Koloběžka K-bike K7 – recenze

Mnozí z vás už následující řádky četli. Je to tak, že jsem nechtěl přepisovat celý text, jen jen doplnit praktickými postřehy. Jestliže se vám tedy další text zdá povědomý, přejděte jen na část Jízdní vlastnosti a Celkové hodnocení.

Pro ty, kteří ještě neznají koloběžky K-bike, učiním na úvod krátké seznámení. Za firmou K-bike hledejte dvě jména: Petr Vavruša a Jirka Ešner – oba aktivní závodníci a několikanásobní mistři ČR. Proč to uvádím? Jednak proto, abych poukázal na skutečnost, že káčka – kterých má nyní K-bike v nabídce spolu s K7 tři modely – jsou sportovní či chcete-li (zejména hlavně v případě K5) závodní koloběžky. Nejde tedy o pohodlné kočáry, jako třeba minule recenzovaná Vella Speedboard (byť i na ní se dá závodit), ale o stroje pro aktivní jezdce, kteří se nebojí důkladně propotit dres. Na druhou stranu jsou to koloběžky obratné a skladné, což je činí ideálními například do města při kombinování jízdy s používáním MHD. A druhý důvod, proč jsem zmiňoval jména, která stojí za kolobkami K-bike? Díky tomu, že je oba pánové (a nejen oni) důkladně prověřili na – troufám si tvrdit stovkách – závodů, jde o přibližovadla takříkajíc „vychytaná“, důkladně prověřená v přesně těch podmínkách, do kterých jsou určena.

Ještě než se pustím do samotného představení K7, rád bych úvod ukončil publikováním zajímavého faktu. Všimněte si, že drtivá většina výrobců koloběžek v naší malé zemičce pochází z Moravy. Kostka z podhůří Jeseníků, Mibo kousek vedle z beskydského Rožnova pod Radhoštěm, Ketam, byť je pražskou firmou, vyrábí koloběžky pár kilometrů od Vyškova, no a o Zlíně je řeč nyní. Zajímavé. Že by na Moravě působily vlivy vína a slivovice pozitivně na vývoj koloběžek?

Konstrukce

K-bike K7 se od svých stájových kolegyň liší jedním zásadním konstrukčním prvkem – přední kolo je šestnáctipalcové (K5 i K6 mají obě kola 12palcová). Letmý pohled na fotografie pak rychle napoví, že jinak K7 svoji příslušnost ke K-bike rozhodně nezapře.

Rám je svařený z ocelového jeklu 20 × 20 mm, stejný materiál je použit i na přední vidlici, pouze přední rámová „trubka“ je vyrobena z profilu 40 × 25 mm. Konstrukce je velmi úsporná, samozřejmě při zachování nutné pevnosti. Díky tomu byla dosažena zajímavá hmotnost – 7,4 kg je v konkurenci desetikilových koloběžek rozhodně hodně pěknou cifrou. Podotýkám, že v konstrukci najdete i další magnet přitahující díly – lehké hliníkové slitiny jsou použity poskrovnu – o tom ale v další části tohoto prvního pohledu.

Oproti K5 a K6 byla mírně změněna geometrie koloběžky. To je částečně samozřejmě dáno použitím většího předního kola, proběhla ale i malá konstrukční úprava stopy. K7 tak má o 50 mm delší rozvor, výška hlavového složení od země nabyla o necelých deset centimetrů. Díky tomu by tento stroj měl být pohodlnější a lépe držet stopu než K5 a K6. Tím ale poněkud předbíhám…

Šestnáctipalcové přední kolo využívá (stejně jako kolo zadní) jednoduchý jednokomorový ráfek Remerx. Co na to říci? Zkrátka taková česká klasika, která sice nenadchne, ale jezdit se na tom dá. Dvacetipaprskový výplet jsem nazval jako „Vavrušův asymetrický křížený výplet“. On je tedy ve skutečnosti symetrický, nicméně když se podíváte na detail náboje s vynechanými otvory na dráty, bude se vám z toho, možná jako mně, nejdříve trochu motat hlava.

Výrobce u předního kola nepoužil svůj náboj s průmyslovými ložisky a zapuštěnou osou (který je standardně použit u zadního kola), nýbrž běžný kónusový náboj s rychloupínákem. V základní verzi jde o levný náboj značky Joytech, tato součástka by ale měla být vedena jako „tuningová“ – volitelně by mělo být dodáváno přední kolo s blíže nespecifikovaným závodním nábojem. Mě osobně použití kónusového náboje nijak nevadí, jen je třeba počítat s častější kontrolou a údržbou.

Vidlice, jak jsem již uvedl, je vyrobena z jeklu „dvacet na dvacet“, jde tedy o K-bikovský výrobek, nikoliv sériově produkovaná vidle. To se mi líbí – design by byl standardní vidlicí kulatého profilu nepěkně narušen. Podle Petra Vavruši bylo ve hře hlavové složení typu A-head, finální rozhodnutí však zůstalo ve prospěch jednopalcové klasiky se závitem. Výrobce argumentuje jednoduchostí tohoto provedení a také tím, že A-head si spousta lidí neumí seřídit. Já si sice nemyslím, že seřízení A-headového hlavového složení by mělo dělat uživatelům problémy, avšak použití klasického provedení nijak nezatracuji. Na K6 s ním jezdím se svými devadesáti kilogramy dva roky bez toho, aniž bych na něj musel sáhnout. A myslím, že na něj nebudu sahat ani v letošní sezóně. Za zmínku také stojí skutečnost, že klasika na rozdíl od A-headu umožňuje malé zvednutí nebo snížení představce v rozmezí cca 30 mm – jezdec si tedy může přesněji nastavit postoj, aniž by musel vyměňovat celý představec.

A abych nezapomněl – K7 se bude nabízet v jakékoliv barvě, bude-li to barva černá. Inspirace u Henryho Forda se nezapře, ostatně u K-bike je to už klasika.

Komponenty

Bezpečné přistání zajišťují standardní véčkové brzdy – koloběžka je osazena véčky zn. Tektro. Stejně jako předchůdkyně ze stáje K-bike, má i K7 důmyslně vedené bowdeny, což zabraňuje jejich přílišnému lomení. Dráha předního bowdenu pak dostala ještě vylepšení v podobě navrtaného sloupku vidlice – viz první snímek.

Brzdy doporučuji lehce vytunit výměnou špalků – původní mají slabší účinnost a docela „žerou“ ráfky. Také se mi moc nezdají brzdové páčky Alhonga. Samotná páčka má totiž zaoblený průřez a při delším brždění se docela nepříjemně zařezává do ruky. Použití plochých páček by bylo komfortnější.
Ocelová řidítka s šířkou 650 mm vlastní výroby jsou montována na osvědčený hliníkový jednopalcový představec Zoom s délkou 90 mm a ostrým úhlem vyložení.

Koloběžka je standardně obuta plášti Rubena Golf. Já se svojí váhou s nimi nemám dobré zkušenosti, nicméně jezdci do nějakých sedmdesáti kilogramů živé váhy by měly vyhovovat. V nabídce pak budou volitelně pláště Schwalbe, není ale ještě upřesněno, o jaký typ půjde. Na tomto místě si troufám spekulovat, že by – vzhledem k omezené nabídce v malých rozměrech – mohlo jít o oblíbené a kvalitní Big Apple nebo model City Jet.

K7 bude možné osadit standardním káčkovým zadním blatníkem, přední blatník bude vzhledem k delší rámové „trubce“ nový, vyráběný speciálně pro tuto koloběžku.

Jízdní vlastnosti

V recenzích (nejen koloběžek, ale i foťáků a dalších produktů, jejichž recenze mě živí) nesnáším samoúčelné vymezování se vůči konkurenčním produktům, a snažím se omezovat i srovnávání s předchozími verzemi. Ne vždy to ale jde, a také to pokaždé není žádoucí. Navíc, K7 není nástupcem čehokoliv, takže nemám problém – budu srovnávat s K6, kterou znám velmi důvěrně. Nevyhnu se ale porovnání s ostatními kolobkami, které už profičely naším webem, takže pojďme na to!

Předně: větší přední kolo – a věřte tomu, že šestnáctka je o dost větší než dvanáctka – pobere mnohem víc terénních nerovností. V praxi to znamená, že nemusíte mít oči na stopkách, a skenovat každý větší kamínek na cestě – můžete být tak trochu více – frííí. To je věc pohodlí při jízdě. Ovšem ještě jsem neskončil. O 50 mm delší rozvor a lehce jinak stavěná stopa tohoto koloběhového stroje jej činí mnohem stabilnějším ve strmých sjezdech, ale i na rovinkách při dojíždění k cíli s jednou rukou ležérně založenou za zády. V tomto ohledu bych se K-bike K7 nebál porovnat s Kostkovou dvacítkou. Ani jedna z těchto koloběžek sice ještě neposkytuje „totální komfort“ strojů typu Vella Speedboard nebo Kostka Laser Star 26, nicméně velmi se mu blíží. A nenutí vás táhnout s sebou o tři kila více (výjimky, čtete-li náš web, znáte).

Než začnu se zápory, které samozřejmě nutně přijít musí, ještě bych si dovolil pár slov k „postoji“. K-bike K7 má bezmála o 10 cm vyšší horní hranu hlavového složení než K5/K6. Lidově řečeno má vyšší řidítka. U kterých ovšem záleží, jak si je nastavíte. Díky klasickému jednopalcovému hlavovému složení můžete s výškou řidítek do jisté míry laborovat – to už jsem ale na stránkách této recenze psal. Neřekl jsem ale, že u K7 jsem naprosto intuitivně řidítka „zarazil“ až po misku hlavového složení, zatímco na K6 je mám možná i kousek nad ryskou maxima. Obě koloběžky postavené vedle sebe pak vykazují jen málo rozdílnou výšku řidítek (K6 je i tak cca o 2-3 cm nižší). A pak že prý „vzpřímený postoj“ na kolobce je pohodlnější…

Zápory? Vzhledem k nataženější konstrukci je stroj zcela logicky o něco pružnější. Zatímco K5/K6 jsou „tvrdé krátké skákavé kozy“ – jak prohlásil známý plzeňský kickbiker Benny – a já s tímto označením nemám naprosto žádný problém, K7 je pružnější, pohodlnější. To ale samozřejmě také vzhledem k výše uvedeným vlastnostem. Někdo to ale může považovat za negativum, proto jsem se takto rozepsal.

Mně to zase až tak nevadí, co mě trápí, jsou však „defaultní“ pláště Rubena Golf. Mají skvělý profil i vzorek, jsou však strašně měkké! I když jsem je přefoukl až o třicet procent (a měl obavy, aby to vydržel ráfek), připadal jsem si na nich stále jako na houpačce. Ovšem toto berte jako názor jedince s živou váhou po dlouhé zimě přesahující 90 kg. Například s mojí ženou, která ani v zimních botách neváží padesát kilo, K-bike K7 na Golfech jede jako když střelí a ještě drncá.

Celkové hodnocení

Skoro až nechápu, proč otcové této koloběžky s finálním provedením a jeho uvedením na trh tak dlouho váhali. Je samozřejmě chvályhodné, když chce producent pustit na trh „vychytaný“ produkt, nicméně pokud jsou zřejmé tlaky ze všech stran – a co si budeme nalhávat, na K7 byly tlaky docela intenzivní – bylo by dobré trochu přidat.

Jenže je třeba si uvědomit, že výroba kvalitních koloběžek je založena hlavně na entuziasmu výrobců, kteří je (byť výjimky existují) dělají pro všechno, jen ne pro obživu. Náš trh je zkrátka malý, stejně tak, jako jsou koloběžkáři bílou vránou mezi ostatními „normálními“ sportovci či jen „pojížděči“.

Takže stejně nezbývá než vyslovit malou poklonu týmu K-bike, že projekt K7 znovu oprášili, a jak doufám – tím dál rozšíří povědomí o strojích K-bike a kolobkách obecně. Je to potřeba. A K7 je výborným velvyslancem k tomuto účelu stvořeným…

Ve zkratce

Vynikající jízdní vlastnosti
Jízdní komfort
Super cena
„Vychytanost“

…ale

Lehce větší pružnost (oproti závodním K5/K6)
Měkké základní pláště

Výrobce

Petr Vavruša – K-bike
Bratří Jaroňků 148
760 01 Zlín
tel.: +420 775 946 055, +420 731 223 433
e-mail: kbike@seznam.cz, info@kolobezka.com

Cena

ke dni 7. 2. 2010
3 750 Kč