V zimě na koloběžce? Proč ne? Ale s patřičnou výbavou!

Vědecky na blatníky

Do mokra, a pokud se tomu nedá vyhnout, tak i do blátíčka a jiné kaše, poslouží jednoznačně blatníky – to věděl už Zdeněk Svěrák ve slavné scéně filmu Obecná škola. Pro koloběžkové novice dovolte na začátek jen malou, ale zásadní informaci: Bez předního blatníku se dá žít. Bude-li vám ale chybět vzadu, můžete se spolehnout na to, že veškeré mokro a další „sajrajt“ posílá zadní kolo přesně a cíleně do vaší boty, kterou stojíte na stupátku. Takže blatníky – pokud jsou na koloběžce standardně dodávány – bych pro běžné ježdění ani nesundával, pokud ne, tak bych je okamžitě, ale s rozvahou zakoupil. Proč s rozvahou? I blatník se dá udělat blbě…

Co je tedy dobré mít na paměti? Není nad to, když hlavně u předního kola opásáte – blatníkem zakryjete – co největší obvod. Na koloběžce sice něco pochytá samotný rám, docela pomůže plastový blatníček na rámu, tzv. „lízátko“, klasický celoobvodový blatník však udělá nejlepší službu.

U blatníků jako takových bych rozhodně bral v úvahu jejich bezúdržbovost (plast, nerez na všem včetně šroubků, úchytů, objímek atd.), vydávané zvuky při jízdě (drnčení nás mnohé přímo ničí, že), trvanlivost v provozu a v neposlední řadě bezpečnost (ochrana – zakrytí ostrých hran, či jejich vyloučení). A v neposlední míře pak také snadnou a „dotaženou“ montáž. Ona většina věcí, i drahých, chce občas bohužel jaksi doladit. Jak?

Mně osobně se osvědčilo nahrazení kovových podložek pod šrouby, které drží vzpěry blatníku na patkách zadní vidlice plastovými (teflonovými, silonovými apod.), a to nejlépe z obou stran vzpěry. Navíc je výhodné navléci na závit tohoto šroubu tenkou hadičku z pružného PVC takového průměru, aby vytěsnila montážní vůli mezi závitem a okem vzpěry. Hadička – třeba od vzduchování akvária – by měla být tak o 1,5–2 mm delší, než je průměr drátu té vzpěry. Proč? Dotažením se jaksi „zesoudkovatí“ a úplně vyplní hluchý prostor, který zhusta bývá jednou z příčin drnčení spolu s kovovými podložkami na okách vzpěr. Navíc se toto spojení často povoluje. Přesto, že právě ona hadička sama o sobě povolování brání, doporučuji na závit šroubu, hlavně nerezového, šroubovaného do patek vidlice (zejména duralových), nanést před zašroubováním trošku lepidla proti povolování závitu.

Odstěhoval se do Humpolce

Hliník jako materiál pro blatníky se mi moc neosvědčil. Může to sice být také jeho stářím, nicméně velice rychle se „uklepal“, a tak jsem musel část blatníku zkrátit. Zadním uklepaným kusem jsem zároveň vypodložil ten zbývající a ejhle, na zbytek loňské zimy to pomohlo. Ta samodomo hliníková vzpěra na blatníku vyrobená z hliníkové trubičky pro klimatizaci se pro blikačku tohoto typu neosvědčila. Objímka blikačky se otáčela ve vodorovné rovině ze strany na stranu. Vzpěra však původně byla zamýšlena pro opravdovou zábleskovou blikačku (1W dioda s krátkým intenzívním zábleskem a dlouhou přestávkou mezi záblesky vyplněnou blikáním dvou podpůrných běžných diod), u které to ovšem dvakrát nevydržel její nedomyšlený, i když na druhý pokus i elektrikářským páskem „posichrovaný“ úchyt. Blikačky s univerzálním úchytem typu „za opasek“ prostě vymyslel… Ale o blikačkách bude řeč až na konci tohoto článku.

Vraťme se ještě k blatníkům: Pokud nejsou blatníky vybaveny zástěrkami, tak bych je okamžitě dodělal. Nemyslím ale ta pěticentimetrová šidítka, nýbrž pořádné zástěrky, sahající skoro až po zem. (Skvěle mají ve standardním vybavení vyřešenu přední zástěrku skládací kola Brompton. Čili něco pro vaši inspiraci. Pozn. redakce)

Mimochodem, jak se vám líbí ten vyplazený jazyk na konci blatníku? Výroba z „výstražky“ (chráničky) do výkopů proti prokopnutí kabelů. Na „bahňáku“ jsem to takhle vozil za zadním i za předním kolem až na zem a prodlužoval jsem obdobným způsobem i přední blatník směrem dopředu.

Ale zpět k dokončení montáže zadního blatníku. Pomocí dalších tří podložek lze přidělat předek zadního blatníku ke vzpěře zadní vidlice „profesionálně“, tedy dle mého soudu hezky a funkčně. Dvě duralové nebo mosazné podložky výrazně většího průměru (cca 15 mm při 5mm otvoru pro inbusový šroub) z obou stran plastového blatníku prodlouží jeho trvanlivost, protože právě v tomto místě se blatník často vytrhává. Třetí, distanční podložka, vyrobená z tenké duralové trubičky, slouží pro doladění mezery mezi blatníkem a obvodovým průměrem kola a zároveň pro vytvoření funkční mezery mezi blatníkem a brzdou.

Byl to docela oříšek, když jsem při požadavku stejnoměrného chodu brzdových pák nahradil klasickou 100mm zadní V-brzdu její zkrácenou 70mm sestřičkou. Chod brzdových pák, kdy levá obsluhuje klasickou silniční „picolo“ brzdu, se tím stal stejnoměrným.

Vpředu bez problému

Přední blatník, byť jej doporučuji, osobně nemám. Na závodní „Trojanku“ se nevejde – tahle koloběžka není konstruována jako turistický stroj a pod její hlavní rámovou trubku se běžný blatník prostě nevejde. Výborně ho ale nahradí ten malý plastový blatník – „lízátko“ – namontované na jejím spodku. To pochytá víc jak 90 % veškerého od předního kola házeného marastu. Navíc téměř zamezí i nahazování bot odspodu skrze stupátko.

Na Kickbiku – pokud jako já vyměníte originální trekovou vidlici za silniční a uděláte tak ze 100% univerzálu silniční „speciál“ – funkci předního blatníku z gusta nahradí ta jeho lešeňová rámová trubka. Pro běžné ježdění bych ale tu trekovku s přední  V-brzdou i originálním blatníkem ponechal – vše je dodáváno s koloběžkou v ceně.

Vidět a být viděn

Detail zimního kokpitu na následující fotografii předjímá další směr myšlenek – vidět a být viděn, aneb jak sebe, ale ani nikoho jiného neučiniti nešťastným. Kdo nesvítí, je dle mého soudu slušně řečeno ignorant.

Už tu sice není pozdní podzim, který i mne donutil s osvětlením něco udělat, ale zima s temnými rány a večery ještě nějaký ten pátek potrvá. Přední světlo mě před pořízením stálo navíc něco drahného času na internetu, kdy jsem zkoumal soudobé možnosti a trendy osvětlení. Nakonec jsem bez předchozích zkušeností vybral ultra mini svítilnu „maglaitku“, která umožňuje provoz jak na speciální nabíjecí články, které jsou dodané i s nabíječkou v soupravě se světlem, nebo při omezení na třetinový výkon také na obyčejné tužkovky. Má jen tři režimy svícení, tedy plný výkon, cca třetinový výkon s prodlouženou výdrží a bohužel nikoli blikání, ale do tmy nepoužitelný stroboskop. Ten je snad vhodný za soumraku, rozbřesku či mlhy – zkrátka v době, kdy už sami vidíte dostatečně, ale mohli byste být přehlédnuti. Se stroboskopem tedy určitě ne… Spíše vás budou „vyblikávat“ protijedoucí vozidla.

Gumový úchyt se výborně osvědčil – svítilna v něm drží jako přibitá a přitom se dá snadno vyjmout a použít běžným způsobem. Má i bytelnou kovovou klipsu na zavěšení a je schopná samostatně stát a svítit vzhůru, což se hodí například do stanu. Maximální výkon je 200 lm, což sice není moc (běžně lze zakoupit svítilny o mnoho výkonnější a taky dražší), ale já osobně víceméně stále jezdím na snížený výkon. Reflektor je se zoomem, což při jeho nejširším nastavení a s nejbližším okrajem osvícené plochy cca 1–1,5 m před kolem dává šířku světelného kužele tak na jeden jízdní pruh 2,5–3,5 m. Tím vy vidíte a ostatní snad tak neoslňujete – navíc i bez blikání jste dobře vidět.

A dozadu? Přece červenou blikačku…

Nejprve pár fyzikálních zákonitostí, abych předešel invektivám. Neznám přesné pojmy z optiky a konstrukce světelných zdrojů, tak se předem omlouvám za vlastní, ne možná přesná slova a slovní spojení.

Když vás světlo jaksi „zasáhne“, dostanete se do jím vytvářeného kuželu – světlo plní svoji aktivní úlohu, „zasažený“ je pasivním, mnohdy nelibým pozorovatelem. To je něco úplně jiného, než když vaše oči samy musí vyhledávat svítící plochu – v tomto případě má tedy světlo pasivní roli, aktivní roli přebírá pozorovatel. Čím větší je potom svítící plocha, tím jednodušší pro nalezení, spatření.

Blikačka navíc sama o sobě svým blikáním upoutává pozornost. To je její nejdůležitější funkce, podmíněná vlastností lidského zraku. Ten mnohokrát rychleji zaznamenává jakoukoli změnu oproti setrvalému stavu. Takže vše co se hýbe, mění se v krátkém čase, vidíme mnohem dříve a dává nám to větší podnět. To si zaslouží dvojí zdůraznění. Dokud nebyly blikačky, tak se stále rozsvíceným světlem kývalo ze strany na stranu a nahoru a dolů. Když to ještě spatříte na veřejných komunikacích, tak máte zaděláno na problém, že? No a odtud možná plyne ta nyní už scestná obliba nošení blikaček na těle a zavazadlech. Tedy pořád lepší než nic, to uznávám. Pokud bude tady blikačka zapnuta v režimu trvalého svícení, tak je to na koloběžce asi lépe – „mrmlá“ se sama s naším pohybem při odrazech.
Uznám, že blikačka mimo samotnou koloběžku má i mnoho výhod. Nemusíte ji stále sundávat a nandávat, aby vám ji někdo neukradl, pravděpodobně si ji sami sobě sotva ukopnete…

Pojďme ale k umístění blikačky na koloběžce. Nevhodné, ale jednodušší, z hlediska výrobcem připravených úchytů, je její namontování na jedno rameno zadní vidlice. Blikačky se vyrábějí především na kola, tudíž držáky pro montáž na vzpěry zadní vidlice či na sedlovku bývají v sadách přiloženy. Proč je toto umístění nevhodné? Protože existuje vždy docela velký pozorovací úhel, kdy světelný zdroj z důvodu otáčejícího se výpletu (efekt promítačky filmů) či přímo přes ráfek a plášť nevidíte vůbec.

Abych ale jen nepsal o tom, jak je to špatně, následuje malá ukázka, jak lze zadní červenou blikačku upevnit smysluplně. Důležité je hlavně místo montáže, nikoli typ blikačky a způsob provedení. Jen bych se přimluvil za jistou „velkoplošnost“ té diodami osvětlované činné plochy. I ta má svůj význam právě v okamžiku, kdy nejsme přímo zasaženi kuželem vrhaného světla, jak bylo vysvětleno výše. Takže když bude vzadu blikat samotná dioda bez jakéhokoliv reflektoru či rozptylné plochy, není to dobře…

Mimochodem, už tři roky navrhuji, aby u Kickbiku nahradili umístěním i provedením jinak skvělou odrazku na zadním blatníku blikačkou. Nejlépe i s jednou intenzívně svítící (stačí 1W) zábleskovou diodou. Taky by se mohl probudit nějaký megavýrobce (Sigma, Smart aj.) a vyrobit z nějakého svého typu, který takovou zábleskovou diodu obsahuje, maximálně funkční zadní světlo s možností přidělání na blatník. Aby bylo světlo trochu multifunkční, mělo by být naklápěcí ve svislé rovině, aby pokrylo různé průměry našich kol, že? Co takhle, kdyby ten požadavek na výrobce vzešel od našich výrobců koloběžek? Prostě by se ujaly role iniciátora. Výrobce (jakýkoli) by při slušném množstevním požadavku jistě rád vyhověl.

Takže pokud jsem předchozí ignoranty přesvědčil – a tím je a nás ostatní ochránil a nikoho přímo neiritoval – tak vám přeji naše světla v očích ostatních a neucházející vzduch v našich duších.