Asi týden po tom, co jsem vydal článek s názvem Křišťálová koule Přibližovadel… 1. díl – pevné osy, mně cinkl Messenger, a v něm zpráva poněkud nesrozumitelného znění: „K té křišťálové kouli – ono neexistuje spousta věcí…“ – doplněná fotografiemi terénní koloběžky Morxes s koly 27,5/24 palců a… pevnými osami. Že takové „Morče“ neznáte? Nevadí, já jsem o něm taky nevěděl. Stejně jako jsem nevěděl o dalších nesériových modelech Morxesu, které mně koloběžkář Petr z Olomouce postupně online představil. Ale kdyby jen online – on mi je ani ne za 14 dní dovezl ukázat.
Pevné osy do terénu
V tomto článku se budeme kochat Agátou. Tak se totiž tato černá terénní kráska s koly 27,5/24 palců, a jak už jsem také napsal – s pevnými osami – jmenuje. Jak sami vidíte, konstrukčně je to klasický Morxes, byť se tedy jedná o custom verzi, která se nikdy jakožto sériovka neprodávala. Což je možná trochu škoda…
Když se podíváte na fotky, zjistíte, že integrace pevné osy – v našem případě pro zadní kolo – je principiálně v podstatě velmi jednoduchá. Jsou to vlastně jen kolmo na směr jízdy navařené trubičky, kdy jedna je průchozí a druhá má závit pro samotnou – zde 15mm pevnou osu. Zkrátka dva vysoustružené kusy železa. Mno… kdyby to bylo tak jednoduché, asi by nás na pevných osách jezdilo víc.
Kde je tedy problém? V přesnosti. Ony dvě komponenty musí být na rám, respektive na konce noh zadní vidlice navařené naprosto přesně. A to tak, že doslova ve všech směrech. Nehledě k tomu, že přesná už musí být samotná vidle. Kdo někdy něco svařoval ví, že to není triviální úkol. Nicméně jak jsem napsal… princip je velmi jednoduchý.
Přední vidlice je sériová – jedná se o osvědčenou Rebu RL od Rock Shoxu se vzduchovým 100mm pružením, zamykatelným z řídítek, a olejovou tlumicí patronou. Zde je 15mm pevná osa standardně, dokonce s aretovaným rychloupínákem, který sice docela dost čouhá ven, ale na předním kole to nevadí.
Jakože odpružené vidle na koloběžkách nemusím, tak zrovna tato Reba RL patří mezi řekněme vyšší střední třídu s výbornou funkčností a nízkou hmotností. Mimochodem – celý Morxes Agáta, tak, jak ho vidíte na fotografiích, váží 11,1 kg. Což je na oceláč s odpruženou přední vidlí velice slušná váha!
Kromě pevných os má toto Morče specifikum ještě také v hlavovém složení – které je typu tapered – tedy s větším ložiskem dole a menším nahoře. Toho, že hlavová trubka je válcovitá, si nevšímejte – důležité jsou vnitřní rozměry či průměry.
Proč to zde zmiňuji? Hlavovému složení se budu věnovat v jednom z dalších dílů seriálu Křišťálová koule Přibližovadel, a toto můžete brát jako malou upoutávku neboli navnadění :-)
Pojďme se ale vrátit k pevným osám koloběžky Morxes Agáta, patřící do morčecí stáje koloběžkáře Petra z Olomouce. Další víceméně nesériové hlodavce má totiž tuším tři nebo čtyři. Ale to už zase utíkám od tématu. Takže jak se na pevných osách jezdí?
Zkrutuhost!
Když Petr přivezl Agátu, vzal jsem na srovnání Kostku Mushing Racer Max (G6), která je stejná co do velikosti kol, má podobnou geometrii, byť tedy pevnou přední vidlici – a vyrazili jsme do lesa, který mám díky Bohu hned za barákem. A protože tady v poslední době na zmíněném Mushing Raceru rejdím docela často – čili mám to v nohách –, už po pár kilometrech jsem věděl, jak na tom Morxes Agáta je. Výborně! Pevné osy dělají přesně to, co jsem od nich očekával – skvěle koloběžku zpevní ve zkrutu.
Při jízdě v terénu mnohdy stoupnete nebo skočíte na stupátko ne úplně do jeho středu – zkrátka stojíte více na straně. Není čas, není síla, drncá to, skáče to, terén není pro bábovky. Nicméně onen takříkajíc „nepřesný“ postoj tlačí rám koloběžky ke zkrutu. Čím větší stroj, tím hůře. A zrovna model s koly 27,5/24 palců v terénním provedení není žádná subtilní městská slečinka.
Abych byl korektní: O něco výše jsem napsal, že pevné osy Agátu skvěle zpevnily ve zkrutu. Po pravdě – já to vlastně nevím – protože nemám porovnání se stejným strojem s „obyčejnými“ osami v otevřených patkách. Ve srovnání se zmíněným Kostkovic Mushing Racerem, ale byla Agáta skutečně ve zkrutu citelně tužší. Rám, přesněji koloběžka jako celek, se chovala více než jako oceláč se svou typickou malou pružností, spíše jako po všech stránkách tuhý hliníkový stroj typu Kickbiku nebo nového Yedoo Trexx Disc.
Cestou necestou, testem netestem
Tento článek prosím neberte jako test nesériovky Morxes Agáta, ani exaktní porovnání s Kostkou Mushing Racer Max (G6). Pár desítek kilometrů ve známém terénu v kohoutovickém lese, kde vím, co od koloběžky můžu čekat, ale i tak potvrdilo můj názor, že pevné osy na koloběžkách rozhodně nejsou nějakým technickým výstřelkem či zbytečným luxusem – nýbrž, že jde minimálně pro některé kategorie koloběžek o víceméně pozitivní inovaci. Toš tak – domluvil jsem! :-)
Jeden komentář
Líbí se mně, že i přes humpoláckost tohoto prvoprototypového řešení, která by se dala významně zúžit a vzhledově i hmotnostně vylepšit, se potvrdila zvýšená torzní tuhost a jak jsme si už psali, tak minimálně u „ocelových rámů“ je to jednoznačně přínosné.