„Číňané mají jinou mentalitu.“ Rozhovor s šéfkonstruktérem Yedoo, Jakubem Bostlem

Kubo, nemůžu nezačít novými modely Yedoo Alloy, které představují takříkajíc prémiovou řadu Yedoo. Co jste tím chtěli dokázat?

Kdybych to měl říct úplně upřímně, tak Yedoo Alloy vzniklo proto, že jste mě vyhecovali :-)

Kdo tě vyhecoval?

Všichni zarytí koloběžkáři. Tím, jak víceméně nepříznivě vnímali značku Yedoo.

To docela chápu. Dobře, udělejme to tedy jinak. Pojďme se nejprve bavit o Yedoo samotném. Jak vlastně tahle značka vznikla?

My jsme koloběžky vyráběli a prodávali už pod značkou Intrea, tedy pod oficiálním názvem firmy, někdy od přelomu tisíciletí. Ale to byly převážně ocelové a hliníkové skládačky s inlinovými koly – v té době to byl velký boom. Ten trval zhruba dva roky, aby se to pak ustálilo na jejich dnešním zastoupení na trhu. Nás ale koloběžky začaly bavit, takže jsme se postupně posunovali k větším modelům, tedy převážně k již známým trojtrubkovým koloběžkám. Časem jsme ale došli k tomu, že by bylo dobré pro tyto naše nové modely vytvořit vlastní brand.

Je to tak, že vy jste byli první s touhle konstrukcí koloběžek a ostatní „klony“ to okopírovali?

Ne, to určitě ne. Koloběžky obdobné konstrukce se vyráběly již daleko dříve.

Řeknu to jinak: V povědomí veřejnosti je názor, že je to nějaká „čína“, kterou kdosi někde vymyslel, a vy jste byli jedni z těch, kdo je převzal pod svojí značku.

Pravda je taková, že na první skládací a elektrické koloběžky jsme narazili v roce 1998 v Americe na výstavě v Atlantě. A již o pár měsíců později jsme o jejich dovozu jednali na Tchaj-wanu. V té době jsme také prodávali koloběžky a další cyklovýrobky pro děti od firem Puky z Německa a Panther Junior z Litvy. Poměr cena/kvalita ale u obou značek nebyla pro tehdejší český trh optimální. Navíc litevská firma po necelých dvou letech výrobu těchto produktů úplně zastavila. Proto jsme hledali partnera v Číně, je tedy pravda, že původní tvar trojtrubkové konstrukce pochází z Číny.

Ale vy jste do toho postupem času vkládali i vlastní invenci…

Ano. V první fázi prošly změnami zejména komponenty. Nahradili jsme původní čelisťové brzdy kvalitnějšími, kola jsme osadili lepšími ráfky, vyměnili jsme řídítka,…. Postupně jsme také začali upravovat a odlehčovat rám. Těch změn a úprav přibývalo, až to nakonec vygradovalo modelem Yedoo Mezeq, který se už celý zrodil v naší vývojové dílně.

Když jsem prohrábl archiv Přibližovadel, našel jsem článek z října 2012, kde jsem psal o vaší prezentaci na tehdy snad posledním ročníku veletrhu Bike Brno. Právě tam jste ukazovali koloběžky vlastní konstrukce – Mezqa, City, Oxe a… Wolfera.

Přesně tak. Konkrétně Wolfer byl první hliníkovou koloběžkou, byť ještě konstruovanou z trubek. Jak víš, tahle verze Wolfera se do prodeje nikdy nedostala, ale na jeho vývoji jsme se toho spoustu naučili. Hlavně jsme si detailně ověřili, co si v rámci našich návrhů a vývoje můžeme u čínských partnerů dovolit.

Tomu úplně přesně nerozumím, můžeš to prosím upřesnit?

Základní problém je v tom, že mentalita Číňanů je naprosto odlišná od naší. Když jim pošleš výkresovou dokumentaci, oni nikdy neřeknou ne, tohle neumím. Vyrobí ti prototyp a ty až při kontrole zjistíš, že místo z trubek tloušťky 3,2 mm daný díl vyrobili z materiálu o stěně např. 2,0 mm. A když se jich pak zeptáš proč, odpoví ti, že z materiálu o tloušťce 3,2 mm to udělat neumí. Oni zkrátka neřeknou hned na začátku „neumíme to“. Neumí říct ne. Obráceně je to podobné – když řeknou ano, tak to nemusí znamenat jednoznačné ano. Může to znamenat taky možná, nevím, prostě cokoliv…

Aha… Nic ve zlém, ale to už se potom fakt nedivím, že vývoj nové řady Yedoo Alloy trval tak dlouho.

No to ti ještě povím příběh – jak jsme se vlastně dostali k technologii protlačovaných hliníkových profilů. Když jsme zjistili, že se s vývojem hliníkového rámu téměř nikam neposunujeme, jenom házíme do koše nefunkční prototypy, výrobce nám nabídl, že by byl schopen dovnitř trubek dát nějaké výztuhy na zpevnění. My jsme si ale udělali počítačovou simulaci a zjistili jsme, že to k ničemu není – že to vyšší pevnosti hliníku nepomůže, pokud se ty výztuhy nějak vhodně nepropojí. Teď trochu odbočím. Ale je to k věci.

Mojí hlavní prioritou bylo udělat pevné a zároveň lehké koloběžky. A pořád jsem měl v hlavě stupátko. Jak psal před časem Fido – nejlepší by byla koloběžka, která by měla stupátko jako list papíru, ale zároveň by bylo extrémně pevné. To je samozřejmě neřešitelné, ale já jsem myslel na to, aby bylo stupátko dostatečně nízko a zároveň bylo bezpečné v náklonech v zatáčkách. Na závodech jsem si všiml, že většina jezdců si před zatáčkou přibrzdí, trochu vysedne – protože ví, že to stupátko mají nízko – projíždí ty zatáčky jako na motorce. Jenže to jízdu celkově zpomaluje. Takže jsem si říkal, že to bude chtít zkosené boky, podobně jako to má třeba Kickbike, ale zároveň stupátko musí mít menší výšku profilu.

To je logické, ale jak to souvisí s tím, jak jste se dostali k protlačovanému hliníku?

Už jsme u toho. Když jsme zjistili, že modifikace trubek k ničemu nevede, nabídl nám náš partner právě tuhle technologii. A ta přesně korespondovala s mými představami o stupátku.

A proč vám to neřekli rovnou? Vždyť znali vaše požadavky…

Podle mého názoru to i pro ně byla novinka, běžně u jízdních kol moc nepoužívaná. Navíc koloběžky v Číně téměř nikdo nezná. Prostě to byl důsledek přirozeného vývoje a my jsme se k té technologii dostali v podstatě náhodou. Ale šťastnou náhodou.

Víš co nechápu Kubo? Jak to protlačují, aby to stupátko bylo vpředu užší?

To je taková finta :-) Ten protlačovaný profil je v první fázi výroby v celé délce stejný. Jen boční hrany – taková ta křídla profilu – se později mírně odfrézují. Na pevnosti to nic neubírá, ale vypadá to líp, než kdyby mělo stupátko jen obdélníkový tvar.

Hmm…, tak to jsem se trochu ztrapnil.

Ono toho CNC frézování – hned v několika osách – je na stupátku víc. Není to jen o jakési estetice. Důležité je napojení na hlavní rámový profil a zadní stavbu. Tyhle komponenty totiž nejsou navařené natupo, ale jsou zasunuté do stupátka, kde se ještě před tím, než se to celé uzavře, udělá ještě několik dílčích svarů.

Předpokládám, že je to kvůli pevnosti.

Ano, kvůli pevnosti a dlouhé životnosti. Takže třeba vpředu je do přesně tvarově odfrézovaného stupátka vložený hlavní rámový profil, vevnitř je to zavařené, poté se vně nasadí nárazníková část a znovu se to zavaří. Stejně je to udělané vzadu. Na stupátku se frézováním otevře jedna komora, k tomu se přivaří obě části vidlice a svaří se to uvnitř dokola. Pak se zvenku dá spojler a opět se to svaří. Proto se – a myslím, že oprávněně – chlubíme víceúrovňovými svary.

To musí být z hlediska workflow docela náročné.

Je to hodně náročné a kdo to nezažil na vlastní kůži, nedokáže si představit, kolik procesů je při výrobě těchto hliníkových rámů zapotřebí. Kolik detailů se musí ohlídat, aby na konci měl rám všechny požadované parametry. Třeba jen takové pájení průchodky pro bowden zadní brzdy nám způsobil nemalé potíže. Jednoduché lokální nahřátí stupátka a následné prudké zchlazení vodou vedlo ke vzniku vlásenkových trhlin. Jako řešení se pak ukázala potřeba vyhřát postupně téměř celé stupátko a po napájení průchodky vše nechat zchladnout přirozeně na vzduchu. Tedy i takováto „drobnost“, vyžadovala spoustu času a práce.

Nicméně ve finále jste to vymysleli velmi chytře. Máte stupátko, které je u všech modelů stejné, záleží jen na délce, kterou „ukrojíte“ z protlačovaného profilu. Pak máte tři verze hlavního rámového profilu – pro 26/28palcové přední kolo, respektive vidlici, a pro 20“ a 16″ modely. Zadní stavba je pak pro 16 a 20palcové kolo, a to je vše. Zkrátka stavebnice. Nebo se pletu?

Nepleteš, je to tak.

Z toho jsem se dovtípil, že díky téhle modularitě máte v modelové řadě Yedoo Alloy také dnes už lehce „nemoderní“ koncept koloběžky s koly 20/16 palců čili Rodstr.

To je trošku složitější. Celý vývoj Yedoo Alloy začal kvůli Wolferovi. To byla priorita. Silniční, sportovní, lehká koloběžka. Teď zase odbočím: Mě odmalička baví auta. Jsou pro mě velkou inspirací. A třeba Nissan udělal novou sestavu přípravků, která je – jak jsi říkal – právě taková stavebnice. Když potřebují vyrábět Nissan Micra, vezmou nějakou sestavu přípravků resp. dílů vyrobených na těchto přípravcích a podle toho to auto „posvařují“. Když ale chtějí dělat větší auto, tak k té sestavě přidají další. Ale nemají pro každý model speciální přípravky.

Takže je to takový Merkur…

Přesně tak. Já jsem zpočátku řešil jen Wolfera a Trexxe. Obě koloběžky mají stejné rámy, liší se jen komponenty. To je nejjednodušší řešení. Ale právě ta modularita konstrukce nabídla možnost vyrábět i další modely. Hodně jsem chtěl Dragstra, protože se mně vždycky líbil koncept 20/20palcové koloběžky. Pak jsme se rozhodli, že uděláme ještě „zmenšeninu“ 16/16″, tedy Friday, no a logicky z toho pak vznikl ještě Rodstr coby kombinace předního 20palcového a zadního 16″ kola. Ostatně i Jarek Juřica (designér Yedoo Alloy – pozn. redakce) byl toho názoru, že koloběžka tohoto konceptu má svoje opodstatnění. A dnes je realita taková, že se Dragstr a Rodstr prodávají plus minus nastejno…

To se mně moc líbí. Jak říkají velcí designéři – „chytrý design“ není jen o tom, že to má být líbivé, ale musí se to taky dát s rozumnými náklady vyrobit.

Jasně, člověk si může vymyslet cokoliv, ale výsledný produkt musí být prodejný. Náš cíl byl vždy nabídnout našim zákazníkům výrobky s nejlepším poměrem cena/kvalita.

Mám jeden konkrétní dotaz: Když se šuškalo o tom, že budete mít novou hliníkovou řadu – protože jste už asi před rokem třeba na Rollo lize ukázali Dragstra –, tak jsem si říkal: Jestlipak oni z toho udělají nový brand? Bude se to jmenovat pořád Yedoo nebo se vymezíte vůči vlastní mainstreamové produkci novým názvem? Nestalo se. Proč?

Tuhle otázku jsem i já sám svého času směřoval na kolegu Dana Piláta (zakladatel Yedoo – pozn. redakce). Je totiž jasné, že rozdíly mezi původní kolekcí a modely Yedoo Alloy jsou poměrně velmi výrazné. A nejsi sám, kdo se mě na to ptal. Z dlouhodobého pohledu ale vývoj Yedoo nekončí. Postupně budeme inovovat všechny produktové řady a plánujeme, že na trh uvedeme i další, úplně nové produkty. A my i naši fanoušci máme Yedoo rádi :-)

Tomu rozumím. Ostatně musím vás až skoro nekriticky pochválit za promo – ať už se jedná o tištěné katalogy nebo třeba webové stránky –, které jsou fakt velmi povedené! Takže poslední otázku: Proč mají vaše koloběžky dvojité zadní patky? Já neznám nikoho, kdo by to přehazoval.

Nevím, ale asi máme nějakou zvláštní klientelu zákazníků. Přestože jim pořád a vytrvale říkáme, že je nejlepší mít stupátko co nejníž, oni žijí v tom, že je lepší vyšší nášlap než aby se stupátko zespoda odřelo. Třeba u původní ocelové kolekce Yedoo – typicky u Mezqa – jsme stupátko posadili níž, ale zároveň jsme našim zákazníkům dali, jak já říkám „psychologickou možnost“ zvýšení právě pomocí dvojitých patek. Mám k tomu takový příměr. Když si kupuješ například nový mobil, tak máš nějaké požadavky. Při výběru pak zjišťuješ, že ten či onen model má něco navíc. Ty to nakonec možná ani nevyužiješ, ale říkáš si: to by se někdy mohlo hodit. Aniž si to uvědomuješ, stává se to jedním z rozhodovacích prvků pro finální výběr. Takže ta dvojitá zadní patka, ten dropout, je věcí, kterou možná nikdy nepoužiješ, ale mohla by se hodit. A navíc je to odlišný prvek oproti konkurenci.

Ale už vašim zákazníkům neříkáte, že se kvůli tomu musí „přeštelovat“ zadní brzda či blatník.

Ne ne, to přiznáváme. Nicméně musím říct, že mě až překvapilo, kolik lidí to skutečně používá! Na Facebooku koloběžkáři posílají fotky, a tam je to jasně vidět.

A proč to dělají?

Aby neměli „oškrtané“ stupátko zespoda… My jim permanentně říkáme – odřené stupátko je znak dobrého koloběžkáře, je to důkaz toho, že jezdí a navíc ten podvozek je na to připravený. Ale mnoho lidí kontakt s vozovkou prostě nemá rádo. Tohle nás donutilo dělat malosériově hliníkové ližiny na starší modely, typicky na Mezqa. Není to žádný „kšeft“, ale překvapilo mě, kolik se jich prodalo.

Teď mě napadá ještě „druhá poslední“ otázka. Já to vím, ale řekni to ty: Proč jsou na menších modelech závitová hlavová složení?

Menší koloběžky, Friday 16/16″, Rodstr 20/16″ nebo Dragstr 20/20″ – i když ten by si už A-headové hlávko možná zasloužil – jsou produkované s myšlenkou co největší univerzality, o tom jsme se už bavili. Zásadní důvod je ale ten, že tyhle koloběžky nekupují lidi primárně jen pro sebe. Kupují je často „někomu“ – svým dětem, kamarádům, manželkám… A v této kategorii musí být zachovaná jednoduchost. Vezmeš šestkovej inbus, povolíš jeden šroub, nastavíš výšku řídítek a utáhneš. U A-headu je nastavení složitější a běžní uživatelé to nemusí znát.

Děkuju za rozhovor Kubo!

Recenzi modelu Yedoo Friday si můžete přečíst u nás na webu – zde.
A mám rozdělané testy Yedoo Trexx a Wolfer! Coming soon :-)