V článku Ano, jsem to já, mami II jsem slíbil, že když už jsem se na koloběžce tak zřídil, budu se jí v rámci osvěty ještě věnovat podrobněji. Protože zdraví mi stále ještě nedovoluje na ní jezdit, pustil jsem se tedy s vervou alespoň do psaní o tomto skvělém stroji a koloběhu vůbec.
Kdybyste mě zabili, nevzpomenu si, co bylo impulsem k tomu, že jsem se někdy na jaře 2008 začal zajímat o koloběžky. Prostě mě to tak nějak trklo a už jsem sjížděl internet, abych se o kolobrndách a koloběhu dověděl co nejvíc. Překvapen jsem zjistil, že nabídka „dospěláckých“ modelů je docela široká, že se na tom dokonce jezdí závody a že to může přijít taky docela draho. Dobrých 14 dní jsem vybíral, přebíral, poměřoval, laboroval a taky hodně odhadoval, protože všechno se dělo virtuálně – ani jednu koloběžku jsem nepoznal „face to face“ – veškeré rozhodování bylo jen pomocí fotek, technických parametrů a referencí uživatelů.
I přišel den, kdy jsem konečně vybral! Tou kráskou, na které jsem si měl za necelý měsíc poté rozbít hubu, se stala koloběžka s označením K6 od firmy K-bike Petra Vavruši ze Zlína. Splnila totiž de facto všechny moje požadavky. Je malá, lehká, ale určená a konstruovaná pro dospělého jezdce. Se svými 186 cm a 85 kg si připadám, jakoby míry na tento stroj brali přímo ode mě – zkrátka jsme si „sedli“ napoprvé.
 |
| Na správné koloběžce se jezdí v mírném předklonu. Z bolestí zad skutečně není třeba mít obavy – a to jsem osobně na záda velmi citlivý. |
I když hlavně na závodech v současnosti panují koloběžky s velkým předním kolem a dají se samozřejmě koupit i na obyčejné ježdění, já jsem chtěl co nejskladnější model. Důvod byl zcela prozaický – malá kolobrnda v narvaném trolejbuse je lepší než neskladný velký stroj. A do kohoutovického kopce jsem skutečně od začátku hodlal jezdit trolejbusem. Vypustit duši v půlce (mno, spíš první pětině) fakt nehodlám.
 |  |
Jak vidíte na fotografiích, K6 je koloběžka na 12palcových kolech s takříkajíc velmi úspornou konstrukcí, čemuž ostatně také odpovídá velmi nízká hmotnost mezi šesti až sedmi kilogramy podle vybavení. Aby nedošlo ke zmýlené – tohleto není žádné ořezávátko, ale stroj, na kterém se běžně jezdí závody Rollo ligy a se kterým se nezřídka vítězí!
 |  |
| Zdroj: Petr Vavruša, K-bike |
Míra označená ve výkresu jako SV znamená světlost. U K6 je to 60 mm (druhý model K5 je o 20 mm nižší), což znamená, že jde o kolobku určenou i do horšího terénu než jen hladký asfalt. Na opravdový downhill bych ji ale opravdu nedoporučil.
 |  |
Ká šestka (i K5) má hned několik konstrukčních zvláštností. Zajímavým způsobem jsou například vedeny bowdeny brzd. U zadní brzdy by to při kompaktní konstrukci této koloběžky asi ani jinak nešlo, i když původně byl bowden veden menším obloukem ještě před nábojem kola. Zajímavé je však vedení bowdenu přední brzdy, čímž se zabraňuje případnému poškození při přetočení řidítek. I když je nutné provedení bowdenů hodnotit jako velmi invenční a důmyslné, není zcela bez vady. Dlouhá a poměrně zakřivená dráha zapříčiňuje o něco tužší chod brzd než třeba na normálním jízdním kole. Jen pro ilustraci – lanko k zadní brzdě této krátké koloběžky je stejně dlouhé jako lanko k zadní brzdě běžného velocipedu.
Naopak zcela v superlativech je třeba hodnotit konstrukci uchycení kol se zapuštěnými šrouby. Kdo si už někdy na koloběžce „ukopl“ kotník o rychloupínák zadního kola, dá mi za pravdu, že hladká zadní vidlice je pravým pokladem.
Zapuštěného uchycení je dosaženo díky vlastní konstrukci náboje. Sériově vyráběné jsou naopak ráfky značky Remerx a dlužno dodat, že jsem už viděl mnohem lepší. Stačí se jen podívat na značně nepřesný spoj.
Mimochodem kdybyste chtěli o koloběžce K6 vědět více technických podrobností, pak takřka vyčerpávající výklad najdete v technickém listu zde.
Petr Vavruša nabízí kromě samotných koloběžek také spoustu nezbytného volitelného příslušenství. Osobně jsem nechtěl tento lehký stroj zbytečně zatěžovat nedůležitými nesmysly, takže jsem si přibral jen skvělou brašničku na řidítka, do které se v pohodě vejde zámek a ještě třeba peněženka a další drobnosti, dokoupil jsem také blatníky a… cililink, zvonek!
Taky jsem koloběžku trochu vytunil. Pěnové gripy, se kterými jsem si ji objednal, se ukázaly jako nevhodné (já vím, moje chyba), takže jsem je nahradil vynikajícími madly MTB Token TK986GT, které jsem ovšem musel na vnějším konci zkrátit o jejich plastové osazení. Na funkčnosti to nic nezměnilo, takže pohoda.
Dál jsem kolobce poskytl luxusní brzdy Avid Single Digit 7 v. 2008 a brzdové páky Avid Speed Dial 7, taktéž v letošní verzi. Vyhodil jsem původní obyčejné bowdeny s lanky a nahradil je nerezovými lanky vedenými v karbonových bowdenech s teflonovou vložkou.
Co nevidět by ještě měly dojít pláště Slick Sport – čímž předesílám, že s lesními sjezdy (alespoň rychlými sjezdy) jsem skončil a hodlám se věnovat bezpečnějšímu ježdění po pevnějším povrchu.
Jen tak na okraj: po mém lesním pádu Ká šestka dopadla nesrovnatelně lépe než já. Zní to možná až neuvěřitelně, ale odnesl to jen odřený blatník a konce brzdových páček. Jo, abych nezapomněl – zmizely také obě záslepky řidítek.
 |
| K6 v nouzi uveze i 1 + 1, či spíše 1 + 0,5 |
Na závěr ještě jedna perlička. Je mi samozřejmě jasné, že většina z vás si myslí něco o přiblblém Lindnerovi, který se na stará kolena zmagořil do poněkud infantilní zábavy, kterou bezesporu ježdění na kolobrndě je. Nebo že by tomu bylo jinak? Zkuste jenom jedním očkem kouknout na Top Ten Rollo ligy 2008 zde. Závodníci, kteří mají za jménem písmeno V, patří do kategorie veteránů, tedy jezdců starších čtyřiceti let. Půlka z první desítky a jedenáct z dvaceti nejlepších koloběžců jsou veteráni. Mimochodem sám „Mr. K-bike“ Petr Vavruša je aktivním závodníkem, v době psaní tohoto článku na 9. místě v Rollo lize a s Véčkem za jménem jakbysmet. Jak je to tedy s tou infantilní zábavou?
 |
| Ta Ká šestka fakt není malá – docela záleží na zobrazovací perspektivě… |
A ještě něco. Znáte koloběžkářský pozdrav? 3, 4, … Trhni si nohou!
