PF 2023. Na cestě v přítomnosti

Je to samozřejmě trochu nadsázka (tedy kromě „recyklovaného“ balicího papíru, což je historický fakt). I cynik mého ražení – byť to nepřizná ani sám sobě – na Vánoce trochu zjihne, a v extrémním případě se může k vlastnímu zděšení přistihnout, že si brouká nějakou tu koledu, kterou právě hráli v rádiu. Jenže tím to nekončí, protože přesně týden po Štědrém dnu přichází Silvestr. Poslední den v roce, jejž někteří lidé prožívají tak, jako by byl poslední v jejich životě. Paradoxní je, že to dělají s přáním co nejlepšího následujícího roku :-)

Minulost, budoucnost a… přítomnost

Toto období je také časem hodnocení uplynulého roku a větších či menších plánů do roku následujícího. Taky jsem to na Přibližovadlech dělal. V duchu hesla, „Když tě nikdo nepochválí, pochval se sám“, jsem si hezky pěkně před Štědrým dnem vystřihl menší „pozitivní kritiku“ vlastní práce, a spokojeně se šel věnovat balení dárků. Pokud se snad najde někdo, komu se to líbilo, musím ho zklamat. Letos to dělat nehodlám.

Tento rok, stejně jako předchozí léta, jsou minulostí. Ne, že by nebylo dobré se poučit z toho, co se člověku nepovedlo, nebo co jsem doslova pos… (však víte, jaké slovo sem patří). A stejně tak není nic špatného na radosti z úspěchů. Ale co bylo, bylo, jde se dál. Čeká nás budoucnost. To je sice pravda, jenže bývalý trapistický mnich a kněz Karel Satoria říká: „Budoucnost absolutně nemám pod palcem. Já nejsem zdrojem své budoucnosti.“ A já s ním souhlasím. Natočil jsem o tom jeden z dílů svého podcastu Biblická jména a úsloví, který má název podle Ježíšových slov Nedělejte si starost kvůli zítřku. Když si ho poslechnete (a dalších více než 60 dalších dílů také :-)), budu rád.

Ať to ale zbytečně neprotahuji. To, co je důležité, je přítomnost. Ten velmi ošidný pojem, který je tak skutečný a tak pomíjivý zároveň. Slovo, které jsem právě napsal, je nyní už minulostí, a slovo, které vzápětí napíšu, patří k budoucnosti. Tato pomíjivost přítomnosti, jakožto prchavého současného okamžiku, nám ale připomíná jednu důležitou věc – neustále jsme na cestě.

Svou cestu má každý jinou, i když nikdo předem neví, kudy přesně povede a kam směřuje (jak jinými slovy říká Satoria). Že je to od Pána Boha zlomyslné, když nás tak napíná? Nemyslím si. Je to právě naopak. Naprosto jasně nám tím říká: Užívej své přítomnosti. Užívej si každého kroku – nebo každého odrazu na koloběžce – na své cestě. Co tě čeká za následující zatáčkou, tím se nech překvapit. Neslibuje nám, že ta překvapení budou jen příjemná, ale i to patří k životu na cestě.

A já vám tedy přeji, ať je vaše cesta roku 2023 co nejméně klikatá, co nejméně kopcovitá, a přinese co nejméně defektů. Přeji vám, abyste si na svých strojích se dvěma koly, spojenými stupátkem, užívali každý okamžik přítomnosti.

Pokojné Vánoce a požehnaný rok 2023 na cestě!
Petr Lindner