Je to více než rok a půl, co jsem testoval první elektriku na Přibližovadlech – byl to model Kostka e-Hill Max Fold (E1), tedy první generace Kostkovic elektrifikovaných koloběžek (test čtěte zde). Od té doby však bylo na Přibližovadlech – co se týče elektriky – ticho po pěšině… až nyní. Přeskočil jsem sice jednu generaci, nicméně i tak zde opět máme e-Kostku, tentokrát větší model – Kostka e-Tour Max Fold (E3) – seznamte se!
Jestliže jste četli první pohled na koloběžku Kostka e-Tour Max Fold (E3) – a nechcete si tyto informace oživit – můžete rovnou přeskočit na část Jízdní vlastnosti, a pak už číst až do konce.
Prolog
Nečtete-li Přibližovadla poprvé, tak víte, že nepatřím zrovna mezi fanatické zastánce elektrických koloběžek. Nepatřím ani mezi normální zastánce elektrických koloběžek. Jenže člověk míní a pán Bůh mění. Vím, že jsem si ty natažené achillovky zavinil sám. A vím, že po padesátce už tělo neregeneruje tak rychle jako dřív. Takže se mi pomoc elektromotoru v zadním kole e-Tourky najednou docela hodí. Najednou mám vážný důvod k testu něčeho, do čeho se mi do této doby moc nechtělo :-) Tak pojďme na to!
Konstrukce
Základ tohoto elektrifikovaného stroje tvoří klasická Tourka, nyní v 6. generaci. Pokud jste nečetli test tohoto modelu bez přídavného pohonu, najdete ho zde. Neelektrická Tourka šesté generace dostala výjimečné ocenění Super volba Přibližovadel, a ve svém hodnocení jsem uvedl, že patří mezi tři nejlepší koloběžky své kategorie na trhu. Na čemž si dovolím trvat i nadále.
Elektrická e-Tourka se však od human powered modelu v některých parametrech liší. Jednak je to model postavený na 100mm nábojích, což se týká jak předního, tak i zadního kola. Oproti 65mm nábojům neelektrické Tourky je to změna k horšímu, nicméně pozor – u elektrifikovaných modelů se naopak jedná o pozitivní inovaci. Díky placatějšímu motoru je šířka zadní stavby o 25 mm užší nežli u předchozích verzí elektrifikovaných koloběžek Kostka. Takže místo 170 mm je to nyní řekněme normálních 145 mm.
Druhou změnou – u elektrických modelů – je dvacetipalcové zadní kolo oproti původnímu nestandardnímu neTourkovému 16palcovému. Jinak řečeno – je zde úplně nový motor s užším nábojem a velikostí, umožňující montáž do 20palcového kola. A to je jen a pouze dobře, protože máte před sebou Kostku Tour de facto stejných rozměrů jako neelektrický model, tedy pouze se zmíněnou odlišností v šířce stavby. Hmotnost je samozřejmě vyšší, ale ani tak to není nic tragického – 13,3 kg na elektrickou a ještě k tomu skládací koloběžku – to je málo…
No a konečně – jak jsem právě napsal a jak napovídá slovíčko Fold v názvu – je to Tourka skládací. Skládacích Kostek jsem už pár otestoval a nikdy jsem s nimi neměl problém, naopak – u velkého modelu Tour – což byla mimochodem první velká skládací koloběžka na trhu vůbec – jsem musel konstatovat, že i když není velká koloběžka po složení „kapesní“, její úspora velikosti je o to větší a má svůj velký význam.
Jediné, čím se liší elektrická skládací Tourka od neelektrické skládací Tourky, je absence systému Brake Off (psal jsem o něm např. zde) pro rychlé rozpojení zadní brzdy. Je to logické – zadní kolo zde totiž nemá náboj s rychloupínákem, ale má svůj speciální náboj, kolo se utahuje trubkovým klíčem (dostanete s koloběžkou) šestihrannými maticemi. Takže systém pro rychlé rozpojení brzdy a rychlé sundání zadního kola by vám jaksi k ničemu nebyl.
Naopak je třeba ocenit inovovaný systém skládání rámu s výměnnými hliníkovými dosedacími prvky, vyrobenými s vysokou přesností na vlastním kostkovic CNC pracovišti, na kterém se (mimo jiné komponenty) vyrábí také skládací představec. Čímž se už ale dostáváme do kapitoly Komponenty.
Komponenty
Začnu-li shora, pak další odlišností oproti běžné skládací Tource, je nejvyšší typ skvělých kostkovic řídítek FBH Wings – zde s výškou vlaštovek 100 mm (běžně se dodává 50mm verze). Přiznám se, že jsem z nich měl zpočátku menší obavy – bál jsem se, že budou příliš vysoká – že nebude zajištěná dobrá ergonomie odrazu. Chyba lávky! Toto není obyčejná koloběžka, nýbrž elektrifikovaný stroj, a u něj je i ona ergonomie odrazu jiná. Jednoduše řečeno, díky motoru se nemusíte tak moc namáhat (to je tedy objev! :-)), a tudíž nemusíte tak intenzivně dupat. Už nyní můžu bez jediného zaváhání napsat, že vysoké vlaštovky FBH Wings 680-100 Al jsou taktéž skvělé a jezdí se s nimi naprosto výborně! Jen dodávám technický údaj, který se ale dá vyčíst i z označení – řídítka mají šířku 680 mm, tedy tak akorát :-)
Véčkové brzdy od Shimana řady 4000 není třeba na Přibližovadlech komentovat – už to proběhlo mockrát – takže funkční, naprosto dostačující klasika.
Zajímavé je, že výrobce nechal stomilimetrový i přední náboj – byť tedy normální Tourky mají 65mm náboj na obou kolech. Ale není to nic proti ničemu, u předního kola to nevadí, a patrně šlo o to, sjednotit design. Náboj je vlastní konstrukce Kostka – na to už jsme nějaký ten rok zvyklí, že si Kostka spoustu komponent vyrábí ve vlastní režii. A že to dělá dobře :-)
Radiální výplet obou kol využívá vpředu 24, vzadu pak 32 drátů, ráfky jsou opět klasika – dvoukomorové se soustruženou brzdnou plochou a indikační drážkou opotřebení z produkce tuzemského Remerxu. Kola jsou obutá do trekových plášťů Schwalbe Marathon Racer, čili opět stokrát propraná klasika, ovšem korektně řečeno – výborná volba.
Elektrika…
Zvláštní komponentou je v případě této koloběžky samozřejmě elektromotor. V tomto prvním pohledu bych si dovolil zmínit pouze nejzákladnější parametry a funkčnost, s tím, že detailní informace – včetně praktických postřehů – přinesu až ve finální recenzi. Tak pojďme na to!
Předně byste měli vědět, že v zadním kole je motor a to je asi tak všechno :-) Ale vážně: Nehledejte akumulátor, ten je uvnitř motoru, stejně jako veškerá řídící elektronika. Takže žádný kabel, takhle koloběžka je prostě wireless. Motor má výkon 250 W, ovšem pozor, zde se to tak nebere. Jde totiž o to, že motor neběží stále, nýbrž díky akceleračním senzorům zabírá pouze po odrazu jezdce, aby se po chvíli výpomoci zase vypnul. Ano, na této elektrické koloběžce se musíte pořád odrážet. No a co? Je to koloběžka, ne? Proto ji taky raději nazývám elektrifikovanou nežli elektrickou koloběžkou. Už jsem to psal u 1. generace – e-koloběžky od Kostky představují skutečné pravé a nefalšované koloběžky, na kterých můžete jezdit i bez motoru. Byť to tedy jde kvůli vyšší hmotnosti a odporu motoru poněkud hůře. Ale kdybyste zadní kolo nahradili kolem s běžným nábojem, máte zkrátka normální koloběžku.
Ale vraťme se ještě k takříkajíc principu elektropohonu koloběžky Kostka e-Tour Max Fold (E3). Tento stroj má dva režimy (tři s módem Off) motorové pomoci – Pedelec a Fun. Mód Pedelec funguje tak, jak jsem už napsal: Odrazíte se, čidlo rozpozná pohyb a motor se na chvíli spustí. Ona chvíle netrvá ani dvě sekundy, což ale stačí k tomu, aby vám motor ulevil v námaze při odrážení. Takto motor pracuje až do rychlosti 25 km/h. Sníží-li se rychlost na 6 km/h, motor jede kontinuálně čili udržuje jakousi rychlost svižnější chůze.
Režim Fun pracuje trochu jinak – taktéž pomáhá v odrazu (tentokrát jen do rychlosti 20 km/h) – aby pak udržoval dosaženou rychlost sám. Takže to nejprve rozdupete a ono už to pak jede samo (nemusí jít o oněch 20 km/h, ale i nižší rychlost). Je zřejmé, že v tomto módu se sníží dojezd. Výrobce udává kolem 20 km, v režimu Pedelec pak kolem 50 km. Uvidíme, vyzkoušíme. Ještě jenom dodám, že systém dokáže také rekuperovat elektrickou energii při brzdění a při jízdě z kopce.
Celé se to ovládá přes jednoduchou aplikaci smartphonu (pro Android nebo iOS) bezdrátově pomocí Bluetooth, nicméně motor funguje i kdybyste mobil zapomněli doma. Nikde se nic nezapíná, nevypíná, nenastavuje – prostě stoupnete na stupátko, odrazíte se, čidlo pozná pohyb a spustí motor. Toť vše.
Jízdní vlastnosti
Kdybych si od této koloběžky odmyslel tu stříbrnou kulatou věc v zadním kole čili motor, jediným rozdílem oproti „konvenční“ skládací Tource je větší šířka nábojů. Ta ovšem na samotné jízdní vlastnosti nemá vliv. Tedy alespoň ne takový, aby to běžný uživatel poznal. Ano, můžete si o širší zadní stavbu ukopnout kotník, ale to jaksi nejsou jízdní vlastnosti :-)
Jinak řečeno – máte před sebou de facto klasickou Kostku Tour se všemi jejími výbornými vlastnostmi, mezi něž patří i vlastnosti jízdní. Je to pohodlný kočár s dlouhými léty vývoje vyladěnou a prověřenou…, řekněme turistickou geometrií, což mimo jiné znamená, že třeba v rychlosti 30–40 km/h klidně můžete pustit jednu ruku z řídítek, jak tato koloběžka skvěle drží stopu. „Správná“ je i výška stupátka, jen mě popravdě trochu překvapilo, že vpředu je nášlap o centimetr vyšší – to u Kostek nebývá zvykem – stupátko bývá vodorovné. Ale vzhledem k jeho délce „na dvě nohy“ ten centimetr možná ani nepoznáte.
Abych ale byl korektní – elektromotor v zadním kole samozřejmě mění těžiště této koloběžky, takže pokud jste byli zvyklí na klasickou Tourku, jistě zaznamenáte „těžší zadek“. Popravdě jízdní vlastnosti to nijak nezhoršuje (ani nezlepšuje :-)).
A nyní k samotné jízdě s motorovou pomocí. Jak už jsem psal výše, motor vás netlačí stále, ale jen vypomáhá při odrazu. Aby se rozběhl, musíte mu dát impuls poměrně intenzivním odrazem – jeho akcelerometr zkrátka potřebuje zaznamenat relativně silné zrychlení. Když se odrazíte jenom tak lážo-plážo, motor na vás nezareaguje.
Jak už jsem taky napsal, elektromotor neběží ani dvě sekundy (spíše jenom jednu a možná ještě fous navíc), takže logicky, abyste ho přiměli opět pomáhat, musíte se znovu odrazit. A znovu a znovu a znovu. Ano, v režimu Fun už to pak jede samo, ale… jedna věc je teorie, druhá praxe. Motor nemá velký výkon, potažmo pak krouticí moment, takže jeho účinnost je hodně závislá na váze jezdce a samozřejmě na podélném sklonu vozovky. Moje tělesná hmotnost se v poslední době (z objektivních důvodů samozřejmě :-)) blíží metráku, což se motoru e-Tourky zrovna moc nelíbí. Cožpak o to, na rovině mě táhne docela podle papírových předpokladů, v okamžiku, kdy se cesta maličko zvedne do kopečka, motor ztrácí dech a… stojí. Pokud se tedy neodrážím! Něco jiného je, když tuto koloběžku používám tak, jak byla navržená, tedy s odrážením – kterému onen motor pouze pomáhá.
Napíšu to takto: Obecně jsem vyhodnotil, že – pro mě – je lepší režim Pedelec. Ne proto, že je takříkajíc sportovnější, ale pro jeho maximálku 25 km/h oproti 20 km/h módu Fun. Má to jeden skvělý efekt, a to při jízdě po rovině a do mírného kopce. Po rovině jasně cítíte, jak vám motor šetří síly. Do mírného kopečka dělá to stejné, ale navíc zvyšuje rychlost. Stoupáček, který běžně jezdíte „za svoje“ rychlostí cca 15–18 km/h, nyní dáte mnohem svižněji, kvaltem, blížícím se oněm maximálním 25 km/h. Je ale třeba dupat! Žádné úlevy, prostě strojové tempo. Byť tedy s menší intenzitou nežli bez motoru.
Logicky byste teď mohli říct, že se tím pěkně zvýší také průměrná rychlost na trase. Mno…, jak na které. Pokud totiž máte na svém tripu zařazený i nějaký ten rychlejší sjezd, zde bohužel o cenné sekundy (spíše desítky sekund) zase přijdete. Proč? Z kopce to totiž nejede více než 40–45 km/h. Ani když v aplikaci ve smartphonu motor vypnete, vyšší rychlost z toho nevyždímáte. Motor zkrátka z kopce funguje jako slabá elektromagnetická brzda. Takže v místech, kde běžně jezdím pětašedesátkou, jsem se ploužil pětačtyřicítkou. A to je velký rozdíl. Takže pokud na rovině a do mírného kopce získáte čas navíc, při jízdě z velkého kopce ho zase ztratíte. Ale na druhou stranu – ti koloběžkáři, kteří se rychlých sjezdů tak trochu bojí, mají ulehčenou situaci a ušetřené brzdy :-)
Tak a teď větší, přesněji prudší kopce. Ale pořád tak nějak v normálu – zkrátka běžné české stoupáky kolem 8–10 %, žádné alpské stěny. Zde bohužel přetrvává problém, který jsem zaznamenal už u první generace e-Kostek – motor po odrazu běží příliš krátkou dobu. Co nevadí na rovině a do mírného kopce, vadí do prudšího stoupáku. Abyste totiž donutili motor pomáhat víceméně permanentně, musíte dupat čili odrážet se rychlou frekvencí. Nebojím se napsat až závodní frekvencí, a to i s měněním noh přeskakováním, abyste neztratili setrvačnost ani při měnění noh. Pak to ovšem jede, a jede to svižně. A pomáhá to. Nicméně v závodním tempu – byť podpořeném motorem – těžko vyjedete kopec bez zapocení a spálení nějakých těch kalorií či kilojoulů nebo jak se to dnes počítá.
Co se stane, když zpomalíte frekvenci odrážení do kopce? Motor má tendenci se zastavovat, a to fakt nechcete, protože je to zastavující a silně demoralizující :-) V tomto parametru má výrobce Kostka – kolobka se svým dodavatelem motorů ještě nějakou práci. Podle mého názoru by tomu mohlo pomoci přeprogramování firmwaru tak, aby při jízdě do kopce motor táhnul nikoliv sekundu, ale třeba 2,5 sekundy. Aby zkrátka jezdec mohl prodloužit interval mezi odrazy na běžnou turistickou frekvenci.
Nadšení, které trochu vyprchává
Pokud se tento stroj nebo jinou e-kolobku od Kostky chystáte pořídit, měli byste vědět, že návyk na tuto koloběžku je také trochu zákeřný nebo chcete-li mírně klamavý. Po nějakém čase vám totiž začne připadat, že „ten motor zase tolik nepomáhá“, a že „vlastně není jisté, jestli to má vůbec význam“, a že… „kdyby tam ten motor nebyl, jelo by to úplně stejně.“ Ano, i na mě přišly tyto klamné pocity. Existuje na ně ale jeden naprosto spolehlivý lék: Stoupněte pro změnu na „normální“ koloběžku. Ať to má ten správný kontrast, tak na nějaký lehký sportovní model. Co se stane? Po prvních odrazech budete mít neodbytný pocit, jakoby vás někdo zezadu přidržoval. Ta lehká sportovní koloběžka, která jindy jezdí skoro sama, najednou vůbec nechce jet. Pro jistotu ještě zkontrolujete nahuštění plášťů a odpor v ložiskách nábojů čili zdali se kola volně otáčí – a když se ujistíte o dokonalém technickém stavu, pokorně si přiznáte, že ta „elektrika“ má fakt něco do sebe. Je zkrátka realita, že počáteční wow-efekt po nějakém čase vyprchá. Pomoc elektromotoru se stane samozřejmostí, člověk si na to rychle – a rád – zvykne. A když si na něco zvyknete, začne vám to připadat normální. Ale vy jste si přece pořídili e-koloběžku, ne normální kolobku… a kolotoč pochyb se roztáčí znovu :-) |
Celkové hodnocení
Předně musím de facto zopakovat to, co jsem napsal už v recenzi první verze e-Kostky – a totiž, že se stále bavíme o klasické koloběžce Kostka se vším dobrým, co k tomu patří – a v tomto případě ještě navíc s možností skládání. Není to zkrátka žádné neergonomické přibližovadlo, které se jako koloběžka jenom tváří, a když mu dojde šťáva, můžete ho hodit do příkopy. Toto je KOLOBĚŽKA nikoliv e-scooter. Jistě víte, jak to myslím :-) V tomto ohledu je třeba ještě jednou připomenout klady třetí generace, které spočívají v možnosti použití motoru ve 20palcovém zadním kole (před tím 16″ kolo), a také zúžení náboje na klasických 100 cyklomilimetrů.
Zlepšila se však i elektrika. Motor má zjevně vyšší „krouťák“, i když… stále jsou zde rezervy, a to se týká i celkového výkonu. Nicméně pokud se chce Kostka držet v rámci legislativy, výkon musí zůstat na 250 wattech, které má motor (alespoň tedy papírově) už nyní. Každopádně bych se ale zaměřil na vyladění firmwaru pro jízdu do prudšího stoupání. Klidně by v ovládací aplikaci mohl být i třetí režim. Třeba s názvem Hill nebo Climb :-)
Při aktuálně použité technologii vidím nejlepší využití této koloběžky pro spíše kratší trasy (do 10–15 km) v rovinatém nebo mírně zvlněném terénu. Samozřejmě, pokud se vám do cesty postaví jeden stometrový kopec, tak ten vyjedete, i kdybyste ho měli vytlačit! :-) Skvělé využití vidím pro městské pojížďky, a jak jsem naznačil na fotografii, také v kombinaci s MHD či osobním autem apod. Na e-Tourku se dají namontovat originální celoobvodové blatníky pro obě kola, takže se nevylučuje ani jízda v horším počasí a také v civilním oblečení. K tomu nějaký ten košík na řídítka a můžete vyrazit na nákupy, do práce, kamkoliv.
Každopádně byste měli vědět důležitou skutečnost, a to, že minimálně 50%, ale spíše 60–70% míra dupání se při jízdě jednoduše vyžaduje. Čili bez vlastního přičinění – se všemi ne vždy žádoucími efekty, jako je typicky zpocení či zadýchání – prostě daleko nedojedete. To není zápor, ale vlastnost – takto je koncept e-Kostek navržený od počátku. I když se nemůžu ubránit pocitu, že jak výrobce, tak i zákazníci, by z toho rádi dostali ještě o něco více… pohodlí :-)
Nicméně i tak mě napadají další možnosti využití. Protože moje achillovky by o tom mohly povídat – tak například poúrazová rekonvalescence se doslova sama nabízí. Nebo třeba první stroj pro člověka s velkou nadváhou. No co, jakmile se opadne nějaké to kilíčko a dostaví se kousek té kondičky, e-Tourka se vymění za „normální“ Tourku, a jede se dál! :-)
Plusy a minusy
koncept klasické (skládací) koloběžky s pomocným motorem
výborné jízdní vlastnosti a ergonomie
all-in-one elektropohon bez kabelů
nově motor ve 20″ kole s šířkou náboje 100 mm
…ale
problémy elektropohonu v prudším stoupání
Galerie fotografií Kostka e-Tour Max Fold (E3)
14 komentáře
Na jaký průměry kol se to dá namontovat?
Zvládne to i 26″?
Pokud ano, tak šup s tím do předního kola a vzadu zůstat u úzký stavby!
Obávám se, že to nebude tak jednoduché. Větší kolo = větší rychlost, což mně osobně by nevadilo, ale asi by to vadilo legislativě. Další věc je výkon motoru – zdali by to velký kolo vůbec dal… a tak dále. Jinak zamlada jsem jezdil na malých motorkách, ale žádná z nich neměla přední náhon :-) Vím samozřejmě, že na koloběžky se to dává vcelku běžně :-)
Ahoj já trochu odbočím od tématu, ale mě by docela zajímalo zda by se dala sehnat klasická kostka tour g6 s předním 100 mm nábojem. Vpředu 100 vzadu 65 mm, když už ty komponenty kostka vyrábí. Přeci nejsem sám koho láká občas použít jiné přední kolo třeba z mého silničního kola,stačí přeštelovat brzdy. Radek
Ahoj oprava ne silničního kola,ale druhé o průměru 26″ se silniční nábou a hladké pláště. Nepřemÿšlel jsem. Radek
Jasné, rozumím :-) Být vámi, tak zkusím napsat do firmy Kostka. Jelikož obě přední vidlice sami vyrábí – a jsou kompatibilní – neměl by být problém je jednoduše vyměnit. Za zeptání nic nedáte :-)
Děkuji za odpověď. Také už mě to napadlo. Je pravda že na originál náby kostky si snad ještě nikdo nestěžoval,ale když vám zůstane v hlavě utkvělá myšlenka mít možnost volby a zkoušet různé varianty. Tak to holt v životě máte ,,veselejší“. :-)
Díky za super článek! Zaujalo mě to zmínění achilovek – platí automaticky, že každý kdo častěji jezdí na koloběžce s nimi má problém? Jezdíme s rodinou párkrát za rok, tak to z vlastní zkušenosti neposoudím.
Achillovky jsou můj osobní problém a neslyšel jsem ještě o jiném koloběžkáři, který by si na ně stěžoval. Vůbec bych se toho nebál :-)
Aha! Díky moc, to je uklidňující :) A web je super, jen tak mimochodem.
Ani ne, větší kolo = menší síla. Zajímavé by bylo dát motor do obou kol.
Už 2014 vystavovala na EUROBIKE v Německu hliníkový skladací FLYKLY e-scooter s 16″ koly o celkové váze 11kg se stejným motorem, jako výse u Kostky. Púvodní recense byly staženy, snad proto že „odborným“ publikem nebyly príliš kladné. Vyjadřovali se ve smyslu není: to“ani ryba ani rak“. A to si dlouho nikdo nevšimnul, že dlouho nebylo „Zulassung“ pro Německo. A to si nikdo nevšimnul širokého „skládacího stupátka“ ze kterého navíc do každé strany ‚čučeli‘ zámky na složení a též matky na zadní ose (asi recensenti mají ocelové kotníky). Doporučovalo se sundat zadní kolo a sundat a strčit při dopravě letadlem. Převod z vnitřního motoru na pomalu se točící osu obstarávají drahé, téžké převody, které mají vetšinou malou účcinnost.
Rarita Velospeeder (vypadá jako ráfkové dynamo) je pro zadní jizdní kolo a je dosti drahé, zato váží 0,8kg! Nemá volnoběžku (nebo se tomu u tříkolečka říkalo cvrček?). Nechápu proč modeláří v Brně (kteří vyváží své výkonné motory do Německa), nejsou schopni udělat třecí pohon s „cvrčkem“, který vyvažuje oscilující rychlost u kolobky. Třecí převod je lepší než vypadá-pouze na sněhu a na blátivé ceste má svoje slaabiny.
Dekuji za užitečnou recenzi tohoto zajímavého stroje. Co se týká rekuperace, tak jak to na téhle koloběžce funguje? V brzdach přece nemají čidla? Dá se nastavit rychlost, od které to má začít brzdit rekuperací? Až budu mít šanci, tak chci tenhle stroj také vyzkoušet a pak se do něj buď nadchnout nebo naopak si říct, že to není nic pro mne. Co mi zatím přijde jako mínus je, že to pomáhá hlavně na rovině, ale v prudším kopci to moc nepomůže. Ideální by byl opak, tedy do kopce maximum a na rovince minimum. V kopci je snad trošku záchranou ten režim Fun, který se snaží chvíli udržet dosaženou rychlost, pokud to dobře chápu?
Dobrý den Roberte,
rekuperaci si řídí elektronika motoru, pravděpodobně podle akceleračního čidla a sklonoměru, brzdy skutečně čidla nemají. Ale to je víceméně jenom moje domněnka. V aplikaci v mobilu můžete nastavovat úroveň rekuperace od 0 do 100. Nicméně zrovna od této funkce bych si toho moc nesliboval – pokud tedy nesjíždíte mnohakilometrové kopce. Při běžném pár minut trvajícím sjezdu se toho moc nenarekuperuje. O normálním brzdění ani nemluvím :-) Jinak do kopce se mi – možná trochu paradoxně – lépe osvědčil režim Pedelec, protože poskytuje větší krátkodobý výkon motoru. Fun je režim udržovací, ten do (prudkého) kopce moc nepomáhá.
Diky za uzitecnou recenzi. Nakonec jsem dlouho vahal az jsem jednoho dne vecer objednal … a druhy den uz frcel. A spolu s tim BT ovladacem jsem maximalne spokojen.