V recenzích koloběžek občas míváme také druhý pohled, protože není vůbec špatné, když se na stroj podívá také „někdo z venku“ a vyjádří vlastní názor, byť třebas odlišný od „oficiálního“ pohledu Přibližovadel. Proč tedy rovnou nepublikovat vysloveně uživatelský test? První vlaštovka právě přistává…
Prolog
Během pěti let, po které se řadím mezi koloběžkáře, jsem drtivou většinu kilometrů najezdil na svém „káčku“ (Martin je autorem známé úpravy K-biku – Footzilla. Pozn. redakce.) a na ostatní stroje, jež jsem měl možnost pár dní až týdnů testovat, zbývají spíš dvouciferná čísla kilometrického „proběhu“. Jsem tedy zvyklý na menší koloběžky, a to i přesto, že hmotnostně ani vzrůstem má postava mezi ty drobnější rozhodně nepatří. Když jsem přijal nabídku na otestování stroje Morxes Vendeta 26/20 Disc, nebyl jsem si tedy jist, zda nebude výsledné hodnocení příliš ovlivněno faktem, že s takovýto typem koloběžky nemám mnoho zkušeností.
Made in Morxes
Nebudu vás zdržovat podrobnostmi týkajícími se konstrukce koloběžky, protože to za mě udělal už Petr Lindner ve své recenzi Morxesu Vendeta Sport. Mnou jezděný stroj Vendeta 26/20 Disc se samozřejmě od Sportu v několika parametrech liší: má o dva palce menší přední kolo, z toho pramenící jiný úhel zadní stavby, širší obutí (o shodné šířce 1,75 palce), mechanické kotoučové brzdy Avid BB7 a namísto rovnými, zeslabovanými řídítky, předáváte přednímu kolu pokyny o něco širšími vlaštovkami. Vendeta 26/20 je univerzálnější než její větší sestra, vhodná pro pohodlnou jízdu na delší vzdálenosti a zvládne i nějakou tu terénní „erzetu“.
Nejedná se o žádnou limuzínu, rozvor kol považuji za rozumný kompromis mezi pohodlím a stále ještě dobrou ovladatelností. Nášlap poskytuje dostatečný azyl pro dvě nohy v „koloběžné“ pozici, obavy z umístění košíku na lahev ve spodní části krku se ukázaly jako liché.
Hned první den, kdy jsem koloběžku obdržel, jsem se rozhodl, že ji trochu prověřím v ne zrovna rovinatém okolí mé rodné Kopřivnice. Přiznám se, že jsem tajně doufal v potvrzení svých domněnek o těžkopádnosti velkých koloběžek, s nimiž jsem dosud příliš zkušeností neměl. Nicméně nic takového se nekonalo. Prvních čtyřicet kilometrů se neslo ve znamení jednoho pozitivního překvapení za druhým.
Koloběžka zdaleka není tak těžká, jak se při prvotním ohledání zdálo. Tuhost je skutečně příkladná, což jsem ocenil při „hrnutí“ velkého předního kola do kopce, kdy opravdu nepotřebujete mařit vámi vynaloženou energii v pružícím rámu. Při sjezdech naopak krásně drží stopu a nějaká ta nerovnost na tom nic nezmění. Brzdný účinek lze dávkovat, takže se nemusíte bát, že byste při deceleraci vystoupili za jízdy, ale to je samozřejmě věc nastavení brzd. Kdo má rád jedovaté brzdy, může si je „aktivovat“ i v tomto případě.
Dalším očekávaným problémem bylo překonávání příčných nerovností, tedy hlavně patníků a zpomalovacích prahů. Nepatřím mezi ty, jež ochotně zastaví a zvednou koloběžku ručně – když jedu, tak mi všechno musí z cesty. S malou koloběžkou není potíž, jakékoli nadhození odrazovou nohou kvituje ochotným poskočením. Ale světe div se, u Morxesů neprotestuje ani přední šestadvacítka, ani zdánlivá masa trubkového rámu. (Tato poznámka může působit poněkud úsměvně, patříte-li mezi zkušené jezdce na velkém stroji, ale já jsem z toho měl hroznou radost.) Seskakování z patníků je rovněž bez problémů – ani při mé nezanedbatelné hmotnosti jsem neslyšel jediné protestní vrznutí. Svou zásluhu na tom jistě mají použité pláště Continental Contact, které skvěle tlumí rázy, avšak zároveň nejde o žádné slimáky, kvůli kterým byste se nedokázali svižněji pohybovat. Reflexní bočnice už dnes vnímám jako standard, jakkoli na ně spousta výrobců stále jaksi neslyší (někteří vůbec, jiní za příplatek.)
Vysoké ráfky české produkce (Remerx, jak jinak…) patří ke standardní výbavě celé modelové řady, stejně jako náboje s průmyslovými ložisky. V jedenadvacátém století už nemusí být všechno v naturální barvě, a tak si dokonce můžete vybrat z několika barev. Není to tak dávno, kdy jsme si o tom, obzvláště u kol menších rozměrů – třeba právě u zadních dvacítek – mohli nechat jen zdát. Anebo napsat na Tchai-wan a objednat si jich vagón…
Nejsem extrémista, nejezdím za každého počasí a obzvláště ne za deště. Ale co bych neudělal pro pořádný test blatníku, tedy alespoň toho předního. Zadní jsem dostal provizorní, protože v době předání koloběžky ještě nebyla na skladě finální varianta.
K funkci předního lízátka lze vlastně dodat asi jen to, že… dělá co má. V místě, kde z kola odlétá nejvíce vody a nečistot, vás spolehlivě ochrání a zbytek většinou zachytí rámová trubka. Průtrž mračen jsem sice neabsolvoval, ale na mokrou silnici, či blátivou stezku, se můžete vydat bez obav ze zamazání dresu.
Dospět k dospělé koloběžce
Po čtyřech stech kilometrech, jejichž podstatnou část tvořily dvě celodenní sebevražedné akce, mohu s klidným svědomím prohlásit své obavy z velké koloběžky za naprosto neopodstatněné. Zda za to může konkrétně Morxes Vendeta 26/20 Disc, anebo jen mé dosavadní předsudky, postavené před první zkušenost s „dospělým“ strojem, nemohu úplně posoudit. Pokud si však někdy budu chtít pořídit něco většího než je má Footzilla, Morxes bude v hledáčku jako první.
Výrobce
CONSIGLIERE a.s.
Hněvotín 530
783 47 Hněvotín
tel.: +420 588 208 337
e-mail: info@morxes.com
Cena
ke dni 10. června 2015
18 900 Kč
2 komentáře
Pěkný stroj s dobru váhou.
Nemám zkušenost s kotoučovými brzdami.
Jaká je vyžadovaná údržba? Jak se mění kolo? (ne duše)
JIndra
U těchto brzd (Avid BB7) žádná. Jsou v cyklokrosu už pěknou řádků let. Navíc destičky jsou nezávisle nastavitelné pro levou a pravou stanu po 0,1mm. Kolo se mění normálně – povolíš rychloupínák a vyjmeš kolo :D