Azub Mini – recenze

Když jsem oznámil manželce, že hodlám ztratit panictví v oblasti lehokol, jen suše poznamenala: „Máš čtyři děti a žádnou pořádnou pojistku.“ Na rozdíl od mnoha dalších lidí, kterým jsem se tímto záměrem pochlubil, totiž věděla, co to je lehokolo. Nicméně já už to nyní vím také, byť zkušenosti mám jen základní.

Lehokolo jsem si několikrát zkoušel na veletrhu Bike Brno. Obvykle šlo o model Azub Eco s horním řízením, což je v tomto případě naprosto podružné. Důležité je, že projížďkou po brněnském výstavišti možná získáte pocit výjimečnosti, nikoliv však skutečné praktické zkušenosti. A mně dlouho vrtalo hlavou, co jen může na tomto divném přibližovadle být tak lákavé, že se najde pár jedinců ochotných na tom jezdit.

Nebylo téměř jiné volby, než oslovit nejvýznamnějšího tuzemského výrobce, firmu Azub, a půjčit si od něj jeden z modelů na test. Azub sice není jediným výrobcem lehokol v Česku, nicméně o tom, že je naprosto nepřehlédnutelným a dominantním producentem, není vůbec sporu. Jen pro vaši informaci, tato uherskobrodská firma (já to pořád tvrdím, že nejlepší výrobci skvělých přibližovadel pocházejí z Moravy) je také nezanedbatelným exportérem lehokol, ostatně většina jeho produkce směřuje právě do zahraničí. Slovo dalo slovo a jednoho krásného dne u nás přistálo lehokolo Azub Mini. Ale to už pravidelní čtenáři našeho webu vědí.

Azub Mini – jak byste si snad podle názvu mohli myslet – rozhodně nepředstavuje žádnou zmenšeninu dospělého lehokola. Naopak, mohou na něm jezdit úplně stejní čahouni jako třeba na modelu Azub Max. Já osobně nejsem žádný drobeček a na „miníkovi“ jsem ani v nejmenším nepocítil, že by mi byl malý.
Ono označení Mini ale přesto říká, že je nejmenším modelem, či spíše jedním z menších lehokol Azubu, protože například Eco 16 je určitě menší. Výraznou charakteristiku představují obě kola o 20palcovém průměru a nízká kompaktní stavba s odpruženou zadní vidlicí v základní výbavě.

Konstrukce

Základ rámu tvoří v ladné pozvolné křivce prohnutá trubka o průměru 60 mm. Trubka je hliníková, ostatně hliník, resp. jeho slitiny tvoří převážnou část konstrukce tohoto kola. Ocelová je jen přední neodpružená vidlice (v testované konfiguraci).
Do hlavní rámové trubky vpředu vstupuje posuvný díl nesoucí kliky, ve přední třetině ji přerušuje hlavové složení, uprostřed držák řízení, v zadní třetině pak navařený díl s čepem zadní vidlice a kousek výš pak asymetricky konstruované uložení tlumiče zadní stavby. I přes to, že jde o otevřený rám, jedná se – nejspíš díky velkému průměru 60mm trubky – o velmi pevnou konstrukci. Rozhodně se nemusíte bát nějakého prohýbání nebo vibrací – rám je příkladně tuhý.
Totéž lze říci o zadní, opět asymetricky konstruované odpružené vidlici. Ta je navíc ještě naddimenzovaná z toho důvodu, že nad ní, na speciálním nosiči, který se připevňuje na konec rámu, se často vozí brašny „na těžko“ a není tak problém ji zatížit třeba o 30 kg více než jen jezdcem.

Sedačka je laminátová, opatřená měkkým bulprenovým potahem. Co je však podstatné, je vybavena systémem IPS – Ideal Position System, díky kterému rychle bez nutnosti použití nářadí s potřebnou přesností nastavíte polohu „gauče“. Přední/spodní rychloupínák dovoluje předozadní posun v rozsahu 135 mm a také výškovou změnu přední části sedačky cca o 30 mm. V horní opěrné části sedačky pak už jen jednoduše nastavíte sklon. Spolu s posuvnou přední trubkou s klikami tak vyladíte posed pro skutečně velkou škálu uživatelů, od „trpaslíků“ až po čahouny.

Testovaný Azub Mini byl vybaven spodním řízením. Zákazník si může vybrat také model s horním řízením, nicméně já bych vřele doporučil právě první variantu. Více se o tom rozepisuji v článku Jak se jezdí na lehokole – Azub Mini v praxi.
U spodního řízení vlastně sedíte nad řídítky, která sice na první pohled vypadají tak nějak zbytečně široká, po změření ale zjistíte, že mají vcelku běžnou šířku 60 cm. Minimálně zajímavě působí „vracející se“ bowdeny. Speciální lehokolové brzdové a řadící páčky vzhledem k minoritě tohoto trhu asi hned tak nikdo nevyrobí, takže obloučky bowdenů budou asi ještě nějaký čas nutností. Každopádně ve výše zmíněném článku velmi chválím pohodlnost řídítek a dostupnost brzd a řazení. Přečtěte si sami zde.
Ke spodnímu řízení však dovolte další informace. Řídítka jsou v kloubu pod rámem dotažena přesně stanoveným kroutícím momentem, který zaručuje, že v případě pádu se řízení nezlomí, ale pootočí v uložení. Mimochodem, teprve u lehokola dostatečně oceníte význam pevného stojánku.
Přenos řízení na přední kolo zabezpečuje vlevo umístěné táhlo uložené na kuličkových ložiscích. Zatímco na přední vidlici je táhlo upevněné v jedinečné pozici, v místě řídítek najdete hned pět otvorů pro případné „přepákování“ řízení.

To je velmi výhodné zejména pro začátečníky, kteří si mohou nastavit pozvolnější „převodový“ poměr, kdy na velké/necitlivé/hrubé vychýlení řídítek reaguje přední řízené kolo pozvolněji a nedochází tak k nechtěné strmé změně směru jízdy.

Komponenty

Azub na svém webu neuvádí ceny lehokol. Důvod je zřejmý – každý stroj se vyrábí na zakázku (běžná dodací lhůta je kolem 4 až 6 týdnů) a cena je silně závislá na komponentovém osazení.
My jsme testovali Azub Mini v téměř nejskromnější výbavě s pevnou přední vidlicí, převody Shimano spodní řady Alivio a véčkovými brzdami a páčkami Tektro. Lépe na tom byla kola s náboji s průmyslovými ložisky sice potištěnými logem Azubu, nicméně nezakrývající původ v Novatecu, a „nesmrtelnými“ ráfky Remerx Grand Hill.
Osobně nemám příliš v oblibě „plechové“ komponenty typu Alivia, v případě stroje, který je dražší třiceti tisíc mi k němu navíc nesedí ani takříkajíc „sociální třídou“. Znovu ale opakuji, šlo o testovací kousek z azubácké půjčovny, až si budete Azub Mini objednávat vy, můžete si naporučit cokoliv vyššího – samozřejmě bude-li to kompatibilní.

Zde mi dovolte jen poznámku k použitým klikám, resp. převodníkům. Při svých toulkách na Azubu Mini jsem se samozřejmě nikdy nezapomněl zastavit na pár deci Kofoly v některé z cyklisty oblíbené hospůdce. Vždy jsem samozřejmě byl středem pozornosti (přesněji kolo bylo tím středem, mně se jen všichni smáli, když jsem se málem „udělal“ při zastavování) a musel jsem vyslechnout spoustu zasvěcených komentářů. Jeden chytrolín sebevědomě rozhazoval rukama a celému osazenstvu sdělil: „To musí bejt děsně pomalý! Má to totiž malý kola…“ Co na to říct? Ve druhé větě měl pravdu, velká kola to opravdu nemá. Jenže to má silniční kliky, přesněji převodníky 52/42/30 zubů (kazeta je klasická „bajková“ 11–32 z.). A v tom je jádro pudla. Právě díky silničním převodníkům se vyrovnává handicap malých kol a Azub Mini je plus-minus stejně rychlý jako normální horské kolo, na kterém onen rozumbrada přijel (jako tisíce dalších Čechů, kteří si myslí, že na silnici je nejlepší „horák“). Ve finále to znamená, že na silničce nebo na treku budete rychlejší, troufám si však říci, že toto není „leho“ určené k překonávání hodnoty MAX a AVG na vašem cyklocomputeru (nebo překalibrování tepáku), nýbrž ke komfortnímu přibližování se z místa A do místa B. A k tomu slouží perfektně – to si ostatně ihned povíme detailněji. Nejdříve ještě pochválím použité pláště Schwalbe Marathon Racer, které pro toto přibližovadlo představují ideální obutí.

Jízdní vlastnosti

Píšu to v úvodu článku Jak se jezdí na lehokole – Azub Mini v praxi, napíšu to i tady: Zde měla být původně jen část recenze lehokola Azub Mini, popisující jak se na tom jezdí. Text však tak trochu nabobtnal, takže jsem z něj raději udělal samostatný článek. Bodejť, jízda na lehokole je opravdu o něčem jiném. Takže prosím čtěte zde.

Celkové hodnocení

Musím začít konstrukcí a dílenským zpracováním. I kdybyste v životě žádné lehokolo neviděli, musíte okamžitě poznat, že u konstrukce pár lidí přemýšlelo, jezdilo na tom, vychytávalo chyby, zkrátka toto je produkt, jehož tvůrci přesně vědí, k čemu je určený a tak jej také navrhli. Jasně, mně by se třeba líbilo sportovnější ladění, spartánštější, ale lehčí provedení, jenže o tom to není. Azub Mini jako kompaktní cestovní model lehokola je prostě super vymyšlený.
Takže chválím i dále: Perfektní dílenské zpracování! Čisté sváry, dokonalé slícování součástek, seřízení komponent. Na takový produkt je prostě radost se podívat.

Menší radost, spíše smutek (a to jsem si zakázal mnohem jadrnější slova) ale přináší pohled na cenovku. V tomto základním provedení, které jsme testovali, byste za Azub Mini dali asi 45 000 Kč. To rozhodně není žádná láce. Na rozdíl třeba od Bromptona nebo některých modelů Dahonu (však čtenáři našeho webu vědí) ale dokážu vysokou cenu lehokol aspoň z části pochopit. Jestliže jsou skládací kola (alespoň u nás) minoritou, pak „velogauče“ jsou superminoritou. Řekněte sami: kolik lehokolistů běžně potkáváte na svých vyjížďkách? Já tedy tak jednoho za měsíc a to se pohybuji ve druhém největším městě v Česku. Přeloženo do srozumitelštiny to znamená, že o nějaké sériové výrobě si můžete nechat jen zdát. Vaše „leho“ vyrábí jeden mechanik od začátku až do konce (s výjimkou lakovny a jiných ryze specializovaných pracovišť), který za něj ručí málem hlavou. Nenápadná samolepka Hand made in Azub na vnitřní části zadní vidlice v tomto případě představuje skutečný draze placený brand, nikoliv přiblblý marketingový slogan. Nic to ale nemění na tom, že cena je prostě pekelná.

Ve zkratce

Výborný kompaktní koncept lehokola
„Vychytaná“ konstrukce (detaily)
Precizní dílenské zpracování

…ale

Velmi „nelidská“ cena
Dodací lhůty jako na Ferrari

Výrobce

AZUB bike
Nivnická 422
688 01 Uherský Brod

tel.: +420 777 298 229
e-mail: azub (at) azub.cz

Orientační cena

ke dni 13. září 2011
45 000 Kč

Základní technické parametry

Vysvětlivky:
* – podle vysunutí/zasunutí přední trubky s klikami
** – v testovaném osazení – viz popis a fotografie
*** – vč. možnosti přední odpružené vidlice nebo např. kotoučových brzd apod.