Už někdy na začátku tohoto roku jsem si dal závazek, udělat rozhovory se všemi významnými českými výrobci koloběžek. Že první bude největší producent Kostka-kolobka, to bylo víceméně jasné. A tak jsme se vydali do kraje tak trochu Bohem zapomenutého, severomoravských Hanušovic.
Hanušovice leží v podhůří Jeseníků severně od Šumperka, napůl cesty mezi ním a státní hranicí s Polskem. Nemusíte být zrovna namyšlenými velkoměšťáky, abyste si po vystoupení z vlaku neřekli něco na způsob: „V téhle díře že se vyrábějí ty známé koloběžky Kostka?“ Ano, vyrábějí, a majitel firmy Marek Kostka je na to jako místní rodák svým způsobem pyšný. „Tady je krásně, nikdy bych odsud nešel pryč,“ řekne vám a jen jakoby mimoděk dodá: „Mimo jiné taky dávám práci lidem, a to je v tomhle kraji vzácnost.“
Kulturní vložka
I když to sem zrovna nepatří, nemohu si odpustit malou kulturní osvětu. Kraj, kde vznikají koloběžky Kostka, ve svém díle „oslavuje“ spisovatel Jaroslav Rudiš, který nejprve s grafikem Jaromírem 99 vydal komiksovou sérii Alois Nebel, aby poté v roce 2011 na základě těchto komiksů vznikl stejnojmenný celovečerní film, natočený unikátní metodou tzv. rotoskopie. Stejně geniální jako film je i soundtrack, kde hned v první „písni“ Les vyjmenovává Miroslav Krobot, v nezapomenutelné roli Aloise Nebela, jízdní řád z Jeseníka do Šumperka. Až uslyšíte „…Potůčník 10:24…“, jste na místě. Je totiž třeba upřesnit, že továrna na výrobu koloběžek Kostka-kolobka se nachází na okraji Hanušovic právě v místní části Potůčník.
Bez tajemství
Při návštěvě kraje Aloise Nebela jsme se samozřejmě neomezili jen na rozhovor, ale chtěli jsme také vidět výrobu koloběžek. Není problém, Marek Kostka nás ochotně provedl všemi prostorami od administrativy, konstrukce až po výrobní prostory či expedici. Žádná výrobní tajemství, žádné třinácté komnaty. Ostatně proč by se také výrobce nepochlubil tím, že používá nejmodernější technologie – laserové řezací stroje, automatické ohýbačky, svařovacího robota… Ne, koloběžky Kostka se skutečně nedělají na koleně v garáži.
Protože o Kostkovic továrně se toho ale už na českém internetu napsalo docela dost, my se v tomto článku omezíme jen na fotografie s popiskami, které budou doprovázet následující rozhovor. Rozmlouvali jsme s Markem Kostkou (K) a šéfem marketingu Kostka-kolobka Petrem Neugebauerem (N).
Pro začátek mám takovou „lehčí“ úvodní otázku: I když se to už pomalu začíná měnit, stále se nemůžu zbavit dojmu, že u koloběžek dominuje černá barva. I na testy dostáváme velmi často černé stroje. Opravdu mají lidi v takové oblibě černé koloběžky?
K: To je náhoda.
N: Jestli se ptáte na trend, nebo procentuální rozložení – mezi reflexní žlutou, červenou a černou je to přesně třetinový podíl. Rozdíl je v Německu, kde se prodává z větší části khaki barva, protože oni jsou pejskaři a tam khaki frčí. U nás jsou opravdu reflexní, černá a červená barva zastoupené třetinově. Bílé a jiné barvy dělají drobné procento – tam to není o nějakém velkém počtu. Pokud se sejde víc lidí s černou koloběžkou, pak je to náhoda.
K: Ale když vezmu ty barvy z jiné strany, je pravda, že jsou dva modely: Volá zákazník, chci nějakou červenou koloběžku. Schválně mu ji nenabídneme a zjišťujeme, jakou on má představu. Kolegyně mu říká: „Aktuálně červenou nemáme, je pouze černá.“ „Nevadí, beru aspoň tu černou.“ Barva tedy v tomto případě není rozhodující.
Ale pak volá člověk, že viděl bílý Racer Pro a chce jej. Teď, ne za týden. Ten tedy chce utratit peníze za to, co si vysnil, nebo někde viděl – to je impulzivní nákup. Ale pokud si člověk vybírá, zvažuje, pak co se týká barvy, je schopen ustoupit od svého požadavku.
Obchodník prodá každou barvu…
K: Když je dobrý… Naši obchodníci se snaží prodávat pasivně, a to je špatně. Koloběžka není rohlík, zboží denní potřeby, lidi k tomu nemají vztah. My se proto snažíme „vyprodukovat“ nějakou novou zákaznickou skupinu, snažíme se rozšiřovat koloběh. Bohužel k tomu nejsou vždy nejlepší podmínky. Třeba jenom proto, že lidé jsou zvyklí na slevy a trendy, které chodí ze supermarketů, a pak se diví, že něco jiného funguje odlišně. Stalo se nám mnohokrát, že si zákazník koupil koloběžku od jiného výrobce, půl roku na ní jezdil, a pak přijel k nám pro naši koloběžku, a řekl – tu „starou“ si tady nechte, já už ji nechci. To je nejkrásnější poděkování za výsledek práce.
Jak je to s Plzní – opravdu se tam prodávají koloběžky nejvíc, je to skutečně Mekka koloběžek?
K: Řekl bych, že prodejci, které tam máme, jsou jedni z nejúspěšnějších.
N: Není to lokalitou, je to prodejcem.
K: Je to aktivitou prodejců. Jak umějí koloběžky nabídnout, jakou k tomu dělají propagaci, akce… Václav Jun teď začal s projektem Bez pedálů, což je přesně to, o čem si myslím, že lidé potřebují – závody, které nejsou o výkonech, ale o zábavě, o setkávání se. Přesně to, co potřebuje koloběh k rozšíření mezi lidi – sejít se, udělat okruh, zastavit se v hospodě, pokecat a jedem dál.
Kdy bude něco jako Kostka Racing Team – uvažujete-li tedy vůbec takto?
K: My jsme loni začali sponzorovat v nějakých aktivitách Richarda Jisla, minulý rok jel za nás už pár závodů. Mimo jiné loni vyhrál na Mistrovství světa 2. místo ve sprintu veteránů a v kritériu, plus zlato na maratonské trati! Letos by chtěl objet sérii závodů – jezdí Rollo ligu.
N: Nás spíš zajímá ta část prezentační.
K: Pokaždé, když jsem se chtěl angažovat do Rollo ligy s penězi nebo sponzoringem, tak jsem narazil na zvláštní komunitu lidí, kteří to víceméně odmítají. Nemůžu se zbavit pocitu, že odmítají jakoukoli propagaci dál. Když dáš peníze, chceš reklamu. Každý z něčeho žijeme a chceme to rozvíjet dál. Tam přijdeš a všechno je jinak… „My si to radši svaříme sami, tohle je nejlepší.“ Ale nevyzkouší tvoje stroje, a neřeknou ti – dělej to radši takto, pro závodníky to bude lepší. Protože ten kdo na koloběžkách jezdí, vždycky má nejvíc poznatků – ví, co by se dalo zlepšit, jak by se to dalo posunout.
Pokud vím, tak jste jednali o sponzorování Kick France 2013, ale dopadlo to jinak…
K: Ano, chtěli jsme to celé zafinancovat. Samozřejmě jsme ale požadovali, aby se jelo na našich koloběžkách. Když do toho dám 800 tisíc nebo milion, nebudu chtít, aby závodníci jeli na Kickbiku. I když jsem řekl, že chceme propagovat koloběh obecně. Ale v návaznosti na to, že jsem někam dal nemalé peníze, samozřejmě chci, aby jel na mých strojích.
To zní logicky.
N: Oni chtěli jet na Kickbiku za naše peníze.
K: Když si uděláš nějakou stáj, tak si diktuješ podmínky, to je naprosto normální. Po tři čtvrtě roku trvajících jednáních jsme se nakonec nedomluvili.
Dobře, trochu jsme ale odbočili od toho potenciálního závodním týmu Kostka?
K: Byli bychom rádi, kdyby byl náš závodní tým. Ale my preferujeme závody, kde by se scházeli nejen profíci, ale my všichni – myslím aktivní koloběžkáři. Mít tam dvě až tři kategorie typu hobby a udělat závod tak, aby to lidi bavilo. Není to jen o honění výkonu. Jak se na Přibližovadlech občas propírají závodní koloběžky – to je mizivé procento, pro koho se to dělá a koho to zajímá. Tedy – chtěli bychom závodní tým, ale jen pro podporu toho, že to bude jezdit široká veřejnost. Zatím nemá ze špičkových závodníků Rollo ligy nikdo zájem za nás jezdit, kromě již zmíněného Richarda Jisla. Kdybychom chtěli někomu dělat podporu, platit mu cesty na závody… Nikdo s tím nepřijde. Čím to je?
N: Sem tam se objeví nějaká duše, která by chtěla naši koloběžku. Že na ní bude závodit, chce to zdarma, chce podporu – to je pravda. Ale já si říkám – pokud to je jak u nás, tak ve světě otázka rodinné akce (i ten světový pohár je rodinná akce, přestože jsou závodníci z Austrálie, ze Zélandu, z Kanady…), sjede se družina o 200 lidech, akce má propagaci takovou, že ani město neví, že se tam něco takového koná, pak je to o té jedné rodině a ztrácí význam dělat jakýsi profitým za velké peníze.
Podobnou odpověď jsem trochu čekal. Vy tedy máte radši akce typu Bez pedálů?
N: Akce pro širokou veřejnost, kdy člověk jde za nějakým zážitkem. Aby to ujel každý.
K: Letos hned po prázdninách chceme udělat velký sjezd koloběžkářů. Všech, bez rozdílů toho, kdo na čem jezdí. Akce je naplánována na sobotu a neděli 28.–29. září v Červeném Kostelci, kemp Brodský. Tímto všechny koloběžkáře srdečně zveme. Přesný a bohatý (!) program bude upřesněn do konce června na webových stránkách Kostka kolobka. Akce je věnována koloběhu, tedy všem ortodoxním i neortodoxním koloběžcům i koloběžcům budoucím.
To vypadá velmi slibně! Na Přibližovadlech o této akci budeme určitě informovat také.
N: To je jedna část. A druhá: Rádi bychom našli osoby, které jsou srdcem a svou aktivitou blízko koloběhu a byli by schopni pomoci s jakýmsi rozběhem pomyslného českého koloběhu konkurenčního, který se nemusí chovat jako Český svaz koloběhu. Bylo by to prostě sdružení, které by si kladlo za cíl koloběh propagovat – to už je otázkou, jakým směrem. Chybí nám tu základna lidí, kteří by byli schopní v tomto pomoci, něco pro to dělat, a hlavně chtít pro to něco dělat, protože koloběh funguje sám pro sebe. Hlavně se o to starat, o závody… Základnou by měly být akce pro veřejnost.
Co by ti lidi měli dělat?
N: Akce pro veřejnost. Něco jako klub turistů.
To, co dělá například iniciativa Bez pedálů?
K: Ne, nechceme tomu konkurovat. To je jiná akce – to musí být pro veřejnost, když to přeženu „majáles“. Něco, co je pro úplně všechny. Jdou tam za nějakým cílem, užít si volný den s tím, že se zároveň projedou na koloběžce – buď na výlet, nebo to bude na stadionu. Všichni tam zjistí, že funguje koloběžka, a jak funguje. Koloběžka ale bude minoritní, přidružená. Kdyby byla majoritní, tak tam ti lidi nepůjdou.
K: My letos budeme mít tři auta – půjčovny koloběžek. S jedním se bude chvíli objíždět Německo, bude to podpora prodejců. Přijede auto a u nějaké akce tam budeme celý den půjčovat zdarma koloběžky. Touhle formou to bude aktivní reklama. Tím, že budeme tisknout články, si nemůžeme myslet, že koloběhu pomůžeme. Víme dobře, že když si člověk zkusí jízdu na koloběžce, je to něco jiného, než když si o té koloběžce přečte článek, to mu nic nedá. (Ostrý nesouhlas! Pozn. redakce.) Musí tam být ta osobní zkušenost, musí si na to sáhnout, zažít to a pak možná…
Koloběh má ten problém, že je minoritou a nejspíš jí bude pořád…
N: No, to je otázkou vývoje. Myslím si, že se to tomu kolu bude rovnat. Za „X“ let…
K: Ne, tak to nebude.
Ani já tomu nevěřím.
K: Budeme-li brát kola jako 100 %, pak jestli se někdy koloběžky dostanou hodně vysoko, tak do 8–10 %. My ale nesoutěžíme o to, kolik kdo prodá – s koly už vůbec ne, ale ani mezi koloběžkami. Trh je obrovský, a v tom, kolik se dá prodat koloběžek po světě, si vůbec nemusíme konkurovat. Spíš se musíme snažit o to, lidem ukázat, o čem koloběžky jsou a jakoby se stmelit. Protože nás je tak málo, že cokoli pro to uděláme jenom trochu dopředu, tak bude dobře.
Díky za rozhovor!
30 komentáře
Díky za dobrý článek. Líbí se mi přístup „nemusím se vymezovat vůči nikomu, koloběh je pro všechny.“
Díky za pěkný článek.Z odpovědí pana Kostky a pana Neugebauera mám dobrý pocit,že koloběh nebude jen okrajová část a stane se zaležitostí většího okruhu lidí.Moje první koloběžka v životě byla a je KOSTKA stejně jako i ta „zatím“ druhá a po mých zkuženostech s nima vím,že ani ta příští nebude jiná.
Super! Líbí se mi střízlivý pohled na stav koloběhu v Čechách na Moravě a ve Slezsku tiež. Chtít peníze od výrobce a potom jet na konkurenci to je tedy hodně přitažené za vlasy :O. Každopádně přeji své „domovské“ stáji hodně prodaných kusů koloběžek a spokojených šílenců ehm zákazníků.
Pěkný rozhovor, díky za něj.
Přikláním se k názoru, že si to člověk musí zkusit, než o tom jen číst. Tedy, aspoň já mám takovou zkušenost u známé. Mluvili jsme spolu o koloběžkách, mohla jsem básnit, jak moc je to prima. Přečetla si o tom spoustu článků. Ale až když stoupla na koloběžku a projela se, tak ji hned na místě koupila a odjela na ní domů. Ale každý jsme jiný, že. :-) U někoho to může být přesně naopak.
Samozřejmě, že si to každej musí zkusit. Ale nebudou-li články, nebude ani tento rozhovor, nebude ani tento web… Takže co? Máme to tady zabalit?
Ve smyslu skončit s tím rozhodně neeee. Když něco zabalit, tak koloběžku jako dárek s pěknou mašličkou. ;-)
Dokud se koloběh nerozmůže do takového postavení a početnosti koloběžkářů, že nebudeme uzavřenou komunitou, tak bych o nějakém soupeření a propagování té oné značky a kritizování jiné trošku pomlčel. Je potřeba trochu inovovat a brát v potaz připomínky zkušených jezdců. Je ale rozdíl zkonstruovat výletní kolobku s měkkým rámem a nebo závodní s tvrdým.
Pane Lindnere,rozhodně svá Přibližovadla nebalte,čtu je rád.Zároveň díky za dobrý článek.Ačkoliv jezdím na kolobce konkurenční značky,přeji panu Kostkovi ať se jeho Kostkárně daří,a jeho záměrům dostat koloběžky více mezi lidi jsem rád.Ahoj.
Máme doma jednu Kostku a jednu Kostku-Pechrovku a velká spokojenost s designem i provozem.
Družstevníkovi: Nikdo Kolobky Kostka nežádal o zaplacení celého projektu! Ale pouze o jejich účasti na projektu, který považujeme za celokoloběžkový, neb jde o prezentaci a propagaci tohoto sportu v takové formě, o kterou se zatím nikdo na světě nepokusil. To, že do toho vstoupili i jiní výrobci, se vše vysvětluje!….Takový extrém se musí jet na stroji, s kterým si člověk rozumí a kterému může plně věřit, a tyto stroje my našli…..to jen na vysvětlenou :-)
Pane Liško, velmi oceňuji to, že vám jde hlavně o koloběžkový sport a nenechali jste se koupit. Ale je jasné, že když všechno vyjde, tak na vaší dřině vydělají všichni výrobci koloběžek a tedy i pan Kostka. Jen tak dál, ať na vás může být hrdý každý obyčejný koloběžkář. Držím palce!
Zrovna si v Plzni (čti mece:)) denně užívám pohledu na skupinky nadšených koloběžců prohánějících se po cyklostezkách na koloběžkách Kostka, které si zdarma zapůjčili v rámci projektu „Kontejnery“. Tak si říkám – z kolika z nich se asi „vyvinou“ koloběžci? Každopádně obrovské díky Kostkovic (-kovým, -kům, -kám) za to, že jim tu šanci dávají. Pak už stačí jen pročíst Přibližovadla a vybrat správnou koloběžku.
A aby se jim lépe jezdilo, závodníci trochu poladí své garážovky, fino-chino-posty, prostě to nejlepší, co lze sehnat, a za pár let se na stroje podobných vlastností může těšit běžný spotřebitel. Jako v cyklistice, jako ve sportu obecně…
Mimochodem, pohyb na koloběžce je podle prastaré pověsti asi třikrát fyzicky náročnější než na kole. Mám doma tak blbé kolo nebo tak dobrou koloběžku? :)
Mílo, kdo je běžec, bývá i dobrý koloběžec. kdo je dobrý cyklista, většinou nevyniká na koloběžce. prostě tam makaj jiný svaly na nohách a ještě ke všemu jinak (opačně – místo kontrakce extenze atd.) ty stejný.
Souhlas. Spíš mi připadá trochu přehnaný tvrzení, že koloběh je 3x náročnější než jízda na bicyklu. Na kolobce jsem při obdobném úsilí na cca 75-ti procentech průměrný rychlosti a zhruba 70-ti procentech obvyklé porce kilometrů (při hodně dlouhé vyjížďce) ve srovnání s kolem. Uznávám, kdybych měl jet po rovině 30km/h na kole a 30km/h na koloběžce, v tomhle případě to možná bude vycházet na poměr vynakládaného úsilí 1:3. Obecně bych tedy tipoval spíš 1:1.5 neboli 2:3.
Připomínka Radka Botíka v přibližovadlech -U Kostky a koloběžkách,je zcela na místě.Říká,že je třeba brát v potaz připomínky zkušenejch jezdců.Jezdim na koloběžce 40 let a sám jsem jich vyrobil 28 ks.-12/5×2/1.4.Teď vlastnim předělanou Vella Off-road a Kostka Racer,kterou jsem taky musel upravit.Dal jsem představec 135 mm s negativním sklonem uřezal všechny podložky na krku,řídítka o průměru 31.8 taktéž s negativním sklonem.Na konce rohů dám cyklokrosový brzdový páky to bude vše,cca.za 2500Kč.Kdyby Racera takto vybavily už ve výrobě a dali to do ceny tak tato brnda je daleko víc konkurence schopnáa mohla by rovnou na závody,jako Kickbike.Navíc by měla výhodu nižší stupačky.Racera si myslím nekoupí nějakej začátečnik ale asi víc člověk sportovně založenej,kterej bude asi víc makat.Každej si takový ůpravy udělat neumí
No a z osobní zkušenosti: Kostka má obrovskej potenciál, tedy zatím ve strojovým vybavení. Tím u nás asi těžko někdo jinej ze stavitelů koloběžek disponuje. Potenciál ale není vše. Vždycky jde na prvním místě o nápad = jak to a co vlastně udělat.
Když už je ten rozhovor o marketingu, tak jedna poznámka na toto téma: zrovna jsem ve fázi rozhodování o koupi své první koloběžky. Výrobci (nejen Kostka) mi tu koupi zrovna neusnadňují. Ve světě koloběžkového ideálu by dala koloběžka koupit v Praze v obchodě, nejlépe dobře dostupném a i o víkendu. Tam bych si to mohl prohlédnout, prohodit slovo s prodavačem a oni by mi na nový stroj rovnou namontovali tacho, blatníček a košíček. Realita je bohužel jenom e-shop a posílání rozebrané věci v bedně, a to i u dražších, údajně up-market značek; když si rozkliknu zrovna u Kostky Tour cross, tak k 20″ zadnímu kolu to nabízí 16″ blatník jako vhodné příslušenství. Chápu, že koloběžky jsou nelehký byznys, ale s tímto prodejem se to jen tak rychle nezmění. Nevím, jak to dělají v Německu, ale vidím na živo i na netu, že Němci ty Kostky hodně mají.
Járo,klikni si na http://www.kolobezky-plzen.cz a určitě se dohdneš s podle mě nejlepším prodejcem koloběžek v republice Vaškem Junem.Jakoukoli koloběžku si vybereš tak si jí můžeš projet i si jí můžeš půjčit na víkend a ostrojí ti jí čím budeš chtít…toto je supr obchod a člověk na svém místě
Fido,nápady by byli ale chybí ten potenciál, stačilo by být týden zavřenej v Potůčníku.
Když Petr XIV. používá na Raceru 135mm představec, kolik by asi bylo třeba pro chlapa se 190-ti cm? Z dvanáctek přitom Petr asi moc rozmazlenej ohledně prostoru pro jezdce nebude a jako Pan koloběžec určitě ví, proč to dělá. Dobře, že nové rámy od Kostky jsou „delší“. Krom rámů vidím potenciál pro inovace také v koloběžkových komponentech, respektive ve vymezení těch koloběžkových vůči klasickým cyklistickým. Příkladem mohou být náboje menší šířky, (ne)rychloupínáky, řidítka pro menší koloběžky.. U Kostků to už zkouší, což je fajn. Problémem může být vycházení ze špatných předpokladů, jako je třeba v jejich Aktualitách pro letošní rok zmiňovaná teorie, že kola koloběžky jsou více namáhána bočními silami než kola bicyklu. Snad to nezačnou aplikovat i na rámy a vidlice :)
Tady bych právě viděl prostor pro konzultace se zkušenými koloběžci. Otázka je, kdo a jakou formou by toto mohl a chtěl provádět. Obzvlášť v zemi, kde je liga tradičně i malým pohárem konstruktérů…
No, nový náboje od Remerxe pro Kostku krásně točej (osobně vyzkoušeno) a přitom jsou prý velmi dobře (několikanásobně) zatěsněný. Remeš umí i zužovat, to už nám do Ultimy na přání předved a montujou to i výrobci, třebas, když jsme u Kostků, Rebel, kterej dosáh změny původního náboje pro rovné duralové dráty na nerezovou klasiku v provedení bez ohybu u hlavičky (asi nejpevnější řešení vůbec). To zužování (zadku) má dvě alternativy (dostupné=vyráběné) a to 65 (KickBike) a 74mm (BCS a městská kola). Ohledně stavby rámů a prostoru pro jezdce to je na samostatnej článek, ale zdá se, že tu postupně (to je to kouzlo „poháru konstruktérů“ = zaplať za něj kdokoli) krystalizuje jakési optimum (KickBike a plzeňská stavba).
Járo,
zavolej panu ODvárkovi ( 775 654 543 ) a on Ti rád ukáže stoje Kickbike i o víkendu – jen zavolat a domluvit se na čase…a to vše v Praze!
Určitě je dobře, že Kostka takto hodně vyrábí a propaguje. Ale musím něco napsat, protože situace není tak jednobarevná, jak se v článku říká.
A nemohu souhlasit s některými výroky především o závodním koloběžkování a slovech typu, že když se pořádá Světový pohár/Mistrovství světa/ Evropy, že “ akce má propagaci takovou, že ani město neví, že se tam něco takového koná“ není to pravda
Upoutávky v komerčních rádích, plakáty po městě, v autobusech, tramvajích, články v novinách, následná ocenění za uspořádání akce od města, ocenění závodníka jako nejúspěšnějšího v rámci neolympijských sportů, tak kdo o tom neví?
Jako jezdí lidé na kole, lyžích, inlinech….. nebo koloběžkách jen tak pro zábavu, tak někteří i závodí a k tomu je potřeba vytvořit zázemí a starat se i o závody i reprezentanty, co budou úspěšní v mezinárodní konfrontaci. To při výletech na pivo nezajistíte.
Rollo liga není žádná uzavřená společnost. V lize kromě malé špičky závodí, a tím hlavním proudem a pevným základem jsou koloběžkoví nadšenci a hobíci, a před a po závodech pohodová atmosféra a přátelství napříč celým Českem a vlastně i Slovenskem. A přichází stále nové tváře.
Že se na koloběžkách závodí je dobře, protože správná technika jízdy, poznaktky – impulzy především i současná podoba koloběžek (velké přední kolo, zadní malé ve varinatách 28″ – 20″ či i 20″ – 12″) VYCHÁZÍ ZE ZÁVODNÍHO – SPORTOVNÍHO KOLOBĚHU. I Kostka se byl kolikrát podívat a čerpal hodně výrazně několikrát inspiraci.
Diplomové práce ze kterých jsou obecně čerpány informace o přiznivých účincích na tělo, popis pohybu a činnost svalů, vznikly na FTVS, díky závodní podobě koloběhu.
Vůbec si nechceme dávat nějakou zásluhu, ale podle mě všechno souvisí a Plzni je specifická atmosféra, protože tady od roku 1998 píšeme o koloběžkových akcích do novin, ano především závodech, jezdíme po městě i trénovat na kolobežkách. Kuba Mareš (kontejnery s koloběžkama) je člen stejného skautského oddílu, jehož členem byl i náš závodník a ten tam přijel na koloběžce). I Vašek Jun nás takto zaznamenal.
Je to jen dobře, a jsme rádi, že se ten stav podařil a trvá.
Koloběžkování je v Plzni různorodné a tak to má být.
Stejně jako se hokejový klub stará o sport a neprodává hokejky, tak i v koloběžkách obchodník zajišťuje prodej koloběžek + obecnou propagaci a sportovní klub si realizuje sportovní stránku koloběžek.
Koloběžka a koloběžkování je silně návyková záležitost. Nejezdím na kostce ale s panem Kostkou souhlasím.
Krásné shrnutí od bývalého předsedy svazu. Koloběžkový sport se rozvíjí, noví adepti vítáni s otevřenou náručí. Závodní Knowhow je jako u všech sportovních náčiní to, čemu se přůběžně konfekce přibližuje a z čeho by měla čerpat (třebas jako u aut, tam to snad vidí každý). Informace tedy jsou a nejsou utajovány a jsou vždy tím nejdůležitějším! Prostě nejdříve je vždy myšlenka „co“ udělat (koncepce, rozměry, úhly, materiál atd.), pak „jak“ to udělat (případně na čem). Ostatní je už „jen“ ekonomika a kšeft, jehož nutnou podmínkou je propagace, kterou už právě zase zajišťuje ten sport. Uzavřený kruh.
Najprv som sa rozhodol, ze nebudem reagovat, ale kaslem na to, nenarodil som sa na to, aby som bol „v kolektive oblubeny“. Je o mne vseobecne zname, co si myslim o firme Kostka. Kolobezky robit vedia, ale o marketingu vedia tak akurat … a nepoviem to, nech si kazdy dosadi. Celkom ma dostal tento clanok a hlavne vyjadrenia a zmyslanie vedenia firmy. Hlavne veta pana N, pekne prepytujem sefa marketingu:“Oni chtěli jet na Kickbiku za naše peníze.“ Beeee, vyplakal sa chlapec urazeny. To je tak prizemne, ako septembrove (zari) ranne hmly. Oni asi doteraz nepochopili, ze predstavuju firmu v mensinovom sporte a najprv musia robit agitaciu sportu, potom svojej firme. To bohuzial stoji peniaze a mozno viac ako vyvoj novych kolobeziek. Svojim sortimentom, kvalitou a zanietenim patria medzi svetovu spicku, lenze mali by cim skor zmenit svoje marketingove zmyslanie. Lebo ziadne nemaju. Takto budu a ostanu iba najlepsou firmou v Potucniku 10:24. To by bola skoda.
Nevim jak ty, ale ja kdyz bych mel nekomu platit takovou akci, tak bych za to taky chtel adekvatni (otazka je co si pod tim kdo predstavi) reklamu. Mam za to ze na takovem principu sponzoring funguje.
@ xpokor, no a v tom je prave ten rozdiel. Kazdy to chape inak. Ina ceska firma to chapala ako reklamu sportu ako takemu a nevadilo jej ani to, ze sa islo na inych kolobezkach, ktore mali napis na tych istych trikotoch. A v com je rozdiel? No v tom, ze tri tyzdne boli na fotografiach citatelne napisy firiem, ktore pochopili vyznam slova marketing. Pri kolobezkach bohuzial treba vkladat peniaze aj do prezentacie sportu, ktory je sam minoritny, nie len do prezentacie svojej firmy. Nepochybujem o tom, ze chalani boli napadni. Cele tri tyzdne, celych 3360 km a verte mi, ze si kde-kto zapamatal nazvy aj tych firiem a zopar ludi si vyhladalo v PC tieto firmy. Tak to funguje. Vsetko co som chcel len povedat je, ze je skoda, ked firma, ktora ma na to sa stat naozaj velkou (hoci v minoritnom sporte) je duchom mala, na urovni kraja z ktoreho pochadza. To myslim bez urazky.
Když už se nakousla ta Tour. Odsledoval jsem absolutně veškerá vyjádření v médiích o této akci a můžu (snad mi i někdo věří) odpřisáhnout, že skutečně kluci propagovali koloběh jako takový, nikoli koloběžky na kterých jeli. Bylo to tak myšleno a taky prezentováno. Všechna čest. No a samozřejmě propagovali své sponzory na tuto akci, bez kterých by to finančně i jinak těžko pokryli.
Presne tak Fido! Ja sice chlapcov nepoznam osobne, az na jedneho, ale sledoval som ich pociny od pociatku. Chceli si dokazat, kde maju hranice, chceli sa vyhecovat, ale ja osobne som to od zaciatku bral hlavne ako propagaciu sportu. Fakt im za to patri cest! Bez sponzorov sa to neda. Navyse aj vyber sponzorov sa mi zdal rozumny, netlacili to do extremu. O to viac je nepochopitelny postoj tohto vyrobcu. Naopak, v tomto pripade by vobec nebolo cudne, keby ich sponzorovali vsetci vyrobcovia, ved ide v prvom rade o sport. Musim sa uz prestat samovytacat, lebo mi to neprospieva.