Jedna z prvních akcí letošní sezóny, závod koloběžek v rámci Pardubického vinařského půlmaratonu, je za námi. Protože tato lakonická věta může vyvolávat nejrůznější pocity, musím rovnou předeslat – byla to po všech stránkách vynikající akce, u které jen těžko budete hledat hnidopišské minusy. Howgh!
Jak mi po akci sdělila studentka Mendelovy zemědělské a lesnické univerzity v Brně Michaela „Ell“ Malečková, na Pardubicku se sice víno pěstuje jen minimálně, nicméně to jí nebránilo, aby si z koloběžkového závodu, přidruženého k Pardubickému vinařskému půlmaratonu, neodvezla zlatou medaili. Ale to už fakt trochu předbíhám…
V Polabské nížině jasno
Sobotní pardubické ráno 19. dubna tohoto roku bylo sice maličko chladné, ale slunné. Po cestě vlakem z Brna jsem si říkal něco ve smyslu: „Loňskou koloběžkovou sezónu jsem s foťákem objezdil bez kapky deště, jaké to asi bude letos?“ Černou ani jinou magii neovládám, snad mi občas přeje štěstí. Co to ale povídám, „štěstí na počasí“ přálo především přesně sto a jednomu účastníku pardubického koloběžkového závodu. Ano, na start teprve druhého ročníku tohoto závodu se postavilo přesně 101 závodníků a závodnic, což je na koloběžkovou akci silný nadstandard.
Půlmaraton, to je něco málo přes dvacet kilometrů (přesně 21,0975 km). Pokud znáte Pardubice či okolí tohoto města, musí vám být jasné, že půjde o mač, který se bude odehrávat po rovině. Ano, Polabská nížina se nezapře, nejbližším kopcem je Kunětická hora zvaná též „Kuňka“, s nadmořskou výškou 307 m n. m., přičemž ani přes tento terénní výběžek závod nevedl. Jinak řečeno, šlo o naprosto ideální akci pro „jakéhokoliv koloběžkáře“. A to, že se jich na startu sešlo přesně 101 (přihlášeno bylo tuším 121 kusů), o tom také svědčí – aktivních závodníků je v Česku sotva polovina.
Každý, kdo něco znamená
Jak se dalo očekávat, závodní špička byla po zimě patřičně nažhavená, a tak jste v první řadě startovního pole mohli vidět téměř celou českou elitu: Láďu Provoda, Marka Kadlece, Honzu Vláška, Michala Kulku, Petra Peštu a další. Vynechali snad jen zlínští K-bikoví borci Petr Vavruša s Jirkou Ešnerem. V ženské špičce to bylo horší, scházela Šárka Waldhauserová, Pája Soukupová nebo také Alena Kupilíková. Chyběla taktéž omladina (vesměs z Lipníka), ale jen proto, že závod byl omezen 15letou spodní hranicí.
Abych trochu otočil kartu – veteráni se naopak neflákali: Exceloval Honza „Fido“ Horák (ano, to je ten, co píše na Přibližovadla), který se na startu tradičně sešel s Milanem Jelínkem, Davidem Seemanem, bratry Odvárkovými nebo Zdendou Černým. Mimochodem, nejstarším mužem byl Vladimír Špicar z Vrchlabí (ročník 1951). U dam se to veřejně říkat nesluší, nicméně mohu naznačit, že rozdíl nebyl nijak velký.
Nevadí, zbytek obsazení dohnali hobbíci! Závodníky nemusíte znát jménem ani „po ksichtu“, hobbíky v závodním poli naopak identifikujete neomylně. S úsměvem na rtech polykají kilometry tu na sériových strojích (myslím, že jsem viděl několik lidí i na půjčených Kostkách z mobilní půjčovny u cíle závodu), tu na nikterak lacino vytuněných závodničkách, občas i nějaká ta samodomo konstrukce se našla. Zkrátka pestrý pelmel kvalit, velikostí strojů i jízdního stylu. Někteří výkonnější dupali v hlavním pelotonu, který se utvořil za skupinou stíhačů prvního Marka Kadlece, ostatní byli rozprostřeni po trati se ztrátou buďto nulovou nebo častěji jednoho kola zpět. Pár jedinců limit 1:15 hod nedalo, avšak byly to skutečně jen výjimky.
Skvělá akce!
Pardubický vinařský půlmaraton na koloběžkách byl divácky velmi zajímavý a účastníci se také dočkali zaslouženého potlesku a povzbuzování. Rozdíl mezi elitou a posledními činil rovných 30 minut – což je na dvacetikilometrové trati samozřejmě hodně, ale krásně to vypovídá o složení účastníků závodu – viz výše. Nic to ale nemění na kvalitách samotného závodu.
Nezaznamenal jsem nikoho z jezdců či jezdkyň, kdo by si tento „mač“ nepochvaloval, nezapomněl vyzdvihnout perfektní organizaci a podporu na trati. Svorně také zaznívalo přání, aby se tento závod v příštím roce jel také v rámci Rollo ligy. Sluší se tedy dodat, že hlavní zásluhu na pořádání sobotní akce má Martin Komár aka Koloběžec Pardubice, který tento závod domluvil a zorganizoval „s laskavou podporou“ týmu Bez pedálů.
Až nám bude osmadvacet
„Pardubice“ sice nebyly prvním koloběžkovým závodem sezóny 2014, jak jsem ale předpověděl v upoutávce, byl prvním skutečným rozjezdem letošní závodní sezóny, na kterém se všichni nejlepší chtěli před svými soupeři ukázat, jak trénovali v loňské zimě-nezimě. Ale nejen to… Dovezli také nové krásné závodní stroje! Jak se zdá, z rovinatého Nizozemska – a také s blížícím se Mistrovstvím světa v Plzni – k nám přijíždí trend koloběžek s koly o průměru 28+28 (případně 28+26) palců. Pominu-li otázku, zdali se takovéto monstrum ještě dá nazývat koloběžkou, pak zcela reálně je třeba uvést, že třeba takový Lojza Onderka s tímto osazením (28+26″) koketuje již delší dobu.
To ale nic nemění na skutečnosti, že pro letošní sezónu přichystali šampióni týmu PSP KK Plzeň Trojanku s oběma 28″ koly a Marek Kadlec na ní pardubický závod s přehledem ovládl. Na stejném stroji, přesněji na verzi 28+26″ jel také Petr Pešta (6. místo).
Druhý za Markem Kadlecem skončil Honza Vlášek (Ultima Praha), který jel také na „nářadí“ s koly 28+28 palců, jednalo se však o sériový Kickbike RaceMax s nástavci na zadní vidlici z dílny, od které byste to možná nečekali – firmy Yedoo. Jedná se o zakázkově vyráběné díly v ceně 2 000 Kč. Na stroji podobné konstrukce jela také například Ivana Dvořáková a Honza Jurášek (Lipenští draci) nebo Milan Jelínek (Bez pedálů).
Proslýchá se také, že by se v letošní závodní koloběžkové sezóně měl objevit též Kostka Racer 28+28″ (viz naše reportáž z For Bikes 2014), takže to bude jistě zajímavé, uvidíme. Uvidíme ale také na Šumavě nebo v Lipníku na Radarech, co s těmito stroji udělají pořádné krpály – nemusíme si nic nalhávat, koráby 28+28″ jsou doma spíše na dlouhatánských rovinách. V každém případě je to ale důkaz, že ani koloběžky nejsou konstrukčně „hotové“ a stále se vyvíjejí. Což je dobré jak pro výrobce, tak i pro jejich zákazníky. Nechme se proto překvapit, jak se ta letošní koloběžková – nejen závodní – sezóna vlastně vyvrbí…
Výsledky a fotogalerie
V Pardubicích se nevyhlašovaly všechny kategorie zvlášť, ale pouze souhrnně muži a ženy. Muže ovládl Marek Kadlec (PSP KK Plzeň), to už víme. Jako druhý na bedně stál Honza Vlášek, třetí byl Michal Kulka – oba Ultima Praha. Nejrychlejší ženou, jak už také víme, byla Michaela „Ell“ Malečková, druhá na stupních vítězů stála Adéla Sumcová, třetí Ivana Dvořáková – obě z týmu Lipenských draků.
Podrobné výsledky koloběžkového závodu, pořádaného v rámci Pardubického vinařského půlmaratonu, si můžete stáhnout zde:
  |
Aktualizace
Velmi pěkné shrnutí z pozice samotných účastníků závodu si přečtěte na webu PSP KK Plzeň.
Pardubický vinařský půlmaraton – závod koloběžek – fotogalerie
Video natočil a sestříhal Vojta Hrůza (Bez pedálů)
11 komentáře
Byl to opravdu krásnej závod.
A já jdu poděkovat za diváckou obec a hobíky, kteří neměli odvahu. Byli jste prostě skvělí a to všichni!
Nevěděly jsme, koho dříve povzbuzovat, zda borce na úžasných strojích s dokonalou technikou nebo zda ty, co statečně na koloběžkách s malými kolečky dokázali, že to je vždy především v nohách. Stroje nás pochopitelně také velmi zajímaly. Před všemi účastníky smekám. A také díky za video ze závodu, přímo studijní materiál, velmi motivující.
I když jsem se jen těšila a postávala a popojížděla podél trasy,abych mohla fandit, byla jsem nabuzená stejně jako účastníci, a ta pozitivní energie a radost, kterou jste nám přivezli, stále trvá, pro Pardubice to byl svátek a věřím, že i masivní propagace koloběhu. Máme tu ideální terén a tak nechápu, že někoho ještě baví „sedět tak vysoko a divně točit nohama“.
No a na mě čeká v chodbě nedávno koupený Geroy, abych se přeškolila na vyšší level hry (na BCS vážně nemám a potřebuji i dopravní prostředek), kamarádka si ještě vybírá. Tak třeba za rok :-)
Krásná účast! Na špičku sice z nově příchozích nikdo neměl, což je normální a dá se to předpokládat, ale zato bylo vidět, že hodně nových tváří může bojovat těsně pod stupněmi vítězů ve svých kategoriích. Hlavně v kategorii master odhaduju. A pro mnohé by vůbec nebyl problém se kvalifikovat a se ctí zůčastnit i Mistrovství světa v Plzni. Stačí jen vobrazit kvalifikační závody RL. Na té je konkurence téměř shodná (ze závodníků jezdících Rollo Ligu totiž v Pardubicích chyběl málokdo) a takhle zabezpečený podnik se letos už do MS asi nepojede. Srovnat to lze pouze s plzeňským KoloběhRanem.
Ahoj, byl to super závod – organizace výborná, atomsféra dokonalá, počasí optimální….prostě to nejlepší pro první závod :) Užil jsem si to vrchovatě. Původní plán pošetřit pobolívající koleno na 3km padl a trochu jsem se do toho opřel :) Sledovat elitu byl jedinečný zážitek…je to kalup. To míjení se na okruhové trati v té dvousměrné pasáži bylo motivující. Vidět snahu a úsměvy…prostě mě koloběžky dostaly :)
Díky všem – organizátorům i účastníkům na trati. Ať Vám to jezdí a v Moravské Třebové se budu těšit. Maty
Petře aktualizuj si prosim vysledky, existuje opravena verze, pod registraci Kamily Vašků jsem jel já, nestačili jsme to vyřešit před startem, ale vykomunikovali jsme to v neděli a měly by být k dispozici novější výsledky, kde už Kamila není a je o jednoho muže C víc.
Musím se přidat k ostatním komentujícím, fakt super závod, krásná trasa, výborná organizace, úžasná podpora přihlížejících. Co by jedna začínající amatérská koloběžkářka, tak bylo skvělé sledovat borce z Rollo ligy.
Skvěle zorganizovaný závod, můj první koloběžkový. Škoda, že jsem si na startu vybral skupinu, která po 3 kilometrech ztratila tempo a další skupinku jsem už nedojel. Takže jsem si celou trasu vyžral sám a nepodařilo se mi dosáhnout lepšího času. Rozhodně mi to nevzalo chuť soutěžit a ještě několik závodů letos hodlám absolvovat.
Samé výborné zprávy! Tak to vypadá na pěknou bandu dalších nadšenců co budou jezdit Rollo ligu. Už bylo na čase! Přijeďte všici, čím víc, tím líp.
Tak jo, musím se také přidat a poděkovat za krásný závod. Můj úplně první koloběžkový. Sice jsem se přihlásila jen tak, abych měla motivaci se hýbat, ale náhoda mě přivedla ke starému známému „Fidovi“ a ten mě tak dostal, že si teda tu Rollo ligu zkusím:-) Fido díky, snad to přežiju!
A ještě musím poděkovat autorovi článku, že mě taktně nejmenoval. Ale to zjištění bylo hrozné:-))
Vzkaz pro vogo : Byl jsem na tom stejně, ti za mnou mě nechtěli dojet a ti přede mnou nechtěli na mě počkat. Příště pojedu pro jistotu s těmi přede mnou, v balíku se jede líp.