Většina koloběžkových výrobců u nás si design svých strojů tvoří sami. Konstruktér je obvykle zároveň i designérem, někdo jiný mu do toho „kecá“ jen málo. Vzhledem k minoritě, kterou koloběžky jsou, je to vcelku pochopitelné. Výjimkou je Yedoo, které úspěšně spolupracuje s profesionálním designérem.
Nebudeme si nic namlouvat – peníze jsou „až na prvním místě“. Spousta výrobců jsou garážovky (v nejlepším slova smyslu) s omezenou výrobní kapacitou, a tak není divu, že na profesionální design nezůstává v rozpočtu kolonka. Nechci tím naznačit, že by snad jejich design nebyl dobrý. Jen uvádím, jak je to běžné, aby bylo vidět, jak je Yedoo výjimečné :-) Hliníkové koloběžky řady Yedoo Alloy Collection nicméně s designem v této branži zahýbaly řádně – opět v nejlepším slova smyslu –, a docela slušný rozruch způsobily i nejnovější „ocelovo-trubkové“ stroje Steel.
Když před pár lety Yedoo začalo prodávat „allojky“, udělal jsem rozhovor o jejich vzniku s šéfkonstruktérem Kubou Bostlem (čtěte zde). A letos, hned poté, co jsem otestoval první koloběžku nové řady Yedoo Steel, model S2620 (recenzi čtěte zde), jsem zatoužil poznat také designéra koloběžek Yedoo. Jaroslav Juřica – průmyslový designér, který má „na triku“ jak řadu Alloy, tak i Steel – s rozhovorem souhlasil. Povídání bylo velmi zajímavé, ostatně posuďte sami.
Rozhovor s průmyslovým designérem Jaroslavem Juřicou
Jak se stane, že koloběžková firma začne spolupracovat s designérem?
„To je otázka spíše na tu firmu, nicméně když jsem hned po vysoké škole nastoupil do pražské agentury Cocoon, pan Pilát a Kuba Bostl (zakladatel a šéfkonstruktér Yedoo – pozn. redakce) tam zadali zakázku na redesign tehdejších trojtrubkových koloběžek. V té době dospěli do fáze, že je třeba lišit se nejen graficky, ale i celkovým designem, protože jak všichni víme, úplně stejné koloběžky se prodávaly pod mnoha dalšími jinými značkami. Udělali jsme redesign, kdy se nejprve jen ty tři trubky jinak ohnuly – vznikl z toho Mezeq New, City New a další.“
Mimochodem: Jezdil jste na koloběžce, než jste začal pracovat s Yedoo?
„Ne. Já jsem odjakživa cyklista. Samozřejmě, když začnete pracovat na designu koloběžek, tak na nich začnete i jezdit. Ale neřekl bych o sobě, že jsem vášnivý koloběžkář – tedy v tom smyslu, že bych byl ortodoxní – že už bych na kolo nikdy nesedl. Mám koloběžku i kolo. Na koloběžce jezdím ve městě, protože mi to připadá lepší a ve své podstatě i rychlejší než na kole, a jinak jezdím na kole. Baví mě oboje.“
Jak to bylo dál s designem Yedoo?
„Můj tehdejší zaměstnavatel byl (a je) popravdě spíš založený na grafický než na průmyslový design, se kterým postupně skončil, takže Yedoo přišlo o ‚dodavatele průmyslového designu‘. Já jsem mezi tím díky úspěchu s židlí 002 pro TON odešel na volnou nohu. Protože jsme si s Yedoočkem ‚sedli‘ už v Cocoonu, naše spolupráce pokračovala dál, ale už pod mojí vlastní značkou.“
To už jste dělali hliníkovou řadu Alloy Collection?
„Vlastně jsme spolu začali víceméně pracovat na dvou kolekcích zároveň, ale tuším, že Alloyky byly první. Z Cocoonu jsme měli totiž ještě rozpracovanou (téměř před uvedením do výroby) dětskou kolekci KIDS, která stále navazovala na třítrubkové modely, kdy se mi spolu s Kubou podařilo po docela dlouhých diskuzích přesvědčit pana Piláta, abychom šli do dvou trubek. Takže místo toho, abychom tu kolekci dodělali, celou jsme ji změnili.“
Někdy v té době už ale vznikal i trubkový Wolfer, ne?
„Ten měl původně vzniknout ještě v rámci té trubkové ocelové kolekce. Pak v tom mezidobí – kdy už jsem v Cocoonu nebyl – u něj vyměnili ocelové trubky za hliníkové. Jenže ty vlastnosti, které má ocel v průřezu trubky, hliník nemá. Nekonečným vyvařováním vznikal ten nehezký design a vůbec se to nedalo aplikovat do výroby. Takže jsme došli k jasnému závěru, že vývoj musí jít kompletně jinou cestou. Díky výrobním možnostem, které postupně Kuba objevoval v partnerském závodu, se šlo do protlačovaného hliníku, čímž vznikla úplně nová řada Alloy Collection.“
Však ani rámy kol se nedělají z hliníkových trubek – všechno je to nějaký profil, hydroforming a další technologie…
„Ano. Tady se nám povedla vtipná věc, že občas – i dodneška – slýchám názory, že rámy Yedoo Alloy Collection jsou dělané právě hydroformingem. Ten je ale, aspoň podle mě, v tom produkčním množství koloběžek nezaplatitelný. My to máme tak dobře ‚našizené‘, že si to spousta lidí myslí. A myslí si, že na hlavním rámovém profilu jde o dva svařené profily. Přitom je to jeden profil, který se nahoře a dole rozevírá. Tím pádem se vytvoří zavětrovaná konstrukce, která je zásadní pro pevnost.
Kdybych teď odbočil k nejnovější řadě Steel, tak základní myšlenka byla – příhrada. Za prvé reflexe nejjednodušší technologie ohýbání trubek, a za druhé dodržení toho ‚jazyka‘, který má absorbovaný značka Yedoo z minulosti – jen polygonálního ohýbání. Jakoby nějakým způsobem ten brand sjednotit, uvažovat nad tím víceméně stejně, a zároveň využívat poznatků z hliníkové kolekce. Takže jsme vlastně vzali to staré, na čem Yedoo vyrůstalo, s tím novým, v čem dospělo, a dali jsme to dohromady. Plus jsme si dovolili udělat něco řekněme natolik sebevědomého, že když sledujete diskuze kolem designu řady Steel, tak zde najdete v podstatě vášnivé super nebo bojácné ne.
Když to trochu přeženu, tak nedávno vyvolala vášně Tesla Cybertruck, kterou my jsme ale předběhli :-) Ta inspirace u Steelek byla i trochu ‚eF sto sedmnáctkou‘ (Lockheed F-117 Nighthawk – americký ‚neviditelný‘ útočný letoun – pozn. redakce). K tomu ten armádní přístup – pevnost, stabilita, opravitelnost. I to písmo, které zvolilo studio Najbrt, je inspirované nápisy nastříkanými přes šablonu na armádních bednách.“
Když jsem se před nedávnem bavil s Kubou Bostlem, tak mi povídal, jak si původně myslel, že po tom, co zažil s vývojem „hliníkovek“, bude nová ocelová řada jen takovým „melouchem“, který se udělá tak nějak při ostatní práci. Ale opak byl pravdou – jak vzápětí dodal.
„No já jsem mu to, aspoň mám ten dojem, dost naboural. Protože původní zadání byl redesign těch trojtrubek ve smyslu ‚Jen uber trubku‘. Jenže jenom… já do toho chci prostě ‚hrábnout‘ aby to mělo význam. Pořád jsem zkrátka cítil tu vizi steel/stealth – té opravdu sebevědomé koloběžky. Říkal jsem jim: ‚Vy už jste značka, můžete si dovolit nějaký statement, nemusíte dělat vyloženě to, co by se mohlo líbit na první dobrou. U řady Alloy jsme určili nový level v koloběžkách, takže pojďme udělat víc než pouhý redesign.‘“
Do jaké míry jste měl jako designér volnou ruku? Teď to přeženu v obou variantách: Měli v Yedoo konkrétní představu, kterou chtěli jen doladit, nebo to bylo celé na vás?
„Kdyby mně klient jenom říkal jak chce, aby to vypadalo, tak jsem tam zbytečný. Naše práce je o tom, být trochu drzý. Když je klient vnímavý, tak se nechá nasměrovat. Je-li vidět posun od původního vizuálu k novému – a teď se vracím k hliníkové řadě Alloy – pak se nová řada už nedá dělat s tím starým vizuálem.“
No je pravda, že když mi Kuba Bostl poprvé řekl, že Yedoo vyvíjí novou řadu trubkových koloběžek, tak jsem se trochu zděsil. Říkal jsem mu něco ve smyslu: „To se chceš po té hliníkové kráse vrátit k ohýbaným ocelovým trubkám?“ A v hlavě jsem měl samozřejmě ty původní trojtrubkové modely.
„Právě proto nemělo význam pouze redesignovat původní modely.“
Evoluce Wolfra
Předpokládám však, že parametry typu délky rozvoru a podobně jste ale měl pevně zadané.
„To samozřejmě ano. Do zadaných parametrů se vždycky musím dostat a jejich hodnoty vůbec neřeším – to není moje parketa. To dolaďuje Kuba s jejich závodním Yedoo týmem – prostě lidi, kteří na tom opravdu jezdí. Já navrhnu řekněme nějakou skladbu trubek, oni zjistí, jestli se to dá vyrobit. Pak jsou tam korekce, optimalizace, laboruje se s tím, co chceme opravdu ponechat a co se dá oželet – protože nepracujeme s neomezenými prostředky a ten výsledný výrobek musí mít nějakou cenu.
Já tedy jako designér musím být zároveň i trochu konstruktér, protože když navrhnu rám, tak musím mít ponětí o technologii výroby, o pevnosti a tak dále, ode mě chodí víceméně výrobní dokumentace do výroby. Ale co se týká parametrů typu délka rozvoru, prostor pro jezdce a dalších, to není moje věc, respektive tam se musím držet zadání. Moje práce je vytvořit design ve smyslu funkčním nebo přesněji vizuálně-funkčním.“
Jak pracujete na designu – skicujete na papíře, děláte to v počítači, kombinujete tvůrčí metody…?
„Pracuju tak nějak se vším. Sice se to netýká koloběžek, ale teď jsem si třeba koupil kvůli jednomu projektu do ateliéru stavebnici Merkur. Je to jedna z cest, jak najít formu a sladit ji s funkcí. A ověřit si už v počátku, jestli navrhovaný koncept bude rámcově fungovat před tím, než to pak přeneseme do počítače, kde je mentálně kreativní prostor omezen na instantní plochu, v mém případě o úhlopříčce 27 palců. Ale já mám obecně na své práci rád, že můžu dělat s čímkoliv, od maket z krabic po 3D tisk. Je to kombinace všeho – skicování, modelování, práce v počítači…“
Prvotní nápad – poté, co dostanete zadání – máte asi v hlavě.
„Vždycky taky ne. Ale konkrétně u řady Steel jsem nějakou vizi v hlavě měl. Ale že by byla přesně taková jako výsledek, to ne. Spíš máte nějaký pocit co byste chtěl. A ten pak hledáte, a k tomu používáte nějaké nástroje, aby se to jakoby uvolnilo.
Nikdy to ale není tak, že byste si mohl dělat, co byste chtěl. Pořád je zde zadavatel. Pokud si s ním ‚sednete‘ – a to se nám v případě Yedoo stalo – je to ideální situace. I tak je ale design výsledkem kompromisu a taky spousty prodebatovaných hodin. Třeba s Kubou jsme si ustanovili takové společné ‚workshopy‘. Aby to nebylo jen objednání designu na zakázku. Protože je jasné, že jsou nějaké požadavky, které je potřeba naplnit, a jsou nějaké vize, které je potřeba najít, usměrnit. S Yedoo je velmi profesionální spolupráce. My jsme se spolu ‚naučili žít‘ – což je velmi důležité – a já jsem se na nich naučil spoustu věcí a troufám si tvrdit, že i oni na mně.“
Otázka na závěr: Za design Wolfra jste dostali prestižní designérskou cenu Red Dot Award. Co to pro vás znamená?
„Red Dot je značka kvality. Není to o tom – jak jsem se někde v médiích dočetl –, že designér porazil X tisíc jiných designérů. Je to ohodnocení té práce, uznání že jste svoji práci odvedli dobře. Není to soutěž od nejlepšího k nejhoršímu, je to ocenění kvality designu, který ohodnotili profesionálové z poroty Red Dot Award.
Pro mě je to samozřejmě skvělá reference, nicméně možná důležitější je to pro samotného výrobce, protože ten svůj produkt přihlašuje do Red Dot, a pro něj je toto ocenění ohodnocením, že investice do designu byla správná, což může dál využívat jako výborný obchodní argument.“
Děkuji za rozhovor!
Jaroslav Juřica
|
Jak se tvoří design Yedoo 
