobce má životnost kolem 60 000 km.

Je zajímavé, jak výrobce věří plastům – kromě loukoťových kol je plastový také přední unašeč, či chcete-li převodník pro řemen. Ložiska a kliky jsou samozřejmě kovové, stejně jako zadní unašeč s volnoběžkou.

Převody jsou navrženy spíše k pomalejší a snadnější jízdě. Po rovince nepojedete v poklidném tempu více než 20–25 km/hod, z kopce nemá cenu přišlapávat, naopak do kopce vám lehký převod pomůže vyjet bez toho, aniž byste museli potupně tlačit.

Kotoučové brzdy jsou mechanické, poněkud netypicky je zadní kotouč větší než přední (160 mm vs 140 mm), ale to je dané spíše specifikem konstrukce zadní části kola, kam by se pravděpodobně kotouč o menším průměru nevešel, resp. nešel by na něj „napasovat“ brzdový třmen. Z pohledu výkonu hodnotím brzdy na jedničku s hvězdičkou. Brzdí perfektně a účinek je citlivě dávkovatelný.

U kol ještě zůstaňme, konkrétně u obutí. Strida LT jezdí na pláštích o velikosti 16 × 1,5“, které lze nafoukat až do 100 psi – jde tedy o záležitost výbornou pro snadnou jízdu s malým valivým odporem. Na pláštích je logo Strida (které je ostatně odhadem asi na padesáti dalších místech na tomto kole), ačkoliv vzorek je de facto identický se Schwalbe Marathon. Takže buďto jde skutečně o „přebrandovaný“ Marathon nebo se jím jen výrobce „inspiroval“. Uživatelům to ale může být úplně jedno.

Malý standardně dodávaný zadní nosič je plastový, čemuž také odpovídá jeho nosnost – 5 kg. Nosič zároveň funguje jako stojánek při pokládání složeného kola – neumažete nebo neodřete si tak sedlo od země. Blikačka je příplatková (v základu je místo ní odrazka), stejně jako u předního světla doporučuji si ji bez přemýšlení dokoupit.

Jsme-li u prvků pasivní bezpečnosti, pak v tomto je Strida LT vybavena téměř příkladně. Kromě toho, že pláště mají na boku odrazný pruh, jsou kola navíc osazena po jedné oranžové odrazce. Odrazky stejné barvy najdete také na pedálech. A konečně na přední přeponě rámového trojúhelníka nelze přehlédnout rozměrnou bílou samolepicí odrazku.

Jízdní vlastnosti

Nyní nastává chvíle překročit Rubikon. Na úvod této části se vraťme k první čtvrtině této recenze, kde píši o rozměrech Stridy LT, a přestože to nemám ve zvyku, výjimečně zopakuji také fotografii s rozměry tohoto kola.

Vzhledem ke svojí specifické konstrukci má Strida kromě menších rozměrů také další nezvyklé vlastnosti. Zatímco když u konvenčního bicyklu snižujete sedlo, jen neznatelně se zmenšuje jeho vodorovná vzdálenost od řídítek a posez se opět minimálně posouvá dopředu, u Stridy je to přesně naopak. Se snižováním sedla se nikoliv neznatelně, ale výrazně vzdalujete řídítkům a zároveň zřetelně posunujete těžiště dozadu. Podotýkám, že už v nějakém středním výškovém nastavení sedla je hmotnost jezdce hodně posazená na zadním kole.

Co to znamená pro jízdu? Samozřejmě odlehčený předek, což má za následek zvedání předního kola do vzduchu i při přejezdu malé překážky.

Ne že by se to nedalo eliminovat nakloněním jezdce vpřed – je třeba s tím ale počítat a nesedět na sedle jako v obýváku u televize.

Posun sedla po šikmině však má ještě další specifikum – vzdaluje nebo přibližuje kliky s pedály. Ve spodní poloze sedla tak cyklista šlape hodně před sebe, což efektivitě přenosu síly nepřidá. Problém je ale i v horní poloze. Příliš vzadu posazená řídítka nedovolují předklon – posez je velmi krátký – a opřít se do pedálů třeba při jízdě do kopce je docela problematické.

Já jsem vzhledem ke krátké konstrukci ani nedokázal stoupnout do pedálů při přejezdu nerovností. Sečteno a podtrženo, na Stridě sedíte jako na trůně a moc možností práce s těžištěm nemáte. Spíš se mi chce napsat – kromě předklonu (či záklonu) horní poloviny těla – skoro žádné…

Navíc je třeba uvést, že malá velikost kola jej skoro zapovídá pro osoby vyšších postav nebo jen delších nohou. Nevěřte výrobci udávanému maximu do 193 cm – takový uživatel by musel mít extrémně krátké nohy vůči tělu.

Já se svými 187 cm výšky jsem měl sedlo nízko i při nastavení nejvyšší polohy, ale zároveň jsem vzhledem k blízkosti řídítek do nich skoro kopal koleny. Tu poznámku o Večerníčkovi bez novinové čepice jsem jako neslyšel…

Aby toho nebylo málo, je třeba si zvyknout na extrémně velký závlek přední „vidlice-nevidlice“, tvořené rámovým trojúhelníkem. V kombinaci s představcem o délce 20 cm to přináší hodně nezvyklý způsob řízení, kdy se kolu nejprve vůbec nechce zatáčet, až se ale k tomuto úkonu uráčí, stane se najednou velmi točivým a obrátí vás do protisměru na příslovečném pětníku.

Teď by to mohlo vypadat, že Strida je pro ježdění – tedy činnost, ke které byla stvořena – nepoužitelná. Ano, na poměrně velkém prostoru jsem popsal specifika jízdy na tomto kole, která jsou oproti běžným návykům minimálně neobvyklá. Nicméně musím uznat, že na Stridě se jezdit dá – byť s jistými omezeními.

Předně bych ji nedoporučil vyšším postavám či dlouhonohým jedincům, to už jsem uvedl. Za druhé nepočítejte s tím, že byste na Stridě dali etapový silniční závod. Toto přibližovadlo je určeno na krátké vzdálenosti a vzhledem k tomu, že jde o singlespeed, také pro cestování po rovině až mírně zvlněném terénu. Velmi dobře si toto kolo dovedu představit složené v kufru obytného vozu, kdy vyrážím z kempu pro nákupy, za blízkými památkami nebo se jen tak projet podél pláže. Do třech až pěti kilometrů vzdálenosti, dál ne. Zkrátka pohodové ježdění beze spěchu, v klídku a dobré náladě…

Celkové hodnocení

Strida LT (Strida obecně) je hodně zvláštní kolo, ostatně to jsem napsal hned na začátku, tak bych tímto malým opáčkem i skončil. Vzhledem k tomu, že se ale vyrábí více než dvacet let, o něj asi „nějaký“ zájem bude. Navíc ceny základních modelů nejsou špatné, takže Stridu můžete mít jako druhé kolo vedle plnohodnotného MTB nebo silničky. Pro mě vzhledem k mojí postavě a „kopcovitému bydlišti“ vhodná není, znám však několik převelmi spokojených uživatelů, kteří by Stridu za žádné jiné kolo na světě nevyměnili.

A málem bych zapomněl – počítejte s tím, že na Stridě budete vždy a všude středem pozornosti. Dobře si nacvičte skládání a rozkládání, protože je budete často prezentovat užaslým divákům. Nic si nedělejte z ironických poznámek, jsou to jen závistivé řeči těch, kteří by Stridu chtěli mít doma.

Off topic vsuvka: coby nadšený uživatel iPadu jsem byl nejprve na korporátním webu www.strida.com potěšen, že je zde možnost zvolit verzi pro PC nebo pro tablet (byť maličké podezření, proč se to nepřepíná automaticky, ve mně lehce hlodalo). Jaké bylo moje překvapení, že obě verze jsou prakticky totožné… I mistr Strida se může utnout.

Plusy a minusy

Zajímavý neokoukaný design
Velmi rychlé a jednoduché skládání

…ale

Omezené použití – není to „univerzální“ kolo

Výrobce

Ming Cycle Taiwan

Zapůjčil

4frtm s.r.o.
Svatopetrská 20
617 00 Brno

tel.:
+420 530 330 662
+420 776 432 460

e-mail: info@4ft.cz

Cena

ke dni 27. února 2012 (bez nadstandardních doplňků: přední světlo, zadní blikačka a stojánek)
akční cena 12 000 Kč (běžná cena 14 000 Kč)

Strida LT byla fotografovaná v ateliéru fotostudia Starling