Tom Possum je pražským prodejcem Morxesu, který vám nabídne jak sériovou produkci této značky, tak i zakázkovou stavbu na přání. Protože je Tom zároveň tak trochu i cestovatelem, má na svědomí také pár expedičních kousků Morčete. A co by to bylo za „tunera“, kdyby nepostavil také něco pro sebe…
Tom Possum vypráví
Jsem divnej, vždycky jsem byl a budu.
A nemám rád sériovky.
Mám rád pěkný věci.
A divný věci.
Ideálně pěkný divný věci.
V průběhu mého koloběžkového vývoje jsem vyzkoušel kde co. Většinou pochopitelně z Morčecí stáje, i když inspirace přicházela samozřejmě i od jiných značek. Nakonec jsem zakotvil u koloběžky velikosti 28/20″. Silniční, protože jak píše Honza Vlášek: nejlepší koloběžka je silniční. Takže Morxes Sport, nebo Monza. Nojo, ale to jsou přece sériovky. Tak jsem si začal vymýšlet.
Zadání znělo: Chci velkou, víceméně silniční, rychlou koloběžku. Na svižné výlety i na expedice. A k tomu divnou. Vyšel jsem z modelu Morxes Expedition. Ne, nikde ho nenajdete. Neexistuje. Ale kdybyste ho moc chtěli…
Takže rám Morxes Sport. Přední vidlice pro kotoučovou brzdu s přípravou na nosič Tubus Tara a současně s inserty pro bikepackingové cage. Taková vidle samozřejmě taky neexistuje.
„Jo a Břéťo, až to budeš vařit, prosím tě, zapomeň na zadní brzdu. Žádné pivoty, žádná příprava pro kotouč, žádné průchodky pro bovden.“
Tak. A jakou barvu?
Žádnou. Inspiroval jsem se u legendárního Surovce, Bromptona a Nistlerovic Frienda. Ocel s krásně vybarvenými sváry, zalakovaná do průhledného laku. Tak se zrodil Real Steel.
Přední kolo jsem vyškemral u Vokolka – Ritchey Vantage. Zadní je ráfek od Remerxu na DT Swiss 350. Pláště střídám podle potřeby. Momentálně tam mám gravelovej Schwalbe G One a vzadu Marathon Racer. Ale už to jezdilo i na rychlejch Duranech.
Postupně jsem doplnil i 180mm kotouč a řízení Ritchey. Jen hlávko vybočuje, mám tam Cane Creek Forty. Celý to brzdí jedna mechanická BB7. Zatím to stačí. Občas je teda z toho dost žhavá, ale ještě jsem nikde ve zdi neskončil. Já vím, není to ani trochu způsobilý pro provoz na pozemních komunikacích. A jednou za to budu hrozně pykat. Až mě chytnou. Nebo až si pro mě přijdou funebráci. Ale zatím to brzdí a já se jen tak něčeho nebojím.
Tahle koloběžka už se mnou jezdí druhou sezónu a dost mi přirostla k srdci. Postarala se o mě na dvou velkejch expedicích, na Balt a na Dunaj. A nesčetnejch vyjížďkách a microadventurách. Akorát si začala žít svým vlastním životem. Kdo jste viděli Iron Mana, asi si vzpomenete, jak se mu po kůži rozlejzala taková ta divná kresba. Tak tohle se mi děje se Steelem. Pod tím lakem si to žije svým životem a chytá to podivně krásnou patinu. Jednou z toho nejspíš bude krásnej Rat Rod.
Věrnej a spolehlivej.
Divnej a krásnej.
Prostě Real Steel.
Jeden komentář
Hmm, to je fakt krása:(