Brzdi! Brzdění na koloběžce efektivně a bezpečně

Trocha teorie

Při jízdě na koloběžce vzniká kinetická neboli pohybová energie. Chcete-li zpomalit nebo úplně zastavit, musíte tuto energii buďto o něco zmenšit, nebo úplně vynulovat (při zastavení). No a k tomu slouží brzdění – to je každému jasné. Kinetická energie pracuje se dvěma proměnnými: hmotností pohybujícího se předmětu nebo soustavy předmětů (koloběžka + jezdec) a jejich pohybovou rychlostí. Vzorec pro její výpočet je:

E_k = 1/2 × m × v²

E_k – kinetická energie [J]
m – hmotnost [kg]
v – rychlost [m/s]

Proč zde uvádím vzorec kinetické energie? Abychom si uvědomili, že na její velikost má naprosto zásadní vliv rychlost jízdy. Jinak řečeno: Na rychlosti, ze které brzdíte, záleží mnohem více než na hmotnosti koloběžky a vás, případně ještě bagáže dohromady. Uveďme si příklad:

Jezdec+koloběžka o hmotnosti 90 kg jede rychlostí 50 km/h (13,9 m/s). Kinetická energie tedy je:
0,5 × 90 × 13,9 = 8680,6 J

Pokud stejné přibližovadlo pojede rychlostí poloviční – 90 kg > 25 km/h (6,94 m/s), kinetická energie bude mít hodnotu:
0,5 × 90 × 6,94 = 2170,1 J

Jezdec na koloběžce sice jel poloviční rychlostí, vzhledem ke druhé mocnině rychlosti ve vzorci pro výpočet kinetické energie, však tato nabývá pouze (přesně) čtvrtinové hodnoty. Brzdíte-li tedy z poloviční rychlosti, stačí vám čtvrtinový brzdný účinek než u rychlosti dvojnásobné. A naopak – brzdíte-li z dvojnásobné rychlosti, potřebujete čtyřnásobný brzdný účinek.

Dotkneme-li se ještě hmotnosti, pak ta snižuje nebo zvyšuje kinetickou energii lineárně. Soustava jezdec + koloběžka vážící např. 70 kg má (při stejné rychlosti) 70procentní kinetickou energii než jezdec + koloběžka, vážící 100 kg.

Pod čarou #1: Nejsem žádný velký fyzik, ale mám takové podezření, že ke kinetické energii soustavy jezdec + koloběžka se při brzdění přidává ještě také setrvačná energie rotačních částí, tedy roztočených kol. Tudíž je třeba k potlačení pohybové energie (možná) ještě přičíst také „ubrzdění“ setrvačnosti. Ale tím to už nechci dál komplikovat, pojďme do praxe.

O zatížení kol, tření a přední brzdě

Každý ví, že při brzdění nás to, lidově řečeno, tlačí  dopředu. To na koloběžce platí stejně jako na kole, na motorce nebo v autě. Dupnete-li v autě na brzdu, visíte v pásech natotata. Řekněme, že naše koloběžka má těžiště přesně uprostřed mezi koly čili rozložení hmotnosti – zatížení kol – je 50 : 50. Při brzdění se však tento poměr mění. Může se zvýšit na 70 : 30 až třeba 85 : 15, kdy vyšší hodnota představuje přední kolo. Poměr zatížení kol může být taky 100 : 0, ale to už je zadní kolo ve vzduchu, což nechcete.

Z toho je myslím naprosto jasně zřejmé, že výrazně vyšší prioritu musí mít přední brzda. Že ani tak nechápete proč? Dobře, odpovězme si na otázku: Co brzdí? Odpověď je jednoduchá: Brzdí tření. Už jen aerodynamický odpor čili tření vzduchu dokáže docela dost. Pokud letíte z kopce 60–70 km/h zalehnutí na řídítkách a před začátkem brzdění se napřímíte, nějakou rychlost vám zvýšené tření vzduchu o tělo sebere. Jakmile sáhnete na brzdy, opět – a v této fázi intenzivněji než u aerodynamiky – zapojíte do hry tření: Ať už brzdových špalků o ráfky (V-brzdy a silniční calipery) nebo brzdových destiček o kotouče (kotoučové brzdy). To vše by ale bylo k ničemu, kdyby neexistovalo ještě také tření plášť vs. vozovka. Jinými slovy: Přilnavost obutí, která musí brzdový účinek „udržet“ tak, aby nedošlo k proklouznutí čili smyku.

A teď zpátky k poměru zatížení kol při brzdění. Je-li více zatížené přední kolo, je zadní pochopitelně nadlehčené. Tudíž má i menší tření o vozovku a snadněji se dostane do smyku. Zablokované zadní kolo nepředstavuje nic dobrého. Vlající zadek vás při vyšší rychlosti pošle do úplně jiného směru než kam jste původně chtěli jet a průšvih je na světě. Tohle není brzdění, ale hazardování s vlastním zdravím, možná i životem. Proto má, zvláště při intenzivním brzdění, hlavní roli přední brzda. A proto také někteří závodníci, chtějí-li ušetřit co nejvíce hmotnosti koloběžky, zadní brzdu úplně odmontují a jezdí pouze s brzdou přední. Běžnému koloběžkáři to nedoporučuji, ale uvádím to zde proto, abyste se o to více přesvědčili, že hlavní brzdou je přední brzda. Ovšem pozor: To nevylučuje použití ani zadní brzdy! Já osobně mám na svých koloběžkách rád obě brzdy a obě taky používám. Ale páčku přední brzdy mačkám dvěma nebo třemi prsty, zadní pouze jedním. Zadním kolem zkrátka pouze přibrzďuji. I tak ale svůj účinek má – to je jasně poznat, když páčku pustím. Toš tak…

Pod čarou #2: Zablokovat do smyku lze samozřejmě také přední kolo. A když se to stane, je to obvykle ještě větší průšvih než smýkající se zadek. Zatímco jízda plochodrážním stylem s „flokujícím“ zadním kolem se mnohdy dá ustát, smyk předního kola skoro vždycky vede k pádu. Omlouvám se, ale k tomu mám bohužel jen stručnou, poněkud hraběcí radu: Je třeba brzdit pouze s takovou intenzitou, aby k zablokování předního kola (ani zadního) nedošlo.

Pohyblivé těžiště

„No jo, ale když já se bojím, že při silném brzdění přední brzdou přeletím přes řídítka!“ Tak může znít, a často také zní, námitka koloběžkáře začátečníka. Co na to říct? Když budete brzdit správně, nebezpečí nedobrovolného plachtění přes řídítka můžete eliminovat na minimum.

Možnost předozadního a výškového pohybu jezdce je na koloběžce mnohem volnější než na bicyklu, a také samotné těžiště je výrazně níže. K čemu je to dobré pro brzdění? Pokud nás při brzdění posunuje výslednice svislé tíhové síly a pohybové síly dopředu, změňte těžiště. Posuňte těžiště dozadu. Přesněji dozadu a ještě níž.

Takže jedno po druhém… (tedy, v praxi je lepší to dělat naráz :-))

1. Propnuté ruce v loktech s cílem dostat horní část těla co nejdál od řídítek (předního kola)
2. Celkové snížení těžiště (přidřepnutí) a posunutí (zadku… :-)) co nejvíce dozadu

Toť vše… Teprve až toto uděláte, nebo možná současně, začněte brzdit. Koukejte se před sebe, a ne kde co lítá, a snažte se mimoděk vnímat, jak se přední plášť „zakusuje“ do jízdního povrchu. To vám časem dá zkušenost, kdy můžete za brzdy vzít více a kdy je naopak raději povolit.

A tak dále… ve zkratce

• Nebrzděte v zatáčce, ale před ní (není-li zbytí, pak v zatáčce brzděte velmi opatrně – snadněji může dojít ke smyku)
• Ještě opatrněji brzděte na méně přilnavém povrchu (šotolina, štěrk, kočičí hlavy, sníh, led…) a zde také méně „tlačte“ na přední brzdu
• Standardně brzděte oběma brzdami zároveň v poměru cca 2 : 1 [přední : zadní]
• Ve dlouhých sjezdech nebrzděte trvale, ale přerušovaně (zvláště u koloběžek s ráfkovými brzdami – může hrozit bouchnutí obutí /čím menší kola, tím horší/)
• Dbejte na dobrý technický stav brzd
• Kdo brzdí, nevyhrává… :-)

   

Raději dříve než pozdě

V tomto článku ještě nezazněla vcelku zásadní informace, i když trochu jsem to už nakousl ve druhé poznámce pod čarou: Žádné sebelepší brzdy s dokonalou technikou brzdění vám nepomůžou, pokud nebudete brzdit včas. Co to ale je včas? Jednoznačná odpověď neexistuje. Každý sám si musí vyzkoušet, kdy je třeba v konkrétní situaci, na konkrétní koloběžce a jízdním povrchu začít brzdit. Radil bych ze začátku brzdit dříve a teprve s přibývajícími zkušenostmi okamžik sáhnutí na brzdové páčky oddalovat. Ale není třeba to zbytečně přehánět. Vždycky je lepší raději zabrzdit nebo zpomalit dřív než to nestihnout, a…

Tak brzděte efektivně a bezpečně :-)