Nádherné počasí letošního babího léta, příjemné prostředí kempu Brodský u Červeného Kostelce, a k tomu kolem sto osmdesáti koloběžkářů se svými stroji, kteří si minulý víkend skvěle užili. Tak by se dal jednou, byť poněkud rozvitější větou, charakterizovat letošní 7. sraz koloběžkářů – Broďák 2020, pořádaný firmou Kostka-kolobka, který proběhl 11. až 13. září… však už víte kde.
Prolog
Broďák, to je tradiční akce, které jsem se s redakčním přenosovým vozem/koloběžkou Přibližovadel zúčastnil s výjimkou loňského ročníku zatím pokaždé. Vyrazil jsem z Brna v pátek odpoledne, abych stihl ještě za světla postavit redakční hlavní stan. Stihl jsem to tak tak – těch necelých 175 km jsem totiž jel tři hodiny čtyřicet. Inu páteční provoz… Moc lidí na Broďáku nebylo, i když Kostkovic tým zde kempoval už od čtvrtka, jak je jejich dobrým zvykem. „Však oni další přijedou zítra“, řekl jsem si, a šel poslouchat vyprávění Richarda Štěpánka o jeho letošním přechodu závodu 1000 Miles Adventure.
Ano, Richard tento rok nejel tisíc mil podél Česka na koloběžce jako loni, ale vzal to pěkně po svých. Strastiplná cesta – kdybych to měl vyjádřit dvěma slovy. Nicméně Richardovi sice chybí jedna ruka, zato má však neuvěřitelnou hlavu. Takže to dal. Ale to musíte slyšet od něj. Měli jste tam být, vaše mínus :-)
Druhým hostem pátečního večera byl Bohumil Bílek – zakladatel projektu Průvodce koloběhem. Že nevíte, o co jde? Mrkněte na web, primárně jde o doporučené – a ověřené čili projeté – koloběžkové trasy, ale je tam toho víc.
Co to má jako bejt?
Ranní sluníčko, které mě v sobotu vytáhlo rozlámaného ze stanu (kam se hrabe stan na hamaku!), bylo první dobrou zprávou dne, a pak už to jelo jedno za druhým. Postupně se do kempu sjíždělo více a více koloběžkářů, po poloprázdném pátku Broďák najednou ožil. Program se od minulých ročníků nijak nezměnil, takže dopoledne se konaly nejrůznější závody či chcete-li jízdy zručnosti. Kdo přijel jen tak ze zvědavosti bez koloběžky, mohl si ji na místě půjčit, takže všechno bylo tak, jak má být.
Po obědě následovala tradiční spanilá jízda do mlýna v Babiččině údolí u Ratibořic, kde jsme jako obvykle budili poněkud zvýšenou pozornost turistů. Osobně jsem zaslechl rozhovor dvou bajkerů, nevěřícně koukajících na zhruba 170 zaparkovaných koloběžek za plaňkovým plotem mlýna s typickými hrníčky:
„Pocem, ty vole, čum na to!“
„No do prdele, co to jako má bejt?“
„Asi nějakej slet koloběžek. Foť to!“
Malinovka či pivo a koláč, vydechnout, trochu pokecat – a zpátky na Broďák. Těch nějakých dvacet kilometrů v pohodě zvládají všichni účastníci srazu od dětí až po seniory, i když cesta je povrchem i převýšením pestrá. Střídání asfaltu a lesních či polních cest, stejně jako rovinek a kopečků je však příjemné a navíc… nikam nespěcháme, jedeme na pohodu.
Do vody s nimi!
Tradiční součástí předchozích srazů bývaly také skoky do vody na koloběžce (čtěte starší reportáže zde). Nekonaly se ale v každém ročníku – zkrátka když bylo v rybníku Brodský málo vody, bylo to o… hubu. A málo vody bylo bohužel i letos. Taky jsem se tomu divil, když tento rok rozhodně není tak suchý jako léta minulá. Bylo mně však vysvětleno, že rybník se bude čistit, takže se pomalu upouští. Nevadí, pořadatelé ukázali svoji kreativitu a vymysleli náhradní atrakci… vjezdy do vody. Že to musí být nuda? Nenechte se mýlit. Myslím, že tato disciplína hned tak zapomenutá nebude a v dalších ročnících na ni ještě řada přijde znovu.
Kovidu navzdory
Zde moje reportáž ze 7. srazu koloběžkářů – Broďák 2020 bohužel končí. V sobotu večer jsem musel odjet nazpět do Brna, avšak program pokračoval dál. Na facebookové stránce Kostky si účastníci srazu velmi chválí noční produkci šumperské bigbítové kapely Corouhave, nechyběl ani obvyklý ohňostroj, zkrátka zábava do pozdních hodin (jestli nočních nebo ranních, to už vám nepovím :-))
Nicméně sraz vyšel skvěle, a to je v dnešní poblázněné době super. Takže navzdory celosvětové hysterii, koloběžkáři se toho nebojí. A to je dobře. Díky „Kostkům“ za další povedený sraz!
To be continued 2021… :-)
