Nedávno jsem dostal e-mail od našeho čtenáře Radka Botíka, který je přesně tím kolobkářem, jenž občasné drhnutí spodkem „řeší“. Tím chci říct, že je několik skupin uživatelů koloběžek – někdo to, jako Radek rovnou „řeší“, někomu to vadí, ale „neřeší“, jinému je to jedno… Co vy? Jak jste na tom?
Už jsem se s tímto problémem setkal mnohokrát. Koloběžka by měla být ideálně co nejnižší, aby jezdec málo dřepoval. Když je však hodně nízká, drhne se „podvozkem“ o každého muskulaturnějšího mravence na cestě. Dilema světlé výšky je staré jako koloběh samotný a obávám se, že nikdy nebude uspokojivě vyřešeno.
Nejčastější důvod, proč kolobkářům vadí drhnutí spodkem, jsou pohnutky estetické – odřený rám není hezký, to je pravda. Protiargument zní: kdo se na něj kouká zespod? Dobře tedy, pojďme k silnějšímu kalibru… Co když rám prodřu? Zde bych se zastavil na delší dobu.
Jednak: rám hned tak neprodřete. Museli byste drhnout takříkajíc systematicky každých sto metrů na každé vyjížďce a ideálně se trefovat vždy do stejného místa. Ano, věřím, že takovýmto pravidelným drhnutím byste dokázali do rámu udělat otvor. Otázkou je, zdali dokážete takto pravidelně drhnout. Pokud ano, je nasnadě pořízení koloběžky s vyšší světlostí – evidentně nemáte ideální stroj pro terén, ve kterém se nejčastěji pohybujete.
Jsou však uživatelé, kteří mají jiný názor (což jim samozřejmě neberu – to je každého věc). V úvodu zmíněný Radek Botík mi poslal fotografie vyztuženého rámu K-bike K7. Samořeznými šroubky přimontoval na ohyb přední části nášlapu K7 nerezové ochranné plechy. Já jsem mu sice prorokoval „urvání samořezek“ při zadrhnutí o překážku, zároveň mu ale přeji, aby se to nestalo.
 |  |
| Foto Radek Botík | |
Druhý koloběžkář, kolega z Klubu hanáckých kolobkářů Petr Vrána, vzal – shodou okolností také na K-bike K7 – rovnou svářečku. Více najdete na jeho webu.
Co vy na to?
Jak správně podotýká Petr Vrána ve svém článku, podobnými zásahy do rámu ztrácíte záruku. Tolik suché konstatování a doplnění předchozího textu: Může se stát, že uděláte fakt „velkou ránu“. Prostě přehlédnete větší nerovnost a vrazíte do ní spodkem nášlapu. Jsem přesvědčen, že ani v tomto případě díru do rámu nevyrobíte. Ocelové rámy se nejspíš prohnou, vmáčknou, na protější stěně vyboulí či zohnou. U hliníku bych byl opatrnější, ten rád „křupne“ – zde to chce detailnější kontrolu před další jízdou. Jinak řečeno – železo je tvárnější i za studena, „hlína“ je křehká. Osobně ale nicméně ani zde nevidím důvod k výše popisovaným opatřením typu amatérského zesilování částí rámů.
Tím se dostávám k vlastnímu názoru. Mnozí jej znáte: Odřený spodek koloběžky mi nevadí, naopak jej považuji za jakousi kolobkářskou patinu. Když už zde byly dvakrát zmíněny K-biky K7, pak můj stroj tohoto typu jezdí de facto výhradně po městě, kde má k drhnutí spoustu příležitostí. Díru v rámu samozřejmě nemám a nějaký ten šrám mně nevadí – je to „pracovní stroj“. Dokonce trochu závidím svojí ženě, že má na její „Ká sedmičce“ víc ošoupanou barvu na horní straně nášlapu – protože to je teprve ta pravá patina!
No nic, o mě tady nejde. Jak jste na tom vy? Než ale odpovíte na anketní otázky, přečtěte si krátký příběh, jenž se mi shodou okolností stal před dvěma dny, kdy už byla tato a předchozí část článku napsaná, a který dává této anketě poněkud nečekanou pointu.
Neštěstí nechodí po horách
Předesílám, že díky vlastní blbosti – jsem se na krátké, ani ne 15km vyjížďce na svém polozávodním Raceru od Kostky poroučel k zemi. Bylo to ve velmi nízké rychlosti, když jsem sjížděl ze zvýšeného obrubníku a nenadhodil si přední kolo, spoléhajíc na to, že „to dám“ i bez toho. Samozřejmě jsem si škrtnul… Za normálních okolností by koloběžka jela dál, ale co čert nechtěl, bylo to v mírné zatáčce a jak byl stroj nakloněný, přední kolo se po zadrhnutí svezlo bokem, kolobka se stočila a já už jsem nacvičoval parakotoul.
Jak říkám, bylo to v malé rychlosti, takže jsem se za nepublikovatelného slovního doprovodu zvedl ze země, skouknul mírně odřený loket, naskočil na stupátko a jel dál. Už po cestě domů jsem ale více než by bylo zdrávo začal cítit levý nárt. Doma jsem už pajdal po jedné noze a co vám budu povídat – druhý den rentgen ukázal zlomeninu zánártní kosti.
 |  |
Při pádu jsem se zkrátka nějak nešťastně uhodil – asi do rámu – no a je z toho takzvaná „gejšina botička“, tedy nízká sádra, připomínající holandské dřeváky, francouzské hole a heparinové injekce do břicha…
Podíváte-li se na spodek koloběžky, pak je trochu odřená (a navíc mnoho šrámů je staršího data). Nicméně díra v rámu není, stroj je normálně funkční. A kdo to nejvíc odskákal? Já vím, jde o silně nezvyklý úraz, který je vlastní spíš fotbalistům, ale i tak. Nějaká ta odřenina na rámu nic neznamená. Šrámy na těle jsou mnohem horší.
Hlasování v anketě bylo ukončeno
24 komentáře
Abych pravdu děl, koloběžku zase nemám tak dlouho a mám ji prímárně jako přibližovadlo do práce (cca. 10km, část pěšmo do kopečka), ale až do tohoto článku by mě ani nenapadlo se na spodek koloběžky podívat. JIstě že občas sem tam zadrhnu, takže odřený spodek přijde jako samozřejmost. Řešit to? Kdepak. Vím, že neprodrhnu a pokud ano, bude to za dlouho a to rovnou koupím nový stroj (Kostka UNI Cross)
Teda, toto jak ukazu doma, tak abych se bal, ze mi kolobezku zamknou do sklepa :)
Brzke uzdraveni!
A k tematu: dreni neresim, tak nejak to k tomu patri :)
Je zajimavy sledovat, co vsecko jsi schopnej si udelat, abys na tech kolobkach nemusel jezdit… :-P
Zdarec lidi,
musím podotknout že s tím nerez plechem to byl nápad poté, co jsem jednoho jel z kopce po panelové cestě co vedla z lesa asi tak 50tkou, a mezi panelama byl schod tak 10cm který jsem se smrtí v očích nadskočil a hodně hnusně zadral. Musím ale říct že už jsem to měl dole dost podřené a nebavilo mě zatírat tu rez ve spodku.
Nechtěl bych, aby moje K7 dopadla jako kufr na felicii.
Jinak doufám že se někteří setkáme na výletě Za moravským vínem.
Cvaknul jsem v anketě první možnost a navíc, jak je vidět i na fotce, na kostkovaných kolobkách schytají nejvíc šrámů housenky k tomu účelu určené. ;-)
Taky přeju brzské uzdravení. O rehabilitace máš postaráno, ta řada koloběžek co stojí ve frontě na recenze tě dlouho marodit nenechá :) Jinak šrámy taky neřeším, snažím se neškrtat a když už se to stane, nehroutím se z toho :)
No já mám obě kolobky doslova opancéřované,nerezovou trubkou a druhou plechem.Jezdím cestou necestou někdy docela drsným terénem a když koukám na šrámy na nerezovém pancíři nechtěl bych vidět jak by vypadal spodek kolobek.
Taktéž přeji brzké uzdravení. K tématu – jakožto jezdec K5 jsem toho názoru, že rám je spotřebák. Proto si každé drhnutí užívám, neboť jsem díky němu blíže novému rámu :-)
2Petr Kníř: Jak jsem se nedávno dozvěděl u Kostky, ty navařené housenky tam nejsou jen kvůli ochraně, ale hlaně jako zpevnění rámu v nejexponovanějších místech – vpředu a dole, kde sváry vytváření přepětí proti prohýbání nášlapu.
držím palce s uzdravením Petře! Moje Kostka už červeně označkovala řadu obrubníků, tohle musí vydržet, i když je odřená na kov :)
Asi záleží na stroji… Městskou K6 neřeším, moc neškrtám, ale když škrtnu tak mě to nevadí. Jak psal David, rámy K-biku jsou spotřebka.
Jo, to když si zajiskřím na nový závodní silničce, tak se mi už kroutí palce u nohou… Ale co se dá dělat. Ke koloběžkám odřenej spodek prostě patří. To by pak vypadalo že nejezdíme, nebo že máme stupátko zbytečně vysoko že?
Jinak se brzo uzdrav, ať můžeš brousit dál a zůstaň jen u broušení rámu ;-)
Bohužel jezdit s Kostka Racer rychleji do zatáček je podobné jako hrát ruletu. Člověk bere do úvahy velkou šířku stupátka i i jeho výšku (spíš nížku), ale nejzákeřnější jsou nerovnosti v zatáčkách, které člověk nevidí….kolena by mohla vyprávět. :-)
A protože „drhnu“ často, na spodek (koloběžky) se raději ani nedívám :-)
Přeji brzké uzdravení.
Když jsme si přečetli název nové ankety, první co nás napadlo bylo slovo „patina“. My ji navíc bereme jako „nezbytnou výbavu“ koloběžky. :o) IaP
Co vám budu povídat – první škrtnutí Footzilou bylo bolestivé, ale to hlavně z důvodu, že ještě nebyla nafocená. Včil už to nějak neřeším :D
Nevadí!
Spíš se bojím okamžiku, kdy mně na nějaký bouli v asfaltu v zatáčce ulítne díky kontaktu stupátka s ní zadní, a nedejbože jako Tobě Petře, i přední kolo.
Nízká světlá výška je super (pro závody bych řek, že nutnost), ale je potřeba si ji uvědomovat a používat takto stavěnou kolobku tam kam je tímto určena a jinde prostě s omezením. Vždy je něco za něco.
U závodů se to řeší projetím si trasy předem. Při vyjíždce po neznámý silnici = rozumem!
On takevej „vagón“ rozsypanejch borovejch šišek za nepřehlednou zatáčkou taky nadělá v šedesátce svoje. Fuj to byl včera zážitek = rozum měl dovolenou spolu se mnou.
Já myslím, že horší je, když je za zatáčkou napříč přes silnici vagón, to je pak průser…
Přeji brzké uzdravení, pane Lindnere. Když mi před dávnými lety dávali sádru na naštípnutý levý nárt(pracovní úraz), tak mně sestra řekla, ať prý nohu polohuji (polobůh doktor mě akorát strašil trombózou) a že nemusím brát heparin. A měla pravdu. A zatím mám s brndami štěstí, zatím… Klopení zatáček při 30 a více v hodině je bezva adrenalin a zadkem stupátka tak lehce občas zarýhuju, ale jednou to možná nevyjde…p.s.odřená stupátka samozřejmě neřeším, jsou z oceli a vydrží dalších 20 let…
Mám Kickbike starý 12 let a loni jsem si šktnul tak, že mi v místě škrtu prasknul rám, zavařilo se to MIGem a jezdim vesele dál. Je fakt, že tam původně byl stojánek, ale když jsem obrousil hlavičky dvou šroubů na tloušťku žiletky, rozhodl jsem se, že stojánek netřeba – koloběžkářská patina na druhou. Hlavně frčet v před :)
Tak teprve nyní jsem si všimnul, že ta Tvá kolobka Petře zakopla o ten obrubák hned za předním kolem. Je to vidět na obroušeným sváru ještě před zahnutím, či jinak řečeno spodní vodorovnou plochou stupátka. Tos musel jet opravdu plazivou rychlostí. Zároveň to vysvětluje ten problém se stabilitou (podjetím předního kola a případným zavřením řidítek, ztočením celý kolobky). Kdyby byla rychlost nájezdu vyšší, tak si měl sice odřený zpevňující sváry, či celý stupátko od předu až po zadní kolo, ale nic by se Ti pravděpodobně nestalo. No je mi jasný, že tenhle rozbor už nic nevrátí a Tvému brzkému uzdravení nepomůže, ani neuškodí.
Však jsem psal, že to bylo v pomalé rychlosti. Jenže jak se mi to ještě nikdy nestalo, tak jsem to nečekal – proto to dopadlo tak blbě…
Když jsem před pár lety zkoušel od Italů získat samotnej hliníkovej rám BCS, bez nerezový ochrany spodku mi ho nejen nedoporučili používat, ale dokonce nechtěli prodat…Petře, v boji se zlomeninou „Zlom vaz“.
Mňa by skôr zaujímalo, či to kvôli tým škrabancom nezačne zospodu hrdzavieť. Mám K6 len niekoľko dní a nerád by som za pár mesiacov kupoval nový rám. Mimochodom, koľko taký kbike rám vlastne vydrží, resp. po akom čase ho meníte?
to Martin:
kvůli těm škrábancům ti rám korodovat začne, ale díky dalším tu rez zase obrousíš :-)
Řekl bych, že riziko hloubkové koroze (která by už měla vliv na mechanické vlatnosti) je tedy minimální. Těžko říct kdy měnit rám… Výrobce tvrdí, že rám je spotřební a je třeba ho měnit (zřejmě časem ztrácí pevnost). Viděl jsem ale i K-bike na několik let starém rámu a pořád v pohodě používaný. Záleží asi na stylu jízdy, na hmotnosti jezdce, na nalítaných kilometrech, jestli jezdíš v zimě, …
Teď mám na K6 rámu 1500 km a je v pohodě. Měnit budu podle stavu a to bude potřeba asi až za dlouho :-). Škrábance tam jsou a budou, ale na funkci nemají vliv ;-)
Tady by se hodila reakce Petra Vavruši, kdy měnit rám na K-biku. Po dvou letech? Po kolika km? Měnit vůbec pro nezávodní použití?
Musím lidi podotknout, že ty moje nerez plíšky suprovně plní funkci a několikrát jsem je sedral na šutru v lese i se šroubky které jsou obroušené tak, že by nešly odšrubovat. Jinak si to ale nemůžu vynachválit. Navíc to mám našrubované přesně v místě kde škrtám a ještě jsem nechytl jinou částí.