Kostka Tour DT240 – tuning Václav Pechr

Na první pohled jedna elegantní matně černá koloběžka. Fandové však letmým pohledem zjistí, že osazení komponenty rozhodně neodpovídá sériovému provedení, fajnšmekrům a znalcům se navíc lehce zvedne tlak. Pokud nemáte představu, kolik použité tuningové díly stojí, možná byste měli nejprve mrknout jedním okem na seznam použitých komponent na konci tohoto článku. Asi budete „trochu“ překvapeni. Jejich doporučená maloobchodní cena přesahuje cenu koloběžky zhruba čtyři- až pětkrát…

© Václav Pechr

Než dám slovo samotnému autorovi úprav, krátce „od stolu“ zhodnotím tento povedený stroj (ať se na mě dostane, kdybyste text náhodou nedočetli až do konce).

Obecně: Václav Pechr si – jak sám říká – splnil svůj velký sen. To je nepochybné, protože nevím jak vy, ale já si jen tak na koloběžku nedám hlavové složení za téměř tři tisíce a náboje ve dvojnásobné ceně, plus další nestandardní skvělé komponenty. Moje vlastní sny jsou sice skromnější, navíc vím, že existuje levnější a kvalitativně srovnatelné řešení, nicméně troška „pozitivní závisti“ vůči tomuto tuningu ve mně přece jenom hlodá, to musím poctivě přiznat.

© Václav Pechr

Nyní konkrétněji: Velmi mě zaujala řídítka – vlaštovky s nulovým zdvihem Sweep bar od BBB. Přiznám se, že jsem o jejich existenci doposud nevěděl, ovšem jejich použití všemi deseti schvaluji bez pardónu.

Méně jsem odvázaný ze zadního pláště a prohlášení autora, že přední Marathon je nouzovým řešením. Nezdá se mi košer nejprve koloběžce dát luxusní kola a poté je tak trochu zabít drapákem s velkým valivým odporem. Já bych naopak dal toho Marathona na obě kola. Na asfaltu si vede skvěle, stejně tak na šotolině i v mírném terénu. Pokud autor nejezdí – dámy prominou – ve sračkách, a to ještě krkolomné sjezdy, pak zadní drapák nemá opodstatnění.

Tak trochu neutrální hodnocení mám pro přední kotoučovou brzdu. Nejezdíte-li alpské sjezdy nebo drsný terénní downhill (což na tomto modelu nehrozí), je v podstatě zbytečná. Její práci stejně dobře zastane V-brzda a ještě bude koloběžka o fous lehčí. Na druhou stranu kdyby mi někdo vnutil takto osazený stroj, určitě bych se nehnal k výměně a naopak by byl na „kotouč“ pyšný. Takže už mlčím a raději nechám promluvit samotného autora tuningu:

Václav Pechr:

„Tento model vznikl díky velkému nadšení po prvním svezení na kolobce a rozhodnutí, že si opatřím opravdu pěkný stroj. Tak jsem se rozhodl, že si k třicetinám poskládám pěknou kolobku. Osazení stroje již bylo dáno dlouho v mé hlavě (a možná i spousta nesplněných přání z dob cyklistiky). Nejdříve však bylo potřeba vychytat geometrii a jízdní vlastnosti, popřípadě nešvary některých komponentů, které budou použity. Volba padla na výrobce Kostka – model Tour Classic v základním provedení, které na jízdní zkoušky stačí a hlavně má dobrý základ v hodně povedeném rámu a dobré geometrii.

První, co jsem udělal po premiérovém krátkém svezení, bylo přeházení podložek pod představcem nahoru a otočení představce do negativního úhlu. Rychlost a pohodlí kolobky se změnila k nepoznání, ale i tak bylo cítit, že představec je ještě krátký (v sériovém vybavení má 110 mm) a bude to chtít o 20 mm delší. Jinak geometrie i závlek předního kola jsou promyšlené, koloběžka je točivá, ale v rychlosti stabilní, což jsou ideální jízdní vlastnosti. Po cca 100 km a rozmyšlení všech komponent a jejich sehnání následovalo odstrojení celé kolobky na holý rám a mohlo začít vše od začátku. Je to nádherný pocit, když vám takhle stroj roste pod rukama a člověk je plný očekávání z konečného nastrojení poslední části, a pak následuje první nasednutí a odraz. Očekávání se mění ve skutečnost…

A teď k osazení tohohle stroje. Je pravda, že spousta uživatelů si takto svou kolobku nenastrojí, protože cena některých komponent je docela vysoká. Ale je to jen na úhlu pohledu. Je to stejné, jako když si jdete koupit kolo – buď za něj dáte 10, 20, 50 nebo klidně 100 tisíc korun. Je to jen o tom, co potřebujete a nakolik si chcete splnit svůj sen. Jelikož z dob mé aktivní cyklistiky mám již dávno vytipované komponenty, které fungují, vypadají pěkně, mají taky více než sympatickou hmotnost a hlavně výbornou životnost, bylo o spoustě věcí rozhodnuto.

© Václav Pechr

Nejdříve do rámu nalisovat hlavové složení. Volba padla na mágy britské frézy – značku Hope. Duralová průmyslová zapouzdřená ložiska, kompletní utěsnění nahoře i dole s možností vymezit vůli cejchovanými podložkami, aby nedošlo k prodření a poškození těsnění. Tento systém navíc používá tzv. Head Doctor, což je rozpínací vložka, která se používá místo klasického ježka a jde vsadit i do karbonové vidlice, aniž by hrozilo její poškození.

© Václav Pechr

U představce padla volba na další „kultovku“, a to značku Thomson. Je to krásný CNC produkt z jednoho kusu a laserem vypalovanými logy. U řídítek jsem chtěl vyzkoušet novinku, a sice vlaštovky s nulovým zdvihem. Ale cena za karbonový produkt od firmy Ritchey je docela velká, a proto jsem raději zvolil BBB a jejich stejný produkt v duralu. Řídítka byla jen příliš široká, takže o fous zakrátit na každé straně a nasadit gripy. Tím je „kokpit“ hotový.

Jelikož jsem věděl, že dopředu přijde kotoučová brzda, bylo nutné opatřit vidlici s úchyty na třmen. A tady nastává kámen úrazu, jelikož je potřeba dodržet výšku, aby nedošlo k nadzvednutí stupátka, změně geometrie a tím zhoršení jízdních vlastností. Naštěstí se mi podařilo sehnat vidlici z crossového kola, která měla potřebnou výšku i úchyt. Stačilo ji nechat nalakovat do černého matu.

Teď je potřeba kolobku dostat na kola. Náboje kol byly dány – DT Swiss. Ložiskové, bezúdržbové, lehké… Spoustu let jsem pošilhával po vlajkovém modelu DT240, takže volba padla na něj. Přední ráfek jsem vybral také značky DT, a to XR400 pro 28 drátů, zadní pak Remerx Dragon pro 32 „špic“. Dráty jsou DT Champion 2,0 nezeslabované (preferuji životnost nad hmotností) a niple duralové DT. Upínáky jsou DT s ráčnovým dotahováním – je to docela pohodlné, ale je pravdou, že zadní kvůli konstrukci rámu i upínáku trošku vyčuhuje. Ovšem po 700 km jsem jej kotníkem ještě netrefil, takže asi dobré.

© Václav Pechr

Pláště však byly větší oříšek, hlavně ten zadní, protože v menších průměrech výběr není zrovna oslnivý. Nicméně jsem věděl, že nechci slicky ani jiný asfaltový vzorek, ale lehký „drapák“ pro jakýkoliv povrch, co se neztratí na šotolinové cestě, ani na asfaltu. Vzadu je volba jasná, a sice Schwalbe Black Jack v šíři 1,9 palců. Dopředu měl původně přijít Michelin s kevlarovou patkou, ale jelikož země původu již není Francie a nějak narostla šířka, tak se nevlezl do vidlice. Nouzovým řešením byl Marathon od Schwalbe, a tak nějak tam zůstal doteď. Avšak náhrada za Black Jack se blíží, ať je to stejné. V předním kole je navíc použit nový typ duše značky Foss, která je hodně lehká, ale zároveň více než imunní proti proražení a defektu. Po osazení koly to již vypadá, že už se na tom snad bude dát jezdit.

U brzd panovaly největší nejasnosti. Rám bohužel nedisponuje zadním úchytem na třmen kotoučové brzdy, a proto bylo možné dát kotouč jen dopředu a vzadu nechat V-brzdu. V rámci zachování designu a jednolitosti na řídítkách bylo zřejmé, že kotouč bude muset být mechanika (aby každá páčka nebyla jiná). V té chvíli byla jasná i značka, a to Avid. Co se týče třmenu, je Avid jediný (pokud mě mysl nešálí), který umožňuje nastavení obou desek, a to navíc velice pohodlně bez nutnosti seřízení třmenu, pouze otočením červeného kolečka na příslušné straně. Navíc typ BB7 je na ložisku, takže žádné zadrhávání, ale bezchybný chod. A materiál desek je absolutní pohoda s velice výkonným bržděním, o kterém si mnozí majitelé sériových hydraulik mohou jen nechat zdát. Kotouč přišel opět od Hope, a sice v plovoucím provedení s duralovým středem. Co se týče zadní brzdy, volba padla na Avid Single Digit 7 v tmavě šedém hávu, aby ladila s předním třmenem. Navíc na rozdíl od konkurence má seřizovací šrouby na inbus, takže ani po letech to nebude problém seřídit (jinak se téměř všude používá titěrný šroubek na křížový šroubovák). Páčky jsou rovněž Avid – v provedení Speed Dial 7 s regulací brzdné síly. Lanka a bowdeny zajistila značka Jagwire – jde o nerezová lanka a kvalitní bowdeny. Nyní již jen nasadit přední blatník, košík a boční stojan.

© Václav Pechr

A nastává kýžený okamžik, první odraz… Vzhledem k hmotnosti modelu a lehkým ráfkům je cítit rychlost a ochota stroje okamžitě zrychlovat. Pocit euforie je výborný. Teď již má kolobka za sebou 700 km včetně několika delších cest, (nejdelší 115 km za den) bez jediné nutnosti cokoliv doseřídit. Volba položení řídítek a délka představce se ukázala jako správná. Dosáhnutá maximální rychlost stroje zatím činí 64,48 km/h (ale půjde výš :o). Ti, kdo již koloběžku zkoušeli, vraceli se s velkým úsměvem na tváři z lehkosti a rychlosti. Netvrdím, že vše, co je použito u tohoto tuningu, je nejlepší na světě, ale je to osazeno podle mých představ a myslím, že ne špatně.

Na závěr chci poděkovat všem, kteří se na zrodu tohoto modelu podíleli, ať již materiálově nebo jako psychická podpora. Hlavně Filipovi Horákovi (Sapa Bike) za výplety a Markovi Kostkovi z KOSTKA-kolobka, spol. s r.o. za pochopení pro mou činnost.“

Seznam použitých komponent

Mně tedy nezbývá, než znovu zopakovat svoji výzvu, kterou jsem publikoval u tuningu koloběžky Kostka 28″Laser star Racer od koloběžkáře Jana „Fido“ Horáka: Pokud se nespokojíte se sériovým provedením svých strojů a myslíte si, že váš tuning by ocenili čtenáři našeho webu, napište mi (petr [tečka] lindner [zavináč] priblizovadla [tečka] cz) a rovnou pošlete fotografie s krátkým popisem. Bude-li váš výtvor stát za to, velmi rádi o něm zde napíšeme.

Zdroj:

www.kolobezkyprerov.cz
www.topkolobka.cz